1. Atma Upanishad
Text
Verse १-क
अथाङ्गिरास्त्रिविधः पुरुषोऽजायतात्माऽन्तरात्मा परमात्मा चेति ॥
athāṅgirāstrividhaḥ puruṣo'jāyatātmā'ntarātmā paramātmā ceti ॥
Now Angirah: The Spirit, manifests Itself, in three ways: the self, the inner Self and the supreme Self.
अङ्गिरा (अंग, अंगी, अंग-ज्ञ आदि दृष्टि से) पुरुष (परमात्मा) त्रिविध ‘आत्मा, अन्तरात्मा और परमात्मा’ रूप में प्रादुर्भूत (प्रकट) हुआ ॥
Verse १-ख
त्वक् चर्ममांसरोमाङ्गुष्ठाङ्गुल्यः पृष्ठवंशनखगुल्फोदरनाभिमेढ्रकट्यूरुकपोलश्रोत्र भ्रूललाटबाहुपार्श्वशिरोधमनिकाऽक्षीणि भवन्ति जायते म्रियत इत्येष बाह्यत्मा ।।
tvak carmamāṃsaromāṅguṣṭhāṅgulyaḥ pṛṣṭhavaṃśanakhagulphodaranābhimeḍhrakaṭyūrukapolaśrotra bhrūlalāṭabāhupārśvaśirodhamanikā'kṣīṇi bhavanti jāyate mriyata ityeṣa bāhyatmā ।।
There are the organs - the skin, inner and outer: flesh, hair, the thumb, the fingers, the backbone, the nails, the ankles, the stomach, the navel, the penis, the hip, the thighs, the cheeks, the ears, the brows, the forehead, the hands, the flanks, the head and the eyes; these are born and these die; so they constitute the self.
(अब क्रमशः आत्मा, अन्तरात्मा और परमात्मा का स्वरूप वर्णित कर रहे हैं-) जो त्वक् (त्वचा), चर्म, मांस, रोम (बाल), अँगूठा, अँगुलियों , पीठ (पृष्ठभाग), नख, गुल्फ (टखनों), उदर (पेट), नाभि, जननेन्द्रिय, कटि (कमर), जंघा, कपोल,भौंह, मस्तक, भुजाओं, पार्श्वभाग, सिर एवं आँखों आदि (स्थूल शरीर) के माध्यम से जन्म-मरण के चक्र में घूमता है, वह आत्मा है ।।
Verse १-ग
अथान्तरात्मा नाम पृथिव्यापस्तेजोवायुराकाशेच्छाद्वेषसुखदुःखकाममोह विकल्पनादिभिः स्मृतिलिङ्ग उदात्तानुदात्तह्रस्वदीर्घप्लुतस्खलितगर्जितस्फुटितमुदितत्तगीतवादित्रप्रलय विजृम्भितादिभिः श्रोता घ्राता रसयिता मन्ता बोद्धा कर्ता विज्ञानात्मा पुरुषः पुराणन्याय - मीमांसाधर्मशास्त्राणीति श्रवणघ्राणाकर्षणकर्मविशेषणं करोत्येषोऽन्तरात्मा ॥
athāntarātmā nāma pṛthivyāpastejovāyurākāśecchādveṣasukhaduḥkhakāmamoha vikalpanādibhiḥ smṛtiliṅga udāttānudāttahrasvadīrghaplutaskhalitagarjitasphuṭitamuditattagītavāditrapralaya vijṛmbhitādibhiḥ śrotā ghrātā rasayitā mantā boddhā kartā vijñānātmā puruṣaḥ purāṇanyāya - mīmāṃsādharmaśāstrāṇīti śravaṇaghrāṇākarṣaṇakarmaviśeṣaṇaṃ karotyeṣo'ntarātmā ॥
Next this inner self is (indicated by the elements) earth, water, fire, air, ether, desire, aversion, pleasure, pain, desire, delusion, doubts, etc., and memory, (marked by) the high pitch and accentlessness, short, long and prolate (vowel sounds), the hearer, smeller, taster, leader, agent and self of knowledge vis-à-vis stumbling, shouting, enjoying, dancing, singing and playing on musical instruments. He is the ancient spirit that distinguishes between Nyaya, Mimamsa and the institutes of law and the specific object of listening, smelling and grasping. He is the inner Self.
