2. द्वितीयः खण्डः
द्वितीयः खण्डः
Verse १
अपानान्निषादा यक्षराक्षसगन्धर्वाश्चास्थिभ्यः पर्वता लोमभ्य ओषधिवनस्पतयो ललाटाक्रोधजो रुद्रो जायते ॥ १॥
apānānniṣādā yakṣarākṣasagandharvāścāsthibhyaḥ parvatā lomabhya oṣadhivanaspatayo lalāṭākrodhajo rudro jāyate ॥ 1॥
In the midst of the heart, is a mass of red flesh in which is the Dahara of Lotus (in shape), blossoming in many ways like lily - there are ten holes in the heart where the vital airs are established. 2. When the (Jiva) is connected with Prana, then he sees rivers and cities of many kinds; when with Vyana, he sees Devas and Rishis; with Apana, Yakshas etc.; with Udana, the celestial worlds, gods, Skanda and Jayanta; with Samana, wealth also; with Vairambha (Prana) sees what is seen, heard, eaten and not eaten, visible and invisible. 3. Then these Nadis become hundred; from these, branch out seventy two thousand Nadis, in which the self sleeps and makes noises, in the second sheath he sleeps and sees this world and the other, hears all sounds - this they call clarity. Prana defends the body. The Nadis are filled with green, blue, yellow, red and white blood. 4. This Dahara lotus is blooming in many ways like a lily and like hair, so also the Nadis are placed in the heart. The divine self sleeps in the great sheath when there are no desires, no sleep even, there are no Devas or their worlds, Yagas, Mother, Father, kinsmen, no thieves or Brahmana-killer. All this is water - Again by the same path, he returns to wakefulness, this Samraj.
(उस पूर्व वर्णित विराट् के) अपान वायु से निषाद, यक्ष, राक्षस और गन्धर्व, अस्थियों से पर्वत, रोमों से ओषधि-वनस्पतियाँ और क्रोध (युक्त) ललाट से रुद्र उत्पन्न हुए ॥
Verse २
तस्यैतस्य महतो भूतस्य निःश्वसितमेतद्यदृग्वेदो यजुर्वेदः सामवेदोऽथर्ववेदः शिक्षा कल्यो व्याकरणं निरुक्तं छन्दो ज्योतिषामयनं न्यायो मीमांसा धर्मशास्त्राणि व्याख्यानान्युप-व्याख्यानानि च सर्वाणि च भूतानि ॥
tasyaitasya mahato bhūtasya niḥśvasitametadyadṛgvedo yajurvedaḥ sāmavedo'tharvavedaḥ śikṣā kalyo vyākaraṇaṃ niruktaṃ chando jyotiṣāmayanaṃ nyāyo mīmāṃsā dharmaśāstrāṇi vyākhyānānyupa-vyākhyānāni ca sarvāṇi ca bhūtāni ॥
The heart of all smells is Earth, of tastes water, of forms fire, of touchless air, of sounds ether. Avyakta is the heart of all movements, Mrityu of all Sattvas (living beings). Death indeed becomes one with the supreme Deity. Beyond it there is neither being nor non-being nor their combination - this is the doctrine of Nirvana of the Vedas.
