2. Narasiṃha Purāṇa (part 2 of 2)
Adhyāya 42
42.1
इति श्रीनरसिंहपुराणे नृसिंहप्रादुर्भावे एकचत्वारिंशो ऽध्यायः ॥ नर्प् 41 सो ऽप्य् आशु नीतो गुरुवेश्म दैत्यैर् दैत्येन्द्रसूनुर् हरिभक्तिभूषणः अशेषविद्यानिवहेन साकं कालेन कौमारम् अवाप योगी
iti śrīnarasiṃhapurāṇe nṛsiṃhaprādurbhāve ekacatvāriṃśo 'dhyāyaḥ || narp 41 so 'py āśu nīto guruveśma daityair daityendrasūnur haribhaktibhūṣaṇaḥ aśeṣavidyānivahena sākaṃ kālena kaumāram avāpa yogī
42.2
प्रायेण कौमारम् अवाप्य लोकः पुष्णाति नास्तिक्यम् असद्गतिं च तस्मिन् वयःस्थस्य बहिर्विरक्तिर् भवत्य् अभूच् चित्रम् अजे च भक्तिः
prāyeṇa kaumāram avāpya lokaḥ puṣṇāti nāstikyam asadgatiṃ ca tasmin vayaḥsthasya bahirviraktir bhavaty abhūc citram aje ca bhaktiḥ
42.3
अथ संपूर्णविद्यं तं कदाचिद् दितिजेश्वरः आनाय्य प्रणतं प्राह प्रह्लादं विदितेश्वरम्
atha saṃpūrṇavidyaṃ taṃ kadācid ditijeśvaraḥ ānāyya praṇataṃ prāha prahlādaṃ viditeśvaram
42.4
साध्व् अज्ञाननिधेर् बाल्यान् मुक्तो ऽसि सुरसूदन इदानीं भ्राजसे भास्वान् नीहाराद् इव निर्गतः
sādhv ajñānanidher bālyān mukto 'si surasūdana idānīṃ bhrājase bhāsvān nīhārād iva nirgataḥ
42.5
बाल्ये वयं च त्वम् इव द्विजैर् जाड्याय मोहिताः वयसा वर्धमानेन पुत्रकैवं सुशिक्षिताः
bālye vayaṃ ca tvam iva dvijair jāḍyāya mohitāḥ vayasā vardhamānena putrakaivaṃ suśikṣitāḥ
42.6
तद् अद्य त्वयि धुर्ये ऽहं संसकण्टकताधुरम् विन्यस्य स्वां चिरधृतां सुखी पश्यन् श्रियं तव
tad adya tvayi dhurye 'haṃ saṃsakaṇṭakatādhuram vinyasya svāṃ ciradhṛtāṃ sukhī paśyan śriyaṃ tava
42.7
यदा यदा हि नैपुण्यं पिता पुत्रस्य पश्यति तदा तदाधिं त्यक्त्वा नु महत् सौख्यम् अवाप्नुयात्
yadā yadā hi naipuṇyaṃ pitā putrasya paśyati tadā tadādhiṃ tyaktvā nu mahat saukhyam avāpnuyāt
42.8
गुरुश् चातीव नैपुण्यं ममाग्रे ऽवर्णयत् तव न चित्रं पुत्र तच् छ्रोतुं किं नु मे वाञ्छतः श्रुती
guruś cātīva naipuṇyaṃ mamāgre 'varṇayat tava na citraṃ putra tac chrotuṃ kiṃ nu me vāñchataḥ śrutī
42.9
नेत्रयोः शत्रुदारिद्र्यं श्रोत्रयोः सुतसूक्तयः युद्धव्रणं च गात्रेषु मायिनां च महोत्सवः
netrayoḥ śatrudāridryaṃ śrotrayoḥ sutasūktayaḥ yuddhavraṇaṃ ca gātreṣu māyināṃ ca mahotsavaḥ
42.10
श्रुत्वेति निकृतिप्रज्ञं दैत्याधिपवचस् ततः जगाद योगी निश्शङ्कं प्रह्लादः प्रणतो गुरुम्
śrutveti nikṛtiprajñaṃ daityādhipavacas tataḥ jagāda yogī niśśaṅkaṃ prahlādaḥ praṇato gurum
42.11
सूक्तयः श्रोत्रयोः सत्यं महाराज महोत्सवः किंतु ता वैष्णवीर् वाचो मुक्त्वा नान्या विचारयेत्
sūktayaḥ śrotrayoḥ satyaṃ mahārāja mahotsavaḥ kiṃtu tā vaiṣṇavīr vāco muktvā nānyā vicārayet
42.12
नीतिः सूक्तिः कथाः श्राव्याः श्राव्यं काव्यं च तद् वचः यत्र संसृतिदुःखौघकक्षाग्निर् गीयते हरिः
nītiḥ sūktiḥ kathāḥ śrāvyāḥ śrāvyaṃ kāvyaṃ ca tad vacaḥ yatra saṃsṛtiduḥkhaughakakṣāgnir gīyate hariḥ
42.13
अचिन्त्यः स्तूयते यत्र भक्त्या भक्तेप्सितप्रदः अर्थशात्रेण किं तात यत्र संसृतिसंततिः
acintyaḥ stūyate yatra bhaktyā bhaktepsitapradaḥ arthaśātreṇa kiṃ tāta yatra saṃsṛtisaṃtatiḥ
42.14
शास्त्रश्रमेण किं तात येनात्मैव विहंस्यते वैष्णवं वाङ्मयं तस्माच् *छ्राव्यं सेव्यं च सर्वदा
*śāstraśrameṇa kiṃ tāta yenātmaiva vihaṃsyate vaiṣṇavaṃ vāṅmayaṃ tasmāc chrāvyaṃ sevyaṃ ca sarvadā
42.15
मुमुक्षुभिर् भवक्लेशान् नो चेन् नैव सुखी भवेत् इति तस्य वचः शृण्वन् हिरण्यकशिपुस् तदा
mumukṣubhir bhavakleśān no cen naiva sukhī bhavet iti tasya vacaḥ śṛṇvan hiraṇyakaśipus tadā
42.16
जज्वाल दैत्यराट् तप्तसर्पिर् अद्भिर् इवाधिकम् प्रह्लादस्य गिरं पुण्यां जनसंसृतिनाशिनीम्
jajvāla daityarāṭ taptasarpir adbhir ivādhikam prahlādasya giraṃ puṇyāṃ janasaṃsṛtināśinīm
42.17
नामृस्यतासुरः क्षुद्रो घूको भानुप्रभाम् इव परितो वीक्ष्य संप्राह क्रुद्धो दैत्यभटान् इदम्
nāmṛsyatāsuraḥ kṣudro ghūko bhānuprabhām iva parito vīkṣya saṃprāha kruddho daityabhaṭān idam
42.18
हन्यताम् एष कुटिलः शस्त्रपातैः सुभीषणैः उत्कृत्त्योत्कृत्त्य मर्माणि रक्षितास्तु हरिः स्वयम्
hanyatām eṣa kuṭilaḥ śastrapātaiḥ subhīṣaṇaiḥ utkṛttyotkṛttya marmāṇi rakṣitāstu hariḥ svayam
42.19
पश्यत्व् इदानीम् एवैष हरिसंस्तवजं फलम् काकोलकङ्कगृध्रेभ्यो ह्य् अस्याङ्गं संविभज्यताम्
paśyatv idānīm evaiṣa harisaṃstavajaṃ phalam kākolakaṅkagṛdhrebhyo hy asyāṅgaṃ saṃvibhajyatām
42.20
अथोद्धृतास्त्रा दैतेयस् तर्जयन्तः प्रगर्जितैः अच्युतस्य प्रियं भक्तं तं जग्नुः पतिनोदिताः
athoddhṛtāstrā daiteyas tarjayantaḥ pragarjitaiḥ acyutasya priyaṃ bhaktaṃ taṃ jagnuḥ patinoditāḥ
42.21
प्रह्लादो ऽपि प्रभुं नत्वा ध्यानवज्रं समाददे अकृत्रिमरसम् भक्तं तम् इत्थं ध्याननिश्चलम्
prahlādo 'pi prabhuṃ natvā dhyānavajraṃ samādade akṛtrimarasam bhaktaṃ tam itthaṃ dhyānaniścalam
42.22
ररक्ष भगवान् विष्णुः प्रह्लादं भक्तदुःखहृत् अथालब्धपदान्य् अस्य गात्रे शस्त्राणि रक्षसाम्
rarakṣa bhagavān viṣṇuḥ prahlādaṃ bhaktaduḥkhahṛt athālabdhapadāny asya gātre śastrāṇi rakṣasām
42.23
नीलाब्जशकलानीव पेतुश् छिन्नान्य् अनेकधा किं प्राकृतानि शस्त्राणि करिष्यन्ति हरिप्रिये
nīlābjaśakalānīva petuś chinnāny anekadhā kiṃ prākṛtāni śastrāṇi kariṣyanti haripriye
42.24
तापत्रयमहास्त्रौघः सर्वो ऽप्य् अस्माद् बिभेति वै पीडयन्ति जनांस् तावद् व्याधयो राक्षसा ग्रहाः
tāpatrayamahāstraughaḥ sarvo 'py asmād bibheti vai pīḍayanti janāṃs tāvad vyādhayo rākṣasā grahāḥ
42.25
यावद् गुहाशयं विष्णुं सूक्ष्मं चेतो न विन्दति ते तु भग्नास्त्रशकलैः प्रतीपोत्थैर् इतस् ततः
yāvad guhāśayaṃ viṣṇuṃ sūkṣmaṃ ceto na vindati te tu bhagnāstraśakalaiḥ pratīpotthair itas tataḥ
42.26
हन्यमाना न्यवर्तन्त सद्यः फलददैर् इव न चित्रं विबुधानां तद् अज्ञानां विस्मयावहम्
hanyamānā nyavartanta sadyaḥ phaladadair iva na citraṃ vibudhānāṃ tad ajñānāṃ vismayāvaham
42.27
वैष्णवं बलम् आलोक्य राजा नूनं भयं दधौ पुनस् तस्य वधोपायं चिन्तयन् स सुदुर्मतिः
vaiṣṇavaṃ balam ālokya rājā nūnaṃ bhayaṃ dadhau punas tasya vadhopāyaṃ cintayan sa sudurmatiḥ
42.28
समादिशत् समाहूय दंदशूकान् सुदुर्विषान् अशस्त्रवधयोग्यो ऽयम् अस्मयो हरितोषकृत्
samādiśat samāhūya daṃdaśūkān sudurviṣān aśastravadhayogyo 'yam asmayo haritoṣakṛt
42.29
तस्माद् भवदिभिर् अचिराद् हन्यतां गरलायुधाः हिरण्यकशिपोः श्रुत्वा वचनं ते भुजंगमाः तस्याज्ञां जगृहुर् मूर्ध्ना प्रहर्षाद् देशवर्तिनः
tasmād bhavadibhir acirād hanyatāṃ garalāyudhāḥ hiraṇyakaśipoḥ śrutvā vacanaṃ te bhujaṃgamāḥ tasyājñāṃ jagṛhur mūrdhnā praharṣād deśavartinaḥ
42.30
अथ ज्वलद्दशनकरालदंष्ट्रिण स्फुटस्फुरद्दशनसहस्रभीषणाः अकर्षका हरिमहिस्वकर्षका हरिप्रियं द्रुततरम् आपतन् रुषा
atha jvaladdaśanakarāladaṃṣṭriṇa sphuṭasphuraddaśanasahasrabhīṣaṇāḥ akarṣakā harimahisvakarṣakā haripriyaṃ drutataram āpatan ruṣā
42.31
गरायुधास् त्वचम् अपि भेत्तुम् अल्पिकां वपुष्यजस्मृतिबलदुर्भिदाकृतेः अलं न ते हरिवपुषं तु केवलं विदश्य तं निजदशनैर् विना कृताः
garāyudhās tvacam api bhettum alpikāṃ vapuṣyajasmṛtibaladurbhidākṛteḥ alaṃ na te harivapuṣaṃ tu kevalaṃ vidaśya taṃ nijadaśanair vinā kṛtāḥ
42.32
ततः स्रवत्क्षतजविषण्णमूर्तयो द्विधाकृताद्भुतदशना भुजंगमाः समेत्य ते दितिजपतिं व्यजिज्ञपन् विनिःश्वसत्प्रचलफणा भुजंगमाः
tataḥ sravatkṣatajaviṣaṇṇamūrtayo dvidhākṛtādbhutadaśanā bhujaṃgamāḥ sametya te ditijapatiṃ vyajijñapan viniḥśvasatpracalaphaṇā bhujaṃgamāḥ
42.33
प्रभो महीध्रान् अपि भस्मशेषांस् तस्मिन्न् अशक्तास् तु तदैव वध्याः महानुभावस्य तवात्मजस्य वधे नियुक्त्वा दशनैर् विना कृताः
prabho mahīdhrān api bhasmaśeṣāṃs tasminn aśaktās tu tadaiva vadhyāḥ mahānubhāvasya tavātmajasya vadhe niyuktvā daśanair vinā kṛtāḥ
42.34
इत्थं द्विजिह्वाः कठिनं निवेद्य ययुर् विसृष्टाः प्रभुणाकृतार्थाः विचिन्तयन्तः पृथुविस्मयेन प्रह्लादसामर्थ्यनिदानम् एव
itthaṃ dvijihvāḥ kaṭhinaṃ nivedya yayur visṛṣṭāḥ prabhuṇākṛtārthāḥ vicintayantaḥ pṛthuvismayena prahlādasāmarthyanidānam eva
42.35
अथासुरेशः सचिवैर् विचार्य निश्चित्य सूनुं तम् अदण्डसाध्यम् आहूय साम्ना प्रणतं जगाद वाक्यं सदा निर्मलपुण्यचित्तम् प्रह्लाद दुष्टो ऽपि निजाङ्गजातो न वध्य इत्य् अद्य कृपा ममाभूत्
athāsureśaḥ sacivair vicārya niścitya sūnuṃ tam adaṇḍasādhyam āhūya sāmnā praṇataṃ jagāda vākyaṃ sadā nirmalapuṇyacittam prahlāda duṣṭo 'pi nijāṅgajāto na vadhya ity adya kṛpā mamābhūt
42.36
ततस् तूर्णं समागत्य दैत्यराजपुरोहिताः मूढाः प्राञ्जलयः प्राहुर् द्विजाः शास्त्रविशारदाः
tatas tūrṇaṃ samāgatya daityarājapurohitāḥ mūḍhāḥ prāñjalayaḥ prāhur dvijāḥ śāstraviśāradāḥ
42.37
त्रैलोक्यं कम्पते देव भृशं त्वय्य् अभिकाङ्क्षिणि प्रह्लादस् त्वां न जानाति क्रुद्धं स्वल्पो महाबलम्
trailokyaṃ kampate deva bhṛśaṃ tvayy abhikāṅkṣiṇi prahlādas tvāṃ na jānāti kruddhaṃ svalpo mahābalam
42.38
तद् अलं देव रोषेण दयां कर्तुं त्वम् अर्हसि पुत्रः कुपुत्रताम् एति न मातापितरौ कदा
tad alaṃ deva roṣeṇa dayāṃ kartuṃ tvam arhasi putraḥ kuputratām eti na mātāpitarau kadā
42.39
उक्त्वेति कुटिलप्रज्ञं दैत्यं दैत्यपुरोहिताः आदाय तदनुज्ञातं प्रह्लादं धीधनं ययुः
uktveti kuṭilaprajñaṃ daityaṃ daityapurohitāḥ ādāya tadanujñātaṃ prahlādaṃ dhīdhanaṃ yayuḥ
Adhyāya 43
43.1
इति श्रीनरसिंहपुराणे नरसिंहप्रादुर्भावे द्विचत्वारिंशो ऽध्यायः ॥ नर्प् 42 अथ स गुरुगृहे ऽपि वर्तमानः सकलविदच्युतसक्तपुण्यचेताः जड इव विचचार बाह्यकृत्ये सततम् अनन्तमयम् जगत् प्रपश्यन्
iti śrīnarasiṃhapurāṇe narasiṃhaprādurbhāve dvicatvāriṃśo 'dhyāyaḥ || narp 42 atha sa gurugṛhe 'pi vartamānaḥ sakalavidacyutasaktapuṇyacetāḥ jaḍa iva vicacāra bāhyakṛtye satatam anantamayam jagat prapaśyan
43.2
सहगुरुकुलवासिनः कदाचिच् छ्रुतिविरता ह्य् अवदन् समेत्य बालाः तव चरितम् अहो विचित्रम् एतत् क्षितिपतिपुत्र यतो ऽस्य् अभोगलुब्धः हृदि किम् अपि विचिन्त्य हृष्टरोमा भवसि सदा च वदाङ्ग यद्य् अगुह्यम्
sahagurukulavāsinaḥ kadācic chrutiviratā hy avadan sametya bālāḥ tava caritam aho vicitram etat kṣitipatiputra yato 'sy abhogalubdhaḥ hṛdi kim api vicintya hṛṣṭaromā bhavasi sadā ca vadāṅga yady aguhyam
43.3
इति गदितवतः स मन्त्रिपुत्रान् अवदद् इदं नृप सर्ववत्सलत्वात् शृणुत सुमनसः सुरारिपुत्रा यद् अहम् अनन्यरतिर् वदामि पृष्टः
iti gaditavataḥ sa mantriputrān avadad idaṃ nṛpa sarvavatsalatvāt śṛṇuta sumanasaḥ surāriputrā yad aham ananyaratir vadāmi pṛṣṭaḥ
43.4
धनजनतरुणीविलासरम्यो भवविभवः किल भाति यस् तम् एनम् विमृशत सुबुधैर् उतैष सेव्यो द्रुतम् अथ वा परिवर्ज्य एव दूरात्
dhanajanataruṇīvilāsaramyo bhavavibhavaḥ kila bhāti yas tam enam vimṛśata subudhair utaiṣa sevyo drutam atha vā parivarjya eva dūrāt
43.5
प्रथमम् इह विचार्यतां यद् अम्बा जठरगतैर् अनुभूयते सुदुःखम् सुकुटिलतनुभिस् तदग्नितप्तैर् विविधपुराजननानि संस्मरद्भिः
prathamam iha vicāryatāṃ yad ambā jaṭharagatair anubhūyate suduḥkham sukuṭilatanubhis tadagnitaptair vividhapurājananāni saṃsmaradbhiḥ
43.6
कारागृहे दस्युर् इवास्मि बद्धो जरायुणा विट्कृमिमूत्रगेहे पश्यामि गर्भे ऽपि सकृन् मुकुन्दपादाब्जयोर् अस्मरणेन कष्टम्
kārāgṛhe dasyur ivāsmi baddho jarāyuṇā viṭkṛmimūtragehe paśyāmi garbhe 'pi sakṛn mukundapādābjayor asmaraṇena kaṣṭam
43.7
तस्मात् सुखं गर्भशयस्य नास्ति बाल्ये तथा यौवनवार्द्धके वा एवं भवो दुःखमयः सदैव सेव्यः कथं दैत्यसुताः प्रबुद्धैः एवं भवे ऽस्मिन् परिमृग्यमाणा वीक्षामहे नैव सुखांशलेशम्
tasmāt sukhaṃ garbhaśayasya nāsti bālye tathā yauvanavārddhake vā evaṃ bhavo duḥkhamayaḥ sadaiva sevyaḥ kathaṃ daityasutāḥ prabuddhaiḥ evaṃ bhave 'smin parimṛgyamāṇā vīkṣāmahe naiva sukhāṃśaleśam
43.8
यथा यथा साधु विचारयामस् तथा तथा दुःखतरं च विद्मः तस्माद् भवे ऽस्मिन् किल चारुरूपे दुःखाकरे नैव पतन्ति सन्तः
yathā yathā sādhu vicārayāmas tathā tathā duḥkhataraṃ ca vidmaḥ tasmād bhave 'smin kila cārurūpe duḥkhākare naiva patanti santaḥ
43.9
पतन्त्य् अथो ऽतत्त्वविदः सुमूढा वह्नौ पतंगा इव दर्शनीये यद्य् अस्ति नान्यच् छरणं सुखाय युक्तं तदैतत् पतनं सुखाभे
patanty atho 'tattvavidaḥ sumūḍhā vahnau pataṃgā iva darśanīye yady asti nānyac charaṇaṃ sukhāya yuktaṃ tadaitat patanaṃ sukhābhe
43.10
अविन्दताम् अन्नम् अहो कृशानां युक्तं हि पिण्याकतुषादिभक्षणम् अस्ति त्व् अजं श्रीपतिपादपद्म द्वंद्वार्चनप्राप्यम् अनन्तम् आद्यम्
avindatām annam aho kṛśānāṃ yuktaṃ hi piṇyākatuṣādibhakṣaṇam asti tv ajaṃ śrīpatipādapadma dvaṃdvārcanaprāpyam anantam ādyam
43.11
अक्लेशतः प्राप्यम् इदं विसृज्य महासुखं यो ऽन्यसुखानि वाञ्छेत् राज्यं करस्थं स्वम् असौ विसृज्य भिक्षाम् अटेद् दीनमनाः सुमूढः
akleśataḥ prāpyam idaṃ visṛjya mahāsukhaṃ yo 'nyasukhāni vāñchet rājyaṃ karasthaṃ svam asau visṛjya bhikṣām aṭed dīnamanāḥ sumūḍhaḥ
43.12
तच् चार्च्यते श्रीपतिपादपद्म द्वंद्वं न वस्त्रैर् न धनैः श्रमैर् न अनन्यचित्तेन नरेण किंतु उच्चार्यते केशव माधवेति
tac cārcyate śrīpatipādapadma dvaṃdvaṃ na vastrair na dhanaiḥ śramair na ananyacittena nareṇa kiṃtu uccāryate keśava mādhaveti
43.13
एवं भवं दुःखमयं विदित्वा दैत्यात्मजाः साधु हरिं भजध्वम् एवं जनो जन्मफलं लभेत नो चेद् भवाब्धौ प्रपतेद् अधो ऽधः
evaṃ bhavaṃ duḥkhamayaṃ viditvā daityātmajāḥ sādhu hariṃ bhajadhvam evaṃ jano janmaphalaṃ labheta no ced bhavābdhau prapated adho 'dhaḥ
43.14
तस्माद् भवे ऽस्मिन् हृदि शङ्कचक्र गदाधरं देवम् अनन्तम् ईड्यम् स्मरन्तु नित्यं वरदं मुकुन्दं सद्भक्तियोगेन निवृत्तकामाः
tasmād bhave 'smin hṛdi śaṅkacakra gadādharaṃ devam anantam īḍyam smarantu nityaṃ varadaṃ mukundaṃ sadbhaktiyogena nivṛttakāmāḥ
43.15
अनास्तिकत्वात् कृपया भवद्भ्यो वदामि गुह्यं भवसिन्धुसंस्थाः सर्वेषु भूतेषु च मित्रभावं भजन्त्व् अयं सर्वगतो हि विष्णुः
anāstikatvāt kṛpayā bhavadbhyo vadāmi guhyaṃ bhavasindhusaṃsthāḥ sarveṣu bhūteṣu ca mitrabhāvaṃ bhajantv ayaṃ sarvagato hi viṣṇuḥ
43.16
प्रह्लाद त्वं वयं चापि बालभावान् महामते षण्डामर्कात् परं मित्रं गुरुं चान्यं न विद्महे
prahlāda tvaṃ vayaṃ cāpi bālabhāvān mahāmate ṣaṇḍāmarkāt paraṃ mitraṃ guruṃ cānyaṃ na vidmahe
43.17ab
त्वयैतच् छिक्षितं कुत्र तथ्यं नो वद निस्तुषम्
tvayaitac chikṣitaṃ kutra tathyaṃ no vada nistuṣam
43.17cd
यदा तातः प्रयातो मे तपोर्थं काननं महत्
yadā tātaḥ prayāto me taporthaṃ kānanaṃ mahat
43.18
तदा चेन्द्रः समागत्य पुरं तस्य रुरोध ह मृतं विज्ञाय दैत्येन्द्रं हिरण्यकशिपुं तदा
tadā cendraḥ samāgatya puraṃ tasya rurodha ha mṛtaṃ vijñāya daityendraṃ hiraṇyakaśipuṃ tadā
43.19
इन्द्रो मे जननीं गृह्य प्रयातो मन्मथाग्निना दह्यमानो महाभागां मार्गे गच्छति सत्वरम्
indro me jananīṃ gṛhya prayāto manmathāgninā dahyamāno mahābhāgāṃ mārge gacchati satvaram
43.20
तदा मां गर्भगं ज्ञात्वा नारदो देवदर्शनः आगत्येन्द्रं जगादोच्चैर् मूढ मुञ्च पतिव्रताम्
tadā māṃ garbhagaṃ jñātvā nārado devadarśanaḥ āgatyendraṃ jagādoccair mūḍha muñca pativratām
43.21
अस्या गर्भे स्थितो यो ऽसौ स वै भागवतोत्तमः तच् छ्रुत्वा नारदवचो मातरं प्रणिपत्य मे
asyā garbhe sthito yo 'sau sa vai bhāgavatottamaḥ tac chrutvā nāradavaco mātaraṃ praṇipatya me
43.22
विष्णुभक्त्या प्रमुच्याथ गतः स्वं भुवनं हरिः नारदस् तां समानीय आश्रमं स्वं शुभव्रतः
viṣṇubhaktyā pramucyātha gataḥ svaṃ bhuvanaṃ hariḥ nāradas tāṃ samānīya āśramaṃ svaṃ śubhavrataḥ
43.23
माम् उद्दिश्य महाभागाम् एतद् वै कथितं तदा तथा मे विस्मृतं नैव बालाभ्यासाद् दनोः सुताः
mām uddiśya mahābhāgām etad vai kathitaṃ tadā tathā me vismṛtaṃ naiva bālābhyāsād danoḥ sutāḥ
43.24
विष्णोश् चानुग्रहेणैव नारदस्योपदेशतः एकदा गुप्तचर्यायां गतो ऽसौ राक्षसाधिपः
viṣṇoś cānugraheṇaiva nāradasyopadeśataḥ ekadā guptacaryāyāṃ gato 'sau rākṣasādhipaḥ
43.25
शृणोति रात्रौ नगरे जय रामेति कीर्तनम् अवैत् पुत्रकृतं सर्वं बलवान् दानवेश्वरः
śṛṇoti rātrau nagare jaya rāmeti kīrtanam avait putrakṛtaṃ sarvaṃ balavān dānaveśvaraḥ
43.26
अथाहूयाह दैत्येन्द्रः क्रोधान्धः स पुरोहितान् रे रे क्षुद्रद्विजा यूयम् अतिमुमूर्षतां गताः
athāhūyāha daityendraḥ krodhāndhaḥ sa purohitān re re kṣudradvijā yūyam atimumūrṣatāṃ gatāḥ
43.27
प्रह्लादो ऽयं मृषालापान् वक्त्य् अन्यान् पाठयत्य् अपि इति निर्भर्त्स्य तान् विप्रान् श्वसन् राजाविशद् गृहम्
prahlādo 'yaṃ mṛṣālāpān vakty anyān pāṭhayaty api iti nirbhartsya tān viprān śvasan rājāviśad gṛham
43.28
न च पुत्रवधे चिन्तां जहौ स्ववधकारिणीम् आसन्नमरणो ऽमर्षात् कृत्यम् एकं विमृश्य सः
na ca putravadhe cintāṃ jahau svavadhakāriṇīm āsannamaraṇo 'marṣāt kṛtyam ekaṃ vimṛśya saḥ
43.29
अकृत्यम् एव दैत्यादीन् आहूयोपादिशद् रहः अद्य क्षपायां प्रह्लादं प्रसुप्तं दुष्टम् उल्बणैः
akṛtyam eva daityādīn āhūyopādiśad rahaḥ adya kṣapāyāṃ prahlādaṃ prasuptaṃ duṣṭam ulbaṇaiḥ
43.30
नागपाशैर् दृढं बद्ध्वा मध्ये निक्षिपताम्बुधेः तदाज्ञां शिरसादाय ददृशुस् तम् उपेत्य ते
nāgapāśair dṛḍhaṃ baddhvā madhye nikṣipatāmbudheḥ tadājñāṃ śirasādāya dadṛśus tam upetya te
43.31
रात्रिप्रियं समाधिस्थं प्रबुद्धं सुप्तवत् स्थितम् संछिन्नरागलोभादिमहाबन्धं क्षपाचराः
rātripriyaṃ samādhisthaṃ prabuddhaṃ suptavat sthitam saṃchinnarāgalobhādimahābandhaṃ kṣapācarāḥ
43.32
बबन्धुस् तं महात्मानं फल्गुभिः सर्परज्जुभिः गरुडध्वजभक्तं तं बुद्ध्वाहिभिर् अबुद्धयः
babandhus taṃ mahātmānaṃ phalgubhiḥ sarparajjubhiḥ garuḍadhvajabhaktaṃ taṃ buddhvāhibhir abuddhayaḥ
43.33
जलशायिप्रियं नीत्वा जलराशौ निचिक्षिपुः बलिनस् ते ऽचलान् दैत्या तस्योपरि निधाय च
jalaśāyipriyaṃ nītvā jalarāśau nicikṣipuḥ balinas te 'calān daityā tasyopari nidhāya ca
43.34
शशंसुस् तं प्रियं राज्ञे द्रुतं तान् सो ऽप्य् अमानयत् प्रह्लादं चाब्धिमध्यस्थं तम् और्वाग्निम् इवापरम्
śaśaṃsus taṃ priyaṃ rājñe drutaṃ tān so 'py amānayat prahlādaṃ cābdhimadhyasthaṃ tam aurvāgnim ivāparam
43.35
ज्वलन्तं तेजसा विष्णोर् ग्राहा भूरिभियात्यजन् स चाभिन्नचिदानन्दसिन्धुमध्ये समाहितः
jvalantaṃ tejasā viṣṇor grāhā bhūribhiyātyajan sa cābhinnacidānandasindhumadhye samāhitaḥ
43.36
न वेद बद्धम् आत्मानं लवणाम्बुधिमध्यगम् अथ ब्रह्मामृताम्भोधि, मये स्वस्मिन् स्थिते मुनौ
na veda baddham ātmānaṃ lavaṇāmbudhimadhyagam atha brahmāmṛtāmbhodhi, maye svasmin sthite munau
43.37
ययौ क्षोभं द्वितीयाब्धिप्रवेशाद् इव सागरः क्लेशात् क्लेशान् इवोद्धूय प्रह्लादम् अथ वीचयः
yayau kṣobhaṃ dvitīyābdhipraveśād iva sāgaraḥ kleśāt kleśān ivoddhūya prahlādam atha vīcayaḥ
43.38
निन्युस् तीरे ऽप्लवाम्भोधेः गुरूक्तय इवाम्बुधेः ध्यानेन विष्णुभूतं तं भगवान् वरुणालयः
ninyus tīre 'plavāmbhodheḥ gurūktaya ivāmbudheḥ dhyānena viṣṇubhūtaṃ taṃ bhagavān varuṇālayaḥ
43.39
विन्यस्य तीरे रत्नानि गृहीत्वा द्रष्टुम् आययौ तावद् भगवतादिष्टः प्रहृष्टः पन्नगाशनः
vinyasya tīre ratnāni gṛhītvā draṣṭum āyayau tāvad bhagavatādiṣṭaḥ prahṛṣṭaḥ pannagāśanaḥ
43.40
बन्धनाहीन् समभ्येत्य भक्षयित्वा पुनर् ययौ अथाबभाषे प्रह्लादं गम्भीरध्वनिर् अर्णवः
bandhanāhīn samabhyetya bhakṣayitvā punar yayau athābabhāṣe prahlādaṃ gambhīradhvanir arṇavaḥ
43.41
प्रणम्य दिव्यरूपः सन् समाधिस्थं हरेः प्रियम् प्रह्लाद भगवद्भक्त पुण्यात्मन्न् अर्णवो ऽस्म्य् अहम्
praṇamya divyarūpaḥ san samādhisthaṃ hareḥ priyam prahlāda bhagavadbhakta puṇyātmann arṇavo 'smy aham
43.42
चक्षुर्भ्याम् अथ मां दृष्ट्वा पावयार्थिनम् आगतम् इत्य् अम्बुधिगिरः श्रुत्वा स महात्मा हरेः प्रियः
cakṣurbhyām atha māṃ dṛṣṭvā pāvayārthinam āgatam ity ambudhigiraḥ śrutvā sa mahātmā hareḥ priyaḥ
43.43
उद्वीक्ष्य सहसा देवं तं नत्वाहासुरात्मजः कदागतं भगवता तम् अथाम्बुधिर् अब्रवीत्
udvīkṣya sahasā devaṃ taṃ natvāhāsurātmajaḥ kadāgataṃ bhagavatā tam athāmbudhir abravīt
43.44
योगिन्न् अज्ञातवृत्तस् त्वम् अपराद्धं तवासुरैः बद्धस् त्वम् अहिभिर् दैत्यैर् मयि क्षिप्तो ऽद्य वैष्णव
yoginn ajñātavṛttas tvam aparāddhaṃ tavāsuraiḥ baddhas tvam ahibhir daityair mayi kṣipto 'dya vaiṣṇava
43.45
ततस् तूर्णं मया तीरे न्यस्तस् त्वं फणिनश् च तान् इदानीम् एव गरुडो भक्षयित्वा गतो महान्
tatas tūrṇaṃ mayā tīre nyastas tvaṃ phaṇinaś ca tān idānīm eva garuḍo bhakṣayitvā gato mahān
43.46
महात्मन्न् अनुगृह्णीष्व त्वं मां सत्सङ्गम् आर्थिनम् गृहाणेमानि रत्नानि पूज्यस् त्वं मे हरिर् यथा
mahātmann anugṛhṇīṣva tvaṃ māṃ satsaṅgam ārthinam gṛhāṇemāni ratnāni pūjyas tvaṃ me harir yathā
43.47
यद्य् अप्य् एतैर् न ते कृत्यं रत्नैर् दास्याम्य् अथाप्य् अहम् दीपान् निवेदयत्य् एव भास्करस्यापि भक्तिमान्
yady apy etair na te kṛtyaṃ ratnair dāsyāmy athāpy aham dīpān nivedayaty eva bhāskarasyāpi bhaktimān
43.48
त्वम् आपत्स्व् अपि घोरासु विष्णुनैव हि रक्षितः त्वादृशा निर्मलात्मानो न सन्ति बहवो ऽर्कवत्
tvam āpatsv api ghorāsu viṣṇunaiva hi rakṣitaḥ tvādṛśā nirmalātmāno na santi bahavo 'rkavat
43.49
बहुना किं कृतार्थो ऽस्मि यत् तिष्ठामि त्वया सह आलपामि क्षणम् अपि नेक्षे ह्य् एतत् फलोपमाम्
bahunā kiṃ kṛtārtho 'smi yat tiṣṭhāmi tvayā saha ālapāmi kṣaṇam api nekṣe hy etat phalopamām
43.50
इत्य् अब्धिना स्तुतः श्रीशमाहात्म्यवचनैः स्वयम् ययौ लज्जां प्रहर्षं च प्रह्लादो भगवत्प्रियः
ity abdhinā stutaḥ śrīśamāhātmyavacanaiḥ svayam yayau lajjāṃ praharṣaṃ ca prahlādo bhagavatpriyaḥ
43.51
प्रतिगृह्य स रत्नानि वत्सलः प्राह वारिधिम् महात्मन् सुतरां धन्यः शेते त्वयि हि स प्रभुः
pratigṛhya sa ratnāni vatsalaḥ prāha vāridhim mahātman sutarāṃ dhanyaḥ śete tvayi hi sa prabhuḥ
43.52
कल्पान्ते ऽपि जगत् कृत्स्नं ग्रसित्वा स जगन्मयः त्वय्य् एवैकार्णवीभूते शेते किल महात्मनि
kalpānte 'pi jagat kṛtsnaṃ grasitvā sa jaganmayaḥ tvayy evaikārṇavībhūte śete kila mahātmani
43.53
लोचनाभ्यां जगन्नाथं द्रष्टुम् इच्छामि वारिधे त्वं पश्यसि सदा धन्यस् तत्रोपायं प्रयच्छ मे
locanābhyāṃ jagannāthaṃ draṣṭum icchāmi vāridhe tvaṃ paśyasi sadā dhanyas tatropāyaṃ prayaccha me
43.54
उक्त्वेति पादावनतं तूर्णम् उत्थाप्य सागरः प्रह्लादं प्राह योगीन्द्र त्वं पश्यसि सदा हृदि
uktveti pādāvanataṃ tūrṇam utthāpya sāgaraḥ prahlādaṃ prāha yogīndra tvaṃ paśyasi sadā hṛdi
43.55
द्रष्टुम् इच्छस्य् अथाक्षिभ्यां स्तुहि तं भक्तवत्सलम् उक्त्वेति सिन्धुः प्रह्लादम् आत्मनः स जले ऽविशत्
draṣṭum icchasy athākṣibhyāṃ stuhi taṃ bhaktavatsalam uktveti sindhuḥ prahlādam ātmanaḥ sa jale 'viśat
43.56
गते नदीन्द्रे स्थित्वैको हरिं रात्रौ स दैत्यजः भक्त्यास्तौद् इति मन्वानस् तद्दर्शनम् असंभवम्
gate nadīndre sthitvaiko hariṃ rātrau sa daityajaḥ bhaktyāstaud iti manvānas taddarśanam asaṃbhavam
43.57
वेदान्तवाक्यशतमारुतसंप्रवृद्ध वैराग्यवह्निशिखया परिताप्य चित्तम् संशोधयन्ति यदवेक्षणयोग्यतायै धीराः सदैव स कथं मम गोचरः स्यात्
vedāntavākyaśatamārutasaṃpravṛddha vairāgyavahniśikhayā paritāpya cittam saṃśodhayanti yadavekṣaṇayogyatāyai dhīrāḥ sadaiva sa kathaṃ mama gocaraḥ syāt
43.58
मात्सर्यरोषस्मरलोभमोह मदादिभिर् वा सुदृढैः सुषड्भिः उपर्युपर्यावरणैः सुबद्धम् अन्धं मनो मे क्व हरिः क्व वाहम्
mātsaryaroṣasmaralobhamoha madādibhir vā sudṛḍhaiḥ suṣaḍbhiḥ uparyuparyāvaraṇaiḥ subaddham andhaṃ mano me kva hariḥ kva vāham
43.59
यं धातृमुख्या विबुधा भयेषु शान्त्यर्थिनः क्षीरनिधेर् उपान्तम् गत्वोत्तमस्तोत्रकृतः कथंचित् पश्यन्ति तं द्रष्टुम् अहो ममाशा
yaṃ dhātṛmukhyā vibudhā bhayeṣu śāntyarthinaḥ kṣīranidher upāntam gatvottamastotrakṛtaḥ kathaṃcit paśyanti taṃ draṣṭum aho mamāśā
43.60
अयोग्यम् आत्मानम् इतीशदर्शने स मन्यमानस् तदनाप्तिकातरः उद्वेगदुःखार्णवमग्नमानसः स्रुताश्रुधारो नृप मूर्च्छितो ऽपतत्
ayogyam ātmānam itīśadarśane sa manyamānas tadanāptikātaraḥ udvegaduḥkhārṇavamagnamānasaḥ srutāśrudhāro nṛpa mūrcchito 'patat
43.61
अथ क्षणात् सर्वगतश् चतुर्भुजः शुभाकृतिर् भक्तजनैकवल्लभः दुःस्थं तम् आश्लिष्य सुधामयैर् भुजैस् तत्रैव भूपाविर् अभूद् दयानिधिः
atha kṣaṇāt sarvagataś caturbhujaḥ śubhākṛtir bhaktajanaikavallabhaḥ duḥsthaṃ tam āśliṣya sudhāmayair bhujais tatraiva bhūpāvir abhūd dayānidhiḥ
43.62
स लब्धसंज्ञो ऽथ तदङ्गसङ्गाद् उन्मीलिताक्षः सहसा ददर्श प्रसन्नवक्त्रं कमलायताक्षं सुदीर्घबाहुं यमुनासवर्णम्
sa labdhasaṃjño 'tha tadaṅgasaṅgād unmīlitākṣaḥ sahasā dadarśa prasannavaktraṃ kamalāyatākṣaṃ sudīrghabāhuṃ yamunāsavarṇam
43.63
उदारतेजोमयम् अप्रमेयं गदारिशङ्खाम्बुजचारुचिह्नितम् स्थितं समालिङ्ग्य विभुं स दृष्ट्वा प्रकम्पितो विस्मयभीतिहर्षैः
udāratejomayam aprameyaṃ gadāriśaṅkhāmbujacārucihnitam sthitaṃ samāliṅgya vibhuṃ sa dṛṣṭvā prakampito vismayabhītiharṣaiḥ
43.64
तत् स्वप्नम् एवाथ स मन्यमानः स्वप्ने ऽपि पश्यामि हरिं कृतार्थम् इति प्रहर्षार्णवमग्नचेताः स्वानन्दमूर्छां स पुनश् च भेजे
tat svapnam evātha sa manyamānaḥ svapne 'pi paśyāmi hariṃ kṛtārtham iti praharṣārṇavamagnacetāḥ svānandamūrchāṃ sa punaś ca bheje
43.65
ततः क्षिताव् एव निविश्य नाथः कृत्वा तम् अङ्के स्वजनैकबन्धुः शनैर् विधुन्वन् करपल्लवेन स्पृशन् मुहुर् मातृवद् आलिलिङ्ग
tataḥ kṣitāv eva niviśya nāthaḥ kṛtvā tam aṅke svajanaikabandhuḥ śanair vidhunvan karapallavena spṛśan muhur mātṛvad āliliṅga
43.66
ततश् चिरेण प्रह्लादः संमुखोन्मीलितेक्षणः आलुलोके जगन्नाथं विस्मयाविष्टचेतसा
tataś cireṇa prahlādaḥ saṃmukhonmīlitekṣaṇaḥ āluloke jagannāthaṃ vismayāviṣṭacetasā
43.67
ततश् चिरात् तं संभाव्य धीरः श्रीशाङ्कशायिनम् आत्मानं सहसोत्तस्थौ सद्यः सभयसंभ्रमः
tataś cirāt taṃ saṃbhāvya dhīraḥ śrīśāṅkaśāyinam ātmānaṃ sahasottasthau sadyaḥ sabhayasaṃbhramaḥ
43.68
प्रणामायापतच् चोर्व्यां प्रसीदेति वदन् मुहुः संभ्रमात् स बहुज्ञो ऽपि नान्यां पूजोक्तिम् अस्मरत्
praṇāmāyāpatac corvyāṃ prasīdeti vadan muhuḥ saṃbhramāt sa bahujño 'pi nānyāṃ pūjoktim asmarat
43.69
तम् अथाभयहस्तेन गदाशङ्खारिधृक् प्रभुः गृहीत्वा स्थापयाम्_अस प्रह्लादं स दयानिधिः
tam athābhayahastena gadāśaṅkhāridhṛk prabhuḥ gṛhītvā sthāpayām_asa prahlādaṃ sa dayānidhiḥ
43.70
कराब्जस्पर्शनाह्लादगलदश्रुं सवेपथुम् भूयो ऽथाह्लादयन् स्वामी तं जगादेति सान्त्वयन्
karābjasparśanāhlādagaladaśruṃ savepathum bhūyo 'thāhlādayan svāmī taṃ jagādeti sāntvayan
43.71
सभयं संभ्रमं वत्स मद्गौरवकृतं त्यज नैवं प्रियो मे भक्तेषु स्वाधीनप्रणयी भव
sabhayaṃ saṃbhramaṃ vatsa madgauravakṛtaṃ tyaja naivaṃ priyo me bhakteṣu svādhīnapraṇayī bhava
43.72
नित्यं संपूर्णकामस्य जन्मानि विविधानि मे भक्तसर्वेष्टदानाय तस्मात् किं ते प्रियं वद
nityaṃ saṃpūrṇakāmasya janmāni vividhāni me bhaktasarveṣṭadānāya tasmāt kiṃ te priyaṃ vada
43.73
अथ व्यजिज्ञपद् विष्णुं प्रह्लादः प्राञ्जलिर् नमन् सलौल्यम् उत्फुल्लदृशा पश्यन्न् एवं च तन्मुखम्