अन्तरात्मा (दृश्य पदार्थों में अव्यक्त रूप से स्थित अन्तर्यामी चेतन) वह है, जो पृथ्वी, जल, सुख-दुःख आदि (गुण), काम, मोह, तर्क-वितर्क आदि, स्मृति, लिंग, उदात्त, अनुदात्त, ह्रस्व, दीर्घ, प्लुत आदि (स्वर भेद), स्खलित, गर्जित (मेघ शब्द), स्फुटित, मुदित, नृत्य, गीत, वादित (आदि ध्वनि रूप), प्रलय, विजृम्भण (विकास) आदि के द्वारा श्रवण करने वाला, सुँघने वाला, रस लेने वाला, मनन करने वाला, जानने वाला, कार्य करने वाला, विज्ञानात्मा, पुराण, न्याय, मीमांसा आदि जो धर्मशास्त्रों का ज्ञाता, श्रवण, घ्राण (सुँघना), आकर्षण एवं कार्य विशेष को पूर्ण करता है॥
Verse १-घ
अथ परमात्मा नाम यथाक्षर उपासनीयः । स च प्राणायामप्रत्याहारधारणाध्यानसमाधियो गानुमानाध्यात्मचिन्तकं वटकणिका वट श्यामाकतण्डुलो वा वालाग्रशतसहस्त्रविकल्पनाभिः | स लभ्यते नोपलभ्यते न जायते न म्रियते न शुष्यति क्लिद्यते न दह्यति न कम्पते न भिद्यते न । च्छिद्यते निर्गुणः साक्षीभूतः । शुद्धो निरवयवात्मा केवल: सूक्ष्मो निष्कलो निरञ्जनो निर्विकारः शब्दस्पर्शरूपरसगन्धवर्जितो निर्विकल्पो निराकाङ् क्षः सर्वव्यापी सोऽचिन्त्यो निर्वर्ण्यश्च पुनात्यशुद्धान्यपूतानि । निष्क्रियस्तस्य संसारो नास्ति ॥
atha paramātmā nāma yathākṣara upāsanīyaḥ । sa ca prāṇāyāmapratyāhāradhāraṇādhyānasamādhiyo gānumānādhyātmacintakaṃ vaṭakaṇikā vaṭa śyāmākataṇḍulo vā vālāgraśatasahastravikalpanābhiḥ | sa labhyate nopalabhyate na jāyate na mriyate na śuṣyati klidyate na dahyati na kampate na bhidyate na । cchidyate nirguṇaḥ sākṣībhūtaḥ । śuddho niravayavātmā kevala: sūkṣmo niṣkalo nirañjano nirvikāraḥ śabdasparśarūparasagandhavarjito nirvikalpo nirākāṅ kṣaḥ sarvavyāpī so'cintyo nirvarṇyaśca punātyaśuddhānyapūtāni । niṣkriyastasya saṃsāro nāsti ॥
Next the supreme Self, the imperishable, He is to meditated on with (the help of) the Yogic steps, breath control, withdrawal (of sense organs), fixation (of mind), contemplation and concentration, He is to be inferred by the thinkers on the Self as like unto the seed of the Banyan tree or a grain of millet or a hundredth part of a split hair. (Thus) is He won and not known. He is not born, does not die, does not dry, is not wetted, not burnt, does not tremble, is not split, does not sweat. He is beyond the gunas, is spectator, is pure, partless, alone, subtle, owning naught, blemishless, immutable, devoid of sound, touch, colour, taste, smell, is indubitable, non-grasping, omnipresent. He is unthinkable and invisible. He purifies the impure, the unhallowed. He acts not. He is not subject to empirical existence.
परमात्मा नाम से सम्बोधित अक्षर (अविनाशी या ॐकार रूप में ) आराध्य है। वह (परमात्मा) प्राणायाम, प्रत्याहार, धारणा, ध्यान, समाधि, योग, अनुमान, आत्मचिन्तन आदि के द्वारा; वट कणिका (वट वृक्ष के सूक्ष्म बीज), श्यामाक-तण्डुल (सावाँ के सूक्ष्म चावल) तथा अत्यन्त सूक्ष्म बाल के अग्रभाग के सैकड़ों-हजारों हिस्सों से भी अति सूक्ष्म; इस प्रकार से चिन्तन किया जाता हुआ प्राप्त भी होता है और नहीं भी होता है। वह न कभी प्रकट होता है और न ही मरता है, न शुष्क होता है, न आर्द्र होता है, न चलायमान है, न कम्पन करता है, न टूटता है, न स्थिर रहता है, वह तो गुणों से रहित, सर्व प्रमाण भूत, शुद्ध स्वरूप, अवयवरहित आत्मा केवल, सूक्ष्म, निर्मल, निरंजन, विकारहीन, शब्द, स्पर्श, रूप, रस एवं गन्धहीन, ज्ञान से रहित, कल्पना रहित, आकांक्षा से रहित, सर्वत्र व्याप्त, अचिन्त्य एवं इस प्रकार का परमात्मा है कि जिसका ठीक-ठीक ज्ञान नहीं किया जा सकता। (वह) अशुद्ध-अपवित्र को शुद्ध-पवित्र करता है, वह क्रियारहित है, उस परमात्मा का कोई संसार नहीं है अर्थात् संसार रहित है॥ [संसार का अर्थ (संसरति इति संसारः) गतिशील या परिवर्तनशील होता। परमात्मा एक रूप रहने वाला होने से उसका कोई संमरण नहीं होता; इस भाव से उसे संसार रहित कहा गया है। अगले मन्त्रों में उस आत्म तत्व का स्वरूप दृष्टि होने पर सब जगह उस परमात्मतत्त्व-ब्रह्म के ही भासित होने की बात कही गई है।]
Verse १-ङ
आत्मसंज्ञः शिवः शुद्ध एक एवाद्वयः सदा। ब्रह्मरूपतया ब्रह्म केवलं प्रतिभासते ॥
ātmasaṃjñaḥ śivaḥ śuddha eka evādvayaḥ sadā। brahmarūpatayā brahma kevalaṃ pratibhāsate ॥
The good named the Atman is pure, one and non-dual always, in the form of Brahman. Brahman alone shines forth.
‘आत्मा’ नामक वह परमपवित्र, कल्याणकारी, एकमात्र, अद्वैत, ब्रह्मरूप होने के कारण केवल ब्रह्म ही प्रतिभासित होता है ॥ १
Verse २
जगद्रूपतयाप्येतद्ब्रह्मैव व प्रतिभासते। विद्याऽविद्यादिभेदेन भावाऽभावादिभेदतः ॥
jagadrūpatayāpyetadbrahmaiva va pratibhāsate। vidyā'vidyādibhedena bhāvā'bhāvādibhedataḥ ॥
Even as the world with its distinctions like affirmation, negation, etc., Brahman alone shines forth.
