1. प्रथमःप्रपाठकः
प्रथमःप्रपाठकः
Verse १
ॐ बृहद्रथो ह वै नाम राजा राज्ये ज्येष्ठं पुत्रं निधापयित्वेदमशाश्वतं मन्यमानः शारीर वैराग्यमुपेतोऽरण्यं निर्जगाम्।स तत्र परमं तप आस्थायादित्यमीक्षमाण ऊर्ध्वबाहुस्तिष्ठत्यन्तेसहस्रस्य मुनिरन्तिकमाजगामाग्निरिवाधूमकस्तेजसा निर्दहन्निवात्मविद् भगवाञ्छाकायन्य उत्तिष्ठनिष्ठ चरं वृणीष्वेति राजानमब्रवीत्स तस्मै नमस्कृत्योवाच भगवन्नाहमात्मावित्त्वं तत्त्वविच्छृणुमो वयं स त्वं नो ब्रूहीत्येतद्वृत्तं पुरस्तादशक्यं मा पृच्छ प्रश्नमैक्ष्वाकान्यान्का-मान्वृणीष्वेति शाकायन्यस्य चरणावभिमृश्यमानो राजेमां गाथां जगाद॥
oṃ bṛhadratho ha vai nāma rājā rājye jyeṣṭhaṃ putraṃ nidhāpayitvedamaśāśvataṃ manyamānaḥ śārīra vairāgyamupeto'raṇyaṃ nirjagām।sa tatra paramaṃ tapa āsthāyādityamīkṣamāṇa ūrdhvabāhustiṣṭhatyantesahasrasya munirantikamājagāmāgnirivādhūmakastejasā nirdahannivātmavid bhagavāñchākāyanya uttiṣṭhaniṣṭha caraṃ vṛṇīṣveti rājānamabravītsa tasmai namaskṛtyovāca bhagavannāhamātmāvittvaṃ tattvavicchṛṇumo vayaṃ sa tvaṃ no brūhītyetadvṛttaṃ purastādaśakyaṃ mā pṛccha praśnamaikṣvākānyānkā-mānvṛṇīṣveti śākāyanyasya caraṇāvabhimṛśyamāno rājemāṃ gāthāṃ jagāda॥
The King Brihadratha, setting up his eldest son as king, deeming the body to be impermanent, getting detachment, went to the forest. He performed great penance and stood looking at the sun, arms uplifted. At the end of a thousand years the sage Sakayana approached (him) like, fire without smoke, burning with his luster and said 'Oh King, arise and choose a boon'. He bowed and said, 'Sir, I am ignorant of the self. You know it; please impart it'.
बृहद्रथ नामक राजा को अपने शरीर की नश्वरता का विवेक जाग्रत् होने पर अतितीव्र वैराग्य उत्पन्न हो गया। इस कारण वह अपने ज्येष्ठ पुत्र को राज्य देकर वन में चला गया। वहाँ जाकर उस (राजा) ने लम्बे समय तक कठोर तप किया। वह प्रतिदिन सूर्य की ओर देखते हुए अपने दोनों हाथ ऊपर करके खड़ा रहता। एक सहस्र वर्ष के उपरान्त उसकी उग्र तपस्या के परिणाम स्वरूप शाकायन्य नामक आत्मवेत्ता महामुनि उस (राजा) के समक्ष आये। उन (मुनि) का तेज धूम्ररहित अग्नि की भाँति था। उन श्रेष्ठ मुनि ने राजा से कहा- हे राजन्! उठो-उठो, वरदान माँगो। उस राजा ने उन (मुनि) को नमस्कार करते हुए कहा है। भगवन्! मैं आत्मवेत्ता नहीं हूँ, हमने सुना है कि आप ब्रह्मतत्त्ववेत्ता हैं। अतः आप हमें सत्यज्ञान रुप वरदान प्रदान करें। ऐसा सुनकर उन श्रेष्ठ मुनि ने कहा- हे इक्ष्वाकुवंशीय राजन् ! तुम अन्य कोई दूसरा वर माँग लो। इस तरह के प्रश्नों को मत पूछो, जिन्हें प्राचीनकाल से ही अत्यन्त कठिन एवं दुरूह माना जाता रहा है। ऐसा सुनकर राजा बृहद्रथ ने उन मुनि श्रेष्ठ शाकायन्य के चरणों में प्रणाम करते हुए इस प्रकार कहा-॥
Verse २
भगवन्नस्थिचर्मस्नायुमज्जामांसशुक्रशोणितश्लेष्माश्रुदूषिते। विण्मूत्रवातपित्तकफसंघाते दुर्गन्धे नि:सारेऽस्मिञ्छरीरे किं कामोपभोगैः॥
bhagavannasthicarmasnāyumajjāmāṃsaśukraśoṇitaśleṣmāśrudūṣite। viṇmūtravātapittakaphasaṃghāte durgandhe ni:sāre'smiñcharīre kiṃ kāmopabhogaiḥ॥
The King Brihadratha, setting up his eldest son as king, deeming the body to be impermanent, getting detachment, went to the forest. He performed great penance and stood looking at the sun, arms uplifted. At the end of a thousand years the sage Sakayana approached (him) like, fire without smoke, burning with his luster and said 'Oh King, arise and choose a boon'. He bowed and said, 'Sir, I am ignorant of the self. You know it; please impart it'.
