6. षष्ठः खण्डः
षष्ठः खण्डः
Verse १
नैवेह किंचनाग्र आसीदमूलमनाधारा इमाः प्रजाः प्रजायन्ते ॥
naiveha kiṃcanāgra āsīdamūlamanādhārā imāḥ prajāḥ prajāyante ॥
In the midst of the heart, is a mass of red flesh in which is the Dahara of Lotus (in shape), blossoming in many ways like lily - there are ten holes in the heart where the vital airs are established. 2. When the (Jiva) is connected with Prana, then he sees rivers and cities of many kinds; when with Vyana, he sees Devas and Rishis; with Apana, Yakshas etc.; with Udana, the celestial worlds, gods, Skanda and Jayanta; with Samana, wealth also; with Vairambha (Prana) sees what is seen, heard, eaten and not eaten, visible and invisible. 3. Then these Nadis become hundred; from these, branch out seventy two thousand Nadis, in which the self sleeps and makes noises, in the second sheath he sleeps and sees this world and the other, hears all sounds - this they call clarity. Prana defends the body. The Nadis are filled with green, blue, yellow, red and white blood. 4. This Dahara lotus is blooming in many ways like a lily and like hair, so also the Nadis are placed in the heart. The divine self sleeps in the great sheath when there are no desires, no sleep even, there are no Devas or their worlds, Yagas, Mother, Father, kinsmen, no thieves or Brahmana-killer. All this is water - Again by the same path, he returns to wakefulness, this Samraj.
सृष्टि के पूर्व इस संसार में कुछ भी नहीं था। यह निर्मूल और निराधार था, (उसी से) इस प्रजा का आविर्भाव हुआ ॥
Verse २
चक्षुश्च द्रष्टव्यं च नारायणः श्रोत्रं च श्रोतव्यं च नारायणो घ्राणं च घ्रातव्यंच नारायणो जिह्वा च रसयितव्यं च नारायणस्त्वक् च स्पर्शयितव्यं च नारायणो मनश्च मन्तव्यं च नारायणो बुद्धिश्च बोद्धव्यं च नारायणोऽहंकारश्चाहंकर्तव्यं च नारायणश्चित्तं च चेतयितव्यं च नारायणो वाक् च वक्तव्यं च नारायणो हस्तौ चादातव्यं च नारायण:पादौ च गन्तव्यं च नारायणः पायुश्च विसर्जयितव्यं च नारायण उपस्थश्चानन्दयितव्यं च नारायणो धाता विधाता कर्ता विकर्ता दिव्यो देव एको नारायणः॥
cakṣuśca draṣṭavyaṃ ca nārāyaṇaḥ śrotraṃ ca śrotavyaṃ ca nārāyaṇo ghrāṇaṃ ca ghrātavyaṃca nārāyaṇo jihvā ca rasayitavyaṃ ca nārāyaṇastvak ca sparśayitavyaṃ ca nārāyaṇo manaśca mantavyaṃ ca nārāyaṇo buddhiśca boddhavyaṃ ca nārāyaṇo'haṃkāraścāhaṃkartavyaṃ ca nārāyaṇaścittaṃ ca cetayitavyaṃ ca nārāyaṇo vāk ca vaktavyaṃ ca nārāyaṇo hastau cādātavyaṃ ca nārāyaṇa:pādau ca gantavyaṃ ca nārāyaṇaḥ pāyuśca visarjayitavyaṃ ca nārāyaṇa upasthaścānandayitavyaṃ ca nārāyaṇo dhātā vidhātā kartā vikartā divyo deva eko nārāyaṇaḥ॥
The heart of all smells is Earth, of tastes water, of forms fire, of touchless air, of sounds ether. Avyakta is the heart of all movements, Mrityu of all Sattvas (living beings). Death indeed becomes one with the supreme Deity. Beyond it there is neither being nor non-being nor their combination - this is the doctrine of Nirvana of the Vedas.