इस जगत् के रूप में ब्रह्म ही परिलक्षित होता है। विद्या-अविद्या, भाव-अभाव आदि के भेद से जो भी दृष्टिगोचर होता है, वह अविनाशी ब्रह्म का ही रूप है॥
Verse ३
गुरुशिष्यादिभेदेन ब्रह्मैव प्रतिभासते। ब्रह्मैव केवलं शुद्धं विद्यते तत्त्वदर्शने ॥
guruśiṣyādibhedena brahmaiva pratibhāsate। brahmaiva kevalaṃ śuddhaṃ vidyate tattvadarśane ॥
With distinctions like teacher and disciples (also), Brahman alone appears. From the point of view of truth, pure Brahman alone is.
गुरु एवं शिष्य आदि के भेद से ब्रह्म ही दृष्टिगोचर होता है। वास्तव में यदि देखा जाए, तो यत्र-तत्र सर्वत्र वह शुद्ध प्रकाश स्वरूप ब्रह्म ही है ॥
Verse ४
न च विद्या न चाविद्या न जगच्च न चापरम्। सत्यत्वेन जगद्भानं संसारस्य प्रवर्तकम्॥
na ca vidyā na cāvidyā na jagacca na cāparam। satyatvena jagadbhānaṃ saṃsārasya pravartakam॥
Neither knowledge nor ignorance, neither the world nor aught else (is there). What sets empirical life afoot is the appearance of the world as real.
वस्तुतः न तो विद्या है और न ही अविद्या है, न जगत् है और न ही अन्य कोई वस्तु सत्य है; लेकिन सत्यरूप में जगत् का भान होना ही इस (संसार) का प्रवर्तक (इस प्रकृति का मूल कारण) है॥
Verse ५
असत्यत्वेन भानं तु संसारस्य निवर्तकम्। घटोऽयमिति विज्ञातुं नियमः को न्वपेक्षते ॥
asatyatvena bhānaṃ tu saṃsārasya nivartakam। ghaṭo'yamiti vijñātuṃ niyamaḥ ko nvapekṣate ॥
What winds up empirical life is (its) appearance as unreal.
यह (संसार) असत्य है, यह भान होना हो इसका निवर्तक (मुक्तिदाता) है, जैसे सामने रखे हुए घट (घड़े) के ज्ञान के लिए कोई भी अन्य नियम (प्रमाण) अपेक्षित नहीं है (वह तो प्रत्यक्ष ही है) ॥
Verse ६
विना प्रमाणसुष्ठुत्वं यस्मिन्सति पदार्थधीः । अयमात्मा नित्यसिद्धः प्रमाणे सति भासते ॥
vinā pramāṇasuṣṭhutvaṃ yasminsati padārthadhīḥ । ayamātmā nityasiddhaḥ pramāṇe sati bhāsate ॥
What discipline is required to know, 'this is a pot', except the adequacy of the means of right knowledge? Once it is given, the knowledge of the object (supervenes). The ever present Self shines when the means of Its cognition (is present).
जिस प्रकार से प्रत्येक सामने स्थित पदार्थ का ज्ञान बिना ही प्रमाण के हो जाता है, ठीक उसी प्रकार नित्य-सिद्ध यह आत्मा प्रमाणित (प्रत्यक्ष) होकर ही प्रतिभासित (प्रकाशित) होता है अर्थात् प्रत्येक वस्तु का ब्रह्ममय रूप होने के कारण ब्रह्म के प्रमाण की कोई आवश्यकता नहीं रहती है ॥
Verse ७
न देशं नापि कालं वा न शुद्धिं वाप्यपेक्षते। देवदत्तोऽहमित्येतद्विज्ञानं निरपेक्षकम्॥
na deśaṃ nāpi kālaṃ vā na śuddhiṃ vāpyapekṣate। devadatto'hamityetadvijñānaṃ nirapekṣakam॥
Neither place nor time nor purity is required. The knowledge 'I am Devadatta' depends on nothing else.
जिस प्रकार देवदत्त आदि नाम के प्रति विज्ञानी (पुरुष) निरपेक्ष (पूर्ण आश्वस्त)हो जाता है, उसी प्रकार वह (आत्मतत्व) देश, काल अथवा किसी भी तरह की पवित्रता की अपेक्षा नहीं रखता ॥
Verse ८
तद्वद्ब्रह्मविदोऽप्यस्य ब्राह्माहमिति वेदनम्। भानुनेव जगत्सर्वं भास्यते यस्य तेजसा ॥
tadvadbrahmavido'pyasya brāhmāhamiti vedanam। bhānuneva jagatsarvaṃ bhāsyate yasya tejasā ॥
Similarly, the knowledge 'I am Brahman' of the Knower of Brahman (is independent). Just as the whole world by the sun, by the splendour of the Knowledge of Brahman is everything illumined.
उसी प्रकार ब्रह्म को जानने वाले का ब्रह्माहम् (मैं ब्रह्म हूँ) ऐसा समझना ही ब्रह्म का साक्षात्कार (प्रत्यक्षानुभूति) है। जिस तरह सूर्य से सम्पूर्ण जगत् प्रकाशित होता है, उसी तरह ही सम्पूर्ण ब्रह्माण्ड उस ब्रह्म के तेज से प्रकाशित होता है॥
Verse ९
अनात्मकमसत्तुच्छं किं नु तस्यावभासकम्। वेदशास्त्रपुराणानि भूतानि सकलान्यपि। येनार्थवन्ति तं किं नु विज्ञातारं प्रकाशयेत्॥
anātmakamasattucchaṃ kiṃ nu tasyāvabhāsakam। vedaśāstrapurāṇāni bhūtāni sakalānyapi। yenārthavanti taṃ kiṃ nu vijñātāraṃ prakāśayet॥
What can illumine the non-existent, and illusory, non-Self? That which endows the Vedas, Shastras, Puranas and all other beings with import - that Knower what will illumine?