atha vyajijñapad viṣṇuṃ prahlādaḥ prāñjalir naman salaulyam utphulladṛśā paśyann evaṃ ca tanmukham
43.74
नाप्य् अयं वरदानाय कालो नैष प्रसीद मे त्वद्दर्शनामृतास्वादाद् अन्तरात्मा न तृप्यति
nāpy ayaṃ varadānāya kālo naiṣa prasīda me tvaddarśanāmṛtāsvādād antarātmā na tṛpyati
43.75
ब्रह्मादिदेवैर् दुर्लक्ष्यं त्वाम् एव पश्यतः प्रभो तृप्तिं नेष्यति मे चित्तं कल्पायुतशतैर् अपि
brahmādidevair durlakṣyaṃ tvām eva paśyataḥ prabho tṛptiṃ neṣyati me cittaṃ kalpāyutaśatair api
43.76
नैवम् एतद् ध्य् अतृप्तस्य त्वां दृष्ट्वान्यद् वृणोति किम् ततः स्मितसुधापूरैः पूरयन् स प्रियं प्रियात्
naivam etad dhy atṛptasya tvāṃ dṛṣṭvānyad vṛṇoti kim tataḥ smitasudhāpūraiḥ pūrayan sa priyaṃ priyāt
43.77
योजयन् मोक्षलक्ष्म्यैव तं जगाद जगत्पतिः सत्यं मद्दर्शनाद् अन्यद् वत्स नैवास्ति ते प्रियम्
yojayan mokṣalakṣmyaiva taṃ jagāda jagatpatiḥ satyaṃ maddarśanād anyad vatsa naivāsti te priyam
43.78
किंचित् ते दातुम् इष्टं मे मत्प्रियार्थं वृणीष्व तत् प्रह्लादो ऽथाब्रवीद् धीमान् देव जन्मान्तरेष्व् अपि
kiṃcit te dātum iṣṭaṃ me matpriyārthaṃ vṛṇīṣva tat prahlādo 'thābravīd dhīmān deva janmāntareṣv api
43.79
दासस् तवाहं भूयासं गरुत्मान् इव भक्तिमान् अथाह नाथः प्रह्लादं संकटं खल्व् इदं कृतम्
dāsas tavāhaṃ bhūyāsaṃ garutmān iva bhaktimān athāha nāthaḥ prahlādaṃ saṃkaṭaṃ khalv idaṃ kṛtam
43.80
अहं तवात्मदानेच्छुस् त्वं तु भृत्यत्वम् इच्छसि वरान् अन्यांश् च वरय धीमन् दैत्येश्वरात्मज
ahaṃ tavātmadānecchus tvaṃ tu bhṛtyatvam icchasi varān anyāṃś ca varaya dhīman daityeśvarātmaja
43.81
प्रह्लादो ऽपि पुनः प्राह भक्तकामप्रदं हरिम् प्रसीद सास्तु मे नाथ त्वद्भक्तिः सात्त्विकी स्थिरा
prahlādo 'pi punaḥ prāha bhaktakāmapradaṃ harim prasīda sāstu me nātha tvadbhaktiḥ sāttvikī sthirā
43.82
अनयाथ च त्वां नौमि नृत्यामि त्वत्परः सदा अथाभितुष्टो भगवान् प्रियम् आह प्रियंवदम्
anayātha ca tvāṃ naumi nṛtyāmi tvatparaḥ sadā athābhituṣṭo bhagavān priyam āha priyaṃvadam
43.83
वत्स यद् यद् अभीष्टं ते तत् तद् अस्तु सुखी भव अन्तर्हिते च मय्य् अत्र मा खिद त्वं महामते
vatsa yad yad abhīṣṭaṃ te tat tad astu sukhī bhava antarhite ca mayy atra mā khida tvaṃ mahāmate
43.84
त्वच्चित्तान् नापयास्यामि क्षीराब्धेर् इव सुप्रियात् पुनर् द्वित्रिदिनैस् त्वं मां द्रष्टा दुष्टवधोद्यतम्
tvaccittān nāpayāsyāmi kṣīrābdher iva supriyāt punar dvitridinais tvaṃ māṃ draṣṭā duṣṭavadhodyatam
43.85
अपूर्वाविष्कृताकारं नृसिंहं पापभीषणम् उक्त्वेत्य् अतः प्रणमतः पश्यतश् चातिलालसम्
apūrvāviṣkṛtākāraṃ nṛsiṃhaṃ pāpabhīṣaṇam uktvety ataḥ praṇamataḥ paśyataś cātilālasam
43.86
अतुष्टस्यैव तस्येशो माययान्तर् दधे हरिः ततो हठाद् अदृष्ट्वा तं सर्वतो भक्तवत्सलम्
atuṣṭasyaiva tasyeśo māyayāntar dadhe hariḥ tato haṭhād adṛṣṭvā taṃ sarvato bhaktavatsalam
43.87
हाहेत्य् अश्रुप्लुतः प्रोच्य ववन्दे स चिराद् इति श्रूयमाणे ऽथ परितः प्रतिबुद्धजनस्वने
hāhety aśruplutaḥ procya vavande sa cirād iti śrūyamāṇe 'tha paritaḥ pratibuddhajanasvane
43.88
उत्थायाब्धितटाद् धीमान् प्रह्लादः स्वपुरं ययौ
utthāyābdhitaṭād dhīmān prahlādaḥ svapuraṃ yayau
43.89
अथ दितिजसुतश् चिरं प्रहृष्टः स्मृतिबलतः परितस् तम् एव पश्यन् हरिमनुजगतिं त्व् अलं च पश्यन् गुरुगृहम् उत्पुलकः शनैर् अवाप
atha ditijasutaś ciraṃ prahṛṣṭaḥ smṛtibalataḥ paritas tam eva paśyan harimanujagatiṃ tv alaṃ ca paśyan gurugṛham utpulakaḥ śanair avāpa
Adhyāya 44
44.1
इति श्रीनरसिंहपुराणे नरसिंहप्रादुर्भावे त्रिचत्वारिंशो ऽध्यायः ॥ नर्प् 43 अथागतं ते प्रह्लादं दृष्ट्वा दैत्याः सुविस्मिताः शशंसुर् दैत्यपतये यैः क्षिप्तः स महार्णवे
iti śrīnarasiṃhapurāṇe narasiṃhaprādurbhāve tricatvāriṃśo 'dhyāyaḥ || narp 43 athāgataṃ te prahlādaṃ dṛṣṭvā daityāḥ suvismitāḥ śaśaṃsur daityapataye yaiḥ kṣiptaḥ sa mahārṇave
44.2
स्वस्थं तम् आगतं श्रुत्वा दैत्यराड् विस्मयाकुलः आहूयतां च इत्य् आह क्रोधान् मृत्युवशे स्थितः
svasthaṃ tam āgataṃ śrutvā daityarāḍ vismayākulaḥ āhūyatāṃ ca ity āha krodhān mṛtyuvaśe sthitaḥ
44.3
तथासुरैर् दुरानीतः समासीनं स दिव्यदृक् आसन्नमृत्युं दैत्येन्द्रं ददर्शात्यूर्जितश्रियम्
tathāsurair durānītaḥ samāsīnaṃ sa divyadṛk āsannamṛtyuṃ daityendraṃ dadarśātyūrjitaśriyam
44.4
नीलांशुमिश्रमाणिक्यद्युतिच्छन्नविभूषणम् सधूमाग्निम् इव व्याप्तम् उच्चासनचितिस्थितम्
nīlāṃśumiśramāṇikyadyuticchannavibhūṣaṇam sadhūmāgnim iva vyāptam uccāsanacitisthitam
44.5
दंष्ट्रोत्कटैर् घोरतरैर् घनच्छविभिर् उद्भटैः कुमार्गदर्शिभिर् दैत्यैर् यमदूतैर् इवावृतम्
daṃṣṭrotkaṭair ghoratarair ghanacchavibhir udbhaṭaiḥ kumārgadarśibhir daityair yamadūtair ivāvṛtam
44.6
दूरात् प्रणम्य पितरं प्राञ्जलिस् तु व्यवस्थितः अथाहाकरणक्रोधः स खलो भर्त्सयन् सुतम्
dūrāt praṇamya pitaraṃ prāñjalis tu vyavasthitaḥ athāhākaraṇakrodhaḥ sa khalo bhartsayan sutam
44.7
भगवत्प्रियम् अत्युच्चैर् मृत्युम् एवाश्रयन्न् इव मूढ रे शृणु मद्वाक्यम् एतद् एवान्तिमं ध्रुवम्
bhagavatpriyam atyuccair mṛtyum evāśrayann iva mūḍha re śṛṇu madvākyam etad evāntimaṃ dhruvam
44.8
इतो न त्वां प्रवक्ष्यामि श्रुत्वा कुरु यथेप्सितम् उक्त्वेति द्रूतम् आकृष्य चन्द्रहासासिम् अद्भुतम्
ito na tvāṃ pravakṣyāmi śrutvā kuru yathepsitam uktveti drūtam ākṛṣya candrahāsāsim adbhutam
44.9
संभ्रमाद् वीक्षितः सर्वैश् चालयन्न् आह तं पुनः क्व चास्ति मूढ ते विष्णुः स त्वाम् अद्य प्ररक्षतु
saṃbhramād vīkṣitaḥ sarvaiś cālayann āha taṃ punaḥ kva cāsti mūḍha te viṣṇuḥ sa tvām adya prarakṣatu
44.10
त्वयोक्तं स हि सर्वत्र कस्मात् स्तम्भे न दृश्यते यदि पश्यामि तं विष्णुम् अधुना स्तम्भमध्यगम्
tvayoktaṃ sa hi sarvatra kasmāt stambhe na dṛśyate yadi paśyāmi taṃ viṣṇum adhunā stambhamadhyagam
44.11
तर्हि त्वां न वधिष्यामि भविष्यसि द्विधान्यथा प्रह्लादो ऽपि तथा दृष्ट्वा दध्यौ तं परमेश्वरम्
tarhi tvāṃ na vadhiṣyāmi bhaviṣyasi dvidhānyathā prahlādo 'pi tathā dṛṣṭvā dadhyau taṃ parameśvaram
44.12
पुरोक्तं तद्वचः स्मृत्वा प्रणनाम कृताञ्जलिः तावत्प्रस्फुटितस्तम्भो वीक्षितो दैत्यसूनुना
puroktaṃ tadvacaḥ smṛtvā praṇanāma kṛtāñjaliḥ tāvatprasphuṭitastambho vīkṣito daityasūnunā
44.13
आदर्शरूपे दैत्यस्य खड्गजो यः प्रतिष्ठितः तन्मध्ये दृश्यते रूपं बहुयोजनम् आयतम्
ādarśarūpe daityasya khaḍgajo yaḥ pratiṣṭhitaḥ tanmadhye dṛśyate rūpaṃ bahuyojanam āyatam
44.14
अतिरौद्रं महाकायं दानवानां भयंकरम् महानेत्रं महावक्त्रं महादंष्ट्रं महाभुजम्
atiraudraṃ mahākāyaṃ dānavānāṃ bhayaṃkaram mahānetraṃ mahāvaktraṃ mahādaṃṣṭraṃ mahābhujam
44.15
महानखं महापादं कालाग्निसदृशाननम् कर्णान्तकृतविस्तारवदनं चातिभीषणम्
mahānakhaṃ mahāpādaṃ kālāgnisadṛśānanam karṇāntakṛtavistāravadanaṃ cātibhīṣaṇam
44.16
कृत्वेत्थं नारसिंहं तु ययौ विष्णुस् त्रिविक्रमः नरसिंहः स्तम्भमध्याद् निर्गत्य प्रणनाद च
kṛtvetthaṃ nārasiṃhaṃ tu yayau viṣṇus trivikramaḥ narasiṃhaḥ stambhamadhyād nirgatya praṇanāda ca
44.17
निनादश्रवणाद् दैत्या नरसिंहम् अवेष्टयन् तान् हत्वा सकलांस् तत्र स्वपौरुषपराक्रमात्
ninādaśravaṇād daityā narasiṃham aveṣṭayan tān hatvā sakalāṃs tatra svapauruṣaparākramāt
44.18
बभञ्ज च सभां दिव्यां हिरण्यकशिपोर् नृप वारयाम्_असुर् अभ्येत्य नरसिंहं महाभटाः
babhañja ca sabhāṃ divyāṃ hiraṇyakaśipor nṛpa vārayām_asur abhyetya narasiṃhaṃ mahābhaṭāḥ
44.19
ते तु राजन् क्षणाद् एव नरसिंहेन वै हताः ततः शस्त्राणि वर्षन्ति नरसिंहे प्रतापिनि
te tu rājan kṣaṇād eva narasiṃhena vai hatāḥ tataḥ śastrāṇi varṣanti narasiṃhe pratāpini
44.20
स तु क्षणेन भगवान् हत्वा तद् बलम् ओजसा ननाद च महानादं दिशः शब्देन पूरयन्
sa tu kṣaṇena bhagavān hatvā tad balam ojasā nanāda ca mahānādaṃ diśaḥ śabdena pūrayan
44.21
तान् मृतान् अपि विज्ञाय पुनर् अन्यान् महासुरः अष्टाशीतिसहस्राणि हेतिहस्तान् समादिशत्
tān mṛtān api vijñāya punar anyān mahāsuraḥ aṣṭāśītisahasrāṇi hetihastān samādiśat
44.22
ते ऽप्य् आगत्य वै तं देवं रुरुधुः सर्वतो दिशम् हत्वा तान् अखिलान् युद्धे युध्यमानो ननाद सः
te 'py āgatya vai taṃ devaṃ rurudhuḥ sarvato diśam hatvā tān akhilān yuddhe yudhyamāno nanāda saḥ
44.23
पुनः सभां बभञ्जासौ हिरण्यकशिपोः शुभाम् तान् हतान् अपि विज्ञाय क्रोधसंरक्तलोचनः
punaḥ sabhāṃ babhañjāsau hiraṇyakaśipoḥ śubhām tān hatān api vijñāya krodhasaṃraktalocanaḥ
44.24
ततो हिरण्यकशिपुर् निश्चक्राम महाबलः उवाच च महीपाल दानवान् बलदर्पितान्
tato hiraṇyakaśipur niścakrāma mahābalaḥ uvāca ca mahīpāla dānavān baladarpitān
44.25
हन्यतां हन्यताम् एव गृह्यतां गृह्यताम् अयम् इत्य् एवं वदतस् तस्य प्रमुखे तु महासुरान्
hanyatāṃ hanyatām eva gṛhyatāṃ gṛhyatām ayam ity evaṃ vadatas tasya pramukhe tu mahāsurān
44.26
युध्यमानान् रणे हत्वा नरसिंहो ननाद च ततो ऽतिदुद्रुवुर् दैत्या हतशेषा दिशो दिशः
yudhyamānān raṇe hatvā narasiṃho nanāda ca tato 'tidudruvur daityā hataśeṣā diśo diśaḥ
44.27
यावद् धता युध्यमाना दैत्याः कोटिसहस्रशः नरसिंहेन तावच् च नभोभागं गतो रविः
yāvad dhatā yudhyamānā daityāḥ koṭisahasraśaḥ narasiṃhena tāvac ca nabhobhāgaṃ gato raviḥ
44.28
शस्त्रास्त्रवर्षचतुरं हिरण्यकशिपुं जवात् प्रगृह्य तु बलाद् राजन् नरसिंहो महाबलः
śastrāstravarṣacaturaṃ hiraṇyakaśipuṃ javāt pragṛhya tu balād rājan narasiṃho mahābalaḥ
44.29
संध्याकाले गृहद्वारि स्थित्वोरौ स्थाप्य तं रिपुम् वज्रतुल्यमहोरस्कं हिरण्यकशिपुं रुषा नखैर् किसलयम् इव दारयत्य् आह सो ऽसुरः
saṃdhyākāle gṛhadvāri sthitvorau sthāpya taṃ ripum vajratulyamahoraskaṃ hiraṇyakaśipuṃ ruṣā nakhair kisalayam iva dārayaty āha so 'suraḥ
44.30
यत्राखण्डलदन्तिदन्तमुसलान्य् आखण्डितान्य् आहवे धारा यत्र पिनाकपाणिपरशोर् आकुण्ठताम् आगमत् तन् मे तावद् उरो नृसिंहकरजैर् व्यादीर्यते सांप्रतं दैवे दुर्जनतां गते तृणम् अपि प्रायो ऽप्य् अवज्ञायते
yatrākhaṇḍaladantidantamusalāny ākhaṇḍitāny āhave dhārā yatra pinākapāṇiparaśor ākuṇṭhatām āgamat tan me tāvad uro nṛsiṃhakarajair vyādīryate sāṃprataṃ daive durjanatāṃ gate tṛṇam api prāyo 'py avajñāyate
44.31
एवं वदति दैत्येन्द्रे ददार नरकेसरी हृदयं दैत्यराजस्य पद्मपत्रम् इव द्विपः
evaṃ vadati daityendre dadāra narakesarī hṛdayaṃ daityarājasya padmapatram iva dvipaḥ
44.32
शकले द्वे तिरोभूते नखरन्ध्रे महात्मने ततः क्व यातो दुष्टो ऽसाव् इति देवो ऽतिविस्मितः
śakale dve tirobhūte nakharandhre mahātmane tataḥ kva yāto duṣṭo 'sāv iti devo 'tivismitaḥ
44.33
निरीक्ष्य सर्वतो राजन् वृथैतत् कर्म मे ऽभवत् इति संचिन्त्य राजेन्द्र नरसिंहो महाबलः
nirīkṣya sarvato rājan vṛthaitat karma me 'bhavat iti saṃcintya rājendra narasiṃho mahābalaḥ
44.34
व्यधूनयत् कराव् उच्चैस् ततस् ते शकले नृप नखरन्ध्रान् निपतिते भूमौ रेणुसमे हरेः
vyadhūnayat karāv uccais tatas te śakale nṛpa nakharandhrān nipatite bhūmau reṇusame hareḥ
44.35
दृष्ट्वा व्यतीतसंरोषो जहास परमेश्वरः पुष्पवर्षं च वर्षन्तो नरसिंहस्य मूर्धनि
dṛṣṭvā vyatītasaṃroṣo jahāsa parameśvaraḥ puṣpavarṣaṃ ca varṣanto narasiṃhasya mūrdhani
44.36
देवा सब्रह्मकाः सर्वे आगताः प्रीतिसंयुताः आगत्य पूजयाम्_असुर् नरसिंहं परं प्रभुम्
devā sabrahmakāḥ sarve āgatāḥ prītisaṃyutāḥ āgatya pūjayām_asur narasiṃhaṃ paraṃ prabhum
44.37
ब्रह्मा च दैत्यराजानं प्रह्लादम् अभिषेचयत् धर्मे रतिः समस्तानां जनानाम् अभवत् तदा
brahmā ca daityarājānaṃ prahlādam abhiṣecayat dharme ratiḥ samastānāṃ janānām abhavat tadā
44.38
इन्द्रो ऽपि सर्वदेवैस् तु हरिणा स्थापितो दिवि नरसिंहो ऽपि भगवान् सर्वलोकहिताय वै
indro 'pi sarvadevais tu hariṇā sthāpito divi narasiṃho 'pi bhagavān sarvalokahitāya vai
44.39
श्रीशैलशिखरं प्राप्य विश्रुतः सुरपूजितः स्थितो भक्तहितार्थाय अभक्तानां क्षमाय च
śrīśailaśikharaṃ prāpya viśrutaḥ surapūjitaḥ sthito bhaktahitārthāya abhaktānāṃ kṣamāya ca
44.40
इत्य् एतन् नरसिंहस्य माहात्म्यं यः पठेन् नरः शृणोति वा नृपश्रेष्ठ मुच्यते सर्वपातकैः
ity etan narasiṃhasya māhātmyaṃ yaḥ paṭhen naraḥ śṛṇoti vā nṛpaśreṣṭha mucyate sarvapātakaiḥ
44.41
नरो वा यदि वा नारी शृणोत्य् आख्यानम् उत्तमम् वैधव्याद् दुःखशोकाच् च दुष्टसङ्गात् प्रमुच्यते
naro vā yadi vā nārī śṛṇoty ākhyānam uttamam vaidhavyād duḥkhaśokāc ca duṣṭasaṅgāt pramucyate
44.42
दुश्शीलो ऽपि दुराचारो दुष्प्रजो दोषकर्मकृत् अधर्मिष्ठो ऽनभोगी च शृण्वन् शुद्धो भवेन् नरः
duśśīlo 'pi durācāro duṣprajo doṣakarmakṛt adharmiṣṭho 'nabhogī ca śṛṇvan śuddho bhaven naraḥ
44.43
हरिः सुरेशो नरलोकपूजितो हिताय लोकस्य चराचरस्य कृत्वा विरूपं च पुरात्ममायया हिरण्यकं दुःखकरं नखैश् छिनत्
hariḥ sureśo naralokapūjito hitāya lokasya carācarasya kṛtvā virūpaṃ ca purātmamāyayā hiraṇyakaṃ duḥkhakaraṃ nakhaiś chinat
Adhyāya 45
45.1
इति श्रीनरसिंहपुराणे नरसिंहप्रादुर्भावो नाम चतुश्चत्वारिंशो ऽध्यायः ॥ नर्प् 44 शृणु राजन् समासेन वामनस्य पराक्रमम् बलियागे हता येन पुरा दैत्याः सहस्रशः
iti śrīnarasiṃhapurāṇe narasiṃhaprādurbhāvo nāma catuścatvāriṃśo 'dhyāyaḥ || narp 44 śṛṇu rājan samāsena vāmanasya parākramam baliyāge hatā yena purā daityāḥ sahasraśaḥ
45.2
विरोचनसुतः पूर्वं महाबलपराक्रमः त्रैलोक्यं बुभुजे जित्वा देवान् इन्द्रपुरोगमान्
virocanasutaḥ pūrvaṃ mahābalaparākramaḥ trailokyaṃ bubhuje jitvā devān indrapurogamān
45.3
ततः कृशतरा देवा बभूवुस् तेन खण्डिताः इन्द्रं कृशतरं दृष्ट्वा नष्टराज्यं नृपोत्तम
tataḥ kṛśatarā devā babhūvus tena khaṇḍitāḥ indraṃ kṛśataraṃ dṛṣṭvā naṣṭarājyaṃ nṛpottama
45.4
अदितिर् देवमाता या सातप्यत् परमं तपः तुष्टाव वाग्भिर् इष्टाभिः प्रणिपत्य जनार्दनम्
aditir devamātā yā sātapyat paramaṃ tapaḥ tuṣṭāva vāgbhir iṣṭābhiḥ praṇipatya janārdanam
45.5
ततः स्तुत्याभिसंतुष्टो देवदेवो जनार्दनः स्थित्वा तत्पुरतो वाचम् उवाच मधुसूदनः
tataḥ stutyābhisaṃtuṣṭo devadevo janārdanaḥ sthitvā tatpurato vācam uvāca madhusūdanaḥ
45.6
तव पुत्रो भविष्यामि सुभगे बलिबन्धनः इत्य् उक्त्वा तां गतो विष्णुः स्वगृहं सा समाययौ
tava putro bhaviṣyāmi subhage balibandhanaḥ ity uktvā tāṃ gato viṣṇuḥ svagṛhaṃ sā samāyayau
45.7
ततः कालेन सा गर्भम् अवाप नृप कश्यपात् अजायत स विश्वेशो भगवान् वामनाकृतिः
tataḥ kālena sā garbham avāpa nṛpa kaśyapāt ajāyata sa viśveśo bhagavān vāmanākṛtiḥ
45.8
तस्मिञ् जाते समागत्य ब्रह्मा लोकपितामहः जातकर्मादिकाः सर्वाः क्रियास् तत्र चकार वै
tasmiñ jāte samāgatya brahmā lokapitāmahaḥ jātakarmādikāḥ sarvāḥ kriyās tatra cakāra vai
45.9
कृतोपनयनो देवो ब्रह्मचारी सनातनः अदितिं चप्य् अनुज्ञाप्य यज्ञशालां बलेर् ययौ
kṛtopanayano devo brahmacārī sanātanaḥ aditiṃ capy anujñāpya yajñaśālāṃ baler yayau
45.10
गच्छतः पादविक्षेपाच् चचाल सकला मही यज्ञभागान् न गृह्णन्ति दानवाश् च बलेर् मखात्
gacchataḥ pādavikṣepāc cacāla sakalā mahī yajñabhāgān na gṛhṇanti dānavāś ca baler makhāt
45.11
प्रशान्ताश् चाग्नयस् तत्र ऋत्विजो मन्त्रतश् च्युताः विपरीतम् इदं दृष्ट्वा शुक्रम् आह महाबलः
praśāntāś cāgnayas tatra ṛtvijo mantrataś cyutāḥ viparītam idaṃ dṛṣṭvā śukram āha mahābalaḥ
45.12
न गृह्णन्ति मुने कस्माद् *धविर्भागं महासुराः कस्माच् च वह्नयः शान्ताः कस्माद् भूश् चलति द्विज
*na gṛhṇanti mune kasmād dhavirbhāgaṃ mahāsurāḥ kasmāc ca vahnayaḥ śāntāḥ kasmād bhūś calati dvija
45.13
कस्माच् च मन्त्रतो भ्रष्टा ऋत्विजः सकला अमी इत्युक्तो बलिना शुक्रो दानवेन्द्रं वचो ऽब्रवीत्
kasmāc ca mantrato bhraṣṭā ṛtvijaḥ sakalā amī ityukto balinā śukro dānavendraṃ vaco 'bravīt
45.14
हे बले शृणु मे वाक्यं त्वया देवा निराकृताः तेषां राज्यप्रदानाय अदित्याम् अच्युतो ऽसुर
he bale śṛṇu me vākyaṃ tvayā devā nirākṛtāḥ teṣāṃ rājyapradānāya adityām acyuto 'sura
45.15
देवदेवो जगद्योनिः संजातो वामनाकृतिः स त्व् आगच्छति ते यज्ञं तद्पदन्यासकम्पिता
devadevo jagadyoniḥ saṃjāto vāmanākṛtiḥ sa tv āgacchati te yajñaṃ tadpadanyāsakampitā
45.16
चलतीयं मही सर्वा तेनाद्यासुरभूपते तत्संनिधानाद् असुरा न गृह्णन्ति हविर् मखे
calatīyaṃ mahī sarvā tenādyāsurabhūpate tatsaṃnidhānād asurā na gṛhṇanti havir makhe
45.17
तवाग्नयो ऽपि वै शान्ता वामनागमनाद् धि भोः ऋत्विजश् च न भासन्ते होममन्त्रो बले ऽधुना
tavāgnayo 'pi vai śāntā vāmanāgamanād dhi bhoḥ ṛtvijaś ca na bhāsante homamantro bale 'dhunā
45.18
असुराणां श्रियो हन्ति सुराणां भूतिर् उत्तमा इत्युक्तः स बलिः प्राह शुक्रं नीतिमतां वरम्
asurāṇāṃ śriyo hanti surāṇāṃ bhūtir uttamā ityuktaḥ sa baliḥ prāha śukraṃ nītimatāṃ varam
45.19
शृणु ब्रह्मन् वचो मे त्वम् आगते वामने मखे यन् मया चाद्य कर्तव्यं वामनस्यास्य धीमतः
śṛṇu brahman vaco me tvam āgate vāmane makhe yan mayā cādya kartavyaṃ vāmanasyāsya dhīmataḥ
45.20ab
तन् मे वद महाभाग त्वं हि नः परमो गुरुः
tan me vada mahābhāga tvaṃ hi naḥ paramo guruḥ
45.20cd
इति संचोदितः शुक्रः स राज्ञा बलिना नृप
iti saṃcoditaḥ śukraḥ sa rājñā balinā nṛpa
45.21
तम् उवाच बलिं वाक्यं ममापि शृणु सांप्रतम् देवानाम् उपकाराय भवतां संक्षयाय च
tam uvāca baliṃ vākyaṃ mamāpi śṛṇu sāṃpratam devānām upakārāya bhavatāṃ saṃkṣayāya ca
45.22
स नूनम् आयाति बले तव यज्ञे न शंशयः आगते वामने देवे त्वया तस्य महात्मनः
sa nūnam āyāti bale tava yajñe na śaṃśayaḥ āgate vāmane deve tvayā tasya mahātmanaḥ
45.23
प्रतिज्ञा नैव कर्तव्या ददाम्य् एतत् तवेति वै इति श्रुत्वा वचस् तस्य बलिर् बलवतां वरः
pratijñā naiva kartavyā dadāmy etat taveti vai iti śrutvā vacas tasya balir balavatāṃ varaḥ
45.24
उवाच तां शुभां वाणीं शुक्रम् आत्मपुरोहितम् आगते वामने शुक्र यज्ञे मे मधुसूदने
uvāca tāṃ śubhāṃ vāṇīṃ śukram ātmapurohitam āgate vāmane śukra yajñe me madhusūdane
45.25
न शक्यते प्रतिख्यातुं दानं प्रति मया गुरो अन्येषाम् अपि जन्तूनाम् इत्य् उक्तं ते मयाधुना
na śakyate pratikhyātuṃ dānaṃ prati mayā guro anyeṣām api jantūnām ity uktaṃ te mayādhunā
45.26
किं पुनर् वासुदेवस्य आगतस्य तु शार्ङ्गिणः त्वया विघ्नो न कर्तव्यो वामने ऽत्रागते द्विज
kiṃ punar vāsudevasya āgatasya tu śārṅgiṇaḥ tvayā vighno na kartavyo vāmane 'trāgate dvija
45.27
यद् यद् द्रव्यं प्रार्थयते तत् तद् द्रव्यं ददाम्य् अहम् कृतार्थो ऽहं मुनिश्रेष्ठ यद्य् आगच्छति वामनः
yad yad dravyaṃ prārthayate tat tad dravyaṃ dadāmy aham kṛtārtho 'haṃ muniśreṣṭha yady āgacchati vāmanaḥ
45.28
इत्य् एवं वदतस् तस्य यज्ञशालां स वामनः आगत्य प्रविवेशाथ प्रशशंस बलेर् मखम्
ity evaṃ vadatas tasya yajñaśālāṃ sa vāmanaḥ āgatya praviveśātha praśaśaṃsa baler makham
45.29
तं दृष्ट्वा सहसा राजन् राजा दैत्याधिपो बलिः उपचारेण संपूज्य वाक्यम् एतद् उवाच ह
taṃ dṛṣṭvā sahasā rājan rājā daityādhipo baliḥ upacāreṇa saṃpūjya vākyam etad uvāca ha
45.30
यद् यत् प्रार्थयसे मां त्वं देवदेव धनादिकम् तत् सर्वं तव दास्यामि मां याचस्वाद्य वामन
yad yat prārthayase māṃ tvaṃ devadeva dhanādikam tat sarvaṃ tava dāsyāmi māṃ yācasvādya vāmana
45.31
इत्युक्तो वामनस् तत्र नृपेन्द्र बलिना तदा याचयाम्_अस देवेशो भूमेर् देहि पदत्रयम्
ityukto vāmanas tatra nṛpendra balinā tadā yācayām_asa deveśo bhūmer dehi padatrayam
45.32
ममाग्निशरणार्थाय न मे ऽर्थे ऽस्ति प्रयोजनम् इत्युक्तो वामनेनाथ बलिः प्राह च वामनम्
mamāgniśaraṇārthāya na me 'rthe 'sti prayojanam ityukto vāmanenātha baliḥ prāha ca vāmanam
45.33
पदत्रयेण चेत् तृप्तिर् मया दत्तं पदत्रयम् एवम् उक्ते तु बलिना वामनो बलिम् अब्रवीत्
padatrayeṇa cet tṛptir mayā dattaṃ padatrayam evam ukte tu balinā vāmano balim abravīt
45.34
दीयतां मे करे तोयं यदि दत्तं पदत्रयम् इत्युक्तो देवदेवेन तदा तत्र स्वयं बलिः
dīyatāṃ me kare toyaṃ yadi dattaṃ padatrayam ityukto devadevena tadā tatra svayaṃ baliḥ
45.35
सजलं हेमकलशं गृहीत्वोत्थाय भक्तितः यावत् स वामनकरे तोयं दातुम् उपस्थितः
sajalaṃ hemakalaśaṃ gṛhītvotthāya bhaktitaḥ yāvat sa vāmanakare toyaṃ dātum upasthitaḥ
45.36
तावच् छुक्रः कलशगो जलधारां रोरोध ह ततश् च वामनः क्रुद्धः पवित्राग्रेण सत्तम
tāvac chukraḥ kalaśago jaladhārāṃ rorodha ha tataś ca vāmanaḥ kruddhaḥ pavitrāgreṇa sattama
45.37
उदके कलशद्वारि तच्छुक्राक्षिम् अवेधयत् ततो व्यपगतः शुक्रो विद्धैकाक्षो नरोत्तम
udake kalaśadvāri tacchukrākṣim avedhayat tato vyapagataḥ śukro viddhaikākṣo narottama
45.38
तोयधारा निपतिता वामनस्य करे पुनः करे निपतिते तोये वामनो ववृधे क्षणात्
toyadhārā nipatitā vāmanasya kare punaḥ kare nipatite toye vāmano vavṛdhe kṣaṇāt
45.39
पादेनैकेन विक्रान्ता तेनैव सकला मही अन्तरिक्षं द्वितीयेन द्यौस् तृतीयेन सत्तम
pādenaikena vikrāntā tenaiva sakalā mahī antarikṣaṃ dvitīyena dyaus tṛtīyena sattama
45.40
अनेकान् दानवान् हत्वा हृत्वा त्रिभुवनं बलेः पुरंदराय त्रैलोक्यं दत्त्वा बलिम् उवाच ह
anekān dānavān hatvā hṛtvā tribhuvanaṃ baleḥ puraṃdarāya trailokyaṃ dattvā balim uvāca ha
45.41
यस्मात् ते भक्तितो दत्तं तोयम् अद्य करे मम तस्मात् ते सांप्रतं दत्तं पातालतलम् उत्तमम्
yasmāt te bhaktito dattaṃ toyam adya kare mama tasmāt te sāṃprataṃ dattaṃ pātālatalam uttamam
45.42
तत्र गत्वा महाभाग भुङ्क्ष्व त्वं मत्प्रसादतः वैवस्वते ऽन्तरे ऽतीते पुनर् इन्द्रो भविष्यसि
tatra gatvā mahābhāga bhuṅkṣva tvaṃ matprasādataḥ vaivasvate 'ntare 'tīte punar indro bhaviṣyasi
45.43
प्रणम्य च ततो गत्वा तलं भोगम् अवाप्तवान्
praṇamya ca tato gatvā talaṃ bhogam avāptavān
45.44
शुक्रो ऽपि स्वर्गम् आरुह्य प्रसादाद् वामनस्य वै समागतास् त्रिभुवनं राजन् देवसमन्वितः
śukro 'pi svargam āruhya prasādād vāmanasya vai samāgatās tribhuvanaṃ rājan devasamanvitaḥ
45.45
यः स्मरेत् प्रातर् उत्थाय वामनस्य कथाम् इमाम् सर्वपापविनिर्मुक्तो विष्णुलोके महीयते
yaḥ smaret prātar utthāya vāmanasya kathām imām sarvapāpavinirmukto viṣṇuloke mahīyate
45.46
इत्थं पुरा वामनरूपम् आस्थितो हरिर् बलेर् हृत्य जगत्त्रयं नृप कृत्वा प्रसादं च दिवौकसां पतेर् दत्त्वा त्रिलोकं स ययौ महोदधिम्
itthaṃ purā vāmanarūpam āsthito harir baler hṛtya jagattrayaṃ nṛpa kṛtvā prasādaṃ ca divaukasāṃ pater dattvā trilokaṃ sa yayau mahodadhim
Adhyāya 46
46.1
इति श्रीनरसिंहपुराणे वामनप्रादुर्भावे पञ्चचत्वारिंशो ऽध्यायः ॥ नर्प् 45 अतः परं प्रवक्ष्यामि प्रादुर्भावं हरेः शुभम् जामदग्न्यं पुरा येन क्षत्रम् उत्सादितं शृणु
iti śrīnarasiṃhapurāṇe vāmanaprādurbhāve pañcacatvāriṃśo 'dhyāyaḥ || narp 45 ataḥ paraṃ pravakṣyāmi prādurbhāvaṃ hareḥ śubham jāmadagnyaṃ purā yena kṣatram utsāditaṃ śṛṇu
46.2
पुरा देवगणैर् विष्णुः स्तुतः क्षीरोदधौ नृप ऋषिभिश् च महाभागैर् जमदग्नेः सुतो ऽभवत्
purā devagaṇair viṣṇuḥ stutaḥ kṣīrodadhau nṛpa ṛṣibhiś ca mahābhāgair jamadagneḥ suto 'bhavat
46.3
पर्शुराम इति ख्यातः सर्वलोकेषु स प्रभुः दुष्टानां निग्रहं कर्तुम् अवतीर्णो महीतले
parśurāma iti khyātaḥ sarvalokeṣu sa prabhuḥ duṣṭānāṃ nigrahaṃ kartum avatīrṇo mahītale
46.4
कृतवीर्यसुतः श्रीमान् कार्तवीर्यो ऽभवत् पुरा दत्तात्रेयं समाराध्य चक्रवर्तित्वम् आप्तवान्
kṛtavīryasutaḥ śrīmān kārtavīryo 'bhavat purā dattātreyaṃ samārādhya cakravartitvam āptavān
46.5
स कदाचिन् महाभागो जमदग्न्याश्रमं ययौ जमदग्निस् तु तं दृष्ट्वा चतुरङ्गबलान्वितम्
sa kadācin mahābhāgo jamadagnyāśramaṃ yayau jamadagnis tu taṃ dṛṣṭvā caturaṅgabalānvitam
46.6
उवाच मधुरं वाक्यं कार्तवीर्यं नृपोत्तमम् मुच्यताम् अत्र ते सेना अतिथिस् त्वं समागतः वन्यादिकं मया दत्तं भुक्त्वा गच्छ महामते
uvāca madhuraṃ vākyaṃ kārtavīryaṃ nṛpottamam mucyatām atra te senā atithis tvaṃ samāgataḥ vanyādikaṃ mayā dattaṃ bhuktvā gaccha mahāmate
46.7
प्रमुच्य सेनां मुनिवाक्यगौरवात् स्थितो नृपस् तत्र महानुभावः आमन्त्र्य राजानम् अलङ्घ्यकीर्तिर् मुनिः स धेनुं च दुदोह दोग्ध्रीम्
pramucya senāṃ munivākyagauravāt sthito nṛpas tatra mahānubhāvaḥ āmantrya rājānam alaṅghyakīrtir muniḥ sa dhenuṃ ca dudoha dogdhrīm
46.8
हस्त्यश्वशाला विविधा नराणां गृहाणि चित्राणि च तोरणानि सामन्तयोग्यानि शुभानि राजन् समिच्छतां यानि सुकाननानि
hastyaśvaśālā vividhā narāṇāṃ gṛhāṇi citrāṇi ca toraṇāni sāmantayogyāni śubhāni rājan samicchatāṃ yāni sukānanāni
46.9
गृहं वरिष्ठं बहुभूमिकं पुनः समन्वितं साधुगुणैर् उपस्करैः दुग्ध्वा प्रकल्पन् मुनिर् आह पार्थिवं गृहं कृतं ते प्रविशेह राजन्
gṛhaṃ variṣṭhaṃ bahubhūmikaṃ punaḥ samanvitaṃ sādhuguṇair upaskaraiḥ dugdhvā prakalpan munir āha pārthivaṃ gṛhaṃ kṛtaṃ te praviśeha rājan
46.10
इमे च मन्त्रिप्रवरा जनास् ते गृहेषु दिव्येषु विशन्तु शीघ्रम् हस्त्यश्वजात्यश् च विशन्तु शालां भृत्याश् च नीचेषु गृहेषु सन्तु
ime ca mantripravarā janās te gṛheṣu divyeṣu viśantu śīghram hastyaśvajātyaś ca viśantu śālāṃ bhṛtyāś ca nīceṣu gṛheṣu santu
46.11
इत्युक्तमात्रे मुनिना नृपो ऽसौ गृहं वरिष्ठं प्रविवेश राजा अन्येषु चान्येषु गृहेषु सत्सु मुनिः पुनः पार्थिवम् आबभाषे
ityuktamātre muninā nṛpo 'sau gṛhaṃ variṣṭhaṃ praviveśa rājā anyeṣu cānyeṣu gṛheṣu satsu muniḥ punaḥ pārthivam ābabhāṣe
46.12
स्नानप्रदानार्थम् इदं मया ते प्रकल्पितं स्त्रीशतम् उत्तमं नृप स्नाहि त्वम् अद्यात्र यथाप्रकामं यथा सुरेन्द्रो दिवि नृत्यगीतैः
snānapradānārtham idaṃ mayā te prakalpitaṃ strīśatam uttamaṃ nṛpa snāhi tvam adyātra yathāprakāmaṃ yathā surendro divi nṛtyagītaiḥ
46.13
स स्नातवांस् तत्र सुरेन्द्रवन् नृपो गीत्यादिशब्दैर् मधुरैश् च वाद्यैः स्नातस्य तस्याशु शुभे_2 च वस्त्रे_2 ददौ मुनिर् भूप विभूषिते_2 द्वे
sa snātavāṃs tatra surendravan nṛpo gītyādiśabdair madhuraiś ca vādyaiḥ snātasya tasyāśu śubhe_2 ca vastre_2 dadau munir bhūpa vibhūṣite_2 dve
46.14
परिधाय वस्त्रं च कृतोत्तरीयः कृतक्रियो विष्णुपूजां चकार मुनिश् च दुग्ध्वान्नमयं महागिरिं नृपाय भृत्याय च दत्तवान् असौ
paridhāya vastraṃ ca kṛtottarīyaḥ kṛtakriyo viṣṇupūjāṃ cakāra muniś ca dugdhvānnamayaṃ mahāgiriṃ nṛpāya bhṛtyāya ca dattavān asau
46.15
यावत् स राजा बुभुजे सभृत्यस् तावच् च सूर्यो गतवान् नृपास्तम् रात्रौ च गीतादिविनोदयुक्तः शेते स राजा मुनिनिर्मिते गृहे
yāvat sa rājā bubhuje sabhṛtyas tāvac ca sūryo gatavān nṛpāstam rātrau ca gītādivinodayuktaḥ śete sa rājā muninirmite gṛhe
46.16
ततः प्रभाते विमले स्वप्नलब्धम् इवाभवत् भूमिभागं ततः कंचिद् दृष्ट्वासौ चिन्तयन् नृपः
tataḥ prabhāte vimale svapnalabdham ivābhavat bhūmibhāgaṃ tataḥ kaṃcid dṛṣṭvāsau cintayan nṛpaḥ
46.17
किम् इयं तपसः शक्तिर् मुनेर् अस्य महात्मनः सुरभ्या वा महाभाग ब्रूहि मे त्वं पुरोहित
kim iyaṃ tapasaḥ śaktir muner asya mahātmanaḥ surabhyā vā mahābhāga brūhi me tvaṃ purohita
46.18
इत्युक्तः कार्तवीर्येण तम् उवाच पुरोहितः मुनेः सामर्थ्यम् अप्य् अस्ति सिद्धिश् चेयं हि गोर् नृप
ityuktaḥ kārtavīryeṇa tam uvāca purohitaḥ muneḥ sāmarthyam apy asti siddhiś ceyaṃ hi gor nṛpa