वह विराट् पुरुष महान् भूतरूप है,उसके निःश्वास ही ऋग्, यजु, साम, अथर्व, शिक्षा, कल्प, व्याकरण, निरुक्त, छन्द, ज्योतिष शास्त्र, न्याय, मीमांसा, धर्मशास्त्र, व्याख्यान, उपव्याख्यान और सभी प्राणी हैं ॥
Verse ३
हिरण्यज्योतिर्यस्मिन्नयमात्माधिक्षियन्ति भुवनानि विश्वा। आत्मानं द्विधाऽकरोदर्धेन स्त्री | अर्धेन पुरुषो देवो भूत्वा देवानसृजदृषिर्भूत्वा ऋषीन्यक्षराक्षसमन्धर्वान्ग्राम्यानारण्यांश्च पशूनसृज- दितरा गौरितरोऽनङ्वानितरा वडवेतरोऽश्व इतरा गर्दभीतरो गर्दभ इतरा विश्वभरीतरो विश्वभरः॥
hiraṇyajyotiryasminnayamātmādhikṣiyanti bhuvanāni viśvā। ātmānaṃ dvidhā'karodardhena strī | ardhena puruṣo devo bhūtvā devānasṛjadṛṣirbhūtvā ṛṣīnyakṣarākṣasamandharvāngrāmyānāraṇyāṃśca paśūnasṛja- ditarā gauritaro'naṅvānitarā vaḍavetaro'śva itarā gardabhītaro gardabha itarā viśvabharītaro viśvabharaḥ॥
वह विराट्) हिरण्य (स्वर्ण) के समान ज्योतिर्मय है, जिसमें यह आत्मा (प्रत्यगात्मा) और समस्त लोक अवस्थित हैं। उसने अपने दो भाग किये, जिनमें आधे से स्त्री और आधे से पुरुष प्रकट हुआ। उसने देव होकर देवों का सृजन किया, ऋषि होकर ऋषियों का सृजन किया। इसी प्रकार यक्ष, राक्षस और गन्धर्वों को बनाया। तत्पश्चात् ग्रामों तथा अरण्यों में रहने वाले पशुओं का सृजन किया। इनमें कोई गाय, कोई बैल, कोई घोड़ी, कोई घोड़ा, कोई गधा, कोई गधी, कोई सबका पालन करने वाली और कोई सबका पालक हुआ॥
Verse ४
सोऽन्ते वैश्वानरो भूत्वा संदग्ध्वा सर्वाणि भूतानि पृथिव्यप्सु प्रलीयत आपस्तेजसि प्रलीयन्ते तेजो वायौ विलीयते वायुराकाशे विलीयत आकाशमिन्द्रियेष्विन्द्रियाणि तन्मात्रेषु तन्मात्राणि भूतादौ विलीयन्ते भूतादिर्महति विलीयते महानव्यक्ते विलीयतेऽव्यक्तमक्षरे विलीयते अक्षरं तमसि विलीयते तमः परे देव एकीभवति परस्तान्न सन्नासन्न सदसदित्येतन्निर्वाणा-नुशासनमिति वेदानुशासनमिति वेदानुशासनम्॥
so'nte vaiśvānaro bhūtvā saṃdagdhvā sarvāṇi bhūtāni pṛthivyapsu pralīyata āpastejasi pralīyante tejo vāyau vilīyate vāyurākāśe vilīyata ākāśamindriyeṣvindriyāṇi tanmātreṣu tanmātrāṇi bhūtādau vilīyante bhūtādirmahati vilīyate mahānavyakte vilīyate'vyaktamakṣare vilīyate akṣaraṃ tamasi vilīyate tamaḥ pare deva ekībhavati parastānna sannāsanna sadasadityetannirvāṇā-nuśāsanamiti vedānuśāsanamiti vedānuśāsanam॥
अन्त में वह (विराट् पुरुष) वैश्वानराग्नि होकर समस्त प्राणियों को जला देता है। यह पृथिवी जल में लय हो जाती है, जल तेज में, तेज वायु में, वायु आकाश में, आकाश इन्द्रियों में, इन्द्रियाँ तन्मात्राओं में, तन्मात्राएँ भूतादि (अहंकार) में, अहंकार-महत् तत्त्व में, महत् तत्त्व अव्यक्त में ,अव्यक्त अक्षर में, अक्षर तमम् (अज्ञान) में लय हो जाता है और तमस् परम देव (परमेश्वर) में एकाकार हो जाता है। इसके पश्चात् न सत् रहता है, न असत् रहता है और न सत्-असत् का सम्मिलित रूप रहता है। यही निर्वाण का अनुशासन है और यही वेद का अनुशासन एवं शिक्षा है ॥