उस ब्रह्म के प्रत्यक्ष सिद्धत्व में अन्य कोई साक्ष्य देना अनात्मक, असत् एवं तुच्छ है, उसका अवभासक (बोध कराने वाला) कौन है ? (अर्थात् कोई नहीं।) वेद, शास्त्र, पुराण एवं समस्त भूत (प्राणि - जगत्) जिसके माध्यम से अर्थवान् हैं, वह (ब्रह्म) तो स्वयं प्रकाशित है ॥
Verse १०
क्षुधां देहव्यथां त्यक्त्वा बालः क्रीडति वस्तुनि ॥
kṣudhāṃ dehavyathāṃ tyaktvā bālaḥ krīḍati vastuni ॥
The child ignores hunger and bodily pain and plays with things. In the same way, the happy Brahman-Knower delights (in himself) without the sense of 'mine' and 'I'. Thus the silent sage, alive and alone, the embodiment of desirelessness, treats the objects of desire.
जिस प्रकार बालक भूख अथवा शरीर की किसी भी तरह की पीड़ा-परेशानी को त्याग कर (अर्थात् भूलकर) आकर्षक वस्तुओं (खिलौनों) के साथ क्रीड़ा करता रहता है, उसी प्रकार ही विद्वज्जन ममता-रहित, अहंकाररहित, सखी रहते हुए ब्रह्म में ही रमण किया करता है। वह (आत्मज्ञानी) सभी तरह की इच्छाओं से मुक्त होकर मुनिरूप में एकान्तवासी होकर विचरण करता रहता है ॥
Verse ११
तथैव विद्वान् रमते निर्ममो निरहं सुखी। कामान्निष्कामरूपी संचरत्येकचरो मुनिः ॥
tathaiva vidvān ramate nirmamo nirahaṃ sukhī। kāmānniṣkāmarūpī saṃcaratyekacaro muniḥ ॥
Existing as the Self of all, he is ever content abiding in his Self. Free from all wealth, he rejoices always: though companionless, he is mighty.
जिस प्रकार बालक भूख अथवा शरीर की किसी भी तरह की पीड़ा-परेशानी को त्याग कर (अर्थात् भूलकर) आकर्षक वस्तुओं (खिलौनों) के साथ क्रीड़ा करता रहता है, उसी प्रकार ही विद्वज्जन ममता-रहित, अहंकाररहित, सखी रहते हुए ब्रह्म में ही रमण किया करता है। वह (आत्मज्ञानी) सभी तरह की इच्छाओं से मुक्त होकर मुनिरूप में एकान्तवासी होकर विचरण करता रहता है ॥
Verse १२
स्वात्मनैव सदा तुष्टः स्वयं सर्वात्मना स्थितः । निर्धनोऽपि सदा तुष्टोऽप्यसहायो महाबलः ।।
svātmanaiva sadā tuṣṭaḥ svayaṃ sarvātmanā sthitaḥ । nirdhano'pi sadā tuṣṭo'pyasahāyo mahābalaḥ ।।
Though not eating, he is ever content, peerless he looks on all alike: though acting, he does nothing: though partaking of fruit, yet, he is no experiencer thereof.
स्वयं अपनी ही आत्मा से सदा सन्तुष्ट तथा अपने को सर्वत्र स्थित मानता हुआ (लौकिक दृष्टि से) निर्धन भी सदैव सन्तुष्ट एवं असहाय भी अपने को महाबलवान् समझता है ॥
Verse १३
नित्यतृप्तोऽप्यभुञ्जानोऽप्यसमः समदर्शनः । कुर्वन्नपि न कुर्वाणश्चाभोक्ता फलभोग्यपि ॥
nityatṛpto'pyabhuñjāno'pyasamaḥ samadarśanaḥ । kurvannapi na kurvāṇaścābhoktā phalabhogyapi ॥
Living in a body, he is still disembodied; though determinate, he is omnipresent; never is this Brahman-Knower, disembodied and ever existent, affected by the pleasant and the unpleasant or by the good and the evil. Because it appears to be encompassed by Rahu (the darkness), the un-encompassed sun is said to be encompassed by deluded men, not knowing the truth. Similarly, deluded folk behold the best of Brahman-Knowers, liberated from the bondage of body, etc., as though he is embodied, since he appears to have a body. The body of the liberated one remains like the shed Slough of the snake.
वह किसी भी तरह का भोजन न ग्रहण करता हुआ भी नित्य तृप्त रहता है, देखने में असमान व्यवहार करता हुआ भी सबको बराबर देखने वाला, कार्य करता हुआ भी काम न करता हुआ-सा तथा फल का उपभोग करता हुआ भी भोगरहित माना जाता है॥ मन्त्र क्र० १५-१६ में ऋषि यह बात स्पष्ट करते हैं कि सुर्य (ग्रहण या बादलों के कारण) अन्धकार ग्रस्त दिखता भर है; किन्तु वास्तव में वह ग्रसित होता नहीं है। जन सामान्य को समझने के लिए कहे गये बाल सुलभ उदाहरणों के आधार पर किसी को यह नहीं सोच लेना चाहिए कि शास्त्र विज्ञान सम्मत नहीं हैं-
Verse १४
शरीर्यप्यशरीर्येष परिच्छिन्नोऽपि सर्वगः । अशरीरं सदा सन्तमिदं ब्रह्मविदं क्वचित्॥
śarīryapyaśarīryeṣa paricchinno'pi sarvagaḥ । aśarīraṃ sadā santamidaṃ brahmavidaṃ kvacit॥
Moved a little, hither and thither, by the vital breath, (that body) is borne like a piece of timber, up and down, by the flood waters.