46.19
तथापि सा न हर्तव्या त्वया लोभान् नराधिप यस् त्व् एतां हर्तुम् इच्छेद् वै तस्य नाशो ध्रुवं भवेत्
tathāpi sā na hartavyā tvayā lobhān narādhipa yas tv etāṃ hartum icched vai tasya nāśo dhruvaṃ bhavet
46.20
अथ मन्त्रिवरः प्राह ब्राह्मणो ब्राह्मणप्रियः राजकार्यं ने पश्येद् वै स्वपक्षस्यैव पोषणात्
atha mantrivaraḥ prāha brāhmaṇo brāhmaṇapriyaḥ rājakāryaṃ ne paśyed vai svapakṣasyaiva poṣaṇāt
46.21
हे राजंस् त्वयि तिष्ठन्ति गृहाणि विविधानि च तथा सुवर्णपात्राणि शयनादीनि च स्त्रियः
he rājaṃs tvayi tiṣṭhanti gṛhāṇi vividhāni ca tathā suvarṇapātrāṇi śayanādīni ca striyaḥ
46.22
तां धेनुं प्राप्य राजेन्द्र लीयमानानि तत्क्षणात् अस्माभिस् तत्र दृष्टानि नीयतां धेनुर् उत्तमा
tāṃ dhenuṃ prāpya rājendra līyamānāni tatkṣaṇāt asmābhis tatra dṛṣṭāni nīyatāṃ dhenur uttamā
46.23
तवैव योग्या राजेन्द्र यदीच्छसि महामते गतवाहम् आनयिष्यामि आज्ञां मे देहि भूभुज
tavaiva yogyā rājendra yadīcchasi mahāmate gatavāham ānayiṣyāmi ājñāṃ me dehi bhūbhuja
46.24
इत्युक्तो मन्त्रिणा राजा तथेत्य् आह नृपोत्तम सचिवस् तत्र गत्वाथ सुरभिं हर्तुम् आरभत्
ityukto mantriṇā rājā tathety āha nṛpottama sacivas tatra gatvātha surabhiṃ hartum ārabhat
46.25
वारयाम्_अस सचिवं जमदग्निः समन्ततः राजयोग्याम् इमां ब्रह्मन् देहि राज्ञे महामते
vārayām_asa sacivaṃ jamadagniḥ samantataḥ rājayogyām imāṃ brahman dehi rājñe mahāmate
46.26
त्वं तु शाकफलाहारी किं धेन्वा ते प्रयोजनम् इत्य् उक्त्वा तां बलाद् धृत्वा नेतुं मन्त्री प्रचक्रमे
tvaṃ tu śākaphalāhārī kiṃ dhenvā te prayojanam ity uktvā tāṃ balād dhṛtvā netuṃ mantrī pracakrame
46.27
पुनः सभार्यः स मुनिर् वारयाम्_अस तं नृपम् ततो मन्त्री सुदुष्टात्मा मुनिं हत्वा तु तं नृप
punaḥ sabhāryaḥ sa munir vārayām_asa taṃ nṛpam tato mantrī suduṣṭātmā muniṃ hatvā tu taṃ nṛpa
46.28
ब्रह्महा नेतुम् आरेभे वायुमार्गेण सा गता राजा च क्षुब्धहृदयो ययौ माहिष्मतीं पुरीम्
brahmahā netum ārebhe vāyumārgeṇa sā gatā rājā ca kṣubdhahṛdayo yayau māhiṣmatīṃ purīm
46.29
मुनिपत्नी सुदुःखार्ता रोदयन्ती भृशं तदा त्रिसप्तकृत्वः स्वां कुक्षिं ताडयाम्_अस पार्थिव
munipatnī suduḥkhārtā rodayantī bhṛśaṃ tadā trisaptakṛtvaḥ svāṃ kukṣiṃ tāḍayām_asa pārthiva
46.30
तच् छृण्वन्न् आगतो रामो गृहीतपरशुस् तदा पुष्पादीनि गृहीत्वा तु वनान् मातरम् अब्रवीत्
tac chṛṇvann āgato rāmo gṛhītaparaśus tadā puṣpādīni gṛhītvā tu vanān mātaram abravīt
46.31
अलम् अम्ब प्रहारेण निमित्ताद् विदितं मया हनिष्यामि दुराचारम् अर्जुनं दुष्टमन्त्रिणम्
alam amba prahāreṇa nimittād viditaṃ mayā haniṣyāmi durācāram arjunaṃ duṣṭamantriṇam
46.32
त्वयैकविंशवारेण यस्मात् कुक्षिश् च ताडिता त्रिःसप्तकृत्वस् तस्मात् तु हनिष्ये भुवि पार्थिवान्
tvayaikaviṃśavāreṇa yasmāt kukṣiś ca tāḍitā triḥsaptakṛtvas tasmāt tu haniṣye bhuvi pārthivān
46.33
इति कृत्वा प्रतिज्ञां स गृहीत्वा परशुं ययौ माहिष्मतीं पुरीं प्राप्य कार्तवीर्यम् अथाह्वयत्
iti kṛtvā pratijñāṃ sa gṛhītvā paraśuṃ yayau māhiṣmatīṃ purīṃ prāpya kārtavīryam athāhvayat
46.34
युद्धार्थम् आगतः सो ऽथ अनेकाक्षौहिणीयुतः तयोर् युद्धम् अभूत् तत्र भैरवं लोमहर्षणम्
yuddhārtham āgataḥ so 'tha anekākṣauhiṇīyutaḥ tayor yuddham abhūt tatra bhairavaṃ lomaharṣaṇam
46.35
पिशिताशिजनानन्दं शस्त्रास्त्रशतसंकुलम् ततः परशुरामो ऽभून् महाबलपराक्रमः
piśitāśijanānandaṃ śastrāstraśatasaṃkulam tataḥ paraśurāmo 'bhūn mahābalaparākramaḥ
46.36
परं ज्योतिर् अचिन्त्यात्मा विष्णुः कारणमूर्तिमान् कार्तवीर्यबलं सर्वम् अनेकैः क्षत्रियैः सह
paraṃ jyotir acintyātmā viṣṇuḥ kāraṇamūrtimān kārtavīryabalaṃ sarvam anekaiḥ kṣatriyaiḥ saha
46.37
हत्वा निपात्य भूमौ तु परमाद्भुतविक्रमः कार्तवीर्यस्य बाहूनां वनं चिच्छेद रोषवान् छिन्ने बाहुवने तस्य शिरश् चिच्छेद भार्गवः
hatvā nipātya bhūmau tu paramādbhutavikramaḥ kārtavīryasya bāhūnāṃ vanaṃ ciccheda roṣavān chinne bāhuvane tasya śiraś ciccheda bhārgavaḥ
46.38
विष्णुहस्ताद् वधं प्राप्य चक्रवर्ती स पार्थिवः दिव्यरूपधरः श्रीमान् दिव्यगन्धानुलेपनः
viṣṇuhastād vadhaṃ prāpya cakravartī sa pārthivaḥ divyarūpadharaḥ śrīmān divyagandhānulepanaḥ
46.39
दिव्यं विमानम् आरुह्य विष्णुलोकम् अवाप्तवान् क्रोधात् परशुरामो ऽपि महाबलपराक्रमः
divyaṃ vimānam āruhya viṣṇulokam avāptavān krodhāt paraśurāmo 'pi mahābalaparākramaḥ
46.40
त्रिःसप्तकृत्वो भूम्यां वै पार्थिवान् निजघान सः क्षत्रियाणां वधात् तेन भूमेर् भारो ऽवतारितः
triḥsaptakṛtvo bhūmyāṃ vai pārthivān nijaghāna saḥ kṣatriyāṇāṃ vadhāt tena bhūmer bhāro 'vatāritaḥ
46.41
भूमिश् च सकला दत्ता कश्यपाय महात्मने इत्य् एष जामदग्न्याख्यः प्रादुर्भावो मयोदितः
bhūmiś ca sakalā dattā kaśyapāya mahātmane ity eṣa jāmadagnyākhyaḥ prādurbhāvo mayoditaḥ
46.42
यश् च तच् छृणुयाद् भक्त्या सर्वपापैः प्रमुच्यते
yaś ca tac chṛṇuyād bhaktyā sarvapāpaiḥ pramucyate
46.43
अवतीर्य भूमौ हरिर् एष साक्षात् त्रिःसप्तकृत्वः क्षितिपान् निहत्य स क्षात्रं च तेजो प्रविभज्य राजन् रामः स्थितो ऽद्यापि गिरौ महेन्द्रे
avatīrya bhūmau harir eṣa sākṣāt triḥsaptakṛtvaḥ kṣitipān nihatya sa kṣātraṃ ca tejo pravibhajya rājan rāmaḥ sthito 'dyāpi girau mahendre
Adhyāya 47
47.1
इति श्रीनरसिंहपुराणे परशुरामप्रादुर्भावो नाम षट्चत्वारिंशो ऽध्यायः ॥ नर्प् 46 शृणु राजन् प्रवक्ष्यामि प्रादुर्भावं हरेः शुभम् निहतो रावणो येन सगणो देवकण्टकः
iti śrīnarasiṃhapurāṇe paraśurāmaprādurbhāvo nāma ṣaṭcatvāriṃśo 'dhyāyaḥ || narp 46 śṛṇu rājan pravakṣyāmi prādurbhāvaṃ hareḥ śubham nihato rāvaṇo yena sagaṇo devakaṇṭakaḥ
47.2
ब्रह्मणो मानसः पुत्रः पुलस्त्यो ऽभून् महामुनिः तस्य वै विश्रवा नाम पुत्रो ऽभूत् तस्य राक्षसः
brahmaṇo mānasaḥ putraḥ pulastyo 'bhūn mahāmuniḥ tasya vai viśravā nāma putro 'bhūt tasya rākṣasaḥ
47.3
तस्माज् जातो महावीरो रावणो लोकरावणः तपसा महता युक्तः स तु लोकान् उपाद्रवत्
tasmāj jāto mahāvīro rāvaṇo lokarāvaṇaḥ tapasā mahatā yuktaḥ sa tu lokān upādravat
47.4
सेन्द्रा देवा जितास्तेन गन्धर्वाः किंनरास् तथा यक्षाश् च दानवाश् चैव तेन राजन् विनिर्जिताः
sendrā devā jitāstena gandharvāḥ kiṃnarās tathā yakṣāś ca dānavāś caiva tena rājan vinirjitāḥ
47.5
स्त्रियश् चैव सुरूपिण्यो हृतास् तेन दुरात्मना देवादीनां नृपश्रेष्ठ रत्नानि विविधनि च
striyaś caiva surūpiṇyo hṛtās tena durātmanā devādīnāṃ nṛpaśreṣṭha ratnāni vividhani ca
47.6
रणे कुबेरं निजित्य रावणो बलदर्पितः तत्पुरीं जगृहे लङ्कां विमानं चापि पुष्पकम्
raṇe kuberaṃ nijitya rāvaṇo baladarpitaḥ tatpurīṃ jagṛhe laṅkāṃ vimānaṃ cāpi puṣpakam
47.7
तस्यां पुर्यां दशग्रीवो रक्षसाम् अधिपो ऽभवत् पुत्राश् च बहवस् तस्य बभूवुर् अमितौजसः
tasyāṃ puryāṃ daśagrīvo rakṣasām adhipo 'bhavat putrāś ca bahavas tasya babhūvur amitaujasaḥ
47.8
राक्षसाश् च तम् आश्रित्य महाबलपराक्रमाः अनेककोटयो राजन् लङ्कायां निवसन्ति ये
rākṣasāś ca tam āśritya mahābalaparākramāḥ anekakoṭayo rājan laṅkāyāṃ nivasanti ye
47.9
देवान् पितॄन् मनुष्यांश् च विद्याधरगणान् अपि यक्षांश् चैव ततः सर्वे घातयन्ति दिवानिशम्
devān pitṝn manuṣyāṃś ca vidyādharagaṇān api yakṣāṃś caiva tataḥ sarve ghātayanti divāniśam
47.10
संत्रस्तं तद्भयाद् एव जगद् आसीच् चराचरम् दुःखाभिभूतम् अत्यर्थं संबभूव नराधिप
saṃtrastaṃ tadbhayād eva jagad āsīc carācaram duḥkhābhibhūtam atyarthaṃ saṃbabhūva narādhipa
47.11
एतस्मिन्न् एव काले तु देवाः सेन्द्रा महर्षयः सिद्धा विद्याधराश् चैव गन्धर्वाः किंनरास् तथा
etasminn eva kāle tu devāḥ sendrā maharṣayaḥ siddhā vidyādharāś caiva gandharvāḥ kiṃnarās tathā
47.12
गुह्यका भुजगा यक्षा ये चान्ये स्वर्गवासिनः ब्रह्माणम् अग्रतः कृत्वा शंकरं च नराधिप
guhyakā bhujagā yakṣā ye cānye svargavāsinaḥ brahmāṇam agrataḥ kṛtvā śaṃkaraṃ ca narādhipa
47.13
ते ययुर् हतविक्रान्ताः क्षीराब्धेस् तटम् उत्तमम् तत्राराध्य हरिं देवास् तस्थुः प्राञ्जलयस् तदा
te yayur hatavikrāntāḥ kṣīrābdhes taṭam uttamam tatrārādhya hariṃ devās tasthuḥ prāñjalayas tadā
47.14
ब्रह्मा च विष्णुम् आराध्य गन्धपुष्पादिभिः शुभैः प्राञ्जलिः प्रणतो भूत्वा वासुदेवम् अथास्तुवन्
brahmā ca viṣṇum ārādhya gandhapuṣpādibhiḥ śubhaiḥ prāñjaliḥ praṇato bhūtvā vāsudevam athāstuvan
47.15
नमः क्षीराब्धिवासाय नागपर्यङ्कशायिने नमः श्रीकरसंस्पृष्टदिव्यपादाय विष्णवे
namaḥ kṣīrābdhivāsāya nāgaparyaṅkaśāyine namaḥ śrīkarasaṃspṛṣṭadivyapādāya viṣṇave
47.16
नमस् ते योगनिद्राय योगान्तर्भाविताय च तार्क्ष्यासनाय देवाय गोविन्दाय नमो नमः
namas te yoganidrāya yogāntarbhāvitāya ca tārkṣyāsanāya devāya govindāya namo namaḥ
47.17
नमः क्षीराब्धिकल्लोलस्पृष्टमात्राय शार्ङ्गिणे नमो ऽरविन्दपादाय पद्मनाभाय विष्णवे
namaḥ kṣīrābdhikallolaspṛṣṭamātrāya śārṅgiṇe namo 'ravindapādāya padmanābhāya viṣṇave
47.18
भक्तार्चितसुपादाय नमो योगप्रियाय वै शुभाङ्गाय सुनेत्राय माधवाय नमो नमः
bhaktārcitasupādāya namo yogapriyāya vai śubhāṅgāya sunetrāya mādhavāya namo namaḥ
47.19
सुकेशाय सुनेत्राय सुललाटाय चक्रिणे सुवक्त्राय सुकर्णाय श्रीधराय नमो नमः
sukeśāya sunetrāya sulalāṭāya cakriṇe suvaktrāya sukarṇāya śrīdharāya namo namaḥ
47.20
सुवक्षसे सुनाभाय पद्मनाभाय वै नमः सुभ्रुवे चारुदेहाय चारुदन्ताय शार्ङ्गिणे
suvakṣase sunābhāya padmanābhāya vai namaḥ subhruve cārudehāya cārudantāya śārṅgiṇe
47.21
चारुजङ्घाय दिव्याय केशवाय नमो नमः सुनखाय सुशान्ताय सुविद्याय गदाभृते
cārujaṅghāya divyāya keśavāya namo namaḥ sunakhāya suśāntāya suvidyāya gadābhṛte
47.22
धर्मप्रियाय देवाय वामनाय नमो नमः असुरघ्नाय चोग्राय रक्षोघ्नाय नमो नमः
dharmapriyāya devāya vāmanāya namo namaḥ asuraghnāya cogrāya rakṣoghnāya namo namaḥ
47.23
देवानाम् आर्तिनाशाय भीमकर्मकृते नमः नमस् ते लोकनाथाय रावणान्तकृते नमः
devānām ārtināśāya bhīmakarmakṛte namaḥ namas te lokanāthāya rāvaṇāntakṛte namaḥ
47.24
इति स्तुतो हृषीकेशस् तुतोष परमेष्ठिना स्वरूपं दर्शयित्वा तु पितामहम् उवाच ह
iti stuto hṛṣīkeśas tutoṣa parameṣṭhinā svarūpaṃ darśayitvā tu pitāmaham uvāca ha
47.25
किमर्थं तु सुरैः सार्धम् आगतस् त्वं पितामह यत् कार्यं ब्रूहि मे ब्रह्मन् यदर्थं संस्तुतस् त्वया
kimarthaṃ tu suraiḥ sārdham āgatas tvaṃ pitāmaha yat kāryaṃ brūhi me brahman yadarthaṃ saṃstutas tvayā
47.26
इत्युक्तो देवदेवेन विष्णुना प्रभविष्णुना सर्वदेवगणैः सार्धं ब्रह्मा प्राह जनार्दनम्
ityukto devadevena viṣṇunā prabhaviṣṇunā sarvadevagaṇaiḥ sārdhaṃ brahmā prāha janārdanam
47.27
नाशितं तु जगत् सर्वं रावणेन दुरात्मना सेन्द्राः पराजितास् तेन बहुशो रक्षसा विभो
nāśitaṃ tu jagat sarvaṃ rāvaṇena durātmanā sendrāḥ parājitās tena bahuśo rakṣasā vibho
47.28
राक्षसैर् भक्षिता मर्त्या यज्ञाश् चापि विदूषिताः देवकन्या हृतास् तेन बलाच् छतसहस्रशः
rākṣasair bhakṣitā martyā yajñāś cāpi vidūṣitāḥ devakanyā hṛtās tena balāc chatasahasraśaḥ
47.29
त्वाम् ऋते पुण्डरीकाक्ष रावणस्य वधं प्रति न समर्था यतो देवास् त्वम् अतस् तद्वधं कुरु
tvām ṛte puṇḍarīkākṣa rāvaṇasya vadhaṃ prati na samarthā yato devās tvam atas tadvadhaṃ kuru
47.30
इत्युक्तो ब्रह्मणा विष्णुर् ब्रह्माणम् इदम् अब्रवीत् शृणुष्वावहितो ब्रह्मन् यद् वदामि हितं वचः
ityukto brahmaṇā viṣṇur brahmāṇam idam abravīt śṛṇuṣvāvahito brahman yad vadāmi hitaṃ vacaḥ
47.31
सूर्यवंशोद्भवः श्रीमान् राजासीद् भुवि वीर्यवान् नाम्ना दशरथख्यातस् तस्य पुत्रो भवाम्य् अहम्
sūryavaṃśodbhavaḥ śrīmān rājāsīd bhuvi vīryavān nāmnā daśarathakhyātas tasya putro bhavāmy aham
47.32
रावणस्य वधार्थाय चतुर्धांशेन सत्तम स्वांशैर् वानररूपेण सकला देवतागणाः
rāvaṇasya vadhārthāya caturdhāṃśena sattama svāṃśair vānararūpeṇa sakalā devatāgaṇāḥ
47.33
वर्तायन्तां विश्वकर्तः स्याद् एवं रावणक्षयः इत्युक्तो देवदेवेन ब्रह्मा लोकपितामहः
vartāyantāṃ viśvakartaḥ syād evaṃ rāvaṇakṣayaḥ ityukto devadevena brahmā lokapitāmahaḥ
47.34
देवाश् च ते प्रणम्याथ मेरुपृष्ठं तदा ययुः स्वांशैर् वानररूपेण अवतेरुश् च भूतले
devāś ca te praṇamyātha merupṛṣṭhaṃ tadā yayuḥ svāṃśair vānararūpeṇa avateruś ca bhūtale
47.35
अथापुत्रो दशरथो मुनिभिर् वेदपारगैः इष्टिं तु कारयाम्_अस पुत्रप्राप्तिकरीं नृपः
athāputro daśaratho munibhir vedapāragaiḥ iṣṭiṃ tu kārayām_asa putraprāptikarīṃ nṛpaḥ
47.36
ततः सौवर्णपात्रस्थं हविर् आदाय पायसम् वह्निः कुण्डात् समुत्तस्थौ नूनं देवेन नोदितः
tataḥ sauvarṇapātrasthaṃ havir ādāya pāyasam vahniḥ kuṇḍāt samuttasthau nūnaṃ devena noditaḥ
47.37
आदाय मुनयो मन्त्राच् चक्रुः पिण्डद्वयं शुभम् दत्ते कौशल्यकैकेय्योर् द्वे पिण्डे_2 मन्त्रमन्त्रिते_2
ādāya munayo mantrāc cakruḥ piṇḍadvayaṃ śubham datte kauśalyakaikeyyor dve piṇḍe_2 mantramantrite_2
47.38
ते पिण्डप्राशने काले सुमित्राया महामते पिण्डाभ्याम् अल्पम् अल्पं तु सुभागिन्याः प्रयच्छतः
te piṇḍaprāśane kāle sumitrāyā mahāmate piṇḍābhyām alpam alpaṃ tu subhāginyāḥ prayacchataḥ
47.39
ततस् ताः प्राशयाम्_असू राजपत्न्यो यथाविधि पिण्डान् देवकृतान् प्राश्य प्रापुर् गर्भान् अनिन्दितान्
tatas tāḥ prāśayām_asū rājapatnyo yathāvidhi piṇḍān devakṛtān prāśya prāpur garbhān aninditān
47.40
एवं विष्णुर् दशरथाज् जातस् तत्पत्निषु त्रिषु स्वांशैर् लोकहितायैव चतुर्धा जगतीपते
evaṃ viṣṇur daśarathāj jātas tatpatniṣu triṣu svāṃśair lokahitāyaiva caturdhā jagatīpate
47.41
रामश् च लक्ष्मणश् चैव भरतः शत्रुघ्नैव च जातकर्मादिकं प्राप्य संस्कारं मुनिसंस्कृतम्
rāmaś ca lakṣmaṇaś caiva bharataḥ śatrughnaiva ca jātakarmādikaṃ prāpya saṃskāraṃ munisaṃskṛtam
47.42
मन्त्रपिण्डवशाद् योगं प्राप्य चेरुर् यथार्भकाः रामश् च लक्ष्मणश् चैव सह नित्यं विचेरतुः
mantrapiṇḍavaśād yogaṃ prāpya cerur yathārbhakāḥ rāmaś ca lakṣmaṇaś caiva saha nityaṃ viceratuḥ
47.43
जन्मादिकृतसंस्कारौ पितुः प्रीतिकरौ नृप ववृधाते महावीर्यौ श्रुतिशब्दातिलक्षणौ
janmādikṛtasaṃskārau pituḥ prītikarau nṛpa vavṛdhāte mahāvīryau śrutiśabdātilakṣaṇau
47.44
भरतः कैकयो राजन् भ्रात्रा सह गृहे ऽवसत् वेदशास्त्राणि बुबुधे शस्त्रशास्त्रं नृपोत्तम
bharataḥ kaikayo rājan bhrātrā saha gṛhe 'vasat vedaśāstrāṇi bubudhe śastraśāstraṃ nṛpottama
47.45
एतस्मिन्न् एव काले तु विश्वामित्रो महातपा यागेन यष्टुम् आरेभे विधिना मधुसूदनम्
etasminn eva kāle tu viśvāmitro mahātapā yāgena yaṣṭum ārebhe vidhinā madhusūdanam
47.46
स तु विघ्नेन यागो ऽभूद् राक्षसैर् बहुशः पुरा नेतुं स यागराक्षार्थं संप्राप्तो रामलक्ष्मणौ
sa tu vighnena yāgo 'bhūd rākṣasair bahuśaḥ purā netuṃ sa yāgarākṣārthaṃ saṃprāpto rāmalakṣmaṇau
47.47
विश्वामित्रो नृपश्रेष्ठ तत्पितुर् मन्दिरं शुभम् दशरथस् तु तं दृष्ट्वा प्रत्युत्थाय महामतिः
viśvāmitro nṛpaśreṣṭha tatpitur mandiraṃ śubham daśarathas tu taṃ dṛṣṭvā pratyutthāya mahāmatiḥ
47.48
अर्घ्यपाद्यादिविधिन विश्वामित्रम् अपूजयत् स पूजितो मुनिः प्राह राजानं राजसंम्निधौ
arghyapādyādividhina viśvāmitram apūjayat sa pūjito muniḥ prāha rājānaṃ rājasaṃmnidhau
47.49
शृणु राजन् दशरथ यदर्थम् अहम् आगतः तत् कार्यं नृपशार्दूल कथयामि तवाग्रतः
śṛṇu rājan daśaratha yadartham aham āgataḥ tat kāryaṃ nṛpaśārdūla kathayāmi tavāgrataḥ
47.50
राक्षसैर् नाशितो यागो बहुशो मे दुरासदैः यज्ञस्य रक्षणार्थं मे देहि त्वं रामलक्ष्मणौ
rākṣasair nāśito yāgo bahuśo me durāsadaiḥ yajñasya rakṣaṇārthaṃ me dehi tvaṃ rāmalakṣmaṇau
47.51
राजा दशरथः श्रुत्वा विश्वामित्रवचो नृप विषण्णवदनो भूत्व विश्वामित्रम् उवाच ह
rājā daśarathaḥ śrutvā viśvāmitravaco nṛpa viṣaṇṇavadano bhūtva viśvāmitram uvāca ha
47.52
बालाभ्यां मम पुत्राभ्यां किं ते कार्यं भविष्यति अहं त्वया सहागत्य शक्त्या रक्षामि ते मखम्
bālābhyāṃ mama putrābhyāṃ kiṃ te kāryaṃ bhaviṣyati ahaṃ tvayā sahāgatya śaktyā rakṣāmi te makham
47.53
राज्ञस् तु वचनं श्रुत्वा राजानं मुनिर् अब्रवीत् रामो ऽपि शक्नुते नूनं सर्वान् नाशयितुं नृप
rājñas tu vacanaṃ śrutvā rājānaṃ munir abravīt rāmo 'pi śaknute nūnaṃ sarvān nāśayituṃ nṛpa
47.54
रामेणैव हि ते शक्या न त्वया राक्षसा नृप अतो मे देहि रामं च न चिन्तां कर्तुम् अर्हसि
rāmeṇaiva hi te śakyā na tvayā rākṣasā nṛpa ato me dehi rāmaṃ ca na cintāṃ kartum arhasi
47.55
इत्युक्तो मुनिना तेन विश्वामित्रेण धीमता तुष्णीं स्थित्वा क्षणं राजा मुनिवर्यम् उवाच ह
ityukto muninā tena viśvāmitreṇa dhīmatā tuṣṇīṃ sthitvā kṣaṇaṃ rājā munivaryam uvāca ha
47.56
यद् ब्रवीमि मुनिश्रेष्ठ प्रसन्नस् त्वं निबोध मे राजीवलोचनं रामम् अहं दास्ये सहानुजम्
yad bravīmi muniśreṣṭha prasannas tvaṃ nibodha me rājīvalocanaṃ rāmam ahaṃ dāsye sahānujam
47.57
किं त्व् अस्य जननी ब्रह्मन् अदृष्ट्वैनं मरिष्यति अतो ऽहं चतुरङ्गेण बलेन सहितो मुने
kiṃ tv asya jananī brahman adṛṣṭvainaṃ mariṣyati ato 'haṃ caturaṅgeṇa balena sahito mune
47.58
आगत्य राक्षसान् हन्मीत्य् एवं मे मनसि स्थितम् विश्वामित्रः पुनः प्राह राजानम् अमितौजसम्
āgatya rākṣasān hanmīty evaṃ me manasi sthitam viśvāmitraḥ punaḥ prāha rājānam amitaujasam
47.59
नाज्ञो रामो नृपश्रेष्ठ स सर्वज्ञः समः क्षमः शेषनारायणाव् एतौ तव पुत्रौ न संशयः
nājño rāmo nṛpaśreṣṭha sa sarvajñaḥ samaḥ kṣamaḥ śeṣanārāyaṇāv etau tava putrau na saṃśayaḥ
47.60
दुष्टानां निग्रहार्थाय शिष्टानां पालनाय च अवतीर्णौ न संदेहो गृहे तव नराधिप
duṣṭānāṃ nigrahārthāya śiṣṭānāṃ pālanāya ca avatīrṇau na saṃdeho gṛhe tava narādhipa
47.61
न मात्रा न त्वया राजन् शोकः कार्यो ऽत्र चाण्व् अपि निःक्षेपे च महाराज अर्पयिष्यामि ते सुतौ
na mātrā na tvayā rājan śokaḥ kāryo 'tra cāṇv api niḥkṣepe ca mahārāja arpayiṣyāmi te sutau
47.62
इत्युक्तो दशरथस् तेन विश्वामित्रेण धीमता तच्छापभीतो मनसा नीयताम् इत्य् अभाषत
ityukto daśarathas tena viśvāmitreṇa dhīmatā tacchāpabhīto manasā nīyatām ity abhāṣata
47.63
कृच्छ्रात् पित्रा विनिर्मुक्तं रामम् आदाय सानुजम् ततः सिद्धाश्रमं राजन् संप्रतस्थे स कौशिकः
kṛcchrāt pitrā vinirmuktaṃ rāmam ādāya sānujam tataḥ siddhāśramaṃ rājan saṃpratasthe sa kauśikaḥ
47.64
तं प्रस्थितम् अथालोक्य राजा दशरथस् तदा अनुव्रज्याब्रवीद् एतद् वचो दशरथस् तदा
taṃ prasthitam athālokya rājā daśarathas tadā anuvrajyābravīd etad vaco daśarathas tadā
47.65
अपुत्रो ऽहं पुरा ब्रह्मन् बहुभिः काम्यकर्मभिः मुनिप्रसादाद् अधुना पुत्रवान् अस्मि सत्तम
aputro 'haṃ purā brahman bahubhiḥ kāmyakarmabhiḥ muniprasādād adhunā putravān asmi sattama
47.66
मनसा तद्वियोगं तु न शक्ष्यामि विशेषतः त्वम् एव जानासि मुने नीत्वा शीघ्रं प्रयच्छ मे
manasā tadviyogaṃ tu na śakṣyāmi viśeṣataḥ tvam eva jānāsi mune nītvā śīghraṃ prayaccha me
47.67
इत्य् एवम् उक्तो राजानं विश्वामित्रो ऽब्रवीत् पुनः समाप्तयज्ञश् च पुनर् नेष्ये रामं च लक्ष्मणम्
ity evam ukto rājānaṃ viśvāmitro 'bravīt punaḥ samāptayajñaś ca punar neṣye rāmaṃ ca lakṣmaṇam
47.68
सत्यपूर्वं तु दास्यामि न चिन्तां कर्तुम् अर्हसि इत्युक्तः प्रेषयाम्_अस रामं लक्ष्मणसंयुतम्
satyapūrvaṃ tu dāsyāmi na cintāṃ kartum arhasi ityuktaḥ preṣayām_asa rāmaṃ lakṣmaṇasaṃyutam
47.69
अनिच्छन्न् अपि राजासौ मुनिशापभयान् नृपः विश्वामित्रस् तु तौ गृह्य अयोध्याया ययौ शनैः
anicchann api rājāsau muniśāpabhayān nṛpaḥ viśvāmitras tu tau gṛhya ayodhyāyā yayau śanaiḥ
47.70
सरय्वास् तीरम् आसाद्य गच्छन्न् एव स कौशिकः तयोः प्रीत्या स राजेन्द्र द्वे विद्ये प्रथमं ददौ
sarayvās tīram āsādya gacchann eva sa kauśikaḥ tayoḥ prītyā sa rājendra dve vidye prathamaṃ dadau
47.71
वलाम् अतिवलां चैव समन्त्रे च ससंग्रहे क्षुत्पिपासापनयने पुनश् चैव महामतिः
valām ativalāṃ caiva samantre ca sasaṃgrahe kṣutpipāsāpanayane punaś caiva mahāmatiḥ
47.72
अस्त्रग्रामम् अशेषं तु शिक्षयित्वा तु तौ तदा आश्रमानि च दिव्यानि मुनीनां भावितात्मनाम्
astragrāmam aśeṣaṃ tu śikṣayitvā tu tau tadā āśramāni ca divyāni munīnāṃ bhāvitātmanām
47.73
दर्शयित्वा उषित्वा च पुण्यस्थानेषु सत्तमः गङ्गाम् उत्तीर्य शोणस्य तीरम् आसाद्य पश्चिमम्
darśayitvā uṣitvā ca puṇyasthāneṣu sattamaḥ gaṅgām uttīrya śoṇasya tīram āsādya paścimam
47.74
मुनिधार्मिकसिद्धांश् च पश्यन्तौ रामलक्ष्मणौ ऋषिभ्यश् च वरान् प्राप्य तेन नीतौ नृपात्मजौ
munidhārmikasiddhāṃś ca paśyantau rāmalakṣmaṇau ṛṣibhyaś ca varān prāpya tena nītau nṛpātmajau
47.75
ताटकाया वनं घोरं मृत्योर् मुखम् इवापरम् गते तत्र नृपश्रेष्ठ विश्वामित्रो महातपाः
tāṭakāyā vanaṃ ghoraṃ mṛtyor mukham ivāparam gate tatra nṛpaśreṣṭha viśvāmitro mahātapāḥ
47.77
रामम् अक्लिष्टकर्माणम् इदं वचनम् अब्रवीत् राम राम महाबाहो ताटका नाम राक्षसी रावणस्य नियोगेन वसत्य् अस्मिन् महावने तया मनुष्या बहवो मुनिपुत्रा मृगास् तथा
rāmam akliṣṭakarmāṇam idaṃ vacanam abravīt rāma rāma mahābāho tāṭakā nāma rākṣasī rāvaṇasya niyogena vasaty asmin mahāvane tayā manuṣyā bahavo muniputrā mṛgās tathā
47.78
निहता भक्षिताश् चैव तस्मात् तां वध सत्तम इत्य् एवमुक्तो मुनिना रामस् तं मुनिम् अब्रवीत्
nihatā bhakṣitāś caiva tasmāt tāṃ vadha sattama ity evamukto muninā rāmas taṃ munim abravīt
47.79
कथं हि स्त्रीवधं कुर्याम् अहम् अद्य महामुने स्त्रीवधे तु महापापं प्रवदन्ति मनीषिणः
kathaṃ hi strīvadhaṃ kuryām aham adya mahāmune strīvadhe tu mahāpāpaṃ pravadanti manīṣiṇaḥ
47.80
इति रामवचः श्रुत्वा विश्वामित्र उवाच तम् तस्यास् तु निधनाद् राम जनाः सर्वे निराकुलाः
iti rāmavacaḥ śrutvā viśvāmitra uvāca tam tasyās tu nidhanād rāma janāḥ sarve nirākulāḥ
47.81
भवन्ति सततं तस्मात् तस्याः पुण्यप्रदो वधः इत्य् एवं वादिनि मुनौ विश्वामित्रे निशाचरी
bhavanti satataṃ tasmāt tasyāḥ puṇyaprado vadhaḥ ity evaṃ vādini munau viśvāmitre niśācarī
47.82
आगता सुमहाघोरा ताटका विवृतानना मुनिना प्रेरितो रामस् तां दृष्ट्वा विवृताननाम्
āgatā sumahāghorā tāṭakā vivṛtānanā muninā prerito rāmas tāṃ dṛṣṭvā vivṛtānanām
47.83
उद्यतैकभुजयष्टिम् आयतीं श्रोणिलम्बिपुरुषान्त्रमेखलाम् तां विलोक्य वनितावधे घृणां पत्रिणा सह मुमोच राघवः
udyataikabhujayaṣṭim āyatīṃ śroṇilambipuruṣāntramekhalām tāṃ vilokya vanitāvadhe ghṛṇāṃ patriṇā saha mumoca rāghavaḥ
47.84
शरं संधाय वेगेन तेन तस्या उरःस्थलम् विपाटितं द्विधा राजन् सा पपात ममार च
śaraṃ saṃdhāya vegena tena tasyā uraḥsthalam vipāṭitaṃ dvidhā rājan sā papāta mamāra ca
47.85
घातयित्वा तु ताम् एवं ताव् आनीय मुनिस् तु तौ प्रापयाम्_अस तं तत्र नानाऋषिनिषेवितम्
ghātayitvā tu tām evaṃ tāv ānīya munis tu tau prāpayām_asa taṃ tatra nānāṛṣiniṣevitam
47.86
नानाद्रुमलताकीर्णं नानापुष्पोपशोभितम् नानानिर्झरतोयाढ्यं विन्ध्यशैलान्तरस्थितम्
nānādrumalatākīrṇaṃ nānāpuṣpopaśobhitam nānānirjharatoyāḍhyaṃ vindhyaśailāntarasthitam
47.87
शाकमूलफलोपेतं दिव्यं सिद्धाश्रमं स्वकम् रक्षार्थं ताव् उभौ स्थाप्य शिक्षयित्वा विशेषतः
śākamūlaphalopetaṃ divyaṃ siddhāśramaṃ svakam rakṣārthaṃ tāv ubhau sthāpya śikṣayitvā viśeṣataḥ
47.88
ततश् चारब्धवान् यागं विश्वामित्रो महातपाः दीक्षां प्रविष्टे च मुनौ विश्वामित्रे महात्मनि
tataś cārabdhavān yāgaṃ viśvāmitro mahātapāḥ dīkṣāṃ praviṣṭe ca munau viśvāmitre mahātmani
47.89
यज्ञे तु वितते तत्र कर्म कुर्वन्ति ऋत्विजः मारीचश् च सुबाहुश् च बहवश् चान्यराक्षसाः
yajñe tu vitate tatra karma kurvanti ṛtvijaḥ mārīcaś ca subāhuś ca bahavaś cānyarākṣasāḥ
47.90
आगता यागनाशाय रावणेन नियोजिताः तान् आगतान् स विज्ञाय रामः कमललोचनः
āgatā yāganāśāya rāvaṇena niyojitāḥ tān āgatān sa vijñāya rāmaḥ kamalalocanaḥ
47.91
शरेण पातयाम्_अस सुबाहुं धरणीतले असृक्प्रवाहं वर्षन्तं मारीचं भल्लकेन तु
śareṇa pātayām_asa subāhuṃ dharaṇītale asṛkpravāhaṃ varṣantaṃ mārīcaṃ bhallakena tu
47.92
प्रताड्य नीतवान् अब्धिं यथा पर्णं तु वायुना शेषांस् तु हतवान् रामो लक्ष्मणाश् च निशाचरान्
pratāḍya nītavān abdhiṃ yathā parṇaṃ tu vāyunā śeṣāṃs tu hatavān rāmo lakṣmaṇāś ca niśācarān
47.93
रामेण रक्षितमखो विश्वामित्रो महायशाः समाप्य यागं विधिवत् पूजयाम्_अस ऋत्विजान्
rāmeṇa rakṣitamakho viśvāmitro mahāyaśāḥ samāpya yāgaṃ vidhivat pūjayām_asa ṛtvijān
47.94
सदस्यान् अपि संपूज्य यथार्हं च ह्य् अरिंदम रामं च लक्ष्मणं चैव पूजयाम्_अस भक्तितः
sadasyān api saṃpūjya yathārhaṃ ca hy ariṃdama rāmaṃ ca lakṣmaṇaṃ caiva pūjayām_asa bhaktitaḥ
47.95
ततो देवगणस् तुष्टो यज्ञभागेन सत्तम ववर्ष पुष्पवर्षं तु रामदेवस्य मूर्धनि
tato devagaṇas tuṣṭo yajñabhāgena sattama vavarṣa puṣpavarṣaṃ tu rāmadevasya mūrdhani
47.96
निवार्य राक्षसभयं कारयित्वा तु तन्मखम् श्रुत्वा नानाकथाः पुण्या रामो भ्रातृसमन्वितः
nivārya rākṣasabhayaṃ kārayitvā tu tanmakham śrutvā nānākathāḥ puṇyā rāmo bhrātṛsamanvitaḥ
47.97
तेन नीतो विनीतात्मा अहल्या यत्र तिष्ठति व्यभिचारान् महेन्द्रेण भर्त्रा शप्ता हि सा पुरा
tena nīto vinītātmā ahalyā yatra tiṣṭhati vyabhicārān mahendreṇa bhartrā śaptā hi sā purā
47.98
पाषाणभूता राजेन्द्र तस्य रामस्य दर्शनात् अहल्या मुक्तशापा च जगाम गौतमं प्रति
pāṣāṇabhūtā rājendra tasya rāmasya darśanāt ahalyā muktaśāpā ca jagāma gautamaṃ prati
47.99
विश्वामित्रस् ततस् तत्र चिन्तयाम्_अस वै क्षणम् कृतदारो मया नेयो रामः कमललोचनः
viśvāmitras tatas tatra cintayām_asa vai kṣaṇam kṛtadāro mayā neyo rāmaḥ kamalalocanaḥ
47.100
इति संचिन्त्य तौ गृह्य विश्वामित्रो महातपाः शिष्यैः परिवृतो ऽनेकैर् जगाम मिथिलां प्रति
iti saṃcintya tau gṛhya viśvāmitro mahātapāḥ śiṣyaiḥ parivṛto 'nekair jagāma mithilāṃ prati
47.101
नानादेशाद् अथायाता जनकस्य निवेशनम् राजपुत्रा महावीर्याः पूर्वं सीताभिकाङ्क्षिणः
nānādeśād athāyātā janakasya niveśanam rājaputrā mahāvīryāḥ pūrvaṃ sītābhikāṅkṣiṇaḥ
47.102
तान् दृष्ट्वा पूजयित्वा तु जनकश् च यथार्हतः यत् सीतायाः समुत्पन्नं धनुर् माहेश्वरं महत्
tān dṛṣṭvā pūjayitvā tu janakaś ca yathārhataḥ yat sītāyāḥ samutpannaṃ dhanur māheśvaraṃ mahat
47.103
अर्चितं गन्धमालाभी रम्यशोभासमन्विते रङ्गे महति विस्तीर्णे स्थापयाम्_अस तद् धनुः
arcitaṃ gandhamālābhī ramyaśobhāsamanvite raṅge mahati vistīrṇe sthāpayām_asa tad dhanuḥ
47.104
उवाच च नृपान् सर्वांस् तदोच्चैर् जनको नृपः आकर्षणाद् इदं येन धनुर् भग्नं नृपात्मजाः
uvāca ca nṛpān sarvāṃs tadoccair janako nṛpaḥ ākarṣaṇād idaṃ yena dhanur bhagnaṃ nṛpātmajāḥ
47.105
तस्येयं धर्मतो भार्या सीता सर्वाङ्गशोभना इत्य् एवं श्राविते तेन जनकेन महात्मना
tasyeyaṃ dharmato bhāryā sītā sarvāṅgaśobhanā ity evaṃ śrāvite tena janakena mahātmanā
47.106
क्रमाद् आदाय ते तत् तु सज्यीकर्तुम् अथाभवन् धनुषा ताडिताः सर्वे क्रमात् तेन महीपते
kramād ādāya te tat tu sajyīkartum athābhavan dhanuṣā tāḍitāḥ sarve kramāt tena mahīpate
47.107
विधूय पतिता राजन् विलज्जास् तत्र पार्थिवाः तेषु भग्नेषु जनकस् तद् धनुस् त्र्यम्बकं नृप