हे भगवन्! यह शरीर हड्डी, त्वचा, स्नायु, मज्जा, मांस, वीर्य, रक्त, अश्रु, विष्ठा, मल, मूत्र, वायु, पित्त, कफ आदि से परिपूर्ण है। यह शरीर दुर्गन्ध से युक्त एवं तत्त्वरहित है, तब कामनाजन्य भोगों को फिर क्या आवश्यकता है? ॥
Verse ३
कामक्रोधलोभभयविषादेर्ष्येष्टवियोगानिष्ट संप्रयोगक्षुत्पिपासाजरामृत्यु-रोगशोकाद्यैरभिहतेऽस्मिञ्छरीरे किं कामोपभोगैः॥
kāmakrodhalobhabhayaviṣāderṣyeṣṭaviyogāniṣṭa saṃprayogakṣutpipāsājarāmṛtyu-rogaśokādyairabhihate'smiñcharīre kiṃ kāmopabhogaiḥ॥
This has happened in the past, and is impossible, ask for other desires'. But the King touched his feet and said, 'Sir, what is the use of enjoyment in this body which smells badly and is a mass of bones, skins, etc., attacked by lust, anger, etc., separation from near and dear people, hunger, thirst etc. We see that all this is decaying, like flies and mosquitoes which live and die.
(हे भगवन्!) काम, क्रोध, लोभ, मोह, भय, विषाद, ईर्ष्या, प्रियवस्तु (पदार्थ) के वियोग तथा अप्रिय के मिलनजन्य दुःख, क्षुधा-पिपासा, जरा-मरण, शोक आदि से यह शरीर अत्यन्त परेशान रहता है, ऐसी स्थिति में कामनाओं, उपभोगों को क्या आवश्यकता ? ॥
Verse ४
सर्वं चेदं क्षयिष्णु पश्यामो यथेमे दंशमशकादयस्तृणवन्नश्यतयोद्भूत-प्रध्वंसिनः।।
sarvaṃ cedaṃ kṣayiṣṇu paśyāmo yatheme daṃśamaśakādayastṛṇavannaśyatayodbhūta-pradhvaṃsinaḥ।।
This has happened in the past, and is impossible, ask for other desires'. But the King touched his feet and said, 'Sir, what is the use of enjoyment in this body which smells badly and is a mass of bones, skins, etc., attacked by lust, anger, etc., separation from near and dear people, hunger, thirst etc. We see that all this is decaying, like flies and mosquitoes which live and die.
(हे भगवन्!) वह सम्पूर्ण संसार क्षण-भङ्गुर है। मनुष्यादि समस्त भूत-प्राणियों को (मैं) निरन्तर विनष्ट होते हुए देखता रहता हूँ। ऐसे ही अनेकानेक वे सभी क्षुद्र जीव दंश, मच्छर-कीटादि उत्पन्न होकर कुछ ही समय में काल-कवलित हो जाते हैं॥
Verse ५
अथ किमेतैर्वा परेऽन्ये महाधनुर्धराश्चक्रवर्तिनः केचित्सुद्युम्नभूरिद्युमेन्द्रद्युम्नकुवलयाश्व यौवनाश्ववध्रियाश्वाश्वपतिः शशबिन्दुर्हरिश्चन्द्रोऽम्बरीषोऽननूक्तः स्वयातिर्ययातिरनरण्यो-क्षसेनोत्थमरुत्तभरतप्रभृतयो राजानो मिषतो बन्धुवर्गस्य महतीं श्रियं त्यक्त्वास्माल्लोकादमुं लोकं प्रयान्ति।।
atha kimetairvā pare'nye mahādhanurdharāścakravartinaḥ kecitsudyumnabhūridyumendradyumnakuvalayāśva yauvanāśvavadhriyāśvāśvapatiḥ śaśabindurhariścandro'mbarīṣo'nanūktaḥ svayātiryayātiranaraṇyo-kṣasenotthamaruttabharataprabhṛtayo rājāno miṣato bandhuvargasya mahatīṃ śriyaṃ tyaktvāsmāllokādamuṃ lokaṃ prayānti।।
Great kings Dudyumna, Bhuridyumna, Indradyumna, Kuvalayasva, Yauvanasva etc., of Suryavamsa, Marutta etc., of the Somavamsa, relinquished this world and went to the other, even as the relatives were watching. We also see how Gandharvas, Asuras, Yaksas and others are dead and gone. The oceans become dry, mountains fall, Dhruva star is shaken, trees and earth are uprooted.