वह आत्मा शरीर में रहते हुए भी अशरीरी है, वह परिच्छिन्न (शरीर में आबद्ध) रहता हुआ भी सर्वत्र गमनशील अर्थात् व्याप्त है। इसलिए शरीररहित उस ब्रह्मज्ञानी को कहीं पर भी प्रिय तथा अप्रिय ज्ञान स्पर्श नहीं करता (अर्थात् वह आत्मा किसी को प्रिय या अप्रिय नहीं समझता), शुभ एवं अशुभ उसे स्पर्श भी नहीं कर सकते। उसकी दृष्टि में सभी समान हैं। जिस प्रकार लोगों के द्वारा सूर्य राहु से ग्रसित न होने पर भी ग्रसित मान लिया जाता है, लोग भ्रान्तिवश उसे ग्रसित मानते हैं, क्योंकि उन्हें वस्तु-स्थिति का पता नहीं होता। उसी प्रकार शरीरादि के बन्धनों से मुक्त श्रेष्ठ ब्रह्मज्ञानी को शरीरी के रूप में मानने वाले मूढ़ (वज्रमूर्ख) समझे जाते हैं; वास्तव में वह ब्रह्मज्ञानी (आत्मा) साँप की केंचुली के सदृश शरीर से सर्वथा मुक्त रहता है॥
Verse १५
प्रियाप्रिये न स्पृशतस्तथैव च शुभाशुभे। तमसा ग्रस्तवद्भानादग्रस्तोऽपि रविर्जनैः॥
priyāpriye na spṛśatastathaiva ca śubhāśubhe। tamasā grastavadbhānādagrasto'pi ravirjanaiḥ॥
19-20. By fate is the body borne into contexts of experiences at appropriate times. (On the contrary) he who, giving up all migrations, both knowledge and unknowable, stays as the pure unqualified Self, is himself the manifest Shiva. He is the best of all Brahman-Knowers. In life itself the foremost Brahman-Knower is the ever free, he has accomplished his End
वह आत्मा शरीर में रहते हुए भी अशरीरी है, वह परिच्छिन्न (शरीर में आबद्ध) रहता हुआ भी सर्वत्र गमनशील अर्थात् व्याप्त है। इसलिए शरीररहित उस ब्रह्मज्ञानी को कहीं पर भी प्रिय तथा अप्रिय ज्ञान स्पर्श नहीं करता (अर्थात् वह आत्मा किसी को प्रिय या अप्रिय नहीं समझता), शुभ एवं अशुभ उसे स्पर्श भी नहीं कर सकते। उसकी दृष्टि में सभी समान हैं। जिस प्रकार लोगों के द्वारा सूर्य राहु से ग्रसित न होने पर भी ग्रसित मान लिया जाता है, लोग भ्रान्तिवश उसे ग्रसित मानते हैं, क्योंकि उन्हें वस्तु-स्थिति का पता नहीं होता। उसी प्रकार शरीरादि के बन्धनों से मुक्त श्रेष्ठ ब्रह्मज्ञानी को शरीरी के रूप में मानने वाले मूढ़ (वज्रमूर्ख) समझे जाते हैं; वास्तव में वह ब्रह्मज्ञानी (आत्मा) साँप की केंचुली के सदृश शरीर से सर्वथा मुक्त रहता है॥
Verse १६
ग्रस्त इत्युच्यते भ्रान्त्या ह्यज्ञात्वा वस्तुलक्षणम्। तद्वद्देहादिबन्धेभ्यो विमुक्तं ब्रह्मवित्तमम्॥ १
grasta ityucyate bhrāntyā hyajñātvā vastulakṣaṇam। tadvaddehādibandhebhyo vimuktaṃ brahmavittamam॥ 1
All adjuncts having perished, being Brahman he is assimilated to the non-dual Brahman, like a man who, with (appropriate) apparels, is an actor and without them (resumes his natural state),
वह आत्मा शरीर में रहते हुए भी अशरीरी है, वह परिच्छिन्न (शरीर में आबद्ध) रहता हुआ भी सर्वत्र गमनशील अर्थात् व्याप्त है। इसलिए शरीररहित उस ब्रह्मज्ञानी को कहीं पर भी प्रिय तथा अप्रिय ज्ञान स्पर्श नहीं करता (अर्थात् वह आत्मा किसी को प्रिय या अप्रिय नहीं समझता), शुभ एवं अशुभ उसे स्पर्श भी नहीं कर सकते। उसकी दृष्टि में सभी समान हैं। जिस प्रकार लोगों के द्वारा सूर्य राहु से ग्रसित न होने पर भी ग्रसित मान लिया जाता है, लोग भ्रान्तिवश उसे ग्रसित मानते हैं, क्योंकि उन्हें वस्तु-स्थिति का पता नहीं होता। उसी प्रकार शरीरादि के बन्धनों से मुक्त श्रेष्ठ ब्रह्मज्ञानी को शरीरी के रूप में मानने वाले मूढ़ (वज्रमूर्ख) समझे जाते हैं; वास्तव में वह ब्रह्मज्ञानी (आत्मा) साँप की केंचुली के सदृश शरीर से सर्वथा मुक्त रहता है॥
Verse १७
पश्यन्ति देहिवन्मूढाः शरीराभासदर्शनात् । अहिनियनीवायं मुक्तदेहस्तु तिष्ठति ॥
paśyanti dehivanmūḍhāḥ śarīrābhāsadarśanāt । ahiniyanīvāyaṃ muktadehastu tiṣṭhati ॥
In the same way the best of Brahman-Knowers is always Brahman alone and none else.