vidhūya patitā rājan vilajjās tatra pārthivāḥ teṣu bhagneṣu janakas tad dhanus tryambakaṃ nṛpa
47.108
संस्थाप्य स्थितवान् वीरो रामागमनकाङ्क्षया विश्वामित्रस् ततः प्राप्तो मिथिलाधिपतेर् गृहम्
saṃsthāpya sthitavān vīro rāmāgamanakāṅkṣayā viśvāmitras tataḥ prāpto mithilādhipater gṛham
47.109
जनको ऽपि च तं दृष्ट्वा विश्वामित्रं गृहागतम् रामलक्ष्मणसंयुक्तं शिष्यैश् चाभिगतं तदा
janako 'pi ca taṃ dṛṣṭvā viśvāmitraṃ gṛhāgatam rāmalakṣmaṇasaṃyuktaṃ śiṣyaiś cābhigataṃ tadā
47.110
तं पूजयित्वा विधिवत् प्राज्ञं विप्रानुयायिनम् रामं रघुपतिं चापि लावण्यादिगुणैर् युतम्
taṃ pūjayitvā vidhivat prājñaṃ viprānuyāyinam rāmaṃ raghupatiṃ cāpi lāvaṇyādiguṇair yutam
47.111
शीलाचारगुणोपेतं लक्ष्मणं च महामतिम् पूजयित्वा यथान्यायं जनकः प्रीतमानसः
śīlācāraguṇopetaṃ lakṣmaṇaṃ ca mahāmatim pūjayitvā yathānyāyaṃ janakaḥ prītamānasaḥ
47.112
हेमपीठे सुखासीनं शिष्यैः पूर्वापरैर् वृतम् विश्वामित्रम् उवाचाथ किं कर्तव्यं मयेति सः
hemapīṭhe sukhāsīnaṃ śiṣyaiḥ pūrvāparair vṛtam viśvāmitram uvācātha kiṃ kartavyaṃ mayeti saḥ
47.113
इति श्रुत्वा वचस् तस्य मुनिः प्राह महीपतिम् एष रामो महाराज विष्णुः साक्षान् महीपतिः
iti śrutvā vacas tasya muniḥ prāha mahīpatim eṣa rāmo mahārāja viṣṇuḥ sākṣān mahīpatiḥ
47.114
रक्षार्थं विष्टपानां तु जातो दशरथात्मजः अस्मै सीतां प्रयच्छ त्वं देवकन्याम् इव स्थिताम्
rakṣārthaṃ viṣṭapānāṃ tu jāto daśarathātmajaḥ asmai sītāṃ prayaccha tvaṃ devakanyām iva sthitām
47.115
अस्या विवाहे राजेन्द्र धनुर्भङ्गम् ऊदीरितम् तद् आनय भवधनुर् अर्चयस्व जनाधिप
asyā vivāhe rājendra dhanurbhaṅgam ūdīritam tad ānaya bhavadhanur arcayasva janādhipa
47.116
तथेत्य् उक्त्वा च राजा हि भवचापं तद् अद्भुतम् अनेकभूभुजां भङ्गि स्थापयाम्_अस पूर्ववत्
tathety uktvā ca rājā hi bhavacāpaṃ tad adbhutam anekabhūbhujāṃ bhaṅgi sthāpayām_asa pūrvavat
47.117
ततो दशरथसुतो विश्वामित्रेण चोदितः तेषां मध्यात् समुत्थाय रामः कमललोचनः
tato daśarathasuto viśvāmitreṇa coditaḥ teṣāṃ madhyāt samutthāya rāmaḥ kamalalocanaḥ
47.118
प्रणम्य विप्रान् देवांश् च धनुर् आदाय तत् तदा सज्यं कृत्वा महाबाहुर् ज्याघोषम् अकरोत् तदा
praṇamya viprān devāṃś ca dhanur ādāya tat tadā sajyaṃ kṛtvā mahābāhur jyāghoṣam akarot tadā
47.119
आकृष्यमाणं तु बलात् तेन भग्नं महद् धनुः सीता च मालम् आदाय शुभां रामस्य मूर्धनि
ākṛṣyamāṇaṃ tu balāt tena bhagnaṃ mahad dhanuḥ sītā ca mālam ādāya śubhāṃ rāmasya mūrdhani
47.120
क्षिप्त्वा संवरयाम्_अस सर्वक्षत्रियसंनिधौ ततस् ते क्षत्रियाः क्रुद्धा रामम् आसाद्य सर्वतः
kṣiptvā saṃvarayām_asa sarvakṣatriyasaṃnidhau tatas te kṣatriyāḥ kruddhā rāmam āsādya sarvataḥ
47.121
मुमुचुः शरजालानि गर्जयन्तो महाबलाः तान् निरीक्ष्य ततो रामो धनुर् आदाय वेगवान्
mumucuḥ śarajālāni garjayanto mahābalāḥ tān nirīkṣya tato rāmo dhanur ādāya vegavān
47.122
ज्याघोषतलघोषेण कम्पयाम्_अस तान् नृपान् चिच्छेद शरजालानि तेषां स्वास्त्रै रथांस् ततः
jyāghoṣatalaghoṣeṇa kampayām_asa tān nṛpān ciccheda śarajālāni teṣāṃ svāstrai rathāṃs tataḥ
47.123
धनूंषि च पताकाश् च रामश् चिच्छेद लीलया संनह्य स्वबलं सर्वं मिथिलाधिपतिस् ततः
dhanūṃṣi ca patākāś ca rāmaś ciccheda līlayā saṃnahya svabalaṃ sarvaṃ mithilādhipatis tataḥ
47.124
जामातरं रणे रक्षन् पार्ष्णिग्राहो बभूव ह लक्ष्मणस् च महावीरो विद्राव्य युधि तान् नृपान्
jāmātaraṃ raṇe rakṣan pārṣṇigrāho babhūva ha lakṣmaṇas ca mahāvīro vidrāvya yudhi tān nṛpān
47.125
हस्त्यश्वाञ् जगृहे तेषां स्यन्दनानि बहूनि च वाहनानि परित्यज्य पलायनपरान् नृपान्
hastyaśvāñ jagṛhe teṣāṃ syandanāni bahūni ca vāhanāni parityajya palāyanaparān nṛpān
47.126
तान् निहन्तुं च धावत् स पृष्ठतो लक्ष्मणस् तदा मिथिलाधिपतिस् तं च वारयाम्_अस कौशिकः
tān nihantuṃ ca dhāvat sa pṛṣṭhato lakṣmaṇas tadā mithilādhipatis taṃ ca vārayām_asa kauśikaḥ
47.127
जितसेनं महावीरं रामं भ्रात्रा समन्वितम् आदाय प्रतिवेशाथ जनकः स्वगृहं शुभम्
jitasenaṃ mahāvīraṃ rāmaṃ bhrātrā samanvitam ādāya prativeśātha janakaḥ svagṛhaṃ śubham
47.128
दूतं च प्रेषयाम्_अस तदा दशरथाय सः श्रुत्वा दूतमुखात् सर्वं विदितार्थः सः पार्थिवः
dūtaṃ ca preṣayām_asa tadā daśarathāya saḥ śrutvā dūtamukhāt sarvaṃ viditārthaḥ saḥ pārthivaḥ
47.129
सभार्यः ससुतः श्रीमान् हस्त्यश्वरथवाहनः मिथिलाम् आजगामाशु स्वबलेन समन्वितः
sabhāryaḥ sasutaḥ śrīmān hastyaśvarathavāhanaḥ mithilām ājagāmāśu svabalena samanvitaḥ
47.130
जनको ऽप्य् अस्य सत्कारं कृत्वा स्वां च सुतां ततः विधिवत् कृतशुल्कां तां ददौ रामाय पार्थिव
janako 'py asya satkāraṃ kṛtvā svāṃ ca sutāṃ tataḥ vidhivat kṛtaśulkāṃ tāṃ dadau rāmāya pārthiva
47.131
अपराश् च सुतास् तिस्रो रूपवत्यः स्वलंकृताः त्रिभ्यस् तु लक्ष्मणादिभ्यः स्वकन्या विधिवद् ददौ
aparāś ca sutās tisro rūpavatyaḥ svalaṃkṛtāḥ tribhyas tu lakṣmaṇādibhyaḥ svakanyā vidhivad dadau
47.132
एवं कृतविवाहो ऽसौ रामः कमललोचनः भ्रातृभिर् मातृभिः सार्धं पित्रा बलवता सह
evaṃ kṛtavivāho 'sau rāmaḥ kamalalocanaḥ bhrātṛbhir mātṛbhiḥ sārdhaṃ pitrā balavatā saha
47.133
दिनानि कतिचित् तत्र स्थितो विविधभोजनैः ततो ऽयोध्यापुरीं गन्तुम् उत्सुकं ससुतं नृपम् दृष्ट्वा दशरथं राजा सीतायाः प्रददौ वसु
dināni katicit tatra sthito vividhabhojanaiḥ tato 'yodhyāpurīṃ gantum utsukaṃ sasutaṃ nṛpam dṛṣṭvā daśarathaṃ rājā sītāyāḥ pradadau vasu
47.134
रत्नानि दिव्यानि बहूनि दत्त्वा रामाय वस्त्राण्य् अतिशोभनानि हस्त्यश्वदासान् अपि कर्मयोग्यान् दासीजनांश् च प्रवराः स्त्रियश् च
ratnāni divyāni bahūni dattvā rāmāya vastrāṇy atiśobhanāni hastyaśvadāsān api karmayogyān dāsījanāṃś ca pravarāḥ striyaś ca
47.135
सीतां सुशीलां बहुरत्नभूषितां रथं समारोप्य सुतां सुरूपाम् वेदादिघोषैर् बहुमङ्गलैश् च संप्रेषयां आस स पार्थिवो बली
sītāṃ suśīlāṃ bahuratnabhūṣitāṃ rathaṃ samāropya sutāṃ surūpām vedādighoṣair bahumaṅgalaiś ca saṃpreṣayāṃ āsa sa pārthivo balī
47.136
प्रेषयित्वा सुतां दियां नत्वा दशरथं नृपम् विश्वामित्रं नमस्कृत्य जनकः संनिवृत्तवान्
preṣayitvā sutāṃ diyāṃ natvā daśarathaṃ nṛpam viśvāmitraṃ namaskṛtya janakaḥ saṃnivṛttavān
47.137
तस्य पत्न्यो महाभागाः शिक्षयित्वा सुतां तदा भर्तृभक्तिं कुरु शुभे श्वश्रूणां श्वशुरस्य च
tasya patnyo mahābhāgāḥ śikṣayitvā sutāṃ tadā bhartṛbhaktiṃ kuru śubhe śvaśrūṇāṃ śvaśurasya ca
47.138
श्वश्रूणाम् अर्पयित्वा तां निवृत्ता विविशुः पुरम् ततस् तु रामं गच्छन्तम् अयोध्यां प्रबलान्वितम्
śvaśrūṇām arpayitvā tāṃ nivṛttā viviśuḥ puram tatas tu rāmaṃ gacchantam ayodhyāṃ prabalānvitam
47.139
श्रुत्वा परशुरामो वै पन्थानं संरुरोध ह तं दृष्ट्वा राजपुरुषाः सर्वे ते दीनमानसाः
śrutvā paraśurāmo vai panthānaṃ saṃrurodha ha taṃ dṛṣṭvā rājapuruṣāḥ sarve te dīnamānasāḥ
47.140
आसीद् दशरथश् चापि दुःखशोकपरिप्लुतः सभार्यः सपरीवारो भार्गवस्य भयान् नृप
āsīd daśarathaś cāpi duḥkhaśokapariplutaḥ sabhāryaḥ saparīvāro bhārgavasya bhayān nṛpa
47.141
ततो ऽब्रवीज् जनान् सर्वान् राजानं च सुदुःखितम् वसिष्ठश् चोर्जिततपा ब्रह्मचारी महामुनिः
tato 'bravīj janān sarvān rājānaṃ ca suduḥkhitam vasiṣṭhaś corjitatapā brahmacārī mahāmuniḥ
47.142
युष्माभिर् अत्र रामार्थं न कार्यं दुःखम् अण्व् अपि
yuṣmābhir atra rāmārthaṃ na kāryaṃ duḥkham aṇv api
47.143
पित्रा वा मातृभिर् वापि अन्यैर् भृत्यजनैर् अपि अयं हि नृपते राम साक्षाद् विष्णुस् तु ते गृहे
pitrā vā mātṛbhir vāpi anyair bhṛtyajanair api ayaṃ hi nṛpate rāma sākṣād viṣṇus tu te gṛhe
47.144
जगतः पालनार्थाय जन्मप्राप्तो न संशयः यस्य संकीर्त्यं नामापि भवभीतिः प्रणश्यति
jagataḥ pālanārthāya janmaprāpto na saṃśayaḥ yasya saṃkīrtyaṃ nāmāpi bhavabhītiḥ praṇaśyati
47.145
ब्रह्म मूर्तं स्वयं यत्र भयादेस् तत्र का कथा यत्र संकीर्त्यते रामकथामात्रम् अपि प्रभो
brahma mūrtaṃ svayaṃ yatra bhayādes tatra kā kathā yatra saṃkīrtyate rāmakathāmātram api prabho
47.146
नोपसर्गभयं तत्र नाकालमरणं नृणाम् इत्युक्ते भार्गवो रामो रामम् आहाग्रतः स्थितम्
nopasargabhayaṃ tatra nākālamaraṇaṃ nṛṇām ityukte bhārgavo rāmo rāmam āhāgrataḥ sthitam
47.147
त्यज त्वं रामसंज्ञां तु मया वा संगरं कुरु इत्युक्ते राघवः प्राह भार्गवं तं पथि स्थितम्
tyaja tvaṃ rāmasaṃjñāṃ tu mayā vā saṃgaraṃ kuru ityukte rāghavaḥ prāha bhārgavaṃ taṃ pathi sthitam
47.148
रामसंज्ञां कुतस् त्यक्ष्ये त्वया योत्स्ये स्थिरो भव इत्य् उक्त्वा तं पृथक् स्थित्वा रामो राजीवलोचनः
rāmasaṃjñāṃ kutas tyakṣye tvayā yotsye sthiro bhava ity uktvā taṃ pṛthak sthitvā rāmo rājīvalocanaḥ
47.149
ज्याघोषम् अकरोद् वीरो वीरस्यैवाग्रतस् तदा ततः परशुरामस्य देहान् निष्क्रम्य वैष्णवम्
jyāghoṣam akarod vīro vīrasyaivāgratas tadā tataḥ paraśurāmasya dehān niṣkramya vaiṣṇavam
47.150
पश्यतां सर्वभूतानां तेजो राममुखे ऽविशत् दृष्ट्वा तं भार्गवो रामः प्रसन्नवदनो ऽब्रवीत्
paśyatāṃ sarvabhūtānāṃ tejo rāmamukhe 'viśat dṛṣṭvā taṃ bhārgavo rāmaḥ prasannavadano 'bravīt
47.151
राम राम महाबाहो रामस् त्वं नात्र संशयः विष्णुर् एव भवाञ् जातो ज्ञातो ऽस्य् अद्य मया विभो
rāma rāma mahābāho rāmas tvaṃ nātra saṃśayaḥ viṣṇur eva bhavāñ jāto jñāto 'sy adya mayā vibho
47.152
गच्छ वीर यथाकामं देवकार्यं च वै कुरु दुष्टानां निधनं कृत्वा शिष्टांश् च परिपालय
gaccha vīra yathākāmaṃ devakāryaṃ ca vai kuru duṣṭānāṃ nidhanaṃ kṛtvā śiṣṭāṃś ca paripālaya
47.153
याहि त्वं स्वेच्छया राम अहं गच्छे तपोवनम् इत्य् उक्त्वा पूजितस् तैस् तु मुनिभावेन भार्गवः
yāhi tvaṃ svecchayā rāma ahaṃ gacche tapovanam ity uktvā pūjitas tais tu munibhāvena bhārgavaḥ
47.154
महेन्द्राद्रिं जगामाथ तपसे धृतमानसः ततस् तु जातहर्षास् ते जना दशरथश् च ह
mahendrādriṃ jagāmātha tapase dhṛtamānasaḥ tatas tu jātaharṣās te janā daśarathaś ca ha
47.155
पुरीम् अयोध्यां संप्राप्य रामेण सह पार्थिवः दिव्यशोभां पुरीं कृत्वा सर्वतो भद्रशालिनीम्
purīm ayodhyāṃ saṃprāpya rāmeṇa saha pārthivaḥ divyaśobhāṃ purīṃ kṛtvā sarvato bhadraśālinīm
47.156
प्रत्युत्थाय ततः पौराः शङ्खतूर्यादिभिः स्वनैः विशन्तं रामम् आगत्य कृतदारं रणे ऽजितम्
pratyutthāya tataḥ paurāḥ śaṅkhatūryādibhiḥ svanaiḥ viśantaṃ rāmam āgatya kṛtadāraṃ raṇe 'jitam
47.157
तं वीक्ष्य हर्षिताः सन्तो विविशुस् तेन वै पुरीम् तौ दृष्ट्वा स मुनिः प्राप्तौ रामं लक्ष्मणम् अन्तिके
taṃ vīkṣya harṣitāḥ santo viviśus tena vai purīm tau dṛṣṭvā sa muniḥ prāptau rāmaṃ lakṣmaṇam antike
47.158
दशरथाय तत्पित्रे मातृभ्यश् च विशेषतः तौ समर्प्य मुनिश्रेष्ठस् तेन राज्ञा च पूजितः विश्वामित्रश् च सहसा प्रतिगन्तुं मनो दधे
daśarathāya tatpitre mātṛbhyaś ca viśeṣataḥ tau samarpya muniśreṣṭhas tena rājñā ca pūjitaḥ viśvāmitraś ca sahasā pratigantuṃ mano dadhe
47.159
समर्प्य रामं स मुनिः सहानुजं सभार्यम् अग्रे पितुर् एकवल्लभम् पुनः पुनः श्राव्य हसन् महामतिर् जगाम सिद्धाश्रमम् एवम् आत्मनः
samarpya rāmaṃ sa muniḥ sahānujaṃ sabhāryam agre pitur ekavallabham punaḥ punaḥ śrāvya hasan mahāmatir jagāma siddhāśramam evam ātmanaḥ
Adhyāya 48
48.1
इति श्रीनरसिंहपुराणे रामप्रादुर्भावे सप्तचत्वारिंशो ऽध्यायः ॥ नर्प् 47 कृतदारो महातेजा रामः कमललोचनः पित्रे सुमहतीं प्रीतिं जनानाम् उपपादयन्
iti śrīnarasiṃhapurāṇe rāmaprādurbhāve saptacatvāriṃśo 'dhyāyaḥ || narp 47 kṛtadāro mahātejā rāmaḥ kamalalocanaḥ pitre sumahatīṃ prītiṃ janānām upapādayan
48.2
अयोध्यायां स्थितो रामः सर्वभोगसमन्वितः प्रीत्या नन्दत्य् अयोध्यायां रामे रघुपतौ नृप
ayodhyāyāṃ sthito rāmaḥ sarvabhogasamanvitaḥ prītyā nandaty ayodhyāyāṃ rāme raghupatau nṛpa
48.3
भ्राता शत्रुघ्नसहितो भरतो मातुलं ययौ ततो दशरथो राजा प्रसमीक्ष्य सुशोभनम्
bhrātā śatrughnasahito bharato mātulaṃ yayau tato daśaratho rājā prasamīkṣya suśobhanam
48.4
युवानं बलिनं योग्यं भूपसिद्ध्यै सुतं कविम् अभिषिच्य राज्यभारं रामे संस्थाप्य वैष्णवम्
yuvānaṃ balinaṃ yogyaṃ bhūpasiddhyai sutaṃ kavim abhiṣicya rājyabhāraṃ rāme saṃsthāpya vaiṣṇavam
48.5
पदं प्राप्तुं महद् यत्नं करिष्यामीत्य् अचिन्तयत् संचिन्त्य तत्परो राजा सर्वदिक्षु समादिशत्
padaṃ prāptuṃ mahad yatnaṃ kariṣyāmīty acintayat saṃcintya tatparo rājā sarvadikṣu samādiśat
48.6
प्राज्ञान् भृत्यान् महीपालान् मन्त्रिगणश् च त्वरान्वितः रामाभिषेकद्रव्याणि ऋषिप्रोक्तानि यानि वै
prājñān bhṛtyān mahīpālān mantrigaṇaś ca tvarānvitaḥ rāmābhiṣekadravyāṇi ṛṣiproktāni yāni vai
48.7
तानि भृत्याः समाहृत्य शीघ्रम् आगन्तुम् अर्हथ दूतामात्याः समादेशात् सर्वदिक्षु नराधिपान्
tāni bhṛtyāḥ samāhṛtya śīghram āgantum arhatha dūtāmātyāḥ samādeśāt sarvadikṣu narādhipān
48.8
आहूय तान् समाहृत्य शीघ्रम् आगन्तुम् अर्हथ अयोध्यापुरम् अत्यर्थं सर्वशोभासमन्वितम्
āhūya tān samāhṛtya śīghram āgantum arhatha ayodhyāpuram atyarthaṃ sarvaśobhāsamanvitam
48.9
जनाः कुरुत सर्वत्र नृत्यगीतादिनन्दितम् पुरवासिजनानन्दं देशवासिमनःप्रियम्
janāḥ kuruta sarvatra nṛtyagītādinanditam puravāsijanānandaṃ deśavāsimanaḥpriyam
48.10
रामाभिषेकं विपुलं श्वो भविष्यति जानथ श्रुत्वेत्थं मन्त्रिणः प्राहुस् तं नृपं प्रणिपत्य च
rāmābhiṣekaṃ vipulaṃ śvo bhaviṣyati jānatha śrutvetthaṃ mantriṇaḥ prāhus taṃ nṛpaṃ praṇipatya ca
48.11
शोभनं ते मतं राजन् यद् इदं परिभाषितम् रामाभिषेकम् अस्माकं सर्वेषां च प्रियंकरम्
śobhanaṃ te mataṃ rājan yad idaṃ paribhāṣitam rāmābhiṣekam asmākaṃ sarveṣāṃ ca priyaṃkaram
48.12
इत्युक्तो दशरथस् तैस् तान् सर्वान् पुनर् अब्रवीत् आनीयन्तां द्रुतं सर्वे संभारा मम शासनात्
ityukto daśarathas tais tān sarvān punar abravīt ānīyantāṃ drutaṃ sarve saṃbhārā mama śāsanāt
48.13
सर्वतः सारभूता च पुरी चेयं समन्ततः अद्य शोभान्विता कार्या कर्तव्यं यागमण्डलम्
sarvataḥ sārabhūtā ca purī ceyaṃ samantataḥ adya śobhānvitā kāryā kartavyaṃ yāgamaṇḍalam
48.14
इत्य् एवमुक्ता राज्ञा ते मन्त्रिणः शीघ्रकारिणः तथैव चक्रुस् ते सर्वे पुनः पुनर् उदीरिताः
ity evamuktā rājñā te mantriṇaḥ śīghrakāriṇaḥ tathaiva cakrus te sarve punaḥ punar udīritāḥ
48.15
प्राप्तहर्षः स राजा च शुभं दिनम् उदीक्षयन् कौशल्या लक्ष्मणश् चैव सुमित्रा नागरो जनः
prāptaharṣaḥ sa rājā ca śubhaṃ dinam udīkṣayan kauśalyā lakṣmaṇaś caiva sumitrā nāgaro janaḥ
48.16
रामाभिषेकम् आकर्ण्य मुदं प्राप्यातिहर्षितः श्वश्रुश्वशुरयोः सम्यक् शुश्रूषणपरा तु सा
rāmābhiṣekam ākarṇya mudaṃ prāpyātiharṣitaḥ śvaśruśvaśurayoḥ samyak śuśrūṣaṇaparā tu sā
48.17
मुदान्विता सिता सीता भर्तुर् आकर्ण्य शोभनम् श्वोभाविन्य् अभिषेके तु रामस्य विदितात्मनः
mudānvitā sitā sītā bhartur ākarṇya śobhanam śvobhāviny abhiṣeke tu rāmasya viditātmanaḥ
48.18
दासी तु मन्थरानाम्नी कैकेय्याः कुब्जरूपिणी स्वां स्वामिनीं तु कैकेयीम् इदं वचनम् अब्रवीत्
dāsī tu mantharānāmnī kaikeyyāḥ kubjarūpiṇī svāṃ svāminīṃ tu kaikeyīm idaṃ vacanam abravīt
48.19
शृणु राज्ञि मभाभागे वचनं मम शोभनम् त्वत्पतिस् तु महाराजस् तव नाशाय चोद्यतः
śṛṇu rājñi mabhābhāge vacanaṃ mama śobhanam tvatpatis tu mahārājas tava nāśāya codyataḥ
48.20
रामो ऽसौ कौशलीपुत्रः श्वो भविष्यति भूपतिः वसुवाहनकोशादि राज्यं च सकलं शुभे
rāmo 'sau kauśalīputraḥ śvo bhaviṣyati bhūpatiḥ vasuvāhanakośādi rājyaṃ ca sakalaṃ śubhe
48.21
भविष्यत्य् अद्य रामस्य भरतस्य न किंचन भरतो ऽपि गतो दूरं मातुलस्य गृहं प्रति
bhaviṣyaty adya rāmasya bharatasya na kiṃcana bharato 'pi gato dūraṃ mātulasya gṛhaṃ prati
48.22
हा कष्टं मन्दभाग्यासि सापत्न्याद् दुःखिता भृशम् सैवम् आकर्ण्य कैकेयी कुब्जाम् इदम् अथाब्रवीत्
hā kaṣṭaṃ mandabhāgyāsi sāpatnyād duḥkhitā bhṛśam saivam ākarṇya kaikeyī kubjām idam athābravīt
48.23
पश्य मे दक्षतां कुब्जे अद्यैव त्वं विचक्षणे यथा तु सकलं राज्यं भरतस्य भविष्यति
paśya me dakṣatāṃ kubje adyaiva tvaṃ vicakṣaṇe yathā tu sakalaṃ rājyaṃ bharatasya bhaviṣyati
48.24
रामस्य वनवासश् च तथा यत्नं करोम्य् अहम् इत्य् उक्त्वा मन्थरां सा तु उन्मुच्य स्वाङ्गभूषणम्
rāmasya vanavāsaś ca tathā yatnaṃ karomy aham ity uktvā mantharāṃ sā tu unmucya svāṅgabhūṣaṇam
48.25
वस्त्रं पुष्पाणि चोन्मुच्य स्थूलवासोधराभवत् निर्माल्यपुष्पधृक् कष्टा कश्मलाङ्गी विरूपिणी
vastraṃ puṣpāṇi conmucya sthūlavāsodharābhavat nirmālyapuṣpadhṛk kaṣṭā kaśmalāṅgī virūpiṇī
48.26
भस्मधूल्यादिनिर्दिग्धा भस्मधूल्या तथा श्रिते भूभागे शान्तदीपे सा संध्याकाले सुदुःखिता
bhasmadhūlyādinirdigdhā bhasmadhūlyā tathā śrite bhūbhāge śāntadīpe sā saṃdhyākāle suduḥkhitā
48.27
ललाटे श्वेतचैलं तु बद्ध्वा सुष्वाप भामिनी मन्त्रिभिः सह कार्याणि संमन्त्र्य सकलानि तु
lalāṭe śvetacailaṃ tu baddhvā suṣvāpa bhāminī mantribhiḥ saha kāryāṇi saṃmantrya sakalāni tu
48.28
पुण्याहःस्वस्तिमाङ्गल्यैः स्थाप्य रामं तु मण्डले ऋषिभिस् तु वसिष्ठाद्यैः सार्धं संभारमण्डपे
puṇyāhaḥsvastimāṅgalyaiḥ sthāpya rāmaṃ tu maṇḍale ṛṣibhis tu vasiṣṭhādyaiḥ sārdhaṃ saṃbhāramaṇḍape
48.29
वृद्धिजागरणीयैश् च सर्वतस् तूर्यनादिते गीतनृत्यसमकीर्णे शङ्खकाहलनिःस्वनैः
vṛddhijāgaraṇīyaiś ca sarvatas tūryanādite gītanṛtyasamakīrṇe śaṅkhakāhalaniḥsvanaiḥ
48.30
स्वयं दशरथस् तत्र स्थित्वा प्रत्यागतः पुनः कैकेय्या वेश्मनो द्वारं जरद्भिः परिरक्षितम्
svayaṃ daśarathas tatra sthitvā pratyāgataḥ punaḥ kaikeyyā veśmano dvāraṃ jaradbhiḥ parirakṣitam
48.31
रामाभिषेकं कैकेयीं वक्तुकामः स पार्थिवः कैकेयीभवनं वीक्ष्य सान्धकारम् अथाब्रवीत्
rāmābhiṣekaṃ kaikeyīṃ vaktukāmaḥ sa pārthivaḥ kaikeyībhavanaṃ vīkṣya sāndhakāram athābravīt
48.32
अन्धकारम् इदं कस्माद् अद्य ते मन्दिरे प्रिये रामाभिषेकं हर्षाय अन्त्यजा अपि मेनिरे
andhakāram idaṃ kasmād adya te mandire priye rāmābhiṣekaṃ harṣāya antyajā api menire
48.33
गृहालंकरणं कुर्वन्त्य् अद्य लोका मनोहरम् त्वयाद्य न कृतं कस्माद् इत्य् उक्त्वा च महीपतिः
gṛhālaṃkaraṇaṃ kurvanty adya lokā manoharam tvayādya na kṛtaṃ kasmād ity uktvā ca mahīpatiḥ
48.34
ज्वालयित्वा गृहे दीपान् प्रविवेश गृहं नृपः अशोभनाङ्गीं कैकेयीं स्वपत्नीं पतितां भुवि
jvālayitvā gṛhe dīpān praviveśa gṛhaṃ nṛpaḥ aśobhanāṅgīṃ kaikeyīṃ svapatnīṃ patitāṃ bhuvi
48.35
दृष्ट्वा दशरथः प्राह तस्याः प्रियम् इदं त्व् इति आश्लिष्योत्थाय तां राजा शृणु मे परमं वचः
dṛṣṭvā daśarathaḥ prāha tasyāḥ priyam idaṃ tv iti āśliṣyotthāya tāṃ rājā śṛṇu me paramaṃ vacaḥ
48.36
स्वमातुर् अधिकां नित्यं यस् ते भक्तिं करोति वै तस्याभिषेकं रामस्य श्वो भविष्यति शोभने
svamātur adhikāṃ nityaṃ yas te bhaktiṃ karoti vai tasyābhiṣekaṃ rāmasya śvo bhaviṣyati śobhane
48.37
इत्युक्ता पार्थिवेनापि किंचिन् नोवाच सा शुभा मुञ्चन्ती दीर्घम् उष्णं च रोषोच्छ्वासं मुहुर् मुहुः
ityuktā pārthivenāpi kiṃcin novāca sā śubhā muñcantī dīrgham uṣṇaṃ ca roṣocchvāsaṃ muhur muhuḥ
48.38
तस्थाव् आश्लिष्य हस्ताभ्यां पार्थिवः प्राह रोषिताम् किं ते कैकेयि दुःखस्य कारणं वद शोभने
tasthāv āśliṣya hastābhyāṃ pārthivaḥ prāha roṣitām kiṃ te kaikeyi duḥkhasya kāraṇaṃ vada śobhane
48.39
वस्त्राभरणरत्नादि यद् यद् इच्छसि शोभने तत् त्वं गृह्णीष्व निःशङ्कं भाण्डारात् सुखिनी भव
vastrābharaṇaratnādi yad yad icchasi śobhane tat tvaṃ gṛhṇīṣva niḥśaṅkaṃ bhāṇḍārāt sukhinī bhava
48.40
भाण्डारेण मम शुभे श्वो ऽर्थसिद्धिर् भविष्यति यदाभिषेकं संप्राप्ते रामे राजीवलोचने
bhāṇḍāreṇa mama śubhe śvo 'rthasiddhir bhaviṣyati yadābhiṣekaṃ saṃprāpte rāme rājīvalocane
48.41
भाण्डागारस्य मे द्वारं मया मुक्तं निरर्गलम् भविष्यति पुनः पूर्णं रामे राज्यं प्रशासति
bhāṇḍāgārasya me dvāraṃ mayā muktaṃ nirargalam bhaviṣyati punaḥ pūrṇaṃ rāme rājyaṃ praśāsati
48.42
बहु मानय रामस्य अभिषेकं महात्मनः इत्युक्ता राजवर्येण कैकेयी पापलक्षणा
bahu mānaya rāmasya abhiṣekaṃ mahātmanaḥ ityuktā rājavaryeṇa kaikeyī pāpalakṣaṇā
48.43
कुमतिर् निर्घृणा दुष्टा कुब्जया शिक्षिताब्रवीत् राजानं स्वपतिं वाक्यं क्रूरम् अत्यन्तनिष्ठुरम्
kumatir nirghṛṇā duṣṭā kubjayā śikṣitābravīt rājānaṃ svapatiṃ vākyaṃ krūram atyantaniṣṭhuram
48.44
रत्नादि सकलं यत् ते तन् ममैव न संशयः देवासुरमहायुद्धे प्रीत्या यन् मे वरद्वयम्
ratnādi sakalaṃ yat te tan mamaiva na saṃśayaḥ devāsuramahāyuddhe prītyā yan me varadvayam
48.45
पुरा दत्तं त्वया राजंस् तद् इदानीं प्रयच्छ मे इत्युक्तः पार्थिवः प्राह कैकेयीम् अशुभां तदा
purā dattaṃ tvayā rājaṃs tad idānīṃ prayaccha me ityuktaḥ pārthivaḥ prāha kaikeyīm aśubhāṃ tadā
48.46
अदत्तम् अप्य् अहं दास्ये तव नान्यस्य वा शुभे किं मे प्रतिश्रुतं पूर्वं दत्तम् एव मया तव
adattam apy ahaṃ dāsye tava nānyasya vā śubhe kiṃ me pratiśrutaṃ pūrvaṃ dattam eva mayā tava
48.47
शुभाङ्गी भव कल्याणि त्यज कोपम् अनर्थकम् रामाभिषेकजं हर्षं भजोत्तिष्ठ सुखी भव
śubhāṅgī bhava kalyāṇi tyaja kopam anarthakam rāmābhiṣekajaṃ harṣaṃ bhajottiṣṭha sukhī bhava
48.48
इत्युक्ता राजवर्येण कैकेयी कलहप्रिया उवाच परुषं वाक्यं राज्ञो मरणकारणम्
ityuktā rājavaryeṇa kaikeyī kalahapriyā uvāca paruṣaṃ vākyaṃ rājño maraṇakāraṇam
48.49
वरद्वयं पूर्वदत्तं यदि दास्यसि मे विभो श्वोभूते गच्छतु वनं रामो ऽयं कोशलात्मजः
varadvayaṃ pūrvadattaṃ yadi dāsyasi me vibho śvobhūte gacchatu vanaṃ rāmo 'yaṃ kośalātmajaḥ
48.50
द्वादशाब्दं निवसतु त्वद्वाक्याद् दण्डके वने अभिषेकं च राज्यं च भरतस्य भविष्यति
dvādaśābdaṃ nivasatu tvadvākyād daṇḍake vane abhiṣekaṃ ca rājyaṃ ca bharatasya bhaviṣyati
48.51
इत्य् आकर्ण्य स कैकेय्या वचनं घोरम् अप्रियम् पपात भुवि निःसंज्ञो राजा सापि विभूषिता
ity ākarṇya sa kaikeyyā vacanaṃ ghoram apriyam papāta bhuvi niḥsaṃjño rājā sāpi vibhūṣitā
48.52
रात्रिशेषं नयित्वा तु प्रभाते सा मुदावती दूतं सुमन्त्रम् आहैवं राम आनीयताम् इति
rātriśeṣaṃ nayitvā tu prabhāte sā mudāvatī dūtaṃ sumantram āhaivaṃ rāma ānīyatām iti
48.53
रामस् तु कृतपुण्याहः कृतस्वस्त्ययनो द्विजैः यागमण्डपमध्यस्थः शङ्खतूर्यरवान्वितः
rāmas tu kṛtapuṇyāhaḥ kṛtasvastyayano dvijaiḥ yāgamaṇḍapamadhyasthaḥ śaṅkhatūryaravānvitaḥ
48.54
तम् आसाद्य ततो दूतः प्रणिपत्य पुरःस्थितः राम राम महाबाहो आज्ञापयति ते पिता
tam āsādya tato dūtaḥ praṇipatya puraḥsthitaḥ rāma rāma mahābāho ājñāpayati te pitā
48.55
द्रुतम् उत्तिष्ठ गच्छ त्वं यत्र तिष्ठति ते पिता इत्युक्तस् तेन दूतेन शीघ्रम् उत्थाय राघवः
drutam uttiṣṭha gaccha tvaṃ yatra tiṣṭhati te pitā ityuktas tena dūtena śīghram utthāya rāghavaḥ
48.56
अनुज्ञाप्य द्विजान् प्राप्तः कैकेय्या भवनं प्रति प्रविशन्तं गृहं रामं कैकेयी प्राह निर्घृणा
anujñāpya dvijān prāptaḥ kaikeyyā bhavanaṃ prati praviśantaṃ gṛhaṃ rāmaṃ kaikeyī prāha nirghṛṇā
48.57
पितुस् तव मतं वत्स इदं ते प्रब्रवीम्य् अहम् वने वस महाबाहो गत्वा त्वं द्वादशाब्दकम्
pitus tava mataṃ vatsa idaṃ te prabravīmy aham vane vasa mahābāho gatvā tvaṃ dvādaśābdakam
48.58
अद्यैव गम्यतां वीर तपसे धृतमानसः न चिन्त्यम् अन्यथा वत्स आदरात् कुरु मे वचः
adyaiva gamyatāṃ vīra tapase dhṛtamānasaḥ na cintyam anyathā vatsa ādarāt kuru me vacaḥ
48.59
एतच् छ्रुत्वा पितुर् वाक्यं रामः कमललोचनः तथेत्य् आज्ञां गृहीत्वासौ नमस्कृत्य च ताव् उभौ
etac chrutvā pitur vākyaṃ rāmaḥ kamalalocanaḥ tathety ājñāṃ gṛhītvāsau namaskṛtya ca tāv ubhau
48.60
निष्क्रम्य तद्गृहाद् रामो धनुर् आदाय वेश्मतः कौशल्यां च नमस्कृत्य सुमित्रां गन्तुम् उद्यतः
niṣkramya tadgṛhād rāmo dhanur ādāya veśmataḥ kauśalyāṃ ca namaskṛtya sumitrāṃ gantum udyataḥ
48.61
तच् छ्रुत्वा तु ततः पौरा दुःखशोकपरिप्लुताः विव्यथुश् चाथ सौमित्रिः कैकेयीं प्रति रोषितः
tac chrutvā tu tataḥ paurā duḥkhaśokapariplutāḥ vivyathuś cātha saumitriḥ kaikeyīṃ prati roṣitaḥ
48.62
ततस् तं राघवो दृष्ट्वा लक्ष्मणं रक्तलोचनम् वारयाम्_अस धर्मज्ञो धर्मवाग्भिर् महामतिः
tatas taṃ rāghavo dṛṣṭvā lakṣmaṇaṃ raktalocanam vārayām_asa dharmajño dharmavāgbhir mahāmatiḥ
48.63
ततस् तु तत्र ये वृद्धास् तान् प्रणम्य मुनींश् च सः रामो रथं खिन्नसूतं प्रस्थानायारुरोह वै
tatas tu tatra ye vṛddhās tān praṇamya munīṃś ca saḥ rāmo rathaṃ khinnasūtaṃ prasthānāyāruroha vai
48.64
आत्मीयं सकलं द्रव्यं ब्राह्मणेभ्यो नृपात्मजः श्रद्धया परया दत्त्वा वस्त्राणि विविधानि च
ātmīyaṃ sakalaṃ dravyaṃ brāhmaṇebhyo nṛpātmajaḥ śraddhayā parayā dattvā vastrāṇi vividhāni ca
48.65
तिस्रः श्वश्रूः समामन्त्र्य श्वशुरं च विसंज्ञितम् मुञ्चन्तम् अश्रुधाराणि नेत्रयोः शोकजानि च
tisraḥ śvaśrūḥ samāmantrya śvaśuraṃ ca visaṃjñitam muñcantam aśrudhārāṇi netrayoḥ śokajāni ca
48.66
पश्यती सर्वतः सीता चारुरोह तथा रथम् रथम् आरुह्य गच्छन्तं सीतया सह राघवम्
paśyatī sarvataḥ sītā cāruroha tathā ratham ratham āruhya gacchantaṃ sītayā saha rāghavam
48.67
दृष्ट्वा सुमित्रा वचनं लक्ष्मणं चाह दुःखिता रामं दशरथं विद्धि मां विद्धि जनकात्मजाम्
dṛṣṭvā sumitrā vacanaṃ lakṣmaṇaṃ cāha duḥkhitā rāmaṃ daśarathaṃ viddhi māṃ viddhi janakātmajām
48.68
अयोध्याम् अटवीं विद्धि व्रज ताभ्यां गुणाकर मात्रैवमुक्तो धर्मात्मा स्तनक्षीरार्द्रदेहया
ayodhyām aṭavīṃ viddhi vraja tābhyāṃ guṇākara mātraivamukto dharmātmā stanakṣīrārdradehayā
48.69
तां नत्वा चारुयानं तम् आरुरोह स लक्ष्मणः गच्छतो लक्ष्मणो भ्राता सीता चैव पतिव्रता
tāṃ natvā cāruyānaṃ tam āruroha sa lakṣmaṇaḥ gacchato lakṣmaṇo bhrātā sītā caiva pativratā
48.70
रामस्य पृष्ठतो यातौ पुराद् धीरौ महामते विधिच्छिन्नाभिषेकं तं रामं राजीवलोचनम्
rāmasya pṛṣṭhato yātau purād dhīrau mahāmate vidhicchinnābhiṣekaṃ taṃ rāmaṃ rājīvalocanam
48.71
अयोध्याया विनिष्क्रान्तम् अनुयाताः पुरोहिताः मन्त्रिणः पौरमुख्याश् च दुःखेन महतान्विताः
ayodhyāyā viniṣkrāntam anuyātāḥ purohitāḥ mantriṇaḥ pauramukhyāś ca duḥkhena mahatānvitāḥ
48.72
तं च प्राप्य हि गच्छन्तं रामम् ऊचुर् इदं वचः राम राम महाबाहो गन्तुं नार्हसि शोभन
taṃ ca prāpya hi gacchantaṃ rāmam ūcur idaṃ vacaḥ rāma rāma mahābāho gantuṃ nārhasi śobhana
48.73
राजन्न् अत्र निवर्तस्व विहायास्मान् क्व गच्छसि इत्युक्तो राघवस् तैस् तु तान् उवाच दृढव्रतः
rājann atra nivartasva vihāyāsmān kva gacchasi ityukto rāghavas tais tu tān uvāca dṛḍhavrataḥ
48.74
गच्छध्वं मन्त्रिणः पौरा गच्छध्वं च पुरोधसः पित्रादेशं मया कार्यम् अभियास्यामि वै वनम्
gacchadhvaṃ mantriṇaḥ paurā gacchadhvaṃ ca purodhasaḥ pitrādeśaṃ mayā kāryam abhiyāsyāmi vai vanam
48.75
द्वादशाब्दं व्रतं चैतन् नीत्वाहं दण्डके वने आगच्छामि पितुः पादं मातॄणां द्रष्टुम् अञ्जसा
dvādaśābdaṃ vrataṃ caitan nītvāhaṃ daṇḍake vane āgacchāmi pituḥ pādaṃ mātṝṇāṃ draṣṭum añjasā
48.76
इत्य् उक्त्वा ताञ् जगामाथ रामः सत्यपरायणः तं गच्छन्तं पुनर् याताः पृष्ठतो दुःखिता जनाः
ity uktvā tāñ jagāmātha rāmaḥ satyaparāyaṇaḥ taṃ gacchantaṃ punar yātāḥ pṛṣṭhato duḥkhitā janāḥ