चक्षु और द्रष्टव्य नारायण हैं, श्रोत्र और श्रोतव्य नारायण हैं, घ्राण शक्ति और घ्रातव्य नारायण हैं, जिह्वा और रस लेने का विषय नारायण हैं, त्वचा और स्पर्शयितव्य नारायण हैं, मन और मन्तव्य (मन का विषय) नारायण हैं, बुद्धि और बुद्धि का विषय नारायण हैं, अहंकार और अहंकर्तव्य नारायण हैं, चित्त और चिन्तन नारायण हैं, वाक् और वक्तव्य नारायण हैं, हाथ और दातव्य (देने का विषय) नारायण हैं, पैर और गन्तव्य नारायण हैं, पायु (गुदा) और विसर्जयितव्य नारायण हैं, उपस्थ और आनन्दयितव्य (आनन्द का विषय) नारायण हैं। नारायण ही धाता (धारण कर्ता), विधाता, कर्ता, विकर्ता (विशिष्ट रूप से रचना करने वाला) और एकमात्र दिव्य देव हैं ॥
Verse ३
आदित्या रुद्रा वरुतो वसवोऽश्विनावृचो यजूंषि सामानि मन्त्रोऽग्निराज्याहुतिर्नारायण उद्भवः संभवो दिव्यो देव एको नारायणः॥
ādityā rudrā varuto vasavo'śvināvṛco yajūṃṣi sāmāni mantro'gnirājyāhutirnārāyaṇa udbhavaḥ saṃbhavo divyo deva eko nārāyaṇaḥ॥
आदित्य, रुद्र, वायु, वसु, अश्विनीकुमार, ऋग्वेद, यजुर्वेद और सामवेदादि के मन्त्र, अग्नि और घृत की आहुति भी नारायण ही हैं। यही नारायण एक, दिव्य, देव और सभी के उत्पत्ति रूप है॥
Verse ४
माता पिता भ्राता निवासः शरणं सुहृद्गतिर्नारायणः॥
mātā pitā bhrātā nivāsaḥ śaraṇaṃ suhṛdgatirnārāyaṇaḥ॥
नारायण ही माता-पिता, भाई, निवास, शरण, मित्र तथा गति (सद्गति) हैं ॥
Verse ५
विराजा सुदर्शनाजितासोम्यामोघाकुमारामृतासत्यामध्यमानासीराशिशुरासुरासूर्या-भास्वतीविज्ञेयानि नाडीनामानि दिव्यानि॥
virājā sudarśanājitāsomyāmoghākumārāmṛtāsatyāmadhyamānāsīrāśiśurāsurāsūryā-bhāsvatīvijñeyāni nāḍīnāmāni divyāni॥
नारायण ही विराजा, सुदर्शना, जिता, सोम्या, अमोघा (मोघा), कुमारा, अमृता, सत्या, मध्यमा, नासीरा, शिशुरा, असुरा, सूर्या, भास्वती-इन दिव्य नाड़ियों के रूप में हैं ॥
Verse ६
गर्जति गायति वाति वर्षति वरुणोऽर्यमा चन्द्रमा: काल: कविर्धाता ब्रह्मा प्रजापतिर्मघवा दिवसाश्चार्धदिवसाश्च कलाः कल्पाश्चोर्ध्वं य दिशश्च सर्वं नारायणः ॥
garjati gāyati vāti varṣati varuṇo'ryamā candramā: kāla: kavirdhātā brahmā prajāpatirmaghavā divasāścārdhadivasāśca kalāḥ kalpāścordhvaṃ ya diśaśca sarvaṃ nārāyaṇaḥ ॥
जो गरजता है, गाता है, (वायु रूप होकर) बहता है, बरसता है, जो वरुण, अर्यमा, चन्द्रमा, काल, कवि, धाता, प्रजापति, ब्रह्मा, मघवा (इन्द्र), दिवस, अर्ध दिवस, कलाएँ, कल्प, ऊर्श्वभाग, दिशाएँ और सभी कुछ है, वे सब नारायण ही हैं ॥
Verse ७
पुरुष एवेदं सर्वं यद्भूतं यच्च भव्यम्। उतामृतत्वस्येशानो यदन्नेनातिरोहति । तद्विष्णोः परमं पदं सदा पश्यन्ति सूरयः । दिवीव चक्षुराततम्। तद्विप्रासो विपन्यवो जागृवांसः समिन्धते। विष्णोर्यत्परमं पदम् । तदेतन्निर्वाणानुशासनमिति वेदानुशासनमिति वेदानुशासनम् ॥
puruṣa evedaṃ sarvaṃ yadbhūtaṃ yacca bhavyam। utāmṛtatvasyeśāno yadannenātirohati । tadviṣṇoḥ paramaṃ padaṃ sadā paśyanti sūrayaḥ । divīva cakṣurātatam। tadviprāso vipanyavo jāgṛvāṃsaḥ samindhate। viṣṇoryatparamaṃ padam । tadetannirvāṇānuśāsanamiti vedānuśāsanamiti vedānuśāsanam ॥
यह जो कुछ वर्तमान में है, जो पूर्व में हो चुका है और जो आगे भविष्य में होगा, वह सब पुरुष (परमेश्वर) ही है। इस अमर जीव-जगत् के भी वही स्वामी हैं। जो अन्न द्वारा वृद्धि प्राप्त करते हैं, उनके भी वही स्वामी हैं। वही विष्णु का परम पद है, जिसे विद्वान सदैव देखते हैं। यह अन्तरिक्ष में फैले हुए चक्षु के समान है। क्रोधित न होने वाले तथा सतत जाग्रत् रहने वाले विप्रगण इसका साक्षात्कार करते हैं, यही विष्णु का परम पद है। यही निर्वाण का उपदेश है, यही वेद का अनुशासन है। यही वेद की सीख है ॥