वह आत्मा शरीर में रहते हुए भी अशरीरी है, वह परिच्छिन्न (शरीर में आबद्ध) रहता हुआ भी सर्वत्र गमनशील अर्थात् व्याप्त है। इसलिए शरीररहित उस ब्रह्मज्ञानी को कहीं पर भी प्रिय तथा अप्रिय ज्ञान स्पर्श नहीं करता (अर्थात् वह आत्मा किसी को प्रिय या अप्रिय नहीं समझता), शुभ एवं अशुभ उसे स्पर्श भी नहीं कर सकते। उसकी दृष्टि में सभी समान हैं। जिस प्रकार लोगों के द्वारा सूर्य राहु से ग्रसित न होने पर भी ग्रसित मान लिया जाता है, लोग भ्रान्तिवश उसे ग्रसित मानते हैं, क्योंकि उन्हें वस्तु-स्थिति का पता नहीं होता। उसी प्रकार शरीरादि के बन्धनों से मुक्त श्रेष्ठ ब्रह्मज्ञानी को शरीरी के रूप में मानने वाले मूढ़ (वज्रमूर्ख) समझे जाते हैं; वास्तव में वह ब्रह्मज्ञानी (आत्मा) साँप की केंचुली के सदृश शरीर से सर्वथा मुक्त रहता है॥
Verse १८
इतस्ततश्चाल्यमानो यत्किंचित्प्राणवायुना। स्त्रोतसा नीयते दारु यथानिमोन्नतस्थलम्॥
itastataścālyamāno yatkiṃcitprāṇavāyunā। strotasā nīyate dāru yathānimonnatasthalam॥
Just as space becomes space itself when the (enclosing) pot perishes, so, when particular cognitions are dissolved, the Brahman-Knower himself becomes nothing but Brahman, as milk poured into milk, oil into oil, and water into water become (milk, oil and water).
यह शरीर प्राण वायु के द्वारा ही इधर-उधर संचालित किया जाता है, जैसे झरने-नदी आदि के स्त्रोतों द्वारा लकड़ियों को ऊपर-नीचे ले जाया जाता है॥
Verse १९
दैवेन नीयते देहो तथा कालोपभुक्तिषु । लक्ष्यालक्ष्यगतिं त्यक्त्वा यस्तिष्ष्ठत्केव-लात्मना ॥
daivena nīyate deho tathā kālopabhuktiṣu । lakṣyālakṣyagatiṃ tyaktvā yastiṣṣṭhatkeva-lātmanā ॥
Just as, combined, they become one, so does the Atman-knowing sage in the Atman
जैसे दैव (भाग्य) के द्वारा देह कालोपभोग (सुख-दुःख आदि उपभोगों) में ले जाई जाती है, ऐसे जो केवल अपनी आत्मा के सहारे लक्ष्य-अलक्ष्य की गति को त्यागकर स्थिर हो जाता है, वह (आत्मानुभूतियुक्त साधक) ब्रह्मज्ञानियों में श्रेष्ठ साक्षात् भगवान् शिव ही है। शिवस्वरूप वह कृतार्थ ब्रह्मज्ञानी जीवित रहते हुए भी मुक्तावस्या को प्राप्त हो जाता है ॥
Verse २०
शिव एवं स्वयं साक्षादयं ब्रह्मविदुत्तमः । जीवन्नेव सदा मुक्तः कृतार्थों ब्रह्मवित्तमः ॥
śiva evaṃ svayaṃ sākṣādayaṃ brahmaviduttamaḥ । jīvanneva sadā muktaḥ kṛtārthoṃ brahmavittamaḥ ॥
Thus disembodied liberation is the infinite status of Being.
जैसे दैव (भाग्य) के द्वारा देह कालोपभोग (सुख-दुःख आदि उपभोगों) में ले जाई जाती है, ऐसे जो केवल अपनी आत्मा के सहारे लक्ष्य-अलक्ष्य की गति को त्यागकर स्थिर हो जाता है, वह (आत्मानुभूतियुक्त साधक) ब्रह्मज्ञानियों में श्रेष्ठ साक्षात् भगवान् शिव ही है। शिवस्वरूप वह कृतार्थ ब्रह्मज्ञानी जीवित रहते हुए भी मुक्तावस्या को प्राप्त हो जाता है ॥
Verse २१
उपाधिनाशाद्ब्रह्मैव सद्ब्रह्माप्येति निर्द्वयम्। शैलूषो वेषसद्भावाभावयोश्च यथा पुमान्॥
upādhināśādbrahmaiva sadbrahmāpyeti nirdvayam। śailūṣo veṣasadbhāvābhāvayośca yathā pumān॥
Having won the status of Brahman, no longer is the Yogin reborn, for his ignorance-born bodies have all been consumed by the experimental knowledge of Being as the Self.
यह (आत्मा), उपाधि (शरीरादि) के विनष्ट हो जाने पर ब्रह्मरूप होकर ब्रह्म में विलीन हो जाता है, जिस तरह विविध वेश को धारण करने पर व्यक्ति नट आदि के रूप में समझा जाता है तथा अपने वास्तविक रूप में आ जाने पर वही (पूर्व जैसा) व्यक्ति समझा जाता है॥
Verse २२
तथैव ब्रह्मविच्छ्रेष्ठः सदा ब्रह्मैव नापरः । घटे नष्टे यथा व्योम व्योमैव भवति स्वयम्॥
tathaiva brahmavicchreṣṭhaḥ sadā brahmaiva nāparaḥ । ghaṭe naṣṭe yathā vyoma vyomaiva bhavati svayam॥
Because that Yogin has become Brahman, how can Brahman be reborn? Bondage and liberation, set up by Maya, are not real in themselves in relation to the Self, just as the appearance and disappearance of the snake are not in relation to the stirless rope.