48.77
पुनः प्राह स काकुत्स्थो गच्छध्वं नगरीम् इमाम् मातॄश् च पितरं चैव शत्रुघ्नं नगरीम् इमाम्
punaḥ prāha sa kākutstho gacchadhvaṃ nagarīm imām mātṝś ca pitaraṃ caiva śatrughnaṃ nagarīm imām
48.78
प्रजाः समस्तास् तत्रस्था राज्यं भरतम् एव च पालयध्वं महाभागास् तपसे याम्य् अहं वनम्
prajāḥ samastās tatrasthā rājyaṃ bharatam eva ca pālayadhvaṃ mahābhāgās tapase yāmy ahaṃ vanam
48.79
अथ लक्ष्मणम् आहेदं वचनं राघवस् तदा सीताम् अर्पय राजानं जनकं मिथिलेश्वरम्
atha lakṣmaṇam āhedaṃ vacanaṃ rāghavas tadā sītām arpaya rājānaṃ janakaṃ mithileśvaram
48.80
पितृमातृवशे तिष्ठ गच्छ लक्ष्मण याम्य् अहम् इत्युक्तः प्राह धर्मात्मा लक्ष्मणो भ्रातृवत्सलः
pitṛmātṛvaśe tiṣṭha gaccha lakṣmaṇa yāmy aham ityuktaḥ prāha dharmātmā lakṣmaṇo bhrātṛvatsalaḥ
48.81
मैवम् आज्ञापय विभो माम् अद्य करुणाकर गन्तुम् इच्छसि यत्र त्वम् अवश्यं तत्र याम्य् अहम्
maivam ājñāpaya vibho mām adya karuṇākara gantum icchasi yatra tvam avaśyaṃ tatra yāmy aham
48.82
इत्युक्तो लक्ष्मणेनासौ सीतां ताम् आह राघवः सीते गच्छ ममादेशात् पितरं प्रति शोभने
ityukto lakṣmaṇenāsau sītāṃ tām āha rāghavaḥ sīte gaccha mamādeśāt pitaraṃ prati śobhane
48.83
सुमित्राया गृहे चापि कौशल्यायाः सुमध्यमे निवर्तस्व हि तावत् त्वं यावद् आगमनं मम
sumitrāyā gṛhe cāpi kauśalyāyāḥ sumadhyame nivartasva hi tāvat tvaṃ yāvad āgamanaṃ mama
48.84
इत्युक्ता राघवेनापि सीता प्राह कृताञ्जलिः यत्र गत्वा वने वासं त्वं करोषि महाभुज
ityuktā rāghavenāpi sītā prāha kṛtāñjaliḥ yatra gatvā vane vāsaṃ tvaṃ karoṣi mahābhuja
48.85
तत्र गत्वा त्वया सार्धं वसाम्य् अहम् अरिंदम वियोगं नो सहे राजंस् त्वया सत्यवता क्वचित्
tatra gatvā tvayā sārdhaṃ vasāmy aham ariṃdama viyogaṃ no sahe rājaṃs tvayā satyavatā kvacit
48.86
अतस् त्वां प्रार्थयिष्यामि दयां कुरु मम प्रभो गन्तुम् इच्छसि यत्र त्वम् अवश्यं तत्र याम्य् अहम्
atas tvāṃ prārthayiṣyāmi dayāṃ kuru mama prabho gantum icchasi yatra tvam avaśyaṃ tatra yāmy aham
48.87
नानायानैर् उपगताञ् जनान् वीक्ष्य स पृष्ठतः योषितां च गणान् रामो वारयाम्_अस धर्मवित्
nānāyānair upagatāñ janān vīkṣya sa pṛṣṭhataḥ yoṣitāṃ ca gaṇān rāmo vārayām_asa dharmavit
48.88
निवृत्त्य स्थीयतां स्वैरम् अयोध्यायां जनाः स्त्रियः गत्वाहं दण्डकारण्यं तपसे धृतमानसः
nivṛttya sthīyatāṃ svairam ayodhyāyāṃ janāḥ striyaḥ gatvāhaṃ daṇḍakāraṇyaṃ tapase dhṛtamānasaḥ
48.89
कतिपयाब्दाद् आयास्ये नान्यथा सत्यम् ईरितम् लक्ष्मणेन सह भ्रात्रा वैदेह्या च स्वभार्यया
katipayābdād āyāsye nānyathā satyam īritam lakṣmaṇena saha bhrātrā vaidehyā ca svabhāryayā
48.90
जनान् निवर्त्य रामो ऽसौ जगाम च गुहाश्रमम् गुहस् तु रामभक्तो ऽसौ स्वभावाद् एव वैष्णवः
janān nivartya rāmo 'sau jagāma ca guhāśramam guhas tu rāmabhakto 'sau svabhāvād eva vaiṣṇavaḥ
48.91
कृताञ्जलिपुटो भूत्वा किं कर्तव्यम् इति स्थितः महता तपसआनीता गुरुणा या हि वः पुरा
kṛtāñjalipuṭo bhūtvā kiṃ kartavyam iti sthitaḥ mahatā tapasaānītā guruṇā yā hi vaḥ purā
48.92
भागीरथेन या भूमिं सर्वपापहरा शुभा नानामुनिजनैर् जुष्टा कूर्ममत्स्यसमाकुला
bhāgīrathena yā bhūmiṃ sarvapāpaharā śubhā nānāmunijanair juṣṭā kūrmamatsyasamākulā
48.93
गङ्गा तुङ्गोर्मिमालाढ्या स्फटिकाभजलावहा गुहोपनीतनावा तु तां गङ्गां स महाद्युतिः
gaṅgā tuṅgormimālāḍhyā sphaṭikābhajalāvahā guhopanītanāvā tu tāṃ gaṅgāṃ sa mahādyutiḥ
48.94
उत्तीर्य भगवान् रामो भरद्वाजाश्रमं सुभम् प्रयागे तु ततस् तस्मिन् स्नात्वा तीर्थे यथाविधि
uttīrya bhagavān rāmo bharadvājāśramaṃ subham prayāge tu tatas tasmin snātvā tīrthe yathāvidhi
48.95
लक्ष्मणेन सह भ्रात्रा राघवः सीतया सह भरद्वाजाश्रमे तत्र विश्रान्तस् तेन पूजितः
lakṣmaṇena saha bhrātrā rāghavaḥ sītayā saha bharadvājāśrame tatra viśrāntas tena pūjitaḥ
48.96
ततः प्रभाते विमले तम् अनुज्ञाप्य राघवः भरद्वाजोक्तमार्गेण चित्रकूटं शनैर् ययौ
tataḥ prabhāte vimale tam anujñāpya rāghavaḥ bharadvājoktamārgeṇa citrakūṭaṃ śanair yayau
48.97
नानाद्रुमलताकीर्णं पुण्यतीर्थम् अनुत्तमम् तापसं वेषम् आस्थाय जह्नुकन्याम् अतीत्य वै
nānādrumalatākīrṇaṃ puṇyatīrtham anuttamam tāpasaṃ veṣam āsthāya jahnukanyām atītya vai
48.98
गते रामे सभार्ये तु सह भ्रात्रा ससारथौ अयोध्याम् अवसन् भूप नष्टसोभां सुदुःखिताः
gate rāme sabhārye tu saha bhrātrā sasārathau ayodhyām avasan bhūpa naṣṭasobhāṃ suduḥkhitāḥ
48.99
नष्टसंज्ञो दशरथः श्रुत्वा वचनम् अप्रियम् रामप्रवासजननं कैकेय्या मुखनिःसृतम्
naṣṭasaṃjño daśarathaḥ śrutvā vacanam apriyam rāmapravāsajananaṃ kaikeyyā mukhaniḥsṛtam
48.100
लब्धसंज्ञः क्षणाद् राजा राम रामेति चुक्रुशे कैकेय्य् उवाच भूपालं भरतं चाभिषेचय
labdhasaṃjñaḥ kṣaṇād rājā rāma rāmeti cukruśe kaikeyy uvāca bhūpālaṃ bharataṃ cābhiṣecaya
48.101
सीतालक्ष्मणसंयुक्तो रामचन्द्रो वनं गतः पुत्रशोकाभिसंतप्तो राजा दशरथस् तदा
sītālakṣmaṇasaṃyukto rāmacandro vanaṃ gataḥ putraśokābhisaṃtapto rājā daśarathas tadā
48.102
विहाय देहं दुःखेन देवलोकं गतस् तदा ततस् तस्य महापुर्य्याम् अयोध्यायाम् अरिंदम
vihāya dehaṃ duḥkhena devalokaṃ gatas tadā tatas tasya mahāpuryyām ayodhyāyām ariṃdama
48.103
रुरुदुर् दुःखशोकार्ता जनाः सर्वे च योषितः कौशल्या च सुमित्रा च कैकेयी कष्टकारिणी
rurudur duḥkhaśokārtā janāḥ sarve ca yoṣitaḥ kauśalyā ca sumitrā ca kaikeyī kaṣṭakāriṇī
48.104
परिवार्य मृतं तत्र रुरुदुस् ताः पतिं ततः ततः पुरोहितस् तत्र वसिष्ठः सर्वधर्मवित्
parivārya mṛtaṃ tatra rurudus tāḥ patiṃ tataḥ tataḥ purohitas tatra vasiṣṭhaḥ sarvadharmavit
48.105
तैलद्रोण्यां विनिक्षिप्य मृतं रजकलेवरम् दूतं वै प्रेषयाम्_अस सहमन्त्रिगणैः स्थितः
tailadroṇyāṃ vinikṣipya mṛtaṃ rajakalevaram dūtaṃ vai preṣayām_asa sahamantrigaṇaiḥ sthitaḥ
48.106
स गत्वा यत्र भरतः शत्रुघ्नेन सह स्थितः तत्र प्राप्य तथा वार्ता संनिवर्त्य नृपात्मजौ
sa gatvā yatra bharataḥ śatrughnena saha sthitaḥ tatra prāpya tathā vārtā saṃnivartya nṛpātmajau
48.107
ताव् आनीय ततः शीघ्रम् अयोध्यां पुनर् आगतः क्रूराणि दृष्ट्वा भरतो निमित्तानि च वै पथि
tāv ānīya tataḥ śīghram ayodhyāṃ punar āgataḥ krūrāṇi dṛṣṭvā bharato nimittāni ca vai pathi
48.108
विपरीतं त्व् अयोध्यायाम् इति मेने स पार्थिवः निःशोभां निर्गतश्रीकां दुःखशोकान्वितां पुरीम्
viparītaṃ tv ayodhyāyām iti mene sa pārthivaḥ niḥśobhāṃ nirgataśrīkāṃ duḥkhaśokānvitāṃ purīm
48.109
कैकेय्यग्निविनिर्दग्धाम् अयोध्यां प्रविवेश सः दुःखान्विता जनाः सर्वे तौ दृष्ट्वा रुरुदुर् भृशम्
kaikeyyagnivinirdagdhām ayodhyāṃ praviveśa saḥ duḥkhānvitā janāḥ sarve tau dṛṣṭvā rurudur bhṛśam
48.110
हा तात राम हा सीते लक्ष्मणेति पुनः पुनः रुरोद भरतस् तत्र शत्रुघ्नश् च सुदुःखितः
hā tāta rāma hā sīte lakṣmaṇeti punaḥ punaḥ ruroda bharatas tatra śatrughnaś ca suduḥkhitaḥ
48.111
कैकेय्यास् तत्क्षणाच् छ्रुत्वा चुक्रोध भरतस् तदा दुष्टा त्वं दुष्टचित्ता च यया रामः प्रवासितः
kaikeyyās tatkṣaṇāc chrutvā cukrodha bharatas tadā duṣṭā tvaṃ duṣṭacittā ca yayā rāmaḥ pravāsitaḥ
48.112
लक्ष्मणेन सह भ्रात्रा राघवः सीतया वनम् साहसं किं कृतं दुष्टे त्वया सद्यो ऽल्पभाग्यया
lakṣmaṇena saha bhrātrā rāghavaḥ sītayā vanam sāhasaṃ kiṃ kṛtaṃ duṣṭe tvayā sadyo 'lpabhāgyayā
48.113
उद्वास्य सीतया रामं लक्ष्मणेन महात्मना ममैव पुत्रं राजानं करोत्व् इति मतिस् तव
udvāsya sītayā rāmaṃ lakṣmaṇena mahātmanā mamaiva putraṃ rājānaṃ karotv iti matis tava
48.114
दुष्टाया नष्टभाग्यायाः पुत्रो ऽहं भाग्यवर्जितः भ्रात्रा रामेण रहितो नाहं राज्यं करोमि वै
duṣṭāyā naṣṭabhāgyāyāḥ putro 'haṃ bhāgyavarjitaḥ bhrātrā rāmeṇa rahito nāhaṃ rājyaṃ karomi vai
48.115
यत्र रामो नरव्याघ्रः पद्मपत्रायतेक्षणः धर्मज्ञो सर्वशास्त्रज्ञो मतिमान् बन्धुवत्सलः
yatra rāmo naravyāghraḥ padmapatrāyatekṣaṇaḥ dharmajño sarvaśāstrajño matimān bandhuvatsalaḥ
48.116
सीता च यत्र वैदेही नियमव्रतचारिणी पतिव्रता महाभागा सर्वलक्षणसंयुता
sītā ca yatra vaidehī niyamavratacāriṇī pativratā mahābhāgā sarvalakṣaṇasaṃyutā
48.117
लक्ष्मणश् च महावीर्यो गुणवान् भ्रातृवत्सलः तत्र यास्यामि कैकेयि महत् पापं त्वया कृतम्
lakṣmaṇaś ca mahāvīryo guṇavān bhrātṛvatsalaḥ tatra yāsyāmi kaikeyi mahat pāpaṃ tvayā kṛtam
48.118
राम एव मम भ्राता ज्येष्ठो मतिमतां वरः स एव राजा दुष्टात्मे भृत्यो ऽहं तस्य वै सदा
rāma eva mama bhrātā jyeṣṭho matimatāṃ varaḥ sa eva rājā duṣṭātme bhṛtyo 'haṃ tasya vai sadā
48.119
इत्य् उक्त्वा मातरं तत्र रुरोद भृशदुःखितः हा राजन् पृथिवीपाल मां विहाय सुदुःखितम्
ity uktvā mātaraṃ tatra ruroda bhṛśaduḥkhitaḥ hā rājan pṛthivīpāla māṃ vihāya suduḥkhitam
48.120
क्व गतो ऽस्य् अद्य वै तात किं करोमीह तद् वद भ्राता पित्रा समः क्वास्ते ज्येष्ठो मे करुनाकरः
kva gato 'sy adya vai tāta kiṃ karomīha tad vada bhrātā pitrā samaḥ kvāste jyeṣṭho me karunākaraḥ
48.121
सीता च मातृतुल्या मे क्व गतो लक्ष्मणश् च ह इत्य् एवं विलपन्तं तं भरतं मन्त्रिभिः सह
sītā ca mātṛtulyā me kva gato lakṣmaṇaś ca ha ity evaṃ vilapantaṃ taṃ bharataṃ mantribhiḥ saha
48.122
वसिष्ठो भगवान् आह कालकर्मविभागवित् उत्तिष्ठोत्तिष्ठ वत्स त्वं न शोकं कर्तुम् अर्हसि
vasiṣṭho bhagavān āha kālakarmavibhāgavit uttiṣṭhottiṣṭha vatsa tvaṃ na śokaṃ kartum arhasi
48.123
कर्मकालवशाद् एव पिता ते स्वर्गम् आस्थितः तस्य संस्कारकार्याणि कर्माणि कुरु शोभन
karmakālavaśād eva pitā te svargam āsthitaḥ tasya saṃskārakāryāṇi karmāṇi kuru śobhana
48.124
रामो ऽपि दुष्टनाशाय शिष्टानां पालनाय च अवतीर्णो जगत्स्वामी स्वांशेन भुवि माधवः
rāmo 'pi duṣṭanāśāya śiṣṭānāṃ pālanāya ca avatīrṇo jagatsvāmī svāṃśena bhuvi mādhavaḥ
48.125
प्रायस् तत्रास्ति रामेण कर्तव्यं लक्ष्मणेन च यत्रासौ भगवान् वीरः कर्मणा तेन चोदितः
prāyas tatrāsti rāmeṇa kartavyaṃ lakṣmaṇena ca yatrāsau bhagavān vīraḥ karmaṇā tena coditaḥ
48.126
तत् कृत्वा पुनर् आयाति रामः कमललोचनः इत्युक्तो भरतस् तेन वसिष्ठेन महात्मना
tat kṛtvā punar āyāti rāmaḥ kamalalocanaḥ ityukto bharatas tena vasiṣṭhena mahātmanā
48.127
संस्कारं लम्भयाम्_अस विधिदृष्टेन कर्मणा अग्निहोत्राग्निना दग्ध्वा पितुर् देहं विधानतः
saṃskāraṃ lambhayām_asa vidhidṛṣṭena karmaṇā agnihotrāgninā dagdhvā pitur dehaṃ vidhānataḥ
48.128
स्नात्वा सरय्वाः सलिले कृत्वा तस्योदकक्रियाम् शत्रुघ्नेन सह श्रीमान् मातृभिर् बान्धवैः सह
snātvā sarayvāḥ salile kṛtvā tasyodakakriyām śatrughnena saha śrīmān mātṛbhir bāndhavaiḥ saha
48.129
तस्यौर्ध्वदेहिकं कृत्वा मन्त्रिणा मन्त्रिनायकः हस्त्यश्वरथपत्तीभिः सह प्रायान् महामतिः
tasyaurdhvadehikaṃ kṛtvā mantriṇā mantrināyakaḥ hastyaśvarathapattībhiḥ saha prāyān mahāmatiḥ
48.130
भरतो रामम् अन्वेष्टुं राममार्गेण सत्तमः तम् आयान्तं महासेनं रामस्यानुविरोधिनम्
bharato rāmam anveṣṭuṃ rāmamārgeṇa sattamaḥ tam āyāntaṃ mahāsenaṃ rāmasyānuvirodhinam
48.131
मत्वा तं भरतं शत्रुं रामभक्तो गुहस् तदा स्वं सैन्यं वर्तुलं कृत्वा संनद्धः कवची रथी
matvā taṃ bharataṃ śatruṃ rāmabhakto guhas tadā svaṃ sainyaṃ vartulaṃ kṛtvā saṃnaddhaḥ kavacī rathī
48.132
महाबलपरीवारो रुरोध भरतं पथि
mahābalaparīvāro rurodha bharataṃ pathi
48.133
सभ्रातृकं सभार्यं मे रामं स्वामिनम् उत्तमम् प्रापयस् त्वं वनं दुष्ट सांप्रतं हन्तुम् इच्छसि
sabhrātṛkaṃ sabhāryaṃ me rāmaṃ svāminam uttamam prāpayas tvaṃ vanaṃ duṣṭa sāṃprataṃ hantum icchasi
48.134
गमिष्यसि दुरात्मंस् त्वं सेनया सह दुर्मते इत्युक्तो भरतस् तत्र गुहेन नृपनन्दनः
gamiṣyasi durātmaṃs tvaṃ senayā saha durmate ityukto bharatas tatra guhena nṛpanandanaḥ
48.135
तम् उवाच विनीतात्मा रामायाथ कृताञ्जलिः यथा त्वं रामभक्तो ऽसि तथाहम् अपि भक्तिमान्
tam uvāca vinītātmā rāmāyātha kṛtāñjaliḥ yathā tvaṃ rāmabhakto 'si tathāham api bhaktimān
48.136
प्रोषिते मयि कैकेय्या कृतम् एतन् महामते रामस्यानयनार्थाय व्रजाम्य् अद्य महामते
proṣite mayi kaikeyyā kṛtam etan mahāmate rāmasyānayanārthāya vrajāmy adya mahāmate
48.137
सत्यपूर्वं गमिष्यामि पन्थानं देहि मे गुह इति विश्वासम् आनीय जाह्नवीं तेन तारितः
satyapūrvaṃ gamiṣyāmi panthānaṃ dehi me guha iti viśvāsam ānīya jāhnavīṃ tena tāritaḥ
48.138
नौकावृन्दैर् अनेकैस् तु स्नात्वासौ जाह्नवीजले भरद्वाजाश्रमं प्राप्तो भरतस् तं महामुनिम्
naukāvṛndair anekais tu snātvāsau jāhnavījale bharadvājāśramaṃ prāpto bharatas taṃ mahāmunim
48.139
प्रणम्य शिरसा तस्मै यथावृत्तम् उवाच ह भरद्वाजो ऽपि तं प्राह कालेन कृतम् ईदृशम्
praṇamya śirasā tasmai yathāvṛttam uvāca ha bharadvājo 'pi taṃ prāha kālena kṛtam īdṛśam
48.140
दुःखं न तावत् कर्तव्यं रामार्थे ऽपि त्वयाधुना वर्तते चित्रकूटे ऽसौ रामः सत्यपराक्रमः
duḥkhaṃ na tāvat kartavyaṃ rāmārthe 'pi tvayādhunā vartate citrakūṭe 'sau rāmaḥ satyaparākramaḥ
48.141
त्वयि तत्र गते वापि प्रायो ऽसौ नागमिष्यति तथापि तत्र गच्छ त्वं यस् असौ वक्ति तत् कुरु
tvayi tatra gate vāpi prāyo 'sau nāgamiṣyati tathāpi tatra gaccha tvaṃ yas asau vakti tat kuru
48.142
रामस् तु सीतया सार्धं वनखण्डे स्थितः शुभे लक्ष्मणस् तु महावीर्यो दुष्टालोकनतत्परः
rāmas tu sītayā sārdhaṃ vanakhaṇḍe sthitaḥ śubhe lakṣmaṇas tu mahāvīryo duṣṭālokanatatparaḥ
48.143
इत्युक्तो भरतस् तत्र भारद्वाजेन धीमता उत्तीर्य यमुनां यातश् चित्रकूटं महान् अगम्
ityukto bharatas tatra bhāradvājena dhīmatā uttīrya yamunāṃ yātaś citrakūṭaṃ mahān agam
48.144
स्थितो ऽसौ दृष्टवान् दूरात् सधूलीं चोत्तरां दिशम् रामाय कथयित्वास तदादेशात् तु लक्ष्मणः
sthito 'sau dṛṣṭavān dūrāt sadhūlīṃ cottarāṃ diśam rāmāya kathayitvāsa tadādeśāt tu lakṣmaṇaḥ
48.145
वृक्षम् आरुह्य मेधावी वीक्षमाणः प्रयत्नतः स ततो दृष्टवान् हृष्टाम् आयान्तीं महतीं चमूम्
vṛkṣam āruhya medhāvī vīkṣamāṇaḥ prayatnataḥ sa tato dṛṣṭavān hṛṣṭām āyāntīṃ mahatīṃ camūm
48.146
हस्त्यश्वरथसंयुक्तां दृष्ट्वा रामम् अथाब्रवीत् हे भ्रातस् त्वं महाबाहो सीतापार्श्वे स्थिरो भव
hastyaśvarathasaṃyuktāṃ dṛṣṭvā rāmam athābravīt he bhrātas tvaṃ mahābāho sītāpārśve sthiro bhava
48.147
भूपो ऽस्ति बलवान् कश्चिद् *धस्त्यश्वरथपत्तिभिः इत्य् आकर्ण्य वचस् तस्य लक्ष्मणस्य महात्मनः
*bhūpo 'sti balavān kaścid dhastyaśvarathapattibhiḥ ity ākarṇya vacas tasya lakṣmaṇasya mahātmanaḥ
48.148
रामस् तम् अब्रवीद् वीरो वीरं सत्यपराक्रमः प्रायेण भरतो ऽस्माकं द्रष्टुम् आयाति लक्ष्मण
rāmas tam abravīd vīro vīraṃ satyaparākramaḥ prāyeṇa bharato 'smākaṃ draṣṭum āyāti lakṣmaṇa
48.149
इत्य् एवं वदतस् तस्य रामस्य विदितात्मनः आरात् संस्थाप्य सेनां तां भरतो विनयान्वितः
ity evaṃ vadatas tasya rāmasya viditātmanaḥ ārāt saṃsthāpya senāṃ tāṃ bharato vinayānvitaḥ
48.150
ब्राह्मणैर् मन्त्रिभिः सार्धं रुदन्न् आगत्य पादयोः रामस्य निपपाताथ वैदेह्या लक्ष्मणस्य च
brāhmaṇair mantribhiḥ sārdhaṃ rudann āgatya pādayoḥ rāmasya nipapātātha vaidehyā lakṣmaṇasya ca
48.151
मन्त्रिणो मातृवर्गश् च स्निग्धबन्धुसुहृज्जनाः परिवार्य ततो रामं रुरुदुः शोककातराः
mantriṇo mātṛvargaś ca snigdhabandhusuhṛjjanāḥ parivārya tato rāmaṃ ruruduḥ śokakātarāḥ
48.152
स्वर्यातं पितरं ज्ञात्वा ततो रामो महामतिः लक्ष्मणेन सह भ्रात्रा वैदेह्याथ समन्वितः
svaryātaṃ pitaraṃ jñātvā tato rāmo mahāmatiḥ lakṣmaṇena saha bhrātrā vaidehyātha samanvitaḥ
48.153
स्नात्वा मलापहे तीर्थे दत्त्वा च सलिलाञ् जलिम् मात्रादीन् अभिवाद्याथ रामो दुःखसमन्वितः
snātvā malāpahe tīrthe dattvā ca salilāñ jalim mātrādīn abhivādyātha rāmo duḥkhasamanvitaḥ
48.154
उवाच भरतं राजन् दुःखेन महतान्वितम् अयोध्यां गच्छ भरत इतः शीघ्रं महामते
uvāca bharataṃ rājan duḥkhena mahatānvitam ayodhyāṃ gaccha bharata itaḥ śīghraṃ mahāmate
48.155
राज्ञा विहीनां नगरीं अनाथां परिपालय इत्युक्तो भरतो प्राह रामं राजीवलोचनम्
rājñā vihīnāṃ nagarīṃ anāthāṃ paripālaya ityukto bharato prāha rāmaṃ rājīvalocanam
48.156
त्वाम् ऋते पुरुषव्याघ्र न यास्ये ऽहम् इतो ध्रुवम् यत्र त्वं तत्र यास्यामि वैदेही लक्ष्मणो यथा
tvām ṛte puruṣavyāghra na yāsye 'ham ito dhruvam yatra tvaṃ tatra yāsyāmi vaidehī lakṣmaṇo yathā
48.157
इत्य् आकर्ण्य पुनः प्राह भरतं पुरतः स्थितम् नृणां पितृसमो ज्येष्ठः स्वधर्मम् अनुवर्तिनाम्
ity ākarṇya punaḥ prāha bharataṃ purataḥ sthitam nṛṇāṃ pitṛsamo jyeṣṭhaḥ svadharmam anuvartinām
48.158
यथा न लङ्घ्यं वचनं मया पितृमुखेरितम् तथा त्वया न लङ्घ्यं स्याद् वचनं मम सत्तम
yathā na laṅghyaṃ vacanaṃ mayā pitṛmukheritam tathā tvayā na laṅghyaṃ syād vacanaṃ mama sattama
48.159
मत्समीपाद् इतो गत्वा प्रजास् त्वं परिपालय द्वादशाब्दिकम् एतन् मे व्रतं पितृमुखेरितम्
matsamīpād ito gatvā prajās tvaṃ paripālaya dvādaśābdikam etan me vrataṃ pitṛmukheritam
48.160
तद् अरण्ये चरित्वा तु आगमिस्यामि ते ऽन्तिकम् गच्छ तिष्ठ ममादेशे न दुःखं कर्तुम् अर्हसि
tad araṇye caritvā tu āgamisyāmi te 'ntikam gaccha tiṣṭha mamādeśe na duḥkhaṃ kartum arhasi
48.161
इत्युक्तो भरतः प्राह बाष्पपर्याकुलेक्षणः यथा पिता तथा त्वं मे नात्र कर्या विचारणा
ityukto bharataḥ prāha bāṣpaparyākulekṣaṇaḥ yathā pitā tathā tvaṃ me nātra karyā vicāraṇā
48.162
तवादेशान् मया कार्यं देहि त्वं पादुके_2 मम नन्दिग्रामे वसिष्ये ऽहं पादुके_2 द्वादशाब्दिकम्
tavādeśān mayā kāryaṃ dehi tvaṃ pāduke_2 mama nandigrāme vasiṣye 'haṃ pāduke_2 dvādaśābdikam
48.163
त्वद्वेषम् एव मद्वेषं त्वद्व्रतं मे महाव्रतम् त्वं द्वादशाब्दिकाद् ऊर्ध्वं यदि नायासि सत्तम
tvadveṣam eva madveṣaṃ tvadvrataṃ me mahāvratam tvaṃ dvādaśābdikād ūrdhvaṃ yadi nāyāsi sattama
48.164
ततो हविर् यथा चाग्नौ प्रधक्ष्यामि कलेवरम् इत्य् एवं शपथं कृत्वा भरतो हि सुदुःखितः
tato havir yathā cāgnau pradhakṣyāmi kalevaram ity evaṃ śapathaṃ kṛtvā bharato hi suduḥkhitaḥ
48.165
बहु प्रदक्षिणं कृत्वा नमस्कृत्य च राघवम् पादुके_2 शिरसा स्थाप्य भरतः प्रस्थितः शनैः
bahu pradakṣiṇaṃ kṛtvā namaskṛtya ca rāghavam pāduke_2 śirasā sthāpya bharataḥ prasthitaḥ śanaiḥ
48.166
स कुर्वन् भ्रातुर् आदेशं नन्दिग्रामे स्थितो वशी तपस्वी नियताहारः शाकमूलफलाशनः
sa kurvan bhrātur ādeśaṃ nandigrāme sthito vaśī tapasvī niyatāhāraḥ śākamūlaphalāśanaḥ
48.167
जटाकलापं शिरसा च बिभ्रत् त्वचश् च वार्क्षीः किल वन्यभोजी रामस्य वाक्यादरतो हृदि स्थितं बभार भूभारम् अनिन्दितात्मा
jaṭākalāpaṃ śirasā ca bibhrat tvacaś ca vārkṣīḥ kila vanyabhojī rāmasya vākyādarato hṛdi sthitaṃ babhāra bhūbhāram aninditātmā
Adhyāya 49
49.1
इति श्रीनरसिंहपुराणे श्रीरामप्रादुर्भावे अष्टचत्वारिंशो ऽध्यायः ॥ नर्प् 48 गते ऽथ भरते तस्मिन् रामः कमललोचनः लक्ष्मणेन सह भ्रात्रा भार्यया सीतया सह
iti śrīnarasiṃhapurāṇe śrīrāmaprādurbhāve aṣṭacatvāriṃśo 'dhyāyaḥ || narp 48 gate 'tha bharate tasmin rāmaḥ kamalalocanaḥ lakṣmaṇena saha bhrātrā bhāryayā sītayā saha
49.2
शाकमूलफलाहारो विचचार महावने कदाचिल् लक्ष्मणम् ऋते रामदेवः प्रतापवान्
śākamūlaphalāhāro vicacāra mahāvane kadācil lakṣmaṇam ṛte rāmadevaḥ pratāpavān
49.3
चित्रकूटवनोद्देशे वैदेह्युत्सङ्गम् आश्रितः सुष्वाप स मुहूर्तं तु ततः काको दुरात्मवान्
citrakūṭavanoddeśe vaidehyutsaṅgam āśritaḥ suṣvāpa sa muhūrtaṃ tu tataḥ kāko durātmavān
49.4
सीताभिमुखम् अभ्येत्य विददार स्तनान्तरम् विदार्य वृक्षम् आरुह्य स्थितो ऽसौ वायसाधमः
sītābhimukham abhyetya vidadāra stanāntaram vidārya vṛkṣam āruhya sthito 'sau vāyasādhamaḥ
49.5
ततः प्रबुद्धो रामो ऽसौ दृष्ट्वा रक्तं स्तनान्तरे शोकाविष्टां तु सीतां ताम् उवाच कमलेक्षणः
tataḥ prabuddho rāmo 'sau dṛṣṭvā raktaṃ stanāntare śokāviṣṭāṃ tu sītāṃ tām uvāca kamalekṣaṇaḥ
49.6
वद स्तनान्तरे भद्रे तव रक्तस्य कारणम् इत्युक्ता सा च तं प्राह भर्तारं विनयान्विता
vada stanāntare bhadre tava raktasya kāraṇam ityuktā sā ca taṃ prāha bhartāraṃ vinayānvitā
49.7
पश्य राजेन्द्र वृक्षाग्रे वायसं दुष्टचेष्टितम् अनेनैव कृतं कर्म सुप्ते त्वयि महामते
paśya rājendra vṛkṣāgre vāyasaṃ duṣṭaceṣṭitam anenaiva kṛtaṃ karma supte tvayi mahāmate
49.8
रामो ऽपि दृष्टवान् काकं तस्मिन् क्रोधम् अथाकरोत् इषीकास्त्रं समाधय ब्रह्मास्त्रेणाभिमन्त्रितम्
rāmo 'pi dṛṣṭavān kākaṃ tasmin krodham athākarot iṣīkāstraṃ samādhaya brahmāstreṇābhimantritam
49.9
काकम् उद्दिश्य चिक्षेप सो ऽप्य् अधावद् भयान्वितः स त्व् इन्द्रस्य सुतो राजन्न् इन्द्रलोकं विवेश ह
kākam uddiśya cikṣepa so 'py adhāvad bhayānvitaḥ sa tv indrasya suto rājann indralokaṃ viveśa ha
49.10
रामास्त्रं प्रज्वलद् दीप्तं तस्यानु प्रविवेश वै विदितार्थश् च देवेन्द्रो देवैः सह समन्वितः
rāmāstraṃ prajvalad dīptaṃ tasyānu praviveśa vai viditārthaś ca devendro devaiḥ saha samanvitaḥ
49.11
निष्क्रामयच् च तं दुष्टं राघवस्यापकारिणम् ततो ऽसौ सर्वदेवैस् तु देवलोकाद् बहिः कृतः
niṣkrāmayac ca taṃ duṣṭaṃ rāghavasyāpakāriṇam tato 'sau sarvadevais tu devalokād bahiḥ kṛtaḥ
49.12
पुनः सो ऽप्य् अपतद् रामं राजानं शरणं गतः पाहि राम महाबाहो अज्ञानाद् अपकारिणम्
punaḥ so 'py apatad rāmaṃ rājānaṃ śaraṇaṃ gataḥ pāhi rāma mahābāho ajñānād apakāriṇam
49.13
इति ब्रुवन्तं तं प्राह रामः कमललोचनः अमोघं च ममैवास्त्रम् अङ्गम् एकं प्रयच्छ वै
iti bruvantaṃ taṃ prāha rāmaḥ kamalalocanaḥ amoghaṃ ca mamaivāstram aṅgam ekaṃ prayaccha vai
49.14
ततो जीवसि दुष्ट त्वम् अपकारो महान् कृतः इत्युक्तो ऽसौ स्वकं नेत्रम् एकम् अस्त्राय दत्तवान्
tato jīvasi duṣṭa tvam apakāro mahān kṛtaḥ ityukto 'sau svakaṃ netram ekam astrāya dattavān
49.15
अस्त्रं तन्नेत्रम् एकं तु भस्मीकृत्य समाययौ ततः प्रभृति काकानां सर्वेषाम् एकनेत्रता
astraṃ tannetram ekaṃ tu bhasmīkṛtya samāyayau tataḥ prabhṛti kākānāṃ sarveṣām ekanetratā
49.16
चक्षुषैकेन पश्यन्ति हेतुना तेन पार्थिव उषित्वा तत्र सुचिरं चित्रकूटे स राघवः
cakṣuṣaikena paśyanti hetunā tena pārthiva uṣitvā tatra suciraṃ citrakūṭe sa rāghavaḥ
49.17
जगाम दण्डकारण्यं नानामुनिनिषेवितम् सभ्रातृकः सभार्यश् च तापसं वेषम् आस्थितः
jagāma daṇḍakāraṇyaṃ nānāmuniniṣevitam sabhrātṛkaḥ sabhāryaś ca tāpasaṃ veṣam āsthitaḥ
49.18
धनुःपर्वसुपाणिश्च सेषुधिश् च महाबलः ततो ददर्श तत्रस्थान् अम्बुभक्षान् महामुनीन्
dhanuḥparvasupāṇiśca seṣudhiś ca mahābalaḥ tato dadarśa tatrasthān ambubhakṣān mahāmunīn
49.19
अश्मकुट्टान् अनेकांश् च दन्तोलूखलिनस् तथा पञ्चाग्निमध्यगान् अन्यान् अन्यान् उग्रतपश् चरान्
aśmakuṭṭān anekāṃś ca dantolūkhalinas tathā pañcāgnimadhyagān anyān anyān ugratapaś carān
49.20
तान् दृष्ट्वा प्रणिपत्योच्चै रामस् तैश् चाभिनन्दितः ततो ऽखिलं वनं दृष्ट्वा रामः साक्षाज् जनार्दनः
tān dṛṣṭvā praṇipatyoccai rāmas taiś cābhinanditaḥ tato 'khilaṃ vanaṃ dṛṣṭvā rāmaḥ sākṣāj janārdanaḥ
49.21
भ्रातृभार्यासहायश् च संप्रतस्थे महामतिः दर्शयित्वा तु सीतायै वनं कुसुमितं शुभम्
bhrātṛbhāryāsahāyaś ca saṃpratasthe mahāmatiḥ darśayitvā tu sītāyai vanaṃ kusumitaṃ śubham
49.22
नानाश्चर्यसमायुक्तं शनैर् गच्छन् स दृष्टवान् कृष्णाङ्गं रक्तनेत्रं तु स्थूलशैलसमानकम्
nānāścaryasamāyuktaṃ śanair gacchan sa dṛṣṭavān kṛṣṇāṅgaṃ raktanetraṃ tu sthūlaśailasamānakam
49.23
शुभ्रदंष्ट्रं महाबाहुं संध्याघनशिरोरुहम् मेघस्वनं सापराधं शरं संधाय राघवः
śubhradaṃṣṭraṃ mahābāhuṃ saṃdhyāghanaśiroruham meghasvanaṃ sāparādhaṃ śaraṃ saṃdhāya rāghavaḥ
49.24
विव्याध राक्षसं क्रोधाल् लक्ष्मणेन सह प्रभुः अन्यैर् अवध्यं हत्वा तं गिरिगर्ते महातनुम्
vivyādha rākṣasaṃ krodhāl lakṣmaṇena saha prabhuḥ anyair avadhyaṃ hatvā taṃ girigarte mahātanum
49.25
शिलाभिश् छाद्य गतवाञ् शरभङ्गाश्रमं ततः तं नत्वा तत्र विश्रम्य तत्कथातुष्टमानसः
śilābhiś chādya gatavāñ śarabhaṅgāśramaṃ tataḥ taṃ natvā tatra viśramya tatkathātuṣṭamānasaḥ
49.26
तीक्ष्णाश्रमम् उपागम्य दृष्टवांस् तं महामुनिम् तेनादिष्टेन मार्गेण गत्वागस्त्यं ददर्श ह
tīkṣṇāśramam upāgamya dṛṣṭavāṃs taṃ mahāmunim tenādiṣṭena mārgeṇa gatvāgastyaṃ dadarśa ha
49.27
खड्गं तु विमलं तस्माद् अवाप रघुनन्दनः इषुधि चाक्षयशरं चापं चैव तु वैष्णवम्
khaḍgaṃ tu vimalaṃ tasmād avāpa raghunandanaḥ iṣudhi cākṣayaśaraṃ cāpaṃ caiva tu vaiṣṇavam
49.28
ततो ऽगस्त्याश्रमाद् रामो भ्रातृभार्यासमन्वितः गोदावर्याः समीपे तु पञ्चवट्याम् उवास सः
tato 'gastyāśramād rāmo bhrātṛbhāryāsamanvitaḥ godāvaryāḥ samīpe tu pañcavaṭyām uvāsa saḥ
49.29
ततो जटायुर् अभ्येत्य रामं कमललोचनम् नत्वा स्वकुलम् आख्याय स्थितवान् गृध्रनायकः
tato jaṭāyur abhyetya rāmaṃ kamalalocanam natvā svakulam ākhyāya sthitavān gṛdhranāyakaḥ
49.30
रामो ऽपि तत्र तं दृष्ट्वा आत्मवृत्तं विशेषतः कथयित्वा तु तं प्राह सीतां रक्ष महामते
rāmo 'pi tatra taṃ dṛṣṭvā ātmavṛttaṃ viśeṣataḥ kathayitvā tu taṃ prāha sītāṃ rakṣa mahāmate
49.31
इत्युक्तो ऽसौ जटायुस् तु रामम् आलिङ्ग्य सादरम् कार्यार्थं तु गते रामे भ्रात्रा सह वनान्तरम्
ityukto 'sau jaṭāyus tu rāmam āliṅgya sādaram kāryārthaṃ tu gate rāme bhrātrā saha vanāntaram
49.32
अहं रक्ष्यामि ते भार्यां स्थीयताम् अत्र शोभन इत्य् उक्त्वा गतवान् रामं गृध्रराजः स्वम् आश्रमम्
ahaṃ rakṣyāmi te bhāryāṃ sthīyatām atra śobhana ity uktvā gatavān rāmaṃ gṛdhrarājaḥ svam āśramam
49.33
समीपे दक्षिणे भागे नानापक्षिनिषेविते वसन्तं राघवं तत्र सीतया सह सुन्दरम्
samīpe dakṣiṇe bhāge nānāpakṣiniṣevite vasantaṃ rāghavaṃ tatra sītayā saha sundaram
49.34
मन्मथाकारसदृशं कथयन्तं महाकथाः कृत्वा मायामयं रूपं लावण्यगुणसंयुतम्
manmathākārasadṛśaṃ kathayantaṃ mahākathāḥ kṛtvā māyāmayaṃ rūpaṃ lāvaṇyaguṇasaṃyutam
49.35
मदनाक्रान्तहृदया कदाचिद् रावणानुजा गायन्ती सुस्वरं गीतं शनैर् आगत्य राक्षसी
madanākrāntahṛdayā kadācid rāvaṇānujā gāyantī susvaraṃ gītaṃ śanair āgatya rākṣasī
49.36
ददर्श रामम् आसीनं कानने सीतया सह अथ शूर्पणखा घोरा मायारूपधरा शुभा
dadarśa rāmam āsīnaṃ kānane sītayā saha atha śūrpaṇakhā ghorā māyārūpadharā śubhā
49.37
निःशङ्का दुष्टचित्ता सा राघवं प्रत्यभाषत भज मां कान्त कल्याणीं भजन्तीं कामिनीम् इह
niḥśaṅkā duṣṭacittā sā rāghavaṃ pratyabhāṣata bhaja māṃ kānta kalyāṇīṃ bhajantīṃ kāminīm iha
49.38
भजमानां त्यजेद् यस् तु तस्य दोषो महान् भवेत् इत्युक्तः शूर्पणखया रामस् ताम् आह पार्थिवः
bhajamānāṃ tyajed yas tu tasya doṣo mahān bhavet ityuktaḥ śūrpaṇakhayā rāmas tām āha pārthivaḥ
49.39
कलत्रवान् अहं बाले कनीयांसं भजस्व मे इति श्रुत्वा ततः प्राह राक्षसी कामरूपिणी
kalatravān ahaṃ bāle kanīyāṃsaṃ bhajasva me iti śrutvā tataḥ prāha rākṣasī kāmarūpiṇī
49.40
अतीव निपुणा चाहं रतिकर्मणि राघव त्यक्त्वैनाम् अनभिज्ञां त्वं सीतां मां भज शोभनम्
atīva nipuṇā cāhaṃ ratikarmaṇi rāghava tyaktvainām anabhijñāṃ tvaṃ sītāṃ māṃ bhaja śobhanam
49.41