इन (समस्त क्षुद्र जीवों) की क्या गणना, इनसे भिन्न महान् धनुर्धारी, शूरवीर व अन्य और कितने ही सुद्युम्न, भूरिद्युम्न, इन्द्रद्युम्न, कुवलयाश्व, यौवनाश्व, वध्रियाश्व, अश्वपति, शशविन्दु, हरिश्चन्द्र, अम्बरीष, अननुक्त स्वयाति, ययाति, अनरण्य, उक्षसेन, उत्थ, मरुत् और भरत आदि ये सभी चक्रवर्ती नरेश अपने बान्धयों सहित देखते-देखते ही इस लोक के महान् ऐश्वर्य को त्यागकर अकस्मात् ही शरीर त्यागकर परलोक के लिए प्रयाण कर गये॥
Verse ६
अथ किमेतैर्वा परेऽन्ये गन्धर्वासुरयक्षराक्षसभूतगणपिशाचोरगग्रहादीनां निरोधनं पश्यामः॥
atha kimetairvā pare'nye gandharvāsurayakṣarākṣasabhūtagaṇapiśācoragagrahādīnāṃ nirodhanaṃ paśyāmaḥ॥
Great kings Dudyumna, Bhuridyumna, Indradyumna, Kuvalayasva, Yauvanasva etc., of Suryavamsa, Marutta etc., of the Somavamsa, relinquished this world and went to the other, even as the relatives were watching. We also see how Gandharvas, Asuras, Yaksas and others are dead and gone. The oceans become dry, mountains fall, Dhruva star is shaken, trees and earth are uprooted.
(हे श्रेष्ठ मुने!) मात्र मनुष्य ही नहीं, बल्कि असुर, गन्धर्व, यक्ष, राक्षस, भूत-समुदाय, पिशाच, सर्प, ग्रह और उपग्रह आदि को भी हम विनष्ट होते हुए देखते हैं।।
Verse ७
अथ किमेतैर्वान्यानां शोषणं महार्णवानां शिखरिणां प्रपतनं ध्रुवस्य प्रचलनं स्थानं वा तरूणां निमज्जनं पृथिव्याः स्थानादपसरणं सुराणां सोऽहमित्येतद्विधेऽस्मिन्संसारे किं कामोपभोगैर्यैरेवाश्रितस्यासमृदिहावर्तनं दृश्यत इत्युद्धर्तुमर्हसीत्यन्धोदपानस्थो भेक इवाहमस्मिन्संसारे भगवंस्त्वं नो गतिस्त्वं नो गतिः॥
atha kimetairvānyānāṃ śoṣaṇaṃ mahārṇavānāṃ śikhariṇāṃ prapatanaṃ dhruvasya pracalanaṃ sthānaṃ vā tarūṇāṃ nimajjanaṃ pṛthivyāḥ sthānādapasaraṇaṃ surāṇāṃ so'hamityetadvidhe'sminsaṃsāre kiṃ kāmopabhogairyairevāśritasyāsamṛdihāvartanaṃ dṛśyata ityuddhartumarhasītyandhodapānastho bheka ivāhamasminsaṃsāre bhagavaṃstvaṃ no gatistvaṃ no gatiḥ॥
There is only rebirth in this world after all the enjoyment. You should uplift me who am like a frog in a dark well. You are my refuge.
इसके पश्चात् (राजा बृहद्रथ ने उन श्रेष्ठ मुनि शाकायन्य से कहा-) हे भगवन् ! यदि इन (चेतन प्राणियों) को भी छोड़ दें, तब भी अचेतन वस्तुओं में भी जैसे बड़े-बड़े सागर शुष्क हो जाते हैं, पर्वत- शृङ्खलाएँ विशृङ्खलित हो जाती हैं, ध्रुव प्रदेश भी अपने स्थान पर केन्द्रित नहीं रह पाते, वृक्ष भी धराशायी हो जाते हैं, पृथ्वी भी अपने एक स्थान पर स्थिर नहीं रह सकती, समस्त देवगण भी अपने पद से च्युत होते देखे जाते हैं; तब फिर ऐसी स्थिति में इस अहंकार से युक्त नश्वर संसार में विषय-वासनाओं के भोगों में आसक्त रहने वाले तो बारम्बार इस नश्वर जगत् में जन्म-मरण के चक्र में आबद्ध हुए-से दृष्टिगोचर होते हैं। इस कारण हे श्रेष्ठ मुने ! इस अज्ञानान्धकार रूपी कूप में स्थित मण्डूक (मेंढक) की भाँति इस नश्वर जगत् में मैं भी पतितावस्था में स्थित हूँ। कृपया आप मुझे अपनी गति प्रदान करें अर्थात् मेरा उद्धार करें ।मैं आपकी ही शरण में हूँ। आप ही एक मात्र हमारे आधार हैं॥