उसी तरह ही ब्रह्म को जानने वाला भी स्वयं ब्रह्म ही हो जाता है। केवल शरीरादि (वेश) के कारण वह भिन्न प्रतीत होता है। वस्तुतः वह ब्रह्म ही है, उससे भिन्न अन्य और कुछ भी नहीं है। जैसे घट के फूट जाने पर घट के अन्दर का आकाश-आकाश रूप ही हो जाता है ॥
Verse २३
तथैवोपाधिविलये ब्रह्मैव ब्रह्मवित्स्वयम्। क्षीरं क्षीरे यथा क्षिप्तं तैलं तैले जलं जले ॥
tathaivopādhivilaye brahmaiva brahmavitsvayam। kṣīraṃ kṣīre yathā kṣiptaṃ tailaṃ taile jalaṃ jale ॥
Bondage and liberation may be described as real and unreal and as due to the nescience (concealment of truth).
वैसे ही उपाधि अर्थात् शरीरादि के विलय हो जाने के पश्चात् ब्रह्म को जानने वाला स्वयं ब्रह्म रूप ही हो जाता है। जिस तरह दुग्ध में दुग्ध, तेल में तेल और जल में जल मिला देने पर एक हो जाते हैं; ठीक उसी तरह आत्मज्ञानी मुनि एवं आत्मा की स्थिति भी एक ही है। इस प्रकार विदेह रूप कैवल्य-पद की प्राप्ति के पश्चात् सन्मात्र अखण्डित विग्रहवान् ब्रह्मभाव की प्राप्ति करके पुनः संसारावर्तन (आवागमन)से मुक्त हो जाता है; क्योंकि सदात्मकत्व विज्ञान से उसकी अविद्या दग्ध हो जाती है ॥
Verse २४
संयुक्तमेकतां याति तथाऽऽत्मन्यात्मविन्मुनिः। एवं विदेहकैवल्यं सन्मात्रत्वमखण्डितम्॥
saṃyuktamekatāṃ yāti tathā''tmanyātmavinmuniḥ। evaṃ videhakaivalyaṃ sanmātratvamakhaṇḍitam॥
Bondage and liberation may be described as real and unreal and as due to the nescience (concealment of truth).
वैसे ही उपाधि अर्थात् शरीरादि के विलय हो जाने के पश्चात् ब्रह्म को जानने वाला स्वयं ब्रह्म रूप ही हो जाता है। जिस तरह दुग्ध में दुग्ध, तेल में तेल और जल में जल मिला देने पर एक हो जाते हैं; ठीक उसी तरह आत्मज्ञानी मुनि एवं आत्मा की स्थिति भी एक ही है। इस प्रकार विदेह रूप कैवल्य-पद की प्राप्ति के पश्चात् सन्मात्र अखण्डित विग्रहवान् ब्रह्मभाव की प्राप्ति करके पुनः संसारावर्तन (आवागमन)से मुक्त हो जाता है; क्योंकि सदात्मकत्व विज्ञान से उसकी अविद्या दग्ध हो जाती है ॥
Verse २५
ब्रह्मभावं प्रपद्यैष यतिनवर्तते पुनः । सदात्मकत्वविज्ञानदग्धाविद्यादिवर्ष्मणः ॥
brahmabhāvaṃ prapadyaiṣa yatinavartate punaḥ । sadātmakatvavijñānadagdhāvidyādivarṣmaṇaḥ ॥
Brahman suffers from no concealment whatsoever. It is uncovered, there being nothing other than It (to cover It). The ideas, 'it is' and 'it is not', as regards Reality, are only ideas in the intellect. They do not pertain to the eternal Reality. So bondage and liberation are set up by Maya and do not pertain to the Self.
वैसे ही उपाधि अर्थात् शरीरादि के विलय हो जाने के पश्चात् ब्रह्म को जानने वाला स्वयं ब्रह्म रूप ही हो जाता है। जिस तरह दुग्ध में दुग्ध, तेल में तेल और जल में जल मिला देने पर एक हो जाते हैं; ठीक उसी तरह आत्मज्ञानी मुनि एवं आत्मा की स्थिति भी एक ही है। इस प्रकार विदेह रूप कैवल्य-पद की प्राप्ति के पश्चात् सन्मात्र अखण्डित विग्रहवान् ब्रह्मभाव की प्राप्ति करके पुनः संसारावर्तन (आवागमन)से मुक्त हो जाता है; क्योंकि सदात्मकत्व विज्ञान से उसकी अविद्या दग्ध हो जाती है ॥
Verse २६
अमुष्य ब्रह्मभूतत्वाद्ब्रह्मणः कुत उद्भवः । मायाक्लृप्तौ बन्धमोक्षौ न स्तः स्वात्मनि वस्तुतः ॥
amuṣya brahmabhūtatvādbrahmaṇaḥ kuta udbhavaḥ । māyāklṛptau bandhamokṣau na staḥ svātmani vastutaḥ ॥
Brahman suffers from no concealment whatsoever. It is uncovered, there being nothing other than It (to cover It). The ideas, 'it is' and 'it is not', as regards Reality, are only ideas in the intellect. They do not pertain to the eternal Reality. So bondage and liberation are set up by Maya and do not pertain to the Self.
ऐसे यति के ब्रह्मरूप हो जाने पर यह कैसे हो सकता है कि ब्रह्म का पुनः उद्भव हो। माया के द्वारा रचित बन्धन और मोक्ष वस्तुतः उस ब्रह्म में नहीं हुआ करते ॥
Verse २७
यथा रजौ निष्क्रियायां सर्पाभासविनिर्गमौ। आवृतेः सदसत्त्वाभ्यां वक्तव्ये बन्धमोक्षणे ॥
yathā rajau niṣkriyāyāṃ sarpābhāsavinirgamau। āvṛteḥ sadasattvābhyāṃ vaktavye bandhamokṣaṇe ॥
Brahman suffers from no concealment whatsoever. It is uncovered, there being nothing other than It (to cover It). The ideas, 'it is' and 'it is not', as regards Reality, are only ideas in the intellect. They do not pertain to the eternal Reality. So bondage and liberation are set up by Maya and do not pertain to the Self.