इत्य् आकर्ण्य वचः प्राह रामस् तां धर्मतत्परः परस्त्रियं न गच्छे ऽहं त्वम् इतो गच्छ लक्ष्मणम्
ity ākarṇya vacaḥ prāha rāmas tāṃ dharmatatparaḥ parastriyaṃ na gacche 'haṃ tvam ito gaccha lakṣmaṇam
49.42
तस्य नात्र वने भार्या त्वाम् असौ संग्रहीष्यति इत्युक्ता सा पुनः प्राह रामं राजीवलोचनम्
tasya nātra vane bhāryā tvām asau saṃgrahīṣyati ityuktā sā punaḥ prāha rāmaṃ rājīvalocanam
49.43
यथा स्याल् लक्ष्मणो भर्ता तथा त्वं देहि पत्रकम् तथैवम् उक्त्वा मतिमान् रामः कमललोचनः
yathā syāl lakṣmaṇo bhartā tathā tvaṃ dehi patrakam tathaivam uktvā matimān rāmaḥ kamalalocanaḥ
49.44
छिन्ध्य् अस्या नासिकाम् इति मोक्तव्या नात्र संशयः इति रामो महाराजो लिख्य पत्रं प्रदत्तवान्
chindhy asyā nāsikām iti moktavyā nātra saṃśayaḥ iti rāmo mahārājo likhya patraṃ pradattavān
49.45
सा गृहीत्वा तु तत्पत्रं गत्वा तस्मान् मुदान्विता गत्वा दत्तवती तद्वल् लक्ष्मणाय महात्मने
sā gṛhītvā tu tatpatraṃ gatvā tasmān mudānvitā gatvā dattavatī tadval lakṣmaṇāya mahātmane
49.46
तां दृष्ट्वा लक्ष्मणः प्राह राक्षसीं कामरूपिणीम् न लङ्घ्यं रघववचो मया तिष्ठात्मकश्मले
tāṃ dṛṣṭvā lakṣmaṇaḥ prāha rākṣasīṃ kāmarūpiṇīm na laṅghyaṃ raghavavaco mayā tiṣṭhātmakaśmale
49.47
तां प्रगृह्य ततः खड्गम् उद्यम्य विमलं सुधीः तेन तत्कर्णनासां तु विच्छेद तिलकाण्डवत्
tāṃ pragṛhya tataḥ khaḍgam udyamya vimalaṃ sudhīḥ tena tatkarṇanāsāṃ tu viccheda tilakāṇḍavat
49.48
छिन्ननासा ततः सा तु रुरोद भृशदुःखिता हा दशास्य मम भ्रातः सर्वदेवविमर्दक
chinnanāsā tataḥ sā tu ruroda bhṛśaduḥkhitā hā daśāsya mama bhrātaḥ sarvadevavimardaka
49.49
हा कष्टं कुम्भकर्णाद्या-याता मे चापदा परा हा हा कष्टं गुणनिधे विभीषण महामते
hā kaṣṭaṃ kumbhakarṇādyā-yātā me cāpadā parā hā hā kaṣṭaṃ guṇanidhe vibhīṣaṇa mahāmate
49.50
इत्य् एवम् आर्ता रुदती सा गत्वा खरदूषणौ त्रिशिरसं च सा दृष्ट्वा निवेद्यात्मपराभवम्
ity evam ārtā rudatī sā gatvā kharadūṣaṇau triśirasaṃ ca sā dṛṣṭvā nivedyātmaparābhavam
49.51
रामम् आह जनस्थाने भ्रात्रा सह महाबलम् ज्ञात्वा ते राघवं क्रुद्धाः प्रेषयाम्_असुर् ऊर्जितान्
rāmam āha janasthāne bhrātrā saha mahābalam jñātvā te rāghavaṃ kruddhāḥ preṣayām_asur ūrjitān
49.52
चतुर्दशसहस्राणि राक्षसानां बलीयसाम् अग्रे निजग्मुस् तेनैव रक्षसां नायकास् त्रयः
caturdaśasahasrāṇi rākṣasānāṃ balīyasām agre nijagmus tenaiva rakṣasāṃ nāyakās trayaḥ
49.53
रावणेन नियुक्तास् ते पुरैव तु महाबलाः महाबलपरीवारा जनस्थानम् उपागताः
rāvaṇena niyuktās te puraiva tu mahābalāḥ mahābalaparīvārā janasthānam upāgatāḥ
49.54
क्रोधेन महताविष्टा दृष्ट्वा तां छिन्ननासिकाम् रुदतीम् अश्रुदिग्धाङ्गीं भगिनीं रावणस्य तु
krodhena mahatāviṣṭā dṛṣṭvā tāṃ chinnanāsikām rudatīm aśrudigdhāṅgīṃ bhaginīṃ rāvaṇasya tu
49.55
रामो ऽपि तद्बलं दृष्ट्वा राक्षसानां बलीयसाम् संस्थाप्य लक्ष्मणं तत्र सीताया रक्षणं प्रति
rāmo 'pi tadbalaṃ dṛṣṭvā rākṣasānāṃ balīyasām saṃsthāpya lakṣmaṇaṃ tatra sītāyā rakṣaṇaṃ prati
49.56
गत्वा तु प्रहितैस् तत्र राक्षसैर् बलदर्पितैः चतुर्दशसहस्रं तु राक्षसानां महाबलम्
gatvā tu prahitais tatra rākṣasair baladarpitaiḥ caturdaśasahasraṃ tu rākṣasānāṃ mahābalam
49.57
क्षणेन निहतं तेन शरैर् अग्निशिखोपमैः खरश् च निहतस् तेन दूषणश् च महाबलः
kṣaṇena nihataṃ tena śarair agniśikhopamaiḥ kharaś ca nihatas tena dūṣaṇaś ca mahābalaḥ
49.58
त्रिशिराश् च महारोषाद् रणे रामेण पातितः हत्वा तान् राक्षसान् दुष्टान् रामश् चाश्रमम् आविशत्
triśirāś ca mahāroṣād raṇe rāmeṇa pātitaḥ hatvā tān rākṣasān duṣṭān rāmaś cāśramam āviśat
49.59
शूर्पणखा च रुदती रावणान्तिकम् आगता छिन्ननासां च तां दृष्ट्वा रावणो भगिनीं तदा
śūrpaṇakhā ca rudatī rāvaṇāntikam āgatā chinnanāsāṃ ca tāṃ dṛṣṭvā rāvaṇo bhaginīṃ tadā
49.60
मारीचं प्राह दुर्बुद्धिः सीताहरणकर्मणि पुष्पकेण विमानेन गत्वाहं त्वं च मातुल
mārīcaṃ prāha durbuddhiḥ sītāharaṇakarmaṇi puṣpakeṇa vimānena gatvāhaṃ tvaṃ ca mātula
49.61
जनस्थानसमीपे तु स्थित्वा तत्र ममाज्ञया सौवर्णमृगरूपं त्वम् आस्थाय तु शनैः शनैः
janasthānasamīpe tu sthitvā tatra mamājñayā sauvarṇamṛgarūpaṃ tvam āsthāya tu śanaiḥ śanaiḥ
49.62
गच्छ त्वं तत्र कार्यार्थं यत्र सीता व्यवस्थिता दृष्ट्वा सा मृगपोतं त्वां सौवर्णं त्वयि मातुल
gaccha tvaṃ tatra kāryārthaṃ yatra sītā vyavasthitā dṛṣṭvā sā mṛgapotaṃ tvāṃ sauvarṇaṃ tvayi mātula
49.63
स्पृहां करिष्यते रामं प्रेषयिष्यति बन्धने तद्वाक्यात् तत्र गछन्तं धावस्व गहने वने
spṛhāṃ kariṣyate rāmaṃ preṣayiṣyati bandhane tadvākyāt tatra gachantaṃ dhāvasva gahane vane
49.64
लक्ष्मणस्यापकर्षार्थं वक्तव्यं वागुदीरणम् ततः पुष्पकम् आरुह्य मायारूपेण चाप्य् अहम्
lakṣmaṇasyāpakarṣārthaṃ vaktavyaṃ vāgudīraṇam tataḥ puṣpakam āruhya māyārūpeṇa cāpy aham
49.65
तां सीताम् अहम् आनेष्ये तस्याम् आसक्तमानसः त्वम् अपि स्वेच्छया पश्चाद् आगमिष्यसि शोभन
tāṃ sītām aham āneṣye tasyām āsaktamānasaḥ tvam api svecchayā paścād āgamiṣyasi śobhana
49.66
इत्युक्ते रावणेनाथ मारीचो वाक्यम् अब्रवीत् त्वम् एव गच्छ पापिष्ठ नाहं गच्छामि तत्र वै
ityukte rāvaṇenātha mārīco vākyam abravīt tvam eva gaccha pāpiṣṭha nāhaṃ gacchāmi tatra vai
49.67
पुरैवानेन रामेण व्यथितो ऽहं मुनेर् मखे इत्युक्तवति मारीचे रावणः क्रोधमूर्च्छितः
puraivānena rāmeṇa vyathito 'haṃ muner makhe ityuktavati mārīce rāvaṇaḥ krodhamūrcchitaḥ
49.68
मारीचं हन्तुम् आरेभे मारीचो ऽप्य् आह रावणम् तव हस्तवधाद् वीर रामेण मरणं वरम्
mārīcaṃ hantum ārebhe mārīco 'py āha rāvaṇam tava hastavadhād vīra rāmeṇa maraṇaṃ varam
49.69
अहं गमिष्यामि तत्र यत्र त्वं नेतुम् इच्छसि अथ पुष्पकम् आरुह्य जनस्थानम् उपागतः
ahaṃ gamiṣyāmi tatra yatra tvaṃ netum icchasi atha puṣpakam āruhya janasthānam upāgataḥ
49.70
मारीचस् तत्र सौवर्णं मृगम् आस्थाय चाग्रतः जगाम यत्र सा सीता वर्तते जनकात्मजा
mārīcas tatra sauvarṇaṃ mṛgam āsthāya cāgrataḥ jagāma yatra sā sītā vartate janakātmajā
49.71
सौवर्णं मृगपोतं तु दृष्ट्वा सीता यशस्विनी भाविकर्मवशाद् रामम् उवाच पतिम् आत्मनः
sauvarṇaṃ mṛgapotaṃ tu dṛṣṭvā sītā yaśasvinī bhāvikarmavaśād rāmam uvāca patim ātmanaḥ
49.72
गृहीत्वा देहि सौवर्णं मृगपोतं नृपात्मज अयोधायां तु मद्गेहे क्रीडनार्थम् इदं मम
gṛhītvā dehi sauvarṇaṃ mṛgapotaṃ nṛpātmaja ayodhāyāṃ tu madgehe krīḍanārtham idaṃ mama
49.73
तयैवम् उक्तो रामस् तु लक्ष्मणं स्थाप्य तत्र वै रक्षणार्थं तु सीताया गतो ऽसौ मृगपृष्ठतह्
tayaivam ukto rāmas tu lakṣmaṇaṃ sthāpya tatra vai rakṣaṇārthaṃ tu sītāyā gato 'sau mṛgapṛṣṭhatah
49.74
रामेण चानुयातो ऽसौ अभ्यधावद् वने मृगः ततः सरेण विव्याध रामस् तं मृगपोतकम्
rāmeṇa cānuyāto 'sau abhyadhāvad vane mṛgaḥ tataḥ sareṇa vivyādha rāmas taṃ mṛgapotakam
49.75
हा लक्ष्मणेति चोक्त्वासौ निपपात महीतले मारीचः पर्वताकारस् तेन नष्टो बभूव सः
hā lakṣmaṇeti coktvāsau nipapāta mahītale mārīcaḥ parvatākāras tena naṣṭo babhūva saḥ
49.76
आकर्ण्य रुदतः शब्दं सीता लक्ष्मणम् अब्रवीत् गच्छ लक्ष्मण पुत्र त्वं यत्रायं शब्द उत्थितः
ākarṇya rudataḥ śabdaṃ sītā lakṣmaṇam abravīt gaccha lakṣmaṇa putra tvaṃ yatrāyaṃ śabda utthitaḥ
49.77
भ्रातुर् ज्येष्ठस्य तत् त्वं वै रुदतः श्रूयते ध्वनिः प्रायो रामस्य संदेहं लक्षये ऽहम् महात्मनः
bhrātur jyeṣṭhasya tat tvaṃ vai rudataḥ śrūyate dhvaniḥ prāyo rāmasya saṃdehaṃ lakṣaye 'ham mahātmanaḥ
49.78
इत्युक्तः स तथा प्राह लक्ष्मणस् ताम् अनिन्दिताम् न हि रामस्य संदेहो न भयं विद्यते क्वचित्
ityuktaḥ sa tathā prāha lakṣmaṇas tām aninditām na hi rāmasya saṃdeho na bhayaṃ vidyate kvacit
49.79
इति ब्रुवानं तं सीता भाविकर्मबलाद् भृतम् लक्ष्मणं प्राह वैदेही विरुद्धवचनं तदा
iti bruvānaṃ taṃ sītā bhāvikarmabalād bhṛtam lakṣmaṇaṃ prāha vaidehī viruddhavacanaṃ tadā
49.80
मृते रामे तु माम् इच्छन्न् अतस् त्वं न गमिष्यसि इत्युक्तः स विनीतात्मा असहन्न् अप्रियं वचः
mṛte rāme tu mām icchann atas tvaṃ na gamiṣyasi ityuktaḥ sa vinītātmā asahann apriyaṃ vacaḥ
49.81
जगाम रामम् अन्वेष्टुं तदा पार्थिवनन्दनः संन्यासवेषम् आस्थाय रावणो ऽपि दुरात्मवान्
jagāma rāmam anveṣṭuṃ tadā pārthivanandanaḥ saṃnyāsaveṣam āsthāya rāvaṇo 'pi durātmavān
49.82
स सीतापार्श्वम् आसाद्य वचनं चेदम् उक्तवान् आगतो भरतः श्रीमान् अयोध्याया महामतिः
sa sītāpārśvam āsādya vacanaṃ cedam uktavān āgato bharataḥ śrīmān ayodhyāyā mahāmatiḥ
49.83
रामेण सह संभाष्य स्थितवांस् तत्र कानने मां च प्रेषितवान् रामो विमानम् इदम् आरुह
rāmeṇa saha saṃbhāṣya sthitavāṃs tatra kānane māṃ ca preṣitavān rāmo vimānam idam āruha
49.84
अयोध्यां याति रामस् तु भरतेन प्रसादितः मृगबालं तु वैदेहि क्रीडार्थं ते गृहीतवान्
ayodhyāṃ yāti rāmas tu bharatena prasāditaḥ mṛgabālaṃ tu vaidehi krīḍārthaṃ te gṛhītavān
49.85
क्लेशितासि महारण्ये बहुकालं त्वम् ईदृशम् संप्राप्तराज्यस् ते भर्ता रामः स रुचिराननः
kleśitāsi mahāraṇye bahukālaṃ tvam īdṛśam saṃprāptarājyas te bhartā rāmaḥ sa rucirānanaḥ
49.86
लक्ष्मणश् च विनीतात्मा विमानम् इदम् आरुह इत्युक्ता सा तथा गत्वा नीता तेन महात्मना
lakṣmaṇaś ca vinītātmā vimānam idam āruha ityuktā sā tathā gatvā nītā tena mahātmanā
49.87
आरुरोह विमानं तु छद्मना प्रेरिता सती तज् जगाम ततः शीघ्रं विमानं दक्षिणां दिशम्
āruroha vimānaṃ tu chadmanā preritā satī taj jagāma tataḥ śīghraṃ vimānaṃ dakṣiṇāṃ diśam
49.88
ततः सीता सुदुःखार्ता विललाप सुदुःखिता विमाने खे ऽपि रोदन्त्याश् चक्रे स्पर्शं न राक्षसः
tataḥ sītā suduḥkhārtā vilalāpa suduḥkhitā vimāne khe 'pi rodantyāś cakre sparśaṃ na rākṣasaḥ
49.89
रावणः स्वेन रूपेण बभूवाथ महातनुः दशग्रीवं महाकायं दृष्ट्वा सीता सुदुःखिता
rāvaṇaḥ svena rūpeṇa babhūvātha mahātanuḥ daśagrīvaṃ mahākāyaṃ dṛṣṭvā sītā suduḥkhitā
49.90
हा राम वञ्चिताद्याहं केनापि च्छद्मरूपिणा रक्षसा घोररूपेण त्रायस्वेति भयार्दिता
hā rāma vañcitādyāhaṃ kenāpi cchadmarūpiṇā rakṣasā ghorarūpeṇa trāyasveti bhayārditā
49.91
हे लक्ष्मण महाबाहो मां हि दुष्टेन रक्षसा द्रुतम् आगत्य रक्षस्व नीयमानाम् अथाकुलाम्
he lakṣmaṇa mahābāho māṃ hi duṣṭena rakṣasā drutam āgatya rakṣasva nīyamānām athākulām
49.92
एवं प्रलपमानायाः सीतायास् तन् महत् स्वनम् आकर्ण्य गृध्रराजस् तु जटायुस् तत्र चागतः
evaṃ pralapamānāyāḥ sītāyās tan mahat svanam ākarṇya gṛdhrarājas tu jaṭāyus tatra cāgataḥ
49.93
तिष्ठ रावण दुष्टात्मन् मुञ्च मुञ्चात्र मैथिलीम् इत्य् उक्त्वा युयुधे तेन जटायुस् तत्र वीर्यवान्
tiṣṭha rāvaṇa duṣṭātman muñca muñcātra maithilīm ity uktvā yuyudhe tena jaṭāyus tatra vīryavān
49.94
पक्षाभ्यां ताडयाम्_अस जटायुस् तस्य वक्षसि ताडयन्तं तु तं मत्वा बलवान् इति रावणः
pakṣābhyāṃ tāḍayām_asa jaṭāyus tasya vakṣasi tāḍayantaṃ tu taṃ matvā balavān iti rāvaṇaḥ
49.95
तुण्डचञ्चुप्रहारैस् तु भृशं तेन प्रपीडितः तत उत्थाप्य वेगेन चन्द्रहासम् असिं महत्
tuṇḍacañcuprahārais tu bhṛśaṃ tena prapīḍitaḥ tata utthāpya vegena candrahāsam asiṃ mahat
49.96
जघान तेन दुष्टात्मा जटायुं धर्मचारिणम् निपपात महीपृष्ठे जटायुः क्षीणचेतनः
jaghāna tena duṣṭātmā jaṭāyuṃ dharmacāriṇam nipapāta mahīpṛṣṭhe jaṭāyuḥ kṣīṇacetanaḥ
49.97
उवाच च दशग्रीवं दुष्टात्मन् न त्वया हतः चन्द्रहासस्य वीर्येण हतो ऽहं राक्षसाधम
uvāca ca daśagrīvaṃ duṣṭātman na tvayā hataḥ candrahāsasya vīryeṇa hato 'haṃ rākṣasādhama
49.98
निरायुधं को हनेन् मूढ सायुधस् त्वाम् ऋते जनः सीतापहरणं विद्धि मृत्युस् ते दुष्ट राक्षस
nirāyudhaṃ ko hanen mūḍha sāyudhas tvām ṛte janaḥ sītāpaharaṇaṃ viddhi mṛtyus te duṣṭa rākṣasa
49.99
दुष्ट रावण रामस् त्वां वधिष्यति न संशयः रुदती दुःखशोकार्ता जटायुं प्राह मैथिली
duṣṭa rāvaṇa rāmas tvāṃ vadhiṣyati na saṃśayaḥ rudatī duḥkhaśokārtā jaṭāyuṃ prāha maithilī
49.100
मत्कृते मरणम् यस्मात् त्वया प्राप्तं द्विजोत्तम तस्माद् रामप्रसादेन विष्णुलोकम् अवाप्स्यसि
matkṛte maraṇam yasmāt tvayā prāptaṃ dvijottama tasmād rāmaprasādena viṣṇulokam avāpsyasi
49.101
यावद् रामेण सङ्गस् ते भविष्यति महाद्विज तावत् तिष्ठन्तु ते प्राणा इत्य् उक्त्वा तु खगोत्तमम्
yāvad rāmeṇa saṅgas te bhaviṣyati mahādvija tāvat tiṣṭhantu te prāṇā ity uktvā tu khagottamam
49.102
ततस् तान्य् अर्पितान्य् अङ्गाद् भूषणानि विमुच्य सा शीघ्रं निबध्य वस्त्रेण रामहस्तं गमिष्यथ
tatas tāny arpitāny aṅgād bhūṣaṇāni vimucya sā śīghraṃ nibadhya vastreṇa rāmahastaṃ gamiṣyatha
49.103
इत्य् उक्त्वा पातयाम्_अस भूमौ सीता सुदुःखिता एवं हृत्वा स सीतां तु जटायुं पात्य भूतले
ity uktvā pātayām_asa bhūmau sītā suduḥkhitā evaṃ hṛtvā sa sītāṃ tu jaṭāyuṃ pātya bhūtale
49.104
पुष्पकेण गतः शीघ्रं लङ्कां दुष्टनिशाचरः अशोकवनिकामध्ये स्थापयित्वा स मैथिलीम्
puṣpakeṇa gataḥ śīghraṃ laṅkāṃ duṣṭaniśācaraḥ aśokavanikāmadhye sthāpayitvā sa maithilīm
49.105
इमाम् अत्रैव रक्षध्वं राक्षस्यो विकृताननाः इत्य् आदिश्य गृहं यातो रावणो राक्षसेश्वरः
imām atraiva rakṣadhvaṃ rākṣasyo vikṛtānanāḥ ity ādiśya gṛhaṃ yāto rāvaṇo rākṣaseśvaraḥ
49.106
लङ्कानिवासिनश् चोचुर् एकान्तं च परस्परम् अस्याः पुर्या विनाशार्थं स्थापितेयं दुरात्मना
laṅkānivāsinaś cocur ekāntaṃ ca parasparam asyāḥ puryā vināśārthaṃ sthāpiteyaṃ durātmanā
49.107
राक्षसीभिर् विरूपाभी रक्ष्यमाणा समन्ततः सीता च दुःखिता तत्र स्मरन्ती रामम् एव सा
rākṣasībhir virūpābhī rakṣyamāṇā samantataḥ sītā ca duḥkhitā tatra smarantī rāmam eva sā
49.108
उवास सा सुदुःखार्ता दुःखिता रुदती भृशम् यथा ज्ञानखले देवी हंसयाना सरस्वती
uvāsa sā suduḥkhārtā duḥkhitā rudatī bhṛśam yathā jñānakhale devī haṃsayānā sarasvatī
49.109
सुग्रीवभृत्या हरयश् चतुरश् च यदृच्छया वस्त्रबद्धं तयोत्सृष्टं गृहीत्वा भूषणं द्रुतम्
sugrīvabhṛtyā harayaś caturaś ca yadṛcchayā vastrabaddhaṃ tayotsṛṣṭaṃ gṛhītvā bhūṣaṇaṃ drutam
49.110
स्वभर्त्रे विनिवेद्योचुः सुग्रीवाय महात्मने अरण्ये ऽभून् महायुद्धं जटायो रावणस्य च
svabhartre vinivedyocuḥ sugrīvāya mahātmane araṇye 'bhūn mahāyuddhaṃ jaṭāyo rāvaṇasya ca
49.111
अथ रामश् च तं हत्वा मारीचं माययागतम् निवृत्तो लक्षणं दृष्ट्वा तेन गत्वा स्वम् आश्रमम्
atha rāmaś ca taṃ hatvā mārīcaṃ māyayāgatam nivṛtto lakṣaṇaṃ dṛṣṭvā tena gatvā svam āśramam
49.112
सीताम् अपश्यन् दुःखार्तः प्ररुरोद स राघवः लक्ष्मणश् च महातेजा रुरोद भृशदुःखितः
sītām apaśyan duḥkhārtaḥ praruroda sa rāghavaḥ lakṣmaṇaś ca mahātejā ruroda bhṛśaduḥkhitaḥ
49.113
बहुप्रकारम् अस्वस्थं रुदन्तं राघवं तदा भूतले पतितं धीमान् उत्थाप्याश्वास्य लक्ष्मणः
bahuprakāram asvasthaṃ rudantaṃ rāghavaṃ tadā bhūtale patitaṃ dhīmān utthāpyāśvāsya lakṣmaṇaḥ
49.114
उवाच वचनं प्राप्तं तदा यत् तच् छृणुष्व मे अतिवेलं महाराज न शोकं कर्तुम् अर्हसि
uvāca vacanaṃ prāptaṃ tadā yat tac chṛṇuṣva me ativelaṃ mahārāja na śokaṃ kartum arhasi
49.115
उत्तिष्ठोत्तिष्ठ शीघ्रं त्वं सीतां मृगयितुं प्रभो इत्य् एवं वदता तेन लक्ष्मणेन महात्मना
uttiṣṭhottiṣṭha śīghraṃ tvaṃ sītāṃ mṛgayituṃ prabho ity evaṃ vadatā tena lakṣmaṇena mahātmanā
49.116
उत्थापितो नरपतिर् दुःखितो दुःखितेन तु भ्रात्रा सह जगामाथ सीतां मृगयितुं वनम्
utthāpito narapatir duḥkhito duḥkhitena tu bhrātrā saha jagāmātha sītāṃ mṛgayituṃ vanam
49.117
वनानि सर्वाणि विशोध्य राघवो गिरीन् समस्तान् गिरिसानुगोचरान् तथा मुनीनाम् अपि चाश्रमान् बहूंस् तृणादिवल्लीगहनेषु भूमिषु
vanāni sarvāṇi viśodhya rāghavo girīn samastān girisānugocarān tathā munīnām api cāśramān bahūṃs tṛṇādivallīgahaneṣu bhūmiṣu
49.118
नदीतटे भूविवरे गुहायां निरीक्षमाणो ऽपि महानुभावः प्रियाम् अपश्यन् भृशदुःखितस् तदा जटायुषं वीक्ष्य च घातितं नृपः
nadītaṭe bhūvivare guhāyāṃ nirīkṣamāṇo 'pi mahānubhāvaḥ priyām apaśyan bhṛśaduḥkhitas tadā jaṭāyuṣaṃ vīkṣya ca ghātitaṃ nṛpaḥ
49.119
अहो भवान् केन हतस् त्वम् ईदृशीं दशाम् अवाप्तो ऽसि मृतो ऽसि जीवसि ममाद्य सर्वं समदुःखितस्य भोः पत्नीवियोगाद् इह चागतस्य वै
aho bhavān kena hatas tvam īdṛśīṃ daśām avāpto 'si mṛto 'si jīvasi mamādya sarvaṃ samaduḥkhitasya bhoḥ patnīviyogād iha cāgatasya vai
49.120
इत्युक्तमात्रे विहगो ऽथ कृच्छ्राद् उवाच वाचं मधुरां तदानीम् शृणुष्व राजन् मम वृत्तम् अत्र वदामि दृष्टं च कृतं च सद्यः
ityuktamātre vihago 'tha kṛcchrād uvāca vācaṃ madhurāṃ tadānīm śṛṇuṣva rājan mama vṛttam atra vadāmi dṛṣṭaṃ ca kṛtaṃ ca sadyaḥ
49.121
दशाननस् ताम् अपनीय मायया सीतां समारोप्य विमानम् उत्तमम् जगाम खे दक्षिणदिङ्मुखो ऽसौ सीता च माता विललाप दुःखिता
daśānanas tām apanīya māyayā sītāṃ samāropya vimānam uttamam jagāma khe dakṣiṇadiṅmukho 'sau sītā ca mātā vilalāpa duḥkhitā
49.122
आकर्ण्य सीतास्वनम् आगतो ऽहं सीतां विमोक्तुं स्वबलेन राघव युद्धं च तेनाहम् अतीव कृत्वा हतः पुनः खड्गबलेन रक्षसा
ākarṇya sītāsvanam āgato 'haṃ sītāṃ vimoktuṃ svabalena rāghava yuddhaṃ ca tenāham atīva kṛtvā hataḥ punaḥ khaḍgabalena rakṣasā
49.123
वैदेहिवाक्याद् इह जीवता मया दृष्टो भवान् स्वर्गम् इतो गमिष्ये मा राम शोकं कुरु भूमिपाल जह्य् अद्य दुष्टं सगणं तु नैरृतम्
vaidehivākyād iha jīvatā mayā dṛṣṭo bhavān svargam ito gamiṣye mā rāma śokaṃ kuru bhūmipāla jahy adya duṣṭaṃ sagaṇaṃ tu nairṛtam
49.124
रामो जटायुषेत्युक्तः पुनस् तं चाह शोकतः स्वस्त्य् अस्तु ते द्विजवर गतिस् तु परमास्तु ते
rāmo jaṭāyuṣetyuktaḥ punas taṃ cāha śokataḥ svasty astu te dvijavara gatis tu paramāstu te
49.125
ततो जटायुः स्वं देहं विहाय गतवान् दिवम् विमानेन तु रम्येण सेव्यमानो ऽप्सरोगणैः
tato jaṭāyuḥ svaṃ dehaṃ vihāya gatavān divam vimānena tu ramyeṇa sevyamāno 'psarogaṇaiḥ
49.126
रामो ऽपि दग्ध्वा तद्देहं स्नातो दत्त्वा जलाञ्जलिम् भ्रात्रा स गच्छन् दुःखार्तो राक्षसीं पथि दृष्टवान्
rāmo 'pi dagdhvā taddehaṃ snāto dattvā jalāñjalim bhrātrā sa gacchan duḥkhārto rākṣasīṃ pathi dṛṣṭavān
49.127
उद्वमन्तीं महोल्काभां विवृतास्यां भयंकरीम् क्षयं नयन्तीं जन्तून् वै पातयित्वा गतो रुषा
udvamantīṃ maholkābhāṃ vivṛtāsyāṃ bhayaṃkarīm kṣayaṃ nayantīṃ jantūn vai pātayitvā gato ruṣā
49.128
गच्छन् वनान्तरं रामः स कबन्धं ददर्श ह विरूपं जठरमुखं दीर्घबाहुं घनस्तनम्
gacchan vanāntaraṃ rāmaḥ sa kabandhaṃ dadarśa ha virūpaṃ jaṭharamukhaṃ dīrghabāhuṃ ghanastanam
49.129
रुन्धानं राममार्गं तु दृष्ट्वा तं दग्धवाञ् शनैः दग्धो ऽसौ दिव्यरूपी तु खस्थो रामम् अभाषत
rundhānaṃ rāmamārgaṃ tu dṛṣṭvā taṃ dagdhavāñ śanaiḥ dagdho 'sau divyarūpī tu khastho rāmam abhāṣata
49.130
राम राम महाबाहो त्वया मम महामते विरूपं नाशितं विर मुनिशापाच् चिरागतम्
rāma rāma mahābāho tvayā mama mahāmate virūpaṃ nāśitaṃ vira muniśāpāc cirāgatam
49.131
त्रिदिवं यामि धन्यो ऽस्मि त्वत्प्रसादान् न संशयः त्वं सीताप्राप्तये सख्यं कुरु सूर्यसुतेन भोः
tridivaṃ yāmi dhanyo 'smi tvatprasādān na saṃśayaḥ tvaṃ sītāprāptaye sakhyaṃ kuru sūryasutena bhoḥ
49.132
वानरेन्द्रेण गत्वा तु सुग्रीवे स्वं निवेद्य वै भविष्यति नृपश्रेष्ठ ऋष्यमूकगिरिं व्रज
vānarendreṇa gatvā tu sugrīve svaṃ nivedya vai bhaviṣyati nṛpaśreṣṭha ṛṣyamūkagiriṃ vraja
49.133
इत्य् उक्वा तु गते तस्मिन् रामो लक्ष्मणसंयुतः सिद्धैस् तु मुनिभिः शून्यम् आश्रमं प्रविवेश ह
ity ukvā tu gate tasmin rāmo lakṣmaṇasaṃyutaḥ siddhais tu munibhiḥ śūnyam āśramaṃ praviveśa ha
49.134
तत्रस्थां तापसीं दृष्ट्वा तया संलाप्य संस्थितः शबरीं मुनिमुख्यानां स पर्याहतकल्मषाम्
tatrasthāṃ tāpasīṃ dṛṣṭvā tayā saṃlāpya saṃsthitaḥ śabarīṃ munimukhyānāṃ sa paryāhatakalmaṣām
49.135
तया संपूजितो रामो बदरादिभिर् ईश्वरः साप्य् एनं पूजयित्वा तु स्वाम् अवस्थां निवेद्य वै
tayā saṃpūjito rāmo badarādibhir īśvaraḥ sāpy enaṃ pūjayitvā tu svām avasthāṃ nivedya vai
49.136
सीतां त्वं प्राप्स्यसीत्य् उक्त्वा प्रविश्याग्निं दिवंगता दिवं प्रस्थाप्य तां चापि जगामान्यत्र राघवः
sītāṃ tvaṃ prāpsyasīty uktvā praviśyāgniṃ divaṃgatā divaṃ prasthāpya tāṃ cāpi jagāmānyatra rāghavaḥ
49.137
ततो विनीतेन गुणान्वितेन भ्रात्रा समेतो जगदेकनाथः प्रियावियोगेन सुदुःखितात्मा जगाम याम्यां स तु रामदेवः
tato vinītena guṇānvitena bhrātrā sameto jagadekanāthaḥ priyāviyogena suduḥkhitātmā jagāma yāmyāṃ sa tu rāmadevaḥ
Adhyāya 50
50.1
इति श्रीनरसिंहपुराणे रामप्रादुर्भावे एकोनपञ्चाशो ऽध्यायः ॥ नर्प् 49 वालिना कृतवैरो ऽथ दुर्गवर्ती हरीश्वरः सुग्रीवो दृष्टवान् दूराद् दृष्ट्वाह पवनात्मजम्
iti śrīnarasiṃhapurāṇe rāmaprādurbhāve ekonapañcāśo 'dhyāyaḥ || narp 49 vālinā kṛtavairo 'tha durgavartī harīśvaraḥ sugrīvo dṛṣṭavān dūrād dṛṣṭvāha pavanātmajam
50.2
कस्येमौ सुधनुःपाणी चीरवल्कलधारिणौ पश्यन्तौ सरसीं दिव्यां पद्मोत्पलसमावृताम्
kasyemau sudhanuḥpāṇī cīravalkaladhāriṇau paśyantau sarasīṃ divyāṃ padmotpalasamāvṛtām
50.3
नानारूपधराव् एतौ तापसं वेषम् आस्थितौ वालिदूताव् इह प्राप्ताव् इति निश्चित्य सूर्यजः
nānārūpadharāv etau tāpasaṃ veṣam āsthitau vālidūtāv iha prāptāv iti niścitya sūryajaḥ
50.4
उत्पपात भयत्रस्तः ऋष्यमूकाद् वनान्तरम् वानरैः सहितः सर्वैर् अगस्त्याश्रमम् उत्तमम्
utpapāta bhayatrastaḥ ṛṣyamūkād vanāntaram vānaraiḥ sahitaḥ sarvair agastyāśramam uttamam
50.5
तत्र स्थित्वा स सुग्रीवः प्राह वायुसुतं पुनः हनूमन् पृच्छ शीघ्रं त्वं गच्छ तापसवेषधृक्
tatra sthitvā sa sugrīvaḥ prāha vāyusutaṃ punaḥ hanūman pṛccha śīghraṃ tvaṃ gaccha tāpasaveṣadhṛk
50.6
कौ हि कस्य सुतौ जातौ किमर्थं तत्र संस्थितौ ज्ञात्वा सत्यं मम ब्रूहि वायुपुत्र महामते
kau hi kasya sutau jātau kimarthaṃ tatra saṃsthitau jñātvā satyaṃ mama brūhi vāyuputra mahāmate
50.7
इत्युक्तो हनुमान् गत्वा पम्पातटम् अनुत्तमम् बिक्षुरूपी स तं प्राह रामं भ्रात्रा समन्वितम्
ityukto hanumān gatvā pampātaṭam anuttamam bikṣurūpī sa taṃ prāha rāmaṃ bhrātrā samanvitam
50.8
को भवान् इह संप्राप्तस् तथ्यं ब्रूहि महामते अरण्ये निर्जने घोरे कुतस् त्वं किं प्रयोजनम्
ko bhavān iha saṃprāptas tathyaṃ brūhi mahāmate araṇye nirjane ghore kutas tvaṃ kiṃ prayojanam
50.9
एवं वदन्तं तं प्राह लक्ष्मणो भ्रातुर् आज्ञया प्रवक्ष्यामि निबोध त्वं रामवृत्तान्तम् आदितः
evaṃ vadantaṃ taṃ prāha lakṣmaṇo bhrātur ājñayā pravakṣyāmi nibodha tvaṃ rāmavṛttāntam āditaḥ
50.10
राजा दशरथो नाम बभूव भुवि विश्रुतः तस्य पुत्रो महाबुद्धे रामो ज्येष्ठो ममाग्रजः
rājā daśaratho nāma babhūva bhuvi viśrutaḥ tasya putro mahābuddhe rāmo jyeṣṭho mamāgrajaḥ
50.11
अस्याभिषेक आरब्धः कैकेय्या तु निवारितः पितुर् आज्ञाम् अयं कुर्वन् रामो भ्राता ममाग्रजः
asyābhiṣeka ārabdhaḥ kaikeyyā tu nivāritaḥ pitur ājñām ayaṃ kurvan rāmo bhrātā mamāgrajaḥ
50.12
मया सह विनिष्क्रम्य सीतया सह भार्यया प्रविष्टो दण्डकारण्यं नानामुनिसमाकुलम्
mayā saha viniṣkramya sītayā saha bhāryayā praviṣṭo daṇḍakāraṇyaṃ nānāmunisamākulam
50.13
जनस्थाने निवसतो रामस्यास्य महात्मनः भार्या सीता तत्र वने केनापि पाप्मना हृता
janasthāne nivasato rāmasyāsya mahātmanaḥ bhāryā sītā tatra vane kenāpi pāpmanā hṛtā
50.14
सीताम् अन्वेषयन् वीरो रामः कमललोचनः इहायातस् त्वया दृष्ट इति वृत्तान्तम् ईरितम्
sītām anveṣayan vīro rāmaḥ kamalalocanaḥ ihāyātas tvayā dṛṣṭa iti vṛttāntam īritam
50.15
श्रुत्वा ततो वचस् तस्य लक्ष्मणस्य महात्मनः अव्यञ्जितात्मा विश्वासाद् *धनूमान् मारुतात्मजः
*śrutvā tato vacas tasya lakṣmaṇasya mahātmanaḥ avyañjitātmā viśvāsād dhanūmān mārutātmajaḥ
50.16
त्वं मे स्वामी इति वदन् रामं रघुपतिं तदा आश्वास्यानीय सुग्रीवं तयोः सख्यम् अकारयत्
tvaṃ me svāmī iti vadan rāmaṃ raghupatiṃ tadā āśvāsyānīya sugrīvaṃ tayoḥ sakhyam akārayat
50.17
शिरस्य् आरोप्य पादाब्जं रामस्य विदितात्मनः सुग्रीवो वानरेन्द्रस् तु उवाच मधुराक्षरम्
śirasy āropya pādābjaṃ rāmasya viditātmanaḥ sugrīvo vānarendras tu uvāca madhurākṣaram
50.18
अद्यप्रभृति राजेन्द्र त्वं मे स्वामी न संशयः अहं तु तव भृत्यश् च वानरैः सहितः प्रभो
adyaprabhṛti rājendra tvaṃ me svāmī na saṃśayaḥ ahaṃ tu tava bhṛtyaś ca vānaraiḥ sahitaḥ prabho
50.19
त्वच्छत्रुर् मम शत्रुः स्याद् अद्यप्रभृति राघव मित्रं ते मम सन्मित्रं त्वद्दुःखं तन् ममापि च
tvacchatrur mama śatruḥ syād adyaprabhṛti rāghava mitraṃ te mama sanmitraṃ tvadduḥkhaṃ tan mamāpi ca
50.20
त्वत्प्रीतिर् एव मत्प्रीतिर् इत्य् उक्त्वा पुनर् आह तम् वाली नाम मम ज्येष्ठो महाबलपराक्रमः
tvatprītir eva matprītir ity uktvā punar āha tam vālī nāma mama jyeṣṭho mahābalaparākramaḥ
50.21
भार्यापहारी दुष्टात्मा मदनासक्तमानसः त्वाम् ऋते पुरुषव्याघ्र नास्ति हन्ताद्य वालिनम्
bhāryāpahārī duṣṭātmā madanāsaktamānasaḥ tvām ṛte puruṣavyāghra nāsti hantādya vālinam
50.22
युगपत् सप्ततालांस् तु तरून् यो वै वधिष्यति स तं वधिष्यतीत्य् उक्तं पुराणज्ञैर् नृपात्मज
yugapat saptatālāṃs tu tarūn yo vai vadhiṣyati sa taṃ vadhiṣyatīty uktaṃ purāṇajñair nṛpātmaja
50.23
तत्प्रियार्थं हि रामो ऽपि श्रीमांश् छित्त्वा महातरून् अर्धाकृष्टेन बाणेन युगपद् रघुनन्दनः
tatpriyārthaṃ hi rāmo 'pi śrīmāṃś chittvā mahātarūn ardhākṛṣṭena bāṇena yugapad raghunandanaḥ
50.24
विद्ध्वा महातरून् रामः सुग्रीवं प्राह पार्थिवम् वालिना गच्छ युध्यस्व कृतचिह्नो रवेः सुत
viddhvā mahātarūn rāmaḥ sugrīvaṃ prāha pārthivam vālinā gaccha yudhyasva kṛtacihno raveḥ suta
50.25
इत्युक्तः कृतचिह्नो ऽयं युद्धं चक्रे ऽथ वालिना रामो ऽपि तत्र गत्वाथ शरेणैकेन वालिनम्
ityuktaḥ kṛtacihno 'yaṃ yuddhaṃ cakre 'tha vālinā rāmo 'pi tatra gatvātha śareṇaikena vālinam
50.26
विव्याध वीर्यवान् वाली पपात च ममार च वित्रस्तं वालिपुत्रं तु अङ्गदं विनयान्वितम्
vivyādha vīryavān vālī papāta ca mamāra ca vitrastaṃ vāliputraṃ tu aṅgadaṃ vinayānvitam
50.27
रणशौण्डं यौवराज्ये नियुक्त्वा राघवस् तदा तां च तारां तथा दत्त्वा रामश् च रविसूनवे
raṇaśauṇḍaṃ yauvarājye niyuktvā rāghavas tadā tāṃ ca tārāṃ tathā dattvā rāmaś ca ravisūnave
50.28
सुग्रीवं प्राह धर्मात्मा रामः कमललोचनः राज्यम् अन्वेषय स्वं त्वं कपीनां पुनर् आव्रज
sugrīvaṃ prāha dharmātmā rāmaḥ kamalalocanaḥ rājyam anveṣaya svaṃ tvaṃ kapīnāṃ punar āvraja
50.29
त्वं सीतान्वेषणे यत्नं कुरु शीघ्रं हरीश्वर इत्युक्तः प्राह सुग्रीवो रामं लक्ष्मणसंयुतम्
tvaṃ sītānveṣaṇe yatnaṃ kuru śīghraṃ harīśvara ityuktaḥ prāha sugrīvo rāmaṃ lakṣmaṇasaṃyutam
50.30
प्रावृट्कालो महान् प्राप्तः सांप्रतं रघुनन्दन वानराणां गतिर् नास्ति वने वर्षति वासवे
prāvṛṭkālo mahān prāptaḥ sāṃprataṃ raghunandana vānarāṇāṃ gatir nāsti vane varṣati vāsave
50.31
गते तस्मिंस् तु राजेन्द्र प्राप्ते शरदि निर्मले चारान् संप्रेषयिष्यामि वानरान् दिक्षु राघव
gate tasmiṃs tu rājendra prāpte śaradi nirmale cārān saṃpreṣayiṣyāmi vānarān dikṣu rāghava
50.32
इत्य् उक्त्वा रामचन्द्रं स तं प्रणम्य कपीश्वरः पम्पापुरं प्रविश्याथ रेमे तारासमन्वितः
ity uktvā rāmacandraṃ sa taṃ praṇamya kapīśvaraḥ pampāpuraṃ praviśyātha reme tārāsamanvitaḥ
50.33
रामो ऽपि विधिवद् भ्रात्रा शैलसानौ महावने निवासं कृतवान् शैले नीलकण्ठे महामतिः
rāmo 'pi vidhivad bhrātrā śailasānau mahāvane nivāsaṃ kṛtavān śaile nīlakaṇṭhe mahāmatiḥ
50.34
प्रावृट्काले गते कृच्छ्रात् प्राप्ते शरदि राघवः सीतावियोगाद् व्यथितः सौमित्रिं प्राह लक्ष्मणम्
prāvṛṭkāle gate kṛcchrāt prāpte śaradi rāghavaḥ sītāviyogād vyathitaḥ saumitriṃ prāha lakṣmaṇam
50.35
उल्लङ्घितस् तु समयः सुग्रीवेण ततो रुषा लक्ष्मणं प्राह काकुत्स्थो भ्रातरं भ्रातृवत्सलः
ullaṅghitas tu samayaḥ sugrīveṇa tato ruṣā lakṣmaṇaṃ prāha kākutstho bhrātaraṃ bhrātṛvatsalaḥ
50.36
गच्छ लक्ष्मण दुष्टो ऽसौ नागतः कपिनायकः गते तु वर्षाकाले ऽहं आगमिष्यामि ते ऽन्तिकम्
gaccha lakṣmaṇa duṣṭo 'sau nāgataḥ kapināyakaḥ gate tu varṣākāle 'haṃ āgamiṣyāmi te 'ntikam
50.37
अनेकैर् वानरैः सार्धम् इत्य् उक्त्वासौ तदा गतः तत्र गच्छ त्वरायुक्तो यत्रास्ते कपिनायकः
anekair vānaraiḥ sārdham ity uktvāsau tadā gataḥ tatra gaccha tvarāyukto yatrāste kapināyakaḥ
50.38
तं दुष्टं अग्रतः कृत्वा हरिसेनासमन्वितम् रमन्तं तारया सार्धं शीघ्रम् आनय मां प्रति
taṃ duṣṭaṃ agrataḥ kṛtvā harisenāsamanvitam ramantaṃ tārayā sārdhaṃ śīghram ānaya māṃ prati
50.39
नात्रागच्छति सुग्रीवो यद्य् असौ प्राप्तभूतिकः तदा त्वयैवं वक्तव्यः सुग्रीवो ऽनृतभाषकः
nātrāgacchati sugrīvo yady asau prāptabhūtikaḥ tadā tvayaivaṃ vaktavyaḥ sugrīvo 'nṛtabhāṣakaḥ
50.40
वालिहन्ता शरो दुष्ट करे मे ऽद्यापि तिष्ठति स्मृत्वैतद् आचर कपे रामवाक्यं हितं तव
vālihantā śaro duṣṭa kare me 'dyāpi tiṣṭhati smṛtvaitad ācara kape rāmavākyaṃ hitaṃ tava
50.41
इत्युक्तस् तु तथेत्य् उक्त्वा रामं नत्वा च लक्ष्मणः पम्पापुरं जगामाथ सुग्रीवो यत्र तिष्ठति दृष्ट्वा स तत्र सुग्रीवं कपिराजं बभाष वै
ityuktas tu tathety uktvā rāmaṃ natvā ca lakṣmaṇaḥ pampāpuraṃ jagāmātha sugrīvo yatra tiṣṭhati dṛṣṭvā sa tatra sugrīvaṃ kapirājaṃ babhāṣa vai
50.42
ताराभोगविषक्तस् त्वं रामकार्यपराङ्मुखः किं त्वया विस्मृतं सर्वं रामाग्रे समयं कृतम्
tārābhogaviṣaktas tvaṃ rāmakāryaparāṅmukhaḥ kiṃ tvayā vismṛtaṃ sarvaṃ rāmāgre samayaṃ kṛtam
50.43
सीताम् अन्विष्य दास्यामि यत्र क्वापीति दुर्मते हत्वा तु वालिनं राज्यं येन दत्तं पुरा तव
sītām anviṣya dāsyāmi yatra kvāpīti durmate hatvā tu vālinaṃ rājyaṃ yena dattaṃ purā tava
50.44
त्वाम् ऋते को ऽवमन्येत कपीन्द्र पापचेतस प्रतिश्रुत्य च रामस्य भार्याहीनस्य भूपते
tvām ṛte ko 'vamanyeta kapīndra pāpacetasa pratiśrutya ca rāmasya bhāryāhīnasya bhūpate
50.45
साहाय्यं ते करोमीति देवाग्निजलसंनिधौ ये ये च शत्रवो राजंस् ते ते च मम शत्रवः
sāhāyyaṃ te karomīti devāgnijalasaṃnidhau ye ye ca śatravo rājaṃs te te ca mama śatravaḥ
50.46
मित्राणि यानि ते देव तानि मित्राणि मे सदा सीताम् अन्वेषितुं राजन् वानरैर् बहुभिर् वृतः
mitrāṇi yāni te deva tāni mitrāṇi me sadā sītām anveṣituṃ rājan vānarair bahubhir vṛtaḥ
50.47
सत्यं यास्यामि ते पार्श्वम् इत्य् उक्त्वा को ऽन्यथाकरोत् त्वाम् ऋते पापिनं दुष्टं रामदेवस्य संनिधौ
satyaṃ yāsyāmi te pārśvam ity uktvā ko 'nyathākarot tvām ṛte pāpinaṃ duṣṭaṃ rāmadevasya saṃnidhau
50.48
कारयित्वा तु तेनैवं स्वकार्यं दुष्टवानर ऋषीणां सत्यवद् वाक्यं त्वयि दृष्टं मयाधुना
kārayitvā tu tenaivaṃ svakāryaṃ duṣṭavānara ṛṣīṇāṃ satyavad vākyaṃ tvayi dṛṣṭaṃ mayādhunā
50.49
सर्वस्य हि कृतार्थस्य मतिर् अन्या प्रवर्तते वत्सः क्षीरक्षयं दृष्ट्वा परित्यजति मातरम्
sarvasya hi kṛtārthasya matir anyā pravartate vatsaḥ kṣīrakṣayaṃ dṛṣṭvā parityajati mātaram
50.50
जनवृत्तविदां लोके सर्वज्ञानां महात्मनाम् न तं पश्यामि लोके ऽस्मिन् कृतं प्रतिकरोति यः
janavṛttavidāṃ loke sarvajñānāṃ mahātmanām na taṃ paśyāmi loke 'smin kṛtaṃ pratikaroti yaḥ
50.51
शास्त्रेषु निष्कृतिर् दृष्टा महापातकिनाम् अपि कृतघ्नस्य कपे दुष्ट न दृष्टा निष्कृतिः पुरा
śāstreṣu niṣkṛtir dṛṣṭā mahāpātakinām api kṛtaghnasya kape duṣṭa na dṛṣṭā niṣkṛtiḥ purā
50.52
कृतघ्नता न कार्या ते त्वत्कृतं समयं स्मर एह्य् एह्य् आगच्छ शरणं ककुत्स्थं हितपालकम्
kṛtaghnatā na kāryā te tvatkṛtaṃ samayaṃ smara ehy ehy āgaccha śaraṇaṃ kakutsthaṃ hitapālakam
50.53
यदि नायासि च कपे रामवाक्यम् इदं शृणु नयिषे मृत्युसदनं सुग्रीवं वालिनं यथा
yadi nāyāsi ca kape rāmavākyam idaṃ śṛṇu nayiṣe mṛtyusadanaṃ sugrīvaṃ vālinaṃ yathā
50.54
स शरो विद्यते ऽस्माकं येन वाली हतः कपिः लक्ष्मणेनैवम् उक्तो ऽसौ सुग्रीवः कपिनायकः
sa śaro vidyate 'smākaṃ yena vālī hataḥ kapiḥ lakṣmaṇenaivam ukto 'sau sugrīvaḥ kapināyakaḥ
50.55
निर्गत्य तु नमश् चक्रे लक्ष्मणं मन्त्रिणोदितः उवाच च महात्मानं लक्ष्मणं वानराधिपः
nirgatya tu namaś cakre lakṣmaṇaṃ mantriṇoditaḥ uvāca ca mahātmānaṃ lakṣmaṇaṃ vānarādhipaḥ
50.56
अज्ञानकृतपापानाम् अस्माकं क्षन्तुम् अर्हसि समयः कृतो मया राज्ञा रामेणामिततेजसा
ajñānakṛtapāpānām asmākaṃ kṣantum arhasi samayaḥ kṛto mayā rājñā rāmeṇāmitatejasā
50.57
यस् तदानीं महाभाग तम् अद्यापि न लङ्घये यास्यामि निखिलैर् अद्य कपिभिर् नृपनन्दन
yas tadānīṃ mahābhāga tam adyāpi na laṅghaye yāsyāmi nikhilair adya kapibhir nṛpanandana
50.58
त्वया सह महावीर रामपार्श्वं न संशयः मां दृष्ट्वा तत्र काकुत्स्थो यद् वक्ष्यति च मां प्रति
tvayā saha mahāvīra rāmapārśvaṃ na saṃśayaḥ māṃ dṛṣṭvā tatra kākutstho yad vakṣyati ca māṃ prati
50.59
तत् सर्वं शिरसा गृह्य करिष्यामि न संशयः सन्ति मे हरयः शूराः सीतान्वेषणकर्मणि
tat sarvaṃ śirasā gṛhya kariṣyāmi na saṃśayaḥ santi me harayaḥ śūrāḥ sītānveṣaṇakarmaṇi
50.60
तान्य् अहं प्रेषयिष्यामि दिक्षु सर्वासु पार्थिव इत्युक्तः कपिराजेन सुग्रीवेण स लक्ष्मणः
tāny ahaṃ preṣayiṣyāmi dikṣu sarvāsu pārthiva ityuktaḥ kapirājena sugrīveṇa sa lakṣmaṇaḥ
50.61
एहि शीघ्रं गमिष्यामो रामपार्श्वम् इतो ऽधुना सेना चाहूयतां वीर ऋक्षाणां हरिणाम् अपि
ehi śīghraṃ gamiṣyāmo rāmapārśvam ito 'dhunā senā cāhūyatāṃ vīra ṛkṣāṇāṃ hariṇām api
50.62
यां दृष्ट्वा प्रीतिम् अबह्येति राघवस् ते महामते इत्युक्तो लक्ष्मणेनाथ सुग्रीवः स तु वीर्यवान्
yāṃ dṛṣṭvā prītim abahyeti rāghavas te mahāmate ityukto lakṣmaṇenātha sugrīvaḥ sa tu vīryavān
50.63
पार्श्वस्थं युवराजानम् अङ्गदं संज्ञयाब्रवीत् सो ऽपि निर्गत्य सेनानीम् आह सेनापतिं तदा
pārśvasthaṃ yuvarājānam aṅgadaṃ saṃjñayābravīt so 'pi nirgatya senānīm āha senāpatiṃ tadā
50.64
तेनाहूताः समागत्य ऋक्षवानरकोटयः गुहास्थाश् च गिरिस्थाश् च वृक्षस्थाश् चैव वानराः
tenāhūtāḥ samāgatya ṛkṣavānarakoṭayaḥ guhāsthāś ca giristhāś ca vṛkṣasthāś caiva vānarāḥ
50.65
तैः सार्धं पर्वताकारैर् वानरैर् भीमविक्रमैः सुग्रीवः शीघ्रम् आगत्य ववन्दे राघवं तदा
taiḥ sārdhaṃ parvatākārair vānarair bhīmavikramaiḥ sugrīvaḥ śīghram āgatya vavande rāghavaṃ tadā
50.66
लक्ष्मणो ऽपि नमस्कृत्य रामं भ्रातरम् अब्रवीत् प्रसादं कुरु सुग्रीवे विनीते चाधुना नृप
lakṣmaṇo 'pi namaskṛtya rāmaṃ bhrātaram abravīt prasādaṃ kuru sugrīve vinīte cādhunā nṛpa
50.67
इत्युक्तो राघवस् तेन भ्राता सुग्रीवम् अब्रवीत् आगच्छात्र महावीर सुग्रीव कुशलं तव
ityukto rāghavas tena bhrātā sugrīvam abravīt āgacchātra mahāvīra sugrīva kuśalaṃ tava
50.68
श्रुत्वेत्थं रामवचनं प्रसन्नं च नराधिपम् शिरस्य् अञ्जलिम् आधाय सुग्रीवो रामम् अब्रवीत्
śrutvetthaṃ rāmavacanaṃ prasannaṃ ca narādhipam śirasy añjalim ādhāya sugrīvo rāmam abravīt
50.69
तदा मे कुशलं राजन् सीतादेवी तव प्रभो अन्विष्य तु यदा दत्ता मया भवति नान्यथा
tadā me kuśalaṃ rājan sītādevī tava prabho anviṣya tu yadā dattā mayā bhavati nānyathā
50.70
इत्युक्ते वचने तेन हनूमान् मारुतात्मजः नत्वा रामं बभाषैनं सुग्रीवं कपिनायकम्
ityukte vacane tena hanūmān mārutātmajaḥ natvā rāmaṃ babhāṣainaṃ sugrīvaṃ kapināyakam
50.71
शृणु सुग्रीव मे वाक्यं राजायं दुःखितो भृशम् सीतावियोगेन च सदा नाश्नाति च फलादिकम्
śṛṇu sugrīva me vākyaṃ rājāyaṃ duḥkhito bhṛśam sītāviyogena ca sadā nāśnāti ca phalādikam
50.72
अस्य दुःखेन सततं लक्ष्मणो ऽयं सुदुःखितः एतयोर् अत्र यावस्था तां श्रुत्वा भरतो ऽनुजः
asya duḥkhena satataṃ lakṣmaṇo 'yaṃ suduḥkhitaḥ etayor atra yāvasthā tāṃ śrutvā bharato 'nujaḥ
50.73
दुःखी भवति तद्दुःखाद् दुःखं प्राप्नोति तज्जनः यत एवम् अतो राजन् सीतान्वेषनम् आचर
duḥkhī bhavati tadduḥkhād duḥkhaṃ prāpnoti tajjanaḥ yata evam ato rājan sītānveṣanam ācara
50.74
इत्युक्ते वचने तत्र वायुपुत्रेण धीमता जाम्बवान् अतितेजस्वी नत्वा रामं पुरःस्थितः
ityukte vacane tatra vāyuputreṇa dhīmatā jāmbavān atitejasvī natvā rāmaṃ puraḥsthitaḥ
50.75
स प्राह कपिराजं तं नीतिमान् नीतिमद् वचः यद् उक्तं वायुपुत्रेण तत् तथेत्य् अवगच्छ भोः
sa prāha kapirājaṃ taṃ nītimān nītimad vacaḥ yad uktaṃ vāyuputreṇa tat tathety avagaccha bhoḥ
50.76
यत्र क्वापि स्थिता सीता रामभार्या यशस्विनी पतिव्रता महाभागा वैदेही जनकात्मजा
yatra kvāpi sthitā sītā rāmabhāryā yaśasvinī pativratā mahābhāgā vaidehī janakātmajā
50.77
अद्यापि वृत्तसंपन्ना इति मे मनसि स्थितम् न हि कल्याणचित्तायाः सीतायाः केनचिद् भुवि
adyāpi vṛttasaṃpannā iti me manasi sthitam na hi kalyāṇacittāyāḥ sītāyāḥ kenacid bhuvi
50.78
पराभवो ऽस्ति सुग्रीव प्रेषयाद्यैव वानरान् इत्युक्तस् तेन सुग्रीवः प्रीतात्मा कपिनायकः
parābhavo 'sti sugrīva preṣayādyaiva vānarān ityuktas tena sugrīvaḥ prītātmā kapināyakaḥ
50.79
पश्चिमायां दिशि तदा प्रेषयाम् अस तान् कपीन् अन्वेष्टुं रामभार्यां तां महाबलपराक्रमः
paścimāyāṃ diśi tadā preṣayām asa tān kapīn anveṣṭuṃ rāmabhāryāṃ tāṃ mahābalaparākramaḥ
50.80
उत्तरस्यां दिशि तदा नियुतान् वानरान् असौ प्रेषयाम्_अस धर्मात्मा सीतान्वेषणकर्मणि
uttarasyāṃ diśi tadā niyutān vānarān asau preṣayām_asa dharmātmā sītānveṣaṇakarmaṇi
50.81
पूर्वास्यां दिशि कपींश् च कपिराजः प्रतापवान् प्रेषयाम्_अस रामस्य सुभारान्वेषणाय वै
pūrvāsyāṃ diśi kapīṃś ca kapirājaḥ pratāpavān preṣayām_asa rāmasya subhārānveṣaṇāya vai
50.82
इति तान् प्रेषयाम्_अस वानरान् वानराधिपः सुग्रीवो वालिपुत्रं तम् अङ्गदं प्राह बुद्धिमान्
iti tān preṣayām_asa vānarān vānarādhipaḥ sugrīvo vāliputraṃ tam aṅgadaṃ prāha buddhimān
50.83
त्वं गच्छ दक्षिणं देशं सीतान्वेषणकर्मणि जाम्बवांश् च हनूमांश् च मैन्दो द्विविद एव च
tvaṃ gaccha dakṣiṇaṃ deśaṃ sītānveṣaṇakarmaṇi jāmbavāṃś ca hanūmāṃś ca maindo dvivida eva ca
50.84
नीलाद्याश् चैव हरयो महाबलपराक्रमाः अनुयास्यन्ति गच्छन्तं त्वाम् अद्य मम शासनात्
nīlādyāś caiva harayo mahābalaparākramāḥ anuyāsyanti gacchantaṃ tvām adya mama śāsanāt
50.85
अचिराद् एव यूयं तां दृष्ट्वा सीतां यशस्विनीम् स्थानतो रूपतश् चैव शीलतश् च विशेषतः
acirād eva yūyaṃ tāṃ dṛṣṭvā sītāṃ yaśasvinīm sthānato rūpataś caiva śīlataś ca viśeṣataḥ
50.86
केन नीता च कुत्रास्ते ज्ञात्वात्रागच्छ पुत्रक इत्युक्तः कपिराजेन पितृव्येण महात्मना
kena nītā ca kutrāste jñātvātrāgaccha putraka ityuktaḥ kapirājena pitṛvyeṇa mahātmanā
50.87
अङ्गदस् तूर्णम् उत्थाय तस्याज्ञां शिरसा दधे इत्युक्ते दूरतः स्थाप्य वानरान् अथ जाम्बवान्
aṅgadas tūrṇam utthāya tasyājñāṃ śirasā dadhe ityukte dūrataḥ sthāpya vānarān atha jāmbavān
50.88
रामं च लक्ष्मणं चैव सुग्रीवं मारुतात्मजम् एकतः स्थाप्य तान् आह नीतिमान् नीतिमद् वचः
rāmaṃ ca lakṣmaṇaṃ caiva sugrīvaṃ mārutātmajam ekataḥ sthāpya tān āha nītimān nītimad vacaḥ
50.89
श्रूयतां वचनं मे ऽद्य सीतान्वेषणकर्मणि श्रुत्वा च तद् गृहाण त्वं रोचते यन् नृपात्मज
śrūyatāṃ vacanaṃ me 'dya sītānveṣaṇakarmaṇi śrutvā ca tad gṛhāṇa tvaṃ rocate yan nṛpātmaja
50.90
रावणेन जनस्थानान् नीयमाना तपस्विनी जटायुषा तु सा दृष्ट्वा शक्त्या युद्धं प्रकुर्वता
rāvaṇena janasthānān nīyamānā tapasvinī jaṭāyuṣā tu sā dṛṣṭvā śaktyā yuddhaṃ prakurvatā
50.91
भूषणानि च दृष्टानि तया क्षिप्तानि तेन वै तान्य् अस्माभिः प्रदृष्टानि सुग्रीवायार्पितानि च
bhūṣaṇāni ca dṛṣṭāni tayā kṣiptāni tena vai tāny asmābhiḥ pradṛṣṭāni sugrīvāyārpitāni ca
50.92
जटायुवाक्याद् राजेन्द्र सत्यम् इत्य् अवधारय एतस्मात् कारणात् सीता नीता तेनैव रक्षसा
jaṭāyuvākyād rājendra satyam ity avadhāraya etasmāt kāraṇāt sītā nītā tenaiva rakṣasā
50.93
रावणेन महाबाहो लङ्कायां वर्तते तु सा त्वां स्मरन्ती तु तत्रस्था त्वद्दुःखेन सुदुःखिता
rāvaṇena mahābāho laṅkāyāṃ vartate tu sā tvāṃ smarantī tu tatrasthā tvadduḥkhena suduḥkhitā
50.94
रक्षन्ती यत्नतो वृत्तं तत्रापि जनकात्मजा त्वद्ध्यानेनैव स्वान् प्राणान् धारयन्ती शुभानना
rakṣantī yatnato vṛttaṃ tatrāpi janakātmajā tvaddhyānenaiva svān prāṇān dhārayantī śubhānanā
50.95
स्थिता प्रायेण ते देवी सीता दुःखपरायणा हितम् एव च ते राजन्न् उदधेर् लङ्घने क्षमम्
sthitā prāyeṇa te devī sītā duḥkhaparāyaṇā hitam eva ca te rājann udadher laṅghane kṣamam
50.96
वायुपुत्रं हनूमन्तं त्वम् अत्रादेष्टुम् अर्हसि त्वं चाप्य् अर्हसि सुग्रीव प्रेषितुं मारुतात्मजम्
vāyuputraṃ hanūmantaṃ tvam atrādeṣṭum arhasi tvaṃ cāpy arhasi sugrīva preṣituṃ mārutātmajam
50.97
तम् ऋते सागरं गन्तुं वानराणां न विद्यते बलं कस्यापि वा वीर इति मे मनसि स्थितम्
tam ṛte sāgaraṃ gantuṃ vānarāṇāṃ na vidyate balaṃ kasyāpi vā vīra iti me manasi sthitam
50.98
क्रियतां मद्वचः क्षिप्रं हितं पथ्यं च नः सदा उक्ते जाम्बवतैवं तु नीतिस्वल्पाक्षरान्विते
kriyatāṃ madvacaḥ kṣipraṃ hitaṃ pathyaṃ ca naḥ sadā ukte jāmbavataivaṃ tu nītisvalpākṣarānvite
50.99
वाक्ये वानरराजो ऽसौ शीघ्रम् उत्थाय चासनात् वायुपुत्रसमीपं तु तं गत्वा वाक्यम् अब्रवीत्
vākye vānararājo 'sau śīghram utthāya cāsanāt vāyuputrasamīpaṃ tu taṃ gatvā vākyam abravīt
50.100
शृणु मद्वचनं वीर हनुमन् मारुतात्मज अयम् इक्ष्वाकुतिलको राजा रामः प्रतापवान्
śṛṇu madvacanaṃ vīra hanuman mārutātmaja ayam ikṣvākutilako rājā rāmaḥ pratāpavān
50.101
पितुर् आदेशम् आदाय भ्रातृभार्यासमन्वितः प्रविष्टो दण्डकारण्यं साक्षाद् धर्मपरायणः
pitur ādeśam ādāya bhrātṛbhāryāsamanvitaḥ praviṣṭo daṇḍakāraṇyaṃ sākṣād dharmaparāyaṇaḥ
50.102
सर्वात्मा सर्वलोकेशो विष्णुर् मानुषरूपवान् अस्य भार्या हृता तेन दुष्टेनापि दुरात्मना
sarvātmā sarvalokeśo viṣṇur mānuṣarūpavān asya bhāryā hṛtā tena duṣṭenāpi durātmanā
50.103
तद्वियोगजदुःखार्तो विचिन्वंस् तां वने वने त्वया दृष्टो नृपः पूर्वम् अयं वीरः प्रतापवान्
tadviyogajaduḥkhārto vicinvaṃs tāṃ vane vane tvayā dṛṣṭo nṛpaḥ pūrvam ayaṃ vīraḥ pratāpavān
50.104
एतेन सह संगम्य समयं चापि कारितम् अनेन निहतः शत्रुर् मम वालिर् महाबलः
etena saha saṃgamya samayaṃ cāpi kāritam anena nihataḥ śatrur mama vālir mahābalaḥ
50.105
अस्य प्रसादेन कपे राज्यं प्राप्तं मयाधुना मया च तत् पर्तिज्ञातम् अस्य साहाय्यकर्मणि
asya prasādena kape rājyaṃ prāptaṃ mayādhunā mayā ca tat partijñātam asya sāhāyyakarmaṇi
50.106
तत् सत्यं कर्तुम् इच्छामि त्वद्बलान् मारुतात्मज उत्तीर्य सागरं वीर दृष्ट्वा सीताम् अनिन्दिताम्
tat satyaṃ kartum icchāmi tvadbalān mārutātmaja uttīrya sāgaraṃ vīra dṛṣṭvā sītām aninditām
50.107
भूयस् तर्तुं बलं नास्ति वानराणां त्वया विना अतस् त्वम् एव जानासि स्वामिकार्यं महामते
bhūyas tartuṃ balaṃ nāsti vānarāṇāṃ tvayā vinā atas tvam eva jānāsi svāmikāryaṃ mahāmate
50.108
बलवान् नीतिमांश् चैव दक्षस् त्वं दौत्यकर्मणि तेनैवम् उक्तो हनुमान् सुग्रीवेण महात्मना
balavān nītimāṃś caiva dakṣas tvaṃ dautyakarmaṇi tenaivam ukto hanumān sugrīveṇa mahātmanā
50.109
स्वामिनो ऽर्थं न किं कुर्याम् ईदृशं किं नु भाषसे इत्युक्तो वायुपुत्रेण रामस् तं पुरतः स्थितम्
svāmino 'rthaṃ na kiṃ kuryām īdṛśaṃ kiṃ nu bhāṣase ityukto vāyuputreṇa rāmas taṃ purataḥ sthitam
50.110
प्राह वाक्यं महाबाहुर् बाष्पसंपूर्णलोचनः सीतां स्मृत्वा सुदुःखार्तः कालयुक्तम् अमित्रजित्
prāha vākyaṃ mahābāhur bāṣpasaṃpūrṇalocanaḥ sītāṃ smṛtvā suduḥkhārtaḥ kālayuktam amitrajit
50.111
त्वयि भारं समारोप्य समुद्रतरणादिकम् सुग्रीवः स्थाप्यते ह्य् अत्र मया सार्धं महामते
tvayi bhāraṃ samāropya samudrataraṇādikam sugrīvaḥ sthāpyate hy atra mayā sārdhaṃ mahāmate
50.112
हनूमंस् तत्र गच्छ त्वं मत्प्रीत्यै कृतनिश्चयः ज्ञातीनां च तथा प्रीत्यै सुग्रीवस्य विशेषतः
hanūmaṃs tatra gaccha tvaṃ matprītyai kṛtaniścayaḥ jñātīnāṃ ca tathā prītyai sugrīvasya viśeṣataḥ
50.113
प्रायेण रक्षसा नीता भार्या मे जनकात्मजा तत्र गच्छ महावीर यत्र सीता व्यवस्थिता
prāyeṇa rakṣasā nītā bhāryā me janakātmajā tatra gaccha mahāvīra yatra sītā vyavasthitā
50.114
यदि पृच्छति सादृश्यं मदाकारम् अशेषतः अतो निरीक्ष्य मां भूयो लक्ष्मणं च ममानुजम्
yadi pṛcchati sādṛśyaṃ madākāram aśeṣataḥ ato nirīkṣya māṃ bhūyo lakṣmaṇaṃ ca mamānujam
50.115
ज्ञात्वा सर्वाङ्गगं लक्ष्म सकलं चावयोर् इह नान्यथा विश्वसेत् सीता इति मे मनसि स्थितम्
jñātvā sarvāṅgagaṃ lakṣma sakalaṃ cāvayor iha nānyathā viśvaset sītā iti me manasi sthitam
50.116
इत्युक्तो रामदेवेन प्रभञ्जनसुतो बली उत्थाय तत्पुरः स्थित्वा कृताञ्जलिर् उवाच तम्
ityukto rāmadevena prabhañjanasuto balī utthāya tatpuraḥ sthitvā kṛtāñjalir uvāca tam
50.117
जानामि लक्षणं सर्वं युवयोस् तु विशेषतः गच्छामि कपिभिः सार्धं त्वं शोकं मा कुरुष्व वै
jānāmi lakṣaṇaṃ sarvaṃ yuvayos tu viśeṣataḥ gacchāmi kapibhiḥ sārdhaṃ tvaṃ śokaṃ mā kuruṣva vai
50.118
अन्यच् च देह्य् अभिज्ञानं विश्वासो येन मे भवेत् सीतायास् तव देव्यास् तु राजन् राजीवलोचन
anyac ca dehy abhijñānaṃ viśvāso yena me bhavet sītāyās tava devyās tu rājan rājīvalocana
50.119
इत्युक्तो वायुपुत्रेण रामः कमललोचनः अङ्गुलीयकम् उन्मुच्य दत्तवान् रामचिह्नितम्
ityukto vāyuputreṇa rāmaḥ kamalalocanaḥ aṅgulīyakam unmucya dattavān rāmacihnitam
50.120
तद् गृहीत्वा तदा सो ऽपि हनूमान् मारुतात्मजः रामं प्रदक्षिणीकृत्य लक्ष्मणं च कपीश्वरम्
tad gṛhītvā tadā so 'pi hanūmān mārutātmajaḥ rāmaṃ pradakṣiṇīkṛtya lakṣmaṇaṃ ca kapīśvaram
50.121
नत्वा ततो जगामाशु हनूमान् अञ्जनीसुतः सुग्रीवो ऽपि च ताञ् छ्रुत्वा वानरान् गन्तुम् उद्यतान्
natvā tato jagāmāśu hanūmān añjanīsutaḥ sugrīvo 'pi ca tāñ chrutvā vānarān gantum udyatān
50.122
आज्ञेयान् आज्ञापयति वानरान् बलदर्पितान् शृण्वन्तु वानराः सर्वे शासनं मम भाषितम्
ājñeyān ājñāpayati vānarān baladarpitān śṛṇvantu vānarāḥ sarve śāsanaṃ mama bhāṣitam
50.123
विलम्बनं न कर्तव्यं युष्माभिः पर्वतादिषु द्रुतं गत्वा तु तां वीक्ष्य आगन्तव्यम् अनिन्दिताम्
vilambanaṃ na kartavyaṃ yuṣmābhiḥ parvatādiṣu drutaṃ gatvā tu tāṃ vīkṣya āgantavyam aninditām
50.124
रामपत्नीं महाभागां स्थास्ये ऽहं रामसंनिधौ कर्तनं वा करिष्यामि अन्यथा कऋननासयोः
rāmapatnīṃ mahābhāgāṃ sthāsye 'haṃ rāmasaṃnidhau kartanaṃ vā kariṣyāmi anyathā kaṛnanāsayoḥ
50.125
एवं तान् प्रेषयित्वा तु आज्ञापूर्वं कपीश्वरः अथ ते वानरा याताः पश्चिमादिषु दिक्षु वै
evaṃ tān preṣayitvā tu ājñāpūrvaṃ kapīśvaraḥ atha te vānarā yātāḥ paścimādiṣu dikṣu vai
50.126
ते सानुषु समस्तेषु गिरीणाम् अपि मूर्धसु नदीतीरेषु सर्वेषु मुनीनाम् आश्रमेषु च
te sānuṣu samasteṣu girīṇām api mūrdhasu nadītīreṣu sarveṣu munīnām āśrameṣu ca
50.127
कन्दरेषु च सर्वेषु वनेषूपवनेषु च वृक्षेषु वृक्षगुल्मेषु गुहासु च शिलासु च
kandareṣu ca sarveṣu vaneṣūpavaneṣu ca vṛkṣeṣu vṛkṣagulmeṣu guhāsu ca śilāsu ca
50.128
सह्यपर्वतपार्श्वेषु विन्ध्यसागरपार्श्वयोः हिमवत्य् अपि शैले च तथा किंपुरुषादिषु
sahyaparvatapārśveṣu vindhyasāgarapārśvayoḥ himavaty api śaile ca tathā kiṃpuruṣādiṣu
50.129
मनुदेशेषु सर्वेषु सप्तपातालकेषु च मध्यदेशेषु सर्वेषु कश्मीरेषु महाबलाः
manudeśeṣu sarveṣu saptapātālakeṣu ca madhyadeśeṣu sarveṣu kaśmīreṣu mahābalāḥ
50.130
पूर्वदेशेषु सर्वेषु कामरूपेषु कोशले तीर्थस्थानेषु सर्वेषु सप्तकोङ्कणकेषु च
pūrvadeśeṣu sarveṣu kāmarūpeṣu kośale tīrthasthāneṣu sarveṣu saptakoṅkaṇakeṣu ca
50.131
यत्र तत्रैव ते सीताम् अदृष्ट्वा पुनर् आगताः आगत्य ते नमस्कृत्य रामलक्ष्मणपादयोः
yatra tatraiva te sītām adṛṣṭvā punar āgatāḥ āgatya te namaskṛtya rāmalakṣmaṇapādayoḥ
50.132
सुग्रीवं च विशेषेण नास्माभिः कमलेक्षणा दृष्टा सीता महाभागेत्य् उक्त्वा तांस् तत्र तस्थिरे
sugrīvaṃ ca viśeṣeṇa nāsmābhiḥ kamalekṣaṇā dṛṣṭā sītā mahābhāgety uktvā tāṃs tatra tasthire
50.133
ततस् तं दुःखितं प्राह रामदेवं कपीश्वरः सीता दक्षिणदिग्भागे स्थिता द्रष्टुं वने नृप
tatas taṃ duḥkhitaṃ prāha rāmadevaṃ kapīśvaraḥ sītā dakṣiṇadigbhāge sthitā draṣṭuṃ vane nṛpa
50.134
शक्या वानरसिंहेन वायुपुत्रेण धीमता दृष्ट्वा सीताम् इहायाति हनूमान् नात्र संशयः
śakyā vānarasiṃhena vāyuputreṇa dhīmatā dṛṣṭvā sītām ihāyāti hanūmān nātra saṃśayaḥ
50.135
स्थिरो भव महाबाहो राम सत्यम् इदं वचः लक्ष्मणो ऽप्य् आह शकुनं तत्र वाक्यम् इदं तदा
sthiro bhava mahābāho rāma satyam idaṃ vacaḥ lakṣmaṇo 'py āha śakunaṃ tatra vākyam idaṃ tadā
50.136
सर्वथा दृष्टसीतस् तु हनुमान् आगमिष्यति इत्य् आश्वास्य स्थितौ तत्र रामं सुग्रीवलक्ष्मणौ
sarvathā dṛṣṭasītas tu hanumān āgamiṣyati ity āśvāsya sthitau tatra rāmaṃ sugrīvalakṣmaṇau
50.137
अथाङ्गदं पुरस्कृत्य ये गता वानरोत्तमाः यत्नाद् अन्वेषनार्थाय रामपत्नीं यशस्विनीम्
athāṅgadaṃ puraskṛtya ye gatā vānarottamāḥ yatnād anveṣanārthāya rāmapatnīṃ yaśasvinīm
50.138
अदृष्ट्वा श्रमम् आपन्नाः कृच्छ्रभूतास् तदा वने भक्षणेन विहीनास् ते क्षुधया च प्रपीडिताः
adṛṣṭvā śramam āpannāḥ kṛcchrabhūtās tadā vane bhakṣaṇena vihīnās te kṣudhayā ca prapīḍitāḥ
50.139
भ्रमद्भिर् गहने ऽरण्ये क्वापि दृष्टा च सुप्रभा गुहानिवासिनी सिद्धा ऋसिपत्नी ह्य् अनिन्दिता
bhramadbhir gahane 'raṇye kvāpi dṛṣṭā ca suprabhā guhānivāsinī siddhā ṛsipatnī hy aninditā
50.140
सा च तान् आगतान् दृष्ट्वा स्वाश्रमं प्रति वानरान् आगताः कस्य यूयं तु कुतः किं नु प्रयोजनम्
sā ca tān āgatān dṛṣṭvā svāśramaṃ prati vānarān āgatāḥ kasya yūyaṃ tu kutaḥ kiṃ nu prayojanam
50.141
इत्युक्ते जाम्बवान् आह तां सिद्धां सुमहामतिः सुग्रीवस्य वयं भृत्या आगता ह्य् अत्र शोभने
ityukte jāmbavān āha tāṃ siddhāṃ sumahāmatiḥ sugrīvasya vayaṃ bhṛtyā āgatā hy atra śobhane
50.142
रामभार्यार्थम् अनघे सीतान्वेषणकर्मणि कांदिग्भूता निराहारा अदृष्ट्वा जनकात्मजाम्
rāmabhāryārtham anaghe sītānveṣaṇakarmaṇi kāṃdigbhūtā nirāhārā adṛṣṭvā janakātmajām
50.143
इत्युक्ते जाम्बवत्य् अत्र पुनस् तान् आह सा शुभा जानामि रामं सीतां च लक्ष्मणं च कपीश्वरम्
ityukte jāmbavaty atra punas tān āha sā śubhā jānāmi rāmaṃ sītāṃ ca lakṣmaṇaṃ ca kapīśvaram
50.144
भुञ्जीध्वम् अत्र मे दत्तम् आहारं च कपीश्वराः रामकार्यागतास् त्व् अत्र यूयं रामसमा मम
bhuñjīdhvam atra me dattam āhāraṃ ca kapīśvarāḥ rāmakāryāgatās tv atra yūyaṃ rāmasamā mama
50.145
इत्य् उक्त्वा चामृतं तेषां योगाद् दत्त्वा तपस्विनी भोजयित्वा यथाकामं भूयस् तान् आह तापसी
ity uktvā cāmṛtaṃ teṣāṃ yogād dattvā tapasvinī bhojayitvā yathākāmaṃ bhūyas tān āha tāpasī
50.146
सीतास्थानं तु जानाति संपातिर् नाम पक्षिराट् आस्थितो वै वने सो ऽपि महेन्द्रे पर्वते द्विजः
sītāsthānaṃ tu jānāti saṃpātir nāma pakṣirāṭ āsthito vai vane so 'pi mahendre parvate dvijaḥ
50.147
मार्गेणानेन हरयस् तत्र यूयं गमिष्यथ स वक्ति सीतां संपातिर् दूरदर्शी तु यः खगः
mārgeṇānena harayas tatra yūyaṃ gamiṣyatha sa vakti sītāṃ saṃpātir dūradarśī tu yaḥ khagaḥ
50.148
तेनादिष्टं तु पन्थानं पुनर् आसाद्य गच्छथ अवश्यं जानकीं सीतां द्रक्ष्यते पवनात्मजः
tenādiṣṭaṃ tu panthānaṃ punar āsādya gacchatha avaśyaṃ jānakīṃ sītāṃ drakṣyate pavanātmajaḥ
50.149
तयैवमुक्ताः कपयः परां प्रीतिम् उपागताः हृष्टास् तेजनम् आपन्नास् तां प्रणम्य प्रतस्थिरे
tayaivamuktāḥ kapayaḥ parāṃ prītim upāgatāḥ hṛṣṭās tejanam āpannās tāṃ praṇamya pratasthire
50.150
महेन्द्राद्रिं गता वीरा वानरास् तद्दिदृक्षया तत्र सम्पातिम् आसीनं दृष्टवन्तः कपीश्वराः
mahendrādriṃ gatā vīrā vānarās taddidṛkṣayā tatra sampātim āsīnaṃ dṛṣṭavantaḥ kapīśvarāḥ
50.151
तान् उवाचाथ सम्पातिर् वानरान् आगतान् द्विजः के यूयम् इति संप्राप्ताः कस्य वा ब्रूत मा चिरम्
tān uvācātha sampātir vānarān āgatān dvijaḥ ke yūyam iti saṃprāptāḥ kasya vā brūta mā ciram
50.152
इत्युक्ते वानरा ऊचुर् यथावृत्तम् अनुक्रमात् रामदूता वयं सर्वे सीतान्वेषणकर्मणि
ityukte vānarā ūcur yathāvṛttam anukramāt rāmadūtā vayaṃ sarve sītānveṣaṇakarmaṇi
50.153
प्रेषिताः कपिराजेन सुग्रीवेण महात्मना त्वां द्रष्टुम् इह संप्राप्ताः सिद्धाया वचनाद् द्विज
preṣitāḥ kapirājena sugrīveṇa mahātmanā tvāṃ draṣṭum iha saṃprāptāḥ siddhāyā vacanād dvija
50.154
सीतास्थानं महाभाग त्वं नो वद महामते इत्युक्तो वानरैः श्येनो वीक्षां चक्रे सुदक्षिणाम्
sītāsthānaṃ mahābhāga tvaṃ no vada mahāmate ityukto vānaraiḥ śyeno vīkṣāṃ cakre sudakṣiṇām
50.155
सीतां दृष्ट्वा स लङ्कायाम् अशोकाख्ये महावने स्थितेति कथितं तेन जटायुस् तु मृतस् तव
sītāṃ dṛṣṭvā sa laṅkāyām aśokākhye mahāvane sthiteti kathitaṃ tena jaṭāyus tu mṛtas tava
50.156
भ्रातेति चोचुः स स्नात्वा दत्त्वा तस्योदकाञ्जलिम् योगम् आस्थाय स्वं देहं विससर्ज महामतिः
bhrāteti cocuḥ sa snātvā dattvā tasyodakāñjalim yogam āsthāya svaṃ dehaṃ visasarja mahāmatiḥ
50.157
ततस् तं वानरा दग्ध्वा दत्त्वा तस्योदकाञ्जलिम् गत्वा महेन्द्रशृङ्गं ते तम् आरुह्य क्षणं स्थिताः
tatas taṃ vānarā dagdhvā dattvā tasyodakāñjalim gatvā mahendraśṛṅgaṃ te tam āruhya kṣaṇaṃ sthitāḥ
50.158
सागरं वीक्ष्य ते सर्वे परस्परम् अथाब्रुवन् रावणेनैव भार्या सा नीता रामस्य निश्चितम्
sāgaraṃ vīkṣya te sarve parasparam athābruvan rāvaṇenaiva bhāryā sā nītā rāmasya niścitam
50.159
सम्पातिवचनाद् अद्य संज्ञातं सकलं हि तत् वानराणां तु कश् चात्र उत्तीर्य लवणोदधिम्
sampātivacanād adya saṃjñātaṃ sakalaṃ hi tat vānarāṇāṃ tu kaś cātra uttīrya lavaṇodadhim
50.160
लङ्कां प्रविष्य दृष्ट्वा तां रामपत्नीं यशस्विनीम् पुनस् चोदधितरणे शक्तिं ब्रूत हि शोभनाः
laṅkāṃ praviṣya dṛṣṭvā tāṃ rāmapatnīṃ yaśasvinīm punas codadhitaraṇe śaktiṃ brūta hi śobhanāḥ
50.161
इत्युक्तो जाम्बव्वन् प्राह सर्वे शक्तास् तु वानराः सागरोत्तरणे किंतु कार्यम् अन्यस्य संभवेत्
ityukto jāmbavvan prāha sarve śaktās tu vānarāḥ sāgarottaraṇe kiṃtu kāryam anyasya saṃbhavet
50.162
तत्र दक्षो ऽयम् एवात्र हनूमान् इति मे मतिः कालक्षेपो न कर्तव्यो मासार्धम् अधिकं गतम्
tatra dakṣo 'yam evātra hanūmān iti me matiḥ kālakṣepo na kartavyo māsārdham adhikaṃ gatam
50.163
यद्य् अदृष्ट्वा तु गच्छामो वैदेहीं वानरर्षभाः कर्णनासादि नः स्वाङ्गं निकृन्तति कपीश्वरः
yady adṛṣṭvā tu gacchāmo vaidehīṃ vānararṣabhāḥ karṇanāsādi naḥ svāṅgaṃ nikṛntati kapīśvaraḥ
50.164