जिस प्रकार निष्क्रिय रस्सी में सर्प का बोध हो जाने पर यदि वह (सर्पाभास) पुनः समाप्त हो जाता है, तो फिर केवल-मात्र रस्सी ही आभासित होने लगती है। उसी प्रकार आवरण के सत् और असत् भाव को ही बन्धन और मोक्ष कहना चाहिए ॥
Verse २८
नावृतिर्ब्रह्मण:काचिदन्याभावादनावृतम्। अस्तीति प्रत्ययो यश्च यश्च नास्तीति वस्तुनि॥
nāvṛtirbrahmaṇa:kācidanyābhāvādanāvṛtam। astīti pratyayo yaśca yaśca nāstīti vastuni॥
In the supreme Truth as in the sky, impartite, inactive, quiescent, flawless, unstained and non-dual where is room for (mental) construction?
ब्रह्म का कोई भी आवरक नहीं होता। वह अन्य के अभाव के कारण अनावृत है। वस्तु के होने या न होने के विषय में जो कुछ भी विश्वास किया जाता है,ये तो वस्तुतः बुद्धि के ही गुण हैं, उस नित्य वस्तु (अविनाशी ब्रह्म) के नहीं। अतः माया के द्वारा प्रादुर्भूत होने वाले बन्धन और मोक्ष आत्मा में नहीं होते॥ [ऋषि यहाँ यह तथ्य बहुत स्पष्ट कर देते हैं कि बन्धन या मुक्ति आत्मा के लिए नहीं, बुद्धि के लिए है। मेरे-तेरे में वृद्धि ही उलझती-सुलझती है, आत्मा तो सहज मुक्तावस्था में ही स्थित है।]
Verse २९
बुद्धेरेव गुणावेतौ न तु नित्यस्य वस्तुनः । अतस्तौ मायया क्लृप्तौ बन्धमोक्षौ न चात्मनि ॥
buddhereva guṇāvetau na tu nityasya vastunaḥ । atastau māyayā klṛptau bandhamokṣau na cātmani ॥
In the supreme Truth as in the sky, impartite, inactive, quiescent, flawless, unstained and non-dual where is room for (mental) construction?
ब्रह्म का कोई भी आवरक नहीं होता। वह अन्य के अभाव के कारण अनावृत है। वस्तु के होने या न होने के विषय में जो कुछ भी विश्वास किया जाता है,ये तो वस्तुतः बुद्धि के ही गुण हैं, उस नित्य वस्तु (अविनाशी ब्रह्म) के नहीं। अतः माया के द्वारा प्रादुर्भूत होने वाले बन्धन और मोक्ष आत्मा में नहीं होते॥ [ऋषि यहाँ यह तथ्य बहुत स्पष्ट कर देते हैं कि बन्धन या मुक्ति आत्मा के लिए नहीं, बुद्धि के लिए है। मेरे-तेरे में वृद्धि ही उलझती-सुलझती है, आत्मा तो सहज मुक्तावस्था में ही स्थित है।]
Verse ३०
निष्कले निष्क्रिये शान्ते निरवद्ये निरञ्जने। अद्वितीये परे तत्त्वे व्योमवत्कल्पना कुतः ॥
niṣkale niṣkriye śānte niravadye nirañjane। advitīye pare tattve vyomavatkalpanā kutaḥ ॥
. Neither suppression nor generation, neither the bond nor the striving: neither the liberty seeking nor the liberated - this is the metaphysical truth.
उस कलारहित, निष्क्रिय, शान्त, निष्पाप, निरञ्जन, अद्वितीय परमात्म तत्त्व में आकाश के भेदों की भाँति (घटाकाश, महाकाश आदि) कल्पना कहाँ से हो सकती है ? ॥
Verse ३१
न निरोधो न चोत्पत्तिर्न बद्धो न च साधकः। न मुमुक्षुर्न वै मुक्त इत्येषा परमार्थता ॥
na nirodho na cotpattirna baddho na ca sādhakaḥ। na mumukṣurna vai mukta ityeṣā paramārthatā ॥
Om! O Devas, may we hear with our ears what is auspicious; May we see with our eyes what is auspicious, O ye worthy of worship! May we enjoy the term of life allotted by the Devas, Praising them with our body and limbs steady! May the glorious Indra bless us! May the all-knowing Sun bless us! May Garuda, the thunderbolt for evil, bless us! May Brihaspati grant us well-being! Om! Let there be Peace in me! Let there be Peace in my environment! Let there be Peace in the forces that act on me!
सत्य तो यह है कि वह परब्रह्म न तो जन्म लेता है और न ही जन्मरहित है, वह बन्धन में रहता है, न ही साधक है, न ही वह मोक्ष की इच्छा वाला है और न ही वह मुक्त है (वह इन सबसे परे है।) ॥ [जन्म लेने वाली काया के पाच वह प्रकट होता दीखता है, इसलिए वह जन्म रहित नहीं है, लेकिन जन्म तो काया का होता है, चेतना का नहीं, पात्र बनते-दूटते हैं, उनमें रहने वाला जल तो पात्र के जन्म और क्षय से मुक्त है, इसलिए अजन्मा है। इसी भाव से उसे नमुक कह सकते हैं, न अमुक्त, न मोक्षाकांक्षी।]