तस्मात् प्रार्थ्यः स चास्माभिर् वायुपुत्रस् तु मे मतिः इत्युक्तास् ते तथेत्य् ऊचुर् वानरा वृद्धवानरम्
tasmāt prārthyaḥ sa cāsmābhir vāyuputras tu me matiḥ ityuktās te tathety ūcur vānarā vṛddhavānaram
50.165
ततस् ते प्रार्थयाम्_असुर् वानराः पवनात्मजम् हनूमन्तं महाप्राज्ञं दक्षं कार्येषु चाधिकम्
tatas te prārthayām_asur vānarāḥ pavanātmajam hanūmantaṃ mahāprājñaṃ dakṣaṃ kāryeṣu cādhikam
50.166
गच्छ त्वं रामभृत्यस् त्वं रावणस्य भयाय च रक्षस्व वानरकुलम् अस्माकम् अञ्जनीसुत इत्युक्तस् तांस् तथेत्य् आह वानरान् पवनात्मजः
gaccha tvaṃ rāmabhṛtyas tvaṃ rāvaṇasya bhayāya ca rakṣasva vānarakulam asmākam añjanīsuta ityuktas tāṃs tathety āha vānarān pavanātmajaḥ
50.167
रामप्रयुक्तश् च पुनः स्वभर्तृणा पुनर् महेन्द्रं कपिभिश् च नोदितः गन्तुं प्रचक्रे मतिम् अञ्जनीसुतः समुद्रम् उत्तीर्य निशाचरालयम्
rāmaprayuktaś ca punaḥ svabhartṛṇā punar mahendraṃ kapibhiś ca noditaḥ gantuṃ pracakre matim añjanīsutaḥ samudram uttīrya niśācarālayam
Adhyāya 51
51.1
इति श्रीनरसिंहपुराणे रामप्रादुर्भावे पञ्चाशो ऽध्यायः ॥ नर्प् 50 स तु रावणनीतायाः सीतायाः परिमार्गणम् इयेष पदम् अन्वेष्टुं चारणाचरिते पथि
iti śrīnarasiṃhapurāṇe rāmaprādurbhāve pañcāśo 'dhyāyaḥ || narp 50 sa tu rāvaṇanītāyāḥ sītāyāḥ parimārgaṇam iyeṣa padam anveṣṭuṃ cāraṇācarite pathi
51.2
अञ्जलिं प्राङ्मुखं कृत्वा सगणायात्मयोनये मनसावन्द्य रामं च लक्ष्मणं च महारथम्
añjaliṃ prāṅmukhaṃ kṛtvā sagaṇāyātmayonaye manasāvandya rāmaṃ ca lakṣmaṇaṃ ca mahāratham
51.3
सागरं सरितश् चैव प्रणम्य शिरसा कपिः ज्ञातींश् चैव परिष्वज्य कृत्वा चैव प्रदक्षिणाम्
sāgaraṃ saritaś caiva praṇamya śirasā kapiḥ jñātīṃś caiva pariṣvajya kṛtvā caiva pradakṣiṇām
51.4
अरिष्टं गच्छ पन्थानं पुण्यवायुनिषेवितम् पुनरागमनायेति वानरैर् अभिपूजितः
ariṣṭaṃ gaccha panthānaṃ puṇyavāyuniṣevitam punarāgamanāyeti vānarair abhipūjitaḥ
51.5
अञ्जसा स्वं तथा वीर्यम् आविवेशाथ वीर्यवान् मार्गम् आलोकयन् दूराद् ऊर्ध्वं प्रणिहितेक्षणः
añjasā svaṃ tathā vīryam āviveśātha vīryavān mārgam ālokayan dūrād ūrdhvaṃ praṇihitekṣaṇaḥ
51.6
संपूर्णम् इव चात्मानं भावयित्वा महाबलः उत्पपात गिरेः शृङ्गान् निष्पीड्य गिरिम् अम्बरम्
saṃpūrṇam iva cātmānaṃ bhāvayitvā mahābalaḥ utpapāta gireḥ śṛṅgān niṣpīḍya girim ambaram
51.7
पितुर् मार्गेण यातस्य वायुपुत्रस्य धीमतः रामकार्यपरस्यास्य सागरेण प्रचोदितह्
pitur mārgeṇa yātasya vāyuputrasya dhīmataḥ rāmakāryaparasyāsya sāgareṇa pracoditah
51.8
विश्रामार्थं समुत्तस्थौ मैनाको लवणोदधेः तं निरीक्ष्य निपीड्याथ रयात् संभाष्य सादरम्
viśrāmārthaṃ samuttasthau maināko lavaṇodadheḥ taṃ nirīkṣya nipīḍyātha rayāt saṃbhāṣya sādaram
51.9
उत्पतंश् च वने वीरः सिंहिकास्यं महाकपिः आस्यप्रान्तं प्रविश्याथ वेगेनान्तर्विनिःसृतः
utpataṃś ca vane vīraḥ siṃhikāsyaṃ mahākapiḥ āsyaprāntaṃ praviśyātha vegenāntarviniḥsṛtaḥ
51.10
निःसृत्य गतवाञ् शीघ्रं वायुपुत्रः प्रतापवान् लङ्घयित्वा तु तं देशं सागरं पवनात्मजः
niḥsṛtya gatavāñ śīghraṃ vāyuputraḥ pratāpavān laṅghayitvā tu taṃ deśaṃ sāgaraṃ pavanātmajaḥ
51.11
त्रिकूटशिखरे रम्ये वृक्षाग्रे निपपात ह तस्मिन् स पर्वतश्रेष्ठे दिनं नीत्वा दिनक्षये
trikūṭaśikhare ramye vṛkṣāgre nipapāta ha tasmin sa parvataśreṣṭhe dinaṃ nītvā dinakṣaye
51.12
संध्याम् उपास्य हनुमान् रात्रौ लङ्काम् शनैर् निशि लङ्काभिधां विनिर्जित्य देवतां प्रविवेश ह
saṃdhyām upāsya hanumān rātrau laṅkām śanair niśi laṅkābhidhāṃ vinirjitya devatāṃ praviveśa ha
51.13
लङ्काम् अनेकरत्नाढ्यां बह्वाश्चर्यसमन्विताम् राक्षसेषु प्रसुप्तेषु नीतिमान् पवनात्मजः
laṅkām anekaratnāḍhyāṃ bahvāścaryasamanvitām rākṣaseṣu prasupteṣu nītimān pavanātmajaḥ
51.14
रावणस्य ततो वेश्म प्रविवेशाथ ऋद्धिमत् शयानं रावणं दृष्ट्वा तल्पे महति वानरः
rāvaṇasya tato veśma praviveśātha ṛddhimat śayānaṃ rāvaṇaṃ dṛṣṭvā talpe mahati vānaraḥ
51.15
नासापुटैर् घोरकारैर् विशिद्भिर् वायुमोचकैः तथैव दशभिर् वक्त्रैर् दंष्ट्रोपेतैस् तु संयुतम्
nāsāpuṭair ghorakārair viśidbhir vāyumocakaiḥ tathaiva daśabhir vaktrair daṃṣṭropetais tu saṃyutam
51.16
स्त्रीसहस्रैस् तु दृष्ट्वा तं नानाभरणभूषितम् तस्मिन् सीताम् अदृष्ट्वा तु रावणस्य गृहे शुभे
strīsahasrais tu dṛṣṭvā taṃ nānābharaṇabhūṣitam tasmin sītām adṛṣṭvā tu rāvaṇasya gṛhe śubhe
51.17
तथा शयानां स्वगृहे राक्षसानां च नायकम् दुःखितो वायुपुत्रस् तु संपातेर् वचनं स्मरन्
tathā śayānāṃ svagṛhe rākṣasānāṃ ca nāyakam duḥkhito vāyuputras tu saṃpāter vacanaṃ smaran
51.18
अशोकवनिकां प्राप्तो नानापुष्पसमन्विताम् जुष्टां मलयजातेन चन्दनेन सुगन्धिना
aśokavanikāṃ prāpto nānāpuṣpasamanvitām juṣṭāṃ malayajātena candanena sugandhinā
51.19
प्रविश्य शिंशपावृक्षम् आश्रितां जनकात्मजाम् रामपत्नीं समद्राक्षीद् राक्षसीभिर् सुरक्षिताम्
praviśya śiṃśapāvṛkṣam āśritāṃ janakātmajām rāmapatnīṃ samadrākṣīd rākṣasībhir surakṣitām
51.20
अशोकवृक्षम् आरुह्य पुष्पितं मधुपल्लवम् आसां चक्रे हरिस् तत्र सेयं सीतेति संस्मरन्
aśokavṛkṣam āruhya puṣpitaṃ madhupallavam āsāṃ cakre haris tatra seyaṃ sīteti saṃsmaran
51.21
सीतां निरीक्ष्य वृक्षाग्रे यावद् आस्ते ऽनिलात्मजः स्त्रीभिः परिवृतस् तत्र रावणस् तावद् आगतः
sītāṃ nirīkṣya vṛkṣāgre yāvad āste 'nilātmajaḥ strībhiḥ parivṛtas tatra rāvaṇas tāvad āgataḥ
51.22
आगत्य सीतां प्राहाथ प्रिये मां भज कामुकम् भुषिता भव वैदेहि त्यज रामागतं मनः
āgatya sītāṃ prāhātha priye māṃ bhaja kāmukam bhuṣitā bhava vaidehi tyaja rāmāgataṃ manaḥ
51.23
इत्य् एवं भाषमाणं तम् अन्तर्धाय तृणं ततः प्राह वाक्यं शनैः सीता कम्पमानाथ रावणम्
ity evaṃ bhāṣamāṇaṃ tam antardhāya tṛṇaṃ tataḥ prāha vākyaṃ śanaiḥ sītā kampamānātha rāvaṇam
51.24
गच्छ रावण दुष्ट त्वं परदारपरायण अचिराद् रामबाणास् ते पिबन्तु रुधिरं रणे
gaccha rāvaṇa duṣṭa tvaṃ paradāraparāyaṇa acirād rāmabāṇās te pibantu rudhiraṃ raṇe
51.25
तथेत्युक्तो भर्त्सितश् च राक्षसीर् आह राक्षसः द्विमासाभ्यन्तरे चैनं वशीकुरुत मानुषीम्
tathetyukto bhartsitaś ca rākṣasīr āha rākṣasaḥ dvimāsābhyantare cainaṃ vaśīkuruta mānuṣīm
51.26
यदि नेच्छति मां सीता ततः खादत मानुषीम् इत्य् उक्त्वा गतवान् दुष्टो रावणः स्वं निकेतनम्
yadi necchati māṃ sītā tataḥ khādata mānuṣīm ity uktvā gatavān duṣṭo rāvaṇaḥ svaṃ niketanam
51.27
ततो भयेन तां प्राहू राक्षस्यो जनकात्मजाम् रावणं भज कल्याणि सधनं सुखिनी भव
tato bhayena tāṃ prāhū rākṣasyo janakātmajām rāvaṇaṃ bhaja kalyāṇi sadhanaṃ sukhinī bhava
51.28
इत्युक्ता प्राह ताः सीता राघवो ऽलघुविक्रमः निहत्य रावणं युद्धे सगणं मां नयिष्यति
ityuktā prāha tāḥ sītā rāghavo 'laghuvikramaḥ nihatya rāvaṇaṃ yuddhe sagaṇaṃ māṃ nayiṣyati
51.29
नाहम् अन्यस्य भार्या स्याम् ऋते रामं रघूत्तमम् स ह्य् आगत्य दशग्रीवं हत्वा मां पालयिष्यति
nāham anyasya bhāryā syām ṛte rāmaṃ raghūttamam sa hy āgatya daśagrīvaṃ hatvā māṃ pālayiṣyati
51.30
इत्य् आकर्ण्य वचस् तस्या राक्षस्यो ददृशुर् भयम् हन्यतां हन्यताम् एषा भक्ष्यतां भक्ष्यताम् इयम्
ity ākarṇya vacas tasyā rākṣasyo dadṛśur bhayam hanyatāṃ hanyatām eṣā bhakṣyatāṃ bhakṣyatām iyam
51.31
ततस् तास् त्रिजता प्राह स्वप्ने दृष्टम् अनिन्दिता शृणुध्वं दुष्टराक्षस्यो रावणस्य विनाशनः
tatas tās trijatā prāha svapne dṛṣṭam aninditā śṛṇudhvaṃ duṣṭarākṣasyo rāvaṇasya vināśanaḥ
51.32
रक्षोभिः सह सर्वैस् तु रावणस्य मृतिप्रदः लक्ष्मणेन सह भ्रात्रा रामस्य विजयप्रदः
rakṣobhiḥ saha sarvais tu rāvaṇasya mṛtipradaḥ lakṣmaṇena saha bhrātrā rāmasya vijayapradaḥ
51.33
स्वप्नः शुभो मया दृष्टः सीतायास् च पतिप्रदः त्रिजतावाक्यम् आकर्ण्य सीतापार्श्वं विसृज्य ताः
svapnaḥ śubho mayā dṛṣṭaḥ sītāyās ca patipradaḥ trijatāvākyam ākarṇya sītāpārśvaṃ visṛjya tāḥ
51.34
राक्षस्यस् ता ययुः सर्वाः सीताम् आहाञ्जनीसुतः कीर्तयन् रामवृत्तान्तं सकलं पवनात्मजः
rākṣasyas tā yayuḥ sarvāḥ sītām āhāñjanīsutaḥ kīrtayan rāmavṛttāntaṃ sakalaṃ pavanātmajaḥ
51.35
तस्यां विश्वासम् आनीय दत्त्वा रामाङ्गुलीयकम् संभाष्य लक्षणं सर्वं रामलक्ष्मणयोस् ततः
tasyāṃ viśvāsam ānīya dattvā rāmāṅgulīyakam saṃbhāṣya lakṣaṇaṃ sarvaṃ rāmalakṣmaṇayos tataḥ
51.36
महत्या सेनया युक्तः सुग्रीवः कपिनायकः तेन सार्धम् इहागत्य रामस् तव पतिः प्रभुः
mahatyā senayā yuktaḥ sugrīvaḥ kapināyakaḥ tena sārdham ihāgatya rāmas tava patiḥ prabhuḥ
51.37
लक्ष्मणश् च महावीरो देवरस् ते शुभानने रावणं सगणं हत्वा त्वाम् इतो ऽदाय गच्छति
lakṣmaṇaś ca mahāvīro devaras te śubhānane rāvaṇaṃ sagaṇaṃ hatvā tvām ito 'dāya gacchati
51.38
इत्युक्ते सा तु विश्वस्ता वायुपुत्रम् अथाब्रवीत् कथम् अत्रागतो वीर त्वम् उत्तीर्य महोदधिम्
ityukte sā tu viśvastā vāyuputram athābravīt katham atrāgato vīra tvam uttīrya mahodadhim
51.39
इत्य् आकर्ण्य वचस् तस्याः पुनस् ताम् आह वानरः गोष्पदवन् मयोत्तीर्णः समुद्रो ऽयं वरानने
ity ākarṇya vacas tasyāḥ punas tām āha vānaraḥ goṣpadavan mayottīrṇaḥ samudro 'yaṃ varānane
51.40
जपतो राम रामेति सागरो गोष्पदायते दुःखमग्नासि वैदेहि स्थिरा भव शुभानने
japato rāma rāmeti sāgaro goṣpadāyate duḥkhamagnāsi vaidehi sthirā bhava śubhānane
51.41
क्षिप्रं पश्य हि रामं त्वं सत्यम् एतद् ब्रवीमि ते इत्य् आश्वास्य सतीं सीतां दुःखितां जनकात्मजाम्
kṣipraṃ paśya hi rāmaṃ tvaṃ satyam etad bravīmi te ity āśvāsya satīṃ sītāṃ duḥkhitāṃ janakātmajām
51.42
ततश् चूडामणि प्राप्य श्रुत्वा काकपराभवम् नत्वा तां प्रस्थितो वीरो गन्तुं कृतमतिः कपिः
tataś cūḍāmaṇi prāpya śrutvā kākaparābhavam natvā tāṃ prasthito vīro gantuṃ kṛtamatiḥ kapiḥ
51.43
ततो विमृश्य तद् भुङ्क्त्वा कृईडावनम् अशेषतः तोरणस्थो ननादोच्चै रामो जयति वीर्यवान्
tato vimṛśya tad bhuṅktvā kṛīḍāvanam aśeṣataḥ toraṇastho nanādoccai rāmo jayati vīryavān
51.44
अनेकान् राक्षसान् हत्वा सेनाः सेनापतींश् च सः तदा त्वक्षकुमारं तु हत्वा रावणसैनिकम्
anekān rākṣasān hatvā senāḥ senāpatīṃś ca saḥ tadā tvakṣakumāraṃ tu hatvā rāvaṇasainikam
51.45
साश्वं ससारथिं हत्वा इन्द्रजित् तं गृहीतवान् रावणस्य पुरः स्थित्वा रामं संकीर्त्य लक्ष्मणम्
sāśvaṃ sasārathiṃ hatvā indrajit taṃ gṛhītavān rāvaṇasya puraḥ sthitvā rāmaṃ saṃkīrtya lakṣmaṇam
51.46
सुग्रीवं च महावीर्यं दग्ध्वा लङ्काम् अशेषतः निर्भर्त्स्य रावणं दुष्टं पुनः संभाष्य जानकीम्
sugrīvaṃ ca mahāvīryaṃ dagdhvā laṅkām aśeṣataḥ nirbhartsya rāvaṇaṃ duṣṭaṃ punaḥ saṃbhāṣya jānakīm
51.47
भूयः सागरम् उत्तीर्य ज्ञातीन् आसाद्य वीर्यवान् सीतादर्शनम् आवेद्य हनूमांश् चैव पूजितः
bhūyaḥ sāgaram uttīrya jñātīn āsādya vīryavān sītādarśanam āvedya hanūmāṃś caiva pūjitaḥ
51.48
वानरैः सार्धम् आगत्य हनुमान् मधुवनं महत् निहत्य रक्षपालांस् तु पाययित्वा च तन्मधु
vānaraiḥ sārdham āgatya hanumān madhuvanaṃ mahat nihatya rakṣapālāṃs tu pāyayitvā ca tanmadhu
51.49
सर्वे दधिमुखं पात्य हर्षितो हरिभिः सह खम् उत्पत्य च संप्राप्य रामलक्ष्मणपादयोः
sarve dadhimukhaṃ pātya harṣito haribhiḥ saha kham utpatya ca saṃprāpya rāmalakṣmaṇapādayoḥ
51.50
नत्वा तु हनुमांस् तत्र सुग्रीवं च विशेषतः आदितः सर्वम् आवेद्य समुद्रतरणादिकम्
natvā tu hanumāṃs tatra sugrīvaṃ ca viśeṣataḥ āditaḥ sarvam āvedya samudrataraṇādikam
51.51
कथयाम्_अस रामाय सीता दृष्टा मयेति वै अशोकवनिकामध्ये सीता देवी सुदुःखिता
kathayām_asa rāmāya sītā dṛṣṭā mayeti vai aśokavanikāmadhye sītā devī suduḥkhitā
51.52
राक्षसीभिः परिवृता त्वां स्मरन्ती च सर्वदा अश्रुपूर्णमुखी दीना तव पत्नी वरानना
rākṣasībhiḥ parivṛtā tvāṃ smarantī ca sarvadā aśrupūrṇamukhī dīnā tava patnī varānanā
51.53
शीलवृत्तसमायुक्ता तत्रापि जनकात्मजा सर्वत्रान्वेषमाणेन मया दृष्टा पतिव्रता
śīlavṛttasamāyuktā tatrāpi janakātmajā sarvatrānveṣamāṇena mayā dṛṣṭā pativratā
51.54
मया संभाषिता सीता विश्वस्ता रघुनन्दन अलंकारश् च सुमणिस् तया ते प्रेषितः प्रभो
mayā saṃbhāṣitā sītā viśvastā raghunandana alaṃkāraś ca sumaṇis tayā te preṣitaḥ prabho
51.55
इत्य् उक्त्वा दत्तवांस् तस्मै चूडामणिम् अनुत्तमम् इदं च वचनं तुभ्यं पत्न्या संप्रेषितं शृणु
ity uktvā dattavāṃs tasmai cūḍāmaṇim anuttamam idaṃ ca vacanaṃ tubhyaṃ patnyā saṃpreṣitaṃ śṛṇu
51.56
चित्रकूटे मदङ्के तु सुप्ते त्वयि महाव्रत वायसाभिभवं राजंस् तत् किल स्मर्तुम् अर्हसि
citrakūṭe madaṅke tu supte tvayi mahāvrata vāyasābhibhavaṃ rājaṃs tat kila smartum arhasi
51.57
अल्पापराधे राजेन्द्र त्वया बलिभुजि प्रभो यत् कृतं तन् न कर्तुं च शक्यं देवासुरैर् अपि
alpāparādhe rājendra tvayā balibhuji prabho yat kṛtaṃ tan na kartuṃ ca śakyaṃ devāsurair api
51.58
ब्रह्मास्त्रं तु तदोत्सृष्टं रावणं किं न जेष्यसि इत्य् एवमादि बहुशः प्रोक्त्वा सीता रुरोद ह एवं तु दुःखिता सीता तां मोक्तुं यत्नम् आचर
brahmāstraṃ tu tadotsṛṣṭaṃ rāvaṇaṃ kiṃ na jeṣyasi ity evamādi bahuśaḥ proktvā sītā ruroda ha evaṃ tu duḥkhitā sītā tāṃ moktuṃ yatnam ācara
51.59
इत्य् एवम् उक्ते पवनआत्मजेन सीतावचस् तच् छुभभूषणं च श्रुत्वा च दृष्ट्वा च रुरोद रामः कपिं समालिङ्ग्य शनैः प्रतस्थे
ity evam ukte pavanaātmajena sītāvacas tac chubhabhūṣaṇaṃ ca śrutvā ca dṛṣṭvā ca ruroda rāmaḥ kapiṃ samāliṅgya śanaiḥ pratasthe
Adhyāya 52
52.1
इति श्रीनरसिंहपुराणे रामप्रादुर्भावे एकपञ्चासो ऽध्यायः ॥ नर्प् 51 इति श्रुत्वा प्रियावार्तां वायुपुत्रेण कीर्तिताम् रामो गत्वा समुद्रान्तं वानरैः सह विस्तृतैः
iti śrīnarasiṃhapurāṇe rāmaprādurbhāve ekapañcāso 'dhyāyaḥ || narp 51 iti śrutvā priyāvārtāṃ vāyuputreṇa kīrtitām rāmo gatvā samudrāntaṃ vānaraiḥ saha vistṛtaiḥ
52.2
सागरस्य तटे रम्ये तालीवनविराजिते सुग्रीवो जाम्बवांश् चाथ वानरैर् अतिहर्षितैः
sāgarasya taṭe ramye tālīvanavirājite sugrīvo jāmbavāṃś cātha vānarair atiharṣitaiḥ
52.3
संख्यातीतैर् वृतः श्रीमान् नक्षत्रैर् इव चन्द्रमाः अनुजेन च धीरेण वीक्ष्य तस्थौ सरित्पतिम्
saṃkhyātītair vṛtaḥ śrīmān nakṣatrair iva candramāḥ anujena ca dhīreṇa vīkṣya tasthau saritpatim
52.4
रावणेनाथ लङ्कायां स सूक्तौ भर्त्सितो ऽनुजः विभीषणो महाबुद्धिः शास्त्रज्ञैर् मन्त्रिभिः सह
rāvaṇenātha laṅkāyāṃ sa sūktau bhartsito 'nujaḥ vibhīṣaṇo mahābuddhiḥ śāstrajñair mantribhiḥ saha
52.5
नरसिंहे महादेवे श्रीधरे भक्तवत्सले एवं रामे ऽचलां भक्तिम् आगत्य विनयात् तदा
narasiṃhe mahādeve śrīdhare bhaktavatsale evaṃ rāme 'calāṃ bhaktim āgatya vinayāt tadā
52.6
कृताञ्जलिर् उवाचेदं रामम् अक्लिष्टकारिणम् राम राम महाबाहो देवदेव जनार्दन
kṛtāñjalir uvācedaṃ rāmam akliṣṭakāriṇam rāma rāma mahābāho devadeva janārdana
52.7
विभीषणो ऽस्मि मां रक्ष अहं ते शरणं गतः इत्य् उक्त्वा निपपाताथ प्राञ्जली रामपादयोः
vibhīṣaṇo 'smi māṃ rakṣa ahaṃ te śaraṇaṃ gataḥ ity uktvā nipapātātha prāñjalī rāmapādayoḥ
52.8
विदितार्थो ऽथ रामस् तु तम् उत्थाप्य महामतिम् समुद्रतोयैस् तं वीरम् अभिषिच्य विभीषणम्
viditārtho 'tha rāmas tu tam utthāpya mahāmatim samudratoyais taṃ vīram abhiṣicya vibhīṣaṇam
52.9
लङ्काराज्यं तवैवेति प्रोक्तः संभाष्य तस्थिवान् ततो विभीषणेनोक्तं त्वं विष्णुर् भुवनेश्वरः
laṅkārājyaṃ tavaiveti proktaḥ saṃbhāṣya tasthivān tato vibhīṣaṇenoktaṃ tvaṃ viṣṇur bhuvaneśvaraḥ
52.10
अब्धिर् ददातु मार्गं ते देव तं याचयामहे इत्युक्तो वानरैः सार्धं शिश्ये तत्र स राघवः
abdhir dadātu mārgaṃ te deva taṃ yācayāmahe ityukto vānaraiḥ sārdhaṃ śiśye tatra sa rāghavaḥ
52.11
सुप्ते रामे गतं तत्र त्रिरात्रम् अमितद्युतौ ततः क्रुद्धो जगन्नाथो रामो राजीवलोचनः
supte rāme gataṃ tatra trirātram amitadyutau tataḥ kruddho jagannātho rāmo rājīvalocanaḥ
52.12
संशोषणम् अपां कर्तुम् अस्त्रम् आग्नेयम् आददे तदोत्थाय वचः प्राहः लक्ष्मणश् च रुषान्वितम्
saṃśoṣaṇam apāṃ kartum astram āgneyam ādade tadotthāya vacaḥ prāhaḥ lakṣmaṇaś ca ruṣānvitam
52.13
क्रोधस् ते लयकर्ता हि एनं जहि महमते भूतानां रक्षणार्थाय अवतारस् त्वया कृतः
krodhas te layakartā hi enaṃ jahi mahamate bhūtānāṃ rakṣaṇārthāya avatāras tvayā kṛtaḥ
52.14
क्षन्तव्यं देवदेवेश इत्य् उक्त्वा धृतवान् शरम् ततो रात्रित्रये याते क्रुद्धं रामम् अवेक्ष्य सः
kṣantavyaṃ devadeveśa ity uktvā dhṛtavān śaram tato rātritraye yāte kruddhaṃ rāmam avekṣya saḥ
52.15
आग्नेयास्त्राच् च संत्रस्तः सागरो ऽभ्येत्य मूर्तिमान् आह रामं महादेवं रक्ष माम् अपकारिणम्
āgneyāstrāc ca saṃtrastaḥ sāgaro 'bhyetya mūrtimān āha rāmaṃ mahādevaṃ rakṣa mām apakāriṇam
52.16
मार्गो दत्तो मया ते ऽद्य कुशलः सेतुकर्मणि नलस् च कथितो वीरस् तेन कारय राघव
mārgo datto mayā te 'dya kuśalaḥ setukarmaṇi nalas ca kathito vīras tena kāraya rāghava
52.17
यावदिष्टं तु विस्तीर्णं सेतुबन्धनम् उत्तमम् ततो नलमुखैर् अन्यैर् वानरैर् अमितौजसैः
yāvadiṣṭaṃ tu vistīrṇaṃ setubandhanam uttamam tato nalamukhair anyair vānarair amitaujasaiḥ
52.18
बन्धयित्वा महासेतुं तेन गत्वा स राघवः सुवेलाख्यं गिरिं प्राप्तः स्थितो ऽसौ वानरैर् वृतः
bandhayitvā mahāsetuṃ tena gatvā sa rāghavaḥ suvelākhyaṃ giriṃ prāptaḥ sthito 'sau vānarair vṛtaḥ
52.19
हर्म्यस्थलस्थितं दुष्टं रावणं वीक्ष्य चाङ्गदः रामादेशाद् अथोत्प्लुत्य दूतकर्मसु तत्परः
harmyasthalasthitaṃ duṣṭaṃ rāvaṇaṃ vīkṣya cāṅgadaḥ rāmādeśād athotplutya dūtakarmasu tatparaḥ
52.20
प्रादात् पादप्रहरं तु रोषाद् रावणमूर्धनि विस्मितं तैः सुरगणैर् वीक्षितः सो ऽतिवीर्यवान्
prādāt pādapraharaṃ tu roṣād rāvaṇamūrdhani vismitaṃ taiḥ suragaṇair vīkṣitaḥ so 'tivīryavān
52.21
साधयित्वा प्रतिज्ञां तां सुवेलं पुनर् आगतः ततो वानरसेनाभिः संख्यातीताभिर् अच्युतः
sādhayitvā pratijñāṃ tāṃ suvelaṃ punar āgataḥ tato vānarasenābhiḥ saṃkhyātītābhir acyutaḥ
52.22
रुरोध रावणपुरीं लङ्कां तत्र प्रतापवान् रामः समन्ताद् आलोक्य प्राह लक्ष्मणम् अन्तिके
rurodha rāvaṇapurīṃ laṅkāṃ tatra pratāpavān rāmaḥ samantād ālokya prāha lakṣmaṇam antike
52.23
तीर्णो ऽर्णवः कवलितेव कपीश्वरस्य सेनाभटैर् झटिति राक्षसराजधानी यत् पौरुषोचितम् इहाङ्कुरितं मया तद् दैवस्य वश्यम् अपरं धनुषो ऽथ वास्य
tīrṇo 'rṇavaḥ kavaliteva kapīśvarasya senābhaṭair jhaṭiti rākṣasarājadhānī yat pauruṣocitam ihāṅkuritaṃ mayā tad daivasya vaśyam aparaṃ dhanuṣo 'tha vāsya
52.24
लक्ष्मणः प्राह: कातरजनमनोवलम्बिना किं दैवेन यावल् ललाटशिखरं भ्रुकुटिर् न याति यावन् न कार्मुकशिखाम् अधिरोहति ज्या तावन् निशाचरपतेः पटिम् आनमेतु त्रैलोक्यमूलविभुजेषु भुजेषु दर्पः
lakṣmaṇaḥ prāha: kātarajanamanovalambinā kiṃ daivena yāval lalāṭaśikharaṃ bhrukuṭir na yāti yāvan na kārmukaśikhām adhirohati jyā tāvan niśācarapateḥ paṭim ānametu trailokyamūlavibhujeṣu bhujeṣu darpaḥ
52.26
तदा लक्ष्मणः रामस्य कर्णे लगित्वा पितृवधवैरस्मरणे अथ तद्बक्तिवीर्यपरीक्षणाय लक्षणविज्ञानायादिश्यताम् अङ्गदाय दूत्यम् । रामः साधु इति भणित्वा अङ्गदं सबहुमानम् अवलोक्य आदिशति ॥(Nस्P_52.25) अङ्गद पिता ते यद् वाली बलिनि दशकण्ठे कलितवान् न शक्तास् तद् वक्तुं वयम् अपि मुदा तेन पुलकः स एव त्वं व्यावर्तयसि तनुजत्वेन पितृतां ततः किं वक्तव्यं तिलकयति सृष्टार्थपदवीम्
tadā lakṣmaṇaḥ rāmasya karṇe lagitvā pitṛvadhavairasmaraṇe atha tadbaktivīryaparīkṣaṇāya lakṣaṇavijñānāyādiśyatām aṅgadāya dūtyam | rāmaḥ sādhu iti bhaṇitvā aṅgadaṃ sabahumānam avalokya ādiśati ||(NsP_52.25) aṅgada pitā te yad vālī balini daśakaṇṭhe kalitavān na śaktās tad vaktuṃ vayam api mudā tena pulakaḥ sa eva tvaṃ vyāvartayasi tanujatvena pitṛtāṃ tataḥ kiṃ vaktavyaṃ tilakayati sṛṣṭārthapadavīm
52.28
अङ्गदो मौलिमण्डलमिलत्करयुगलेन प्रणम्य यद् आज्ञापयति देवः । अवधार्यताम् ॥(Nस्P_52.27) किं प्राकारविहारतोरणवतीं लङ्काम् इहैवानये किं वा सैन्यम् अहं द्रुतं रघुपते तत्रैव संपादये अत्यल्पं कुलपर्वतैर् अविरलैर् बध्नामि वा सागरं देवादेशय किं करोमि सकलं दोर्दण्डसाध्यं मम
aṅgado maulimaṇḍalamilatkarayugalena praṇamya yad ājñāpayati devaḥ | avadhāryatām ||(NsP_52.27) kiṃ prākāravihāratoraṇavatīṃ laṅkām ihaivānaye kiṃ vā sainyam ahaṃ drutaṃ raghupate tatraiva saṃpādaye atyalpaṃ kulaparvatair aviralair badhnāmi vā sāgaraṃ devādeśaya kiṃ karomi sakalaṃ dordaṇḍasādhyaṃ mama
52.30
श्रीरामस् तद्वचनमात्रेणैव तद्भक्तिं सामर्थ्यं चावेक्ष्य वदति ॥(Nस्P_52.29) अज्ञानाद् अथवाधिपत्यरभसा वास्मत्परोक्षे हृता सीतेयं प्रविमुच्यताम् इति वचो गत्वा दशास्यं वद नो चेल् लक्ष्मणमुक्तमार्गणगणच्छेदोच्छलच्छोणितच् छत्रच्छन्नदिगन्तम् अन्तकपुरीं पुत्रैर् वृतो यास्यसि
śrīrāmas tadvacanamātreṇaiva tadbhaktiṃ sāmarthyaṃ cāvekṣya vadati ||(NsP_52.29) ajñānād athavādhipatyarabhasā vāsmatparokṣe hṛtā sīteyaṃ pravimucyatām iti vaco gatvā daśāsyaṃ vada no cel lakṣmaṇamuktamārgaṇagaṇacchedocchalacchoṇitac chatracchannadigantam antakapurīṃ putrair vṛto yāsyasi
52.32
अङ्गदः ॥(Nस्P_52.31) देव संधौ वा विग्रहे वापि मयि दूते दशाननी अक्षता वा क्षता वापि क्षितिपीठे लुठिष्यति
aṅgadaḥ ||(NsP_52.31) deva saṃdhau vā vigrahe vāpi mayi dūte daśānanī akṣatā vā kṣatā vāpi kṣitipīṭhe luṭhiṣyati
52.33
तदा श्रीरामचन्द्रेण प्रशस्य प्रहितो ऽङ्गदः उक्तिप्रत्युक्तिचातुर्यैः पराजित्यागतो रिपुम्
tadā śrīrāmacandreṇa praśasya prahito 'ṅgadaḥ uktipratyukticāturyaiḥ parājityāgato ripum
52.34
राघवस्य बलं ज्ञात्वा चारैस् तदनुजस्य च वानराणां च भीतो ऽपि निर्भीर् इव दशाननः
rāghavasya balaṃ jñātvā cārais tadanujasya ca vānarāṇāṃ ca bhīto 'pi nirbhīr iva daśānanaḥ
52.35
लङ्कापुरस्य रक्षार्थम् आदिदेश स राक्षसान् आदिश्य सर्वतो दिक्षु पुत्रान् आह दशाननः
laṅkāpurasya rakṣārtham ādideśa sa rākṣasān ādiśya sarvato dikṣu putrān āha daśānanaḥ
52.36
धूम्राक्षं धूम्रपानं च राक्षसा यात मे पुरीम् पाशैर् बध्नीत तौ मर्त्यौ अमित्रान्तकवीर्यवान् कुम्भकर्णो ऽपि मद्भ्राता तुर्यनादैः प्रबोधितः
dhūmrākṣaṃ dhūmrapānaṃ ca rākṣasā yāta me purīm pāśair badhnīta tau martyau amitrāntakavīryavān kumbhakarṇo 'pi madbhrātā turyanādaiḥ prabodhitaḥ
52.37
राक्षसाश् चैव संदिष्टा रावणेन महाबलाः तस्याज्ञां शिरसादाय युयुधुर् वानरैः सह
rākṣasāś caiva saṃdiṣṭā rāvaṇena mahābalāḥ tasyājñāṃ śirasādāya yuyudhur vānaraiḥ saha
52.38
युध्यमाना यथाशक्त्या कोटिसंख्यास् तु राक्षसाः वानरैर् निधनं प्राप्ताः पुनर् अन्यान् यथादिशत्
yudhyamānā yathāśaktyā koṭisaṃkhyās tu rākṣasāḥ vānarair nidhanaṃ prāptāḥ punar anyān yathādiśat
52.39
पूर्वद्वारे दशग्रीवो राक्षसान् अमितौजसः ते चापि युध्य हरिभिर् नीलाद्यैर् निधनं गताः
pūrvadvāre daśagrīvo rākṣasān amitaujasaḥ te cāpi yudhya haribhir nīlādyair nidhanaṃ gatāḥ
52.40
अथ दक्षिणदिग्भागे रावणेन नियोजिताः ते सर्वे वानरवरैर् दारितास् तु यमं गताः
atha dakṣiṇadigbhāge rāvaṇena niyojitāḥ te sarve vānaravarair dāritās tu yamaṃ gatāḥ
52.41
पश्चिमे ऽङ्गदमुख्यैश् च वानरैर् अतिगर्वितैः राक्षसाः पर्वताकाराः प्रापिता यमसादनम्
paścime 'ṅgadamukhyaiś ca vānarair atigarvitaiḥ rākṣasāḥ parvatākārāḥ prāpitā yamasādanam
52.42
तदुत्तरे तु दिग्भागे रावणेन निवेशिताः पेतुस् ते राक्षसाः क्रूरा मैन्दाद्यैर् वानरैर् हताः
taduttare tu digbhāge rāvaṇena niveśitāḥ petus te rākṣasāḥ krūrā maindādyair vānarair hatāḥ
52.43
ततो वानरसंघास् तु लङ्काप्राकारम् उच्छ्रितम् उत्प्लुत्याभ्यन्तरस्थांश् च राक्षसान् बलदर्पितान्
tato vānarasaṃghās tu laṅkāprākāram ucchritam utplutyābhyantarasthāṃś ca rākṣasān baladarpitān
52.44
हत्वा शीघ्रं पुनः प्राप्ताः स्वसेनाम् एव वानराः एवं हतेषु सर्वेषु राक्षसेषु दशाननः
hatvā śīghraṃ punaḥ prāptāḥ svasenām eva vānarāḥ evaṃ hateṣu sarveṣu rākṣaseṣu daśānanaḥ
52.45
रोदमानासु तत्स्त्रीषु निर्गतः क्रोधमूर्च्छितः द्वारे स पश्चिमे वीरो राक्षसैर् बहुभिर् वृतः
rodamānāsu tatstrīṣu nirgataḥ krodhamūrcchitaḥ dvāre sa paścime vīro rākṣasair bahubhir vṛtaḥ
52.46
क्वासौ रामेति च वदन् धनुष्पाणिः प्रतापवान् रथस्थः शरवर्षं च विसृजन् वानरेषु सः
kvāsau rāmeti ca vadan dhanuṣpāṇiḥ pratāpavān rathasthaḥ śaravarṣaṃ ca visṛjan vānareṣu saḥ
52.47
ततस् तद्बाणछिन्नाङ्गा वानरा दुद्रुवुस् तदा पलायमानांस् तान् दृष्ट्वा वानरान् राघवस् तदा
tatas tadbāṇachinnāṅgā vānarā dudruvus tadā palāyamānāṃs tān dṛṣṭvā vānarān rāghavas tadā
52.48
कस्मात् तु वानरा भग्नाः किम् एषां भयम् आगतम् इति रामवचः श्रुत्वा प्राह वाक्यं विभीषणः
kasmāt tu vānarā bhagnāḥ kim eṣāṃ bhayam āgatam iti rāmavacaḥ śrutvā prāha vākyaṃ vibhīṣaṇaḥ
52.49
शृणु राजन् महाबाहो रावणो निर्गतो ऽधुना तद्बाणछिन्ना हरयः पलायन्ते महामते
śṛṇu rājan mahābāho rāvaṇo nirgato 'dhunā tadbāṇachinnā harayaḥ palāyante mahāmate
52.50
इत्युक्तो राघवस् तेन धनुर् उद्यम्य रोषितः ज्याघोषतलघोषाभ्यां पूरयाम्_अस खं दिशः
ityukto rāghavas tena dhanur udyamya roṣitaḥ jyāghoṣatalaghoṣābhyāṃ pūrayām_asa khaṃ diśaḥ
52.51
युयुधे रावणेनाथ रामः कमललोचनः सुग्रीवो जाम्बवांश् चैव हनुमान् अङ्गदस् तथा
yuyudhe rāvaṇenātha rāmaḥ kamalalocanaḥ sugrīvo jāmbavāṃś caiva hanumān aṅgadas tathā
52.52
विभीषणो वानराश् च लक्ष्मणश् चापि वीर्यवान् उपेत्य रावणीं सेनां वर्षन्तीं सर्वसायकान्
vibhīṣaṇo vānarāś ca lakṣmaṇaś cāpi vīryavān upetya rāvaṇīṃ senāṃ varṣantīṃ sarvasāyakān
52.53
हस्त्यश्वरथसंयुक्तां ते निजघ्नुर् महाबलाः रामरावणयोर् युद्धम् अभूत् तत्रापि भीषणम्
hastyaśvarathasaṃyuktāṃ te nijaghnur mahābalāḥ rāmarāvaṇayor yuddham abhūt tatrāpi bhīṣaṇam
52.54
रावणेन विसृष्टानि शस्त्रास्त्राणि च यानि वै तानि छित्त्वाथ शस्त्रैस् तु राघवश् च महाबलः
rāvaṇena visṛṣṭāni śastrāstrāṇi ca yāni vai tāni chittvātha śastrais tu rāghavaś ca mahābalaḥ
52.55
शरेण सारथिं हत्वा दशभिश् च महाहयान् रावणस्य धनुस् छित्त्वा भल्लेनैकेन राघवः
śareṇa sārathiṃ hatvā daśabhiś ca mahāhayān rāvaṇasya dhanus chittvā bhallenaikena rāghavaḥ
52.56
मुकुटं पञ्चदशभिश् छित्त्वा तन्मस्तकं पुनः सुवर्णपुङ्खैर् दशभिः शरैर् विव्याध वीर्यवान्
mukuṭaṃ pañcadaśabhiś chittvā tanmastakaṃ punaḥ suvarṇapuṅkhair daśabhiḥ śarair vivyādha vīryavān
52.57
तदा दशास्यो व्यथितो रामबाणैर् भृशं तदा विवेश मन्त्रिभिर् नीतः स्वपुरीं देवमर्दकः
tadā daśāsyo vyathito rāmabāṇair bhṛśaṃ tadā viveśa mantribhir nītaḥ svapurīṃ devamardakaḥ
52.58
बोधितस् तूर्यनादैस् तु गजयूथक्रमैः शनैः पुनः प्राकारम् उल्लङ्घ्य कुम्भकर्णो विनिर्गतः
bodhitas tūryanādais tu gajayūthakramaiḥ śanaiḥ punaḥ prākāram ullaṅghya kumbhakarṇo vinirgataḥ
52.59
उत्तुङ्गस्थूलदेहो ऽस भीमदृष्टिर् महाबलः वानरान् भक्षयन् दुष्टो विचचार क्षुधान्वितः
uttuṅgasthūladeho 'sa bhīmadṛṣṭir mahābalaḥ vānarān bhakṣayan duṣṭo vicacāra kṣudhānvitaḥ
52.60
तं दृष्ट्वोत्पत्य सुग्रीवः शूलेनोरस्य् अताडयत् कर्णद्वयं कराभ्यां तु *च्छित्त्वा वक्रेण नासिकाम्
*taṃ dṛṣṭvotpatya sugrīvaḥ śūlenorasy atāḍayat karṇadvayaṃ karābhyāṃ tu cchittvā vakreṇa nāsikām
52.61
सर्वतो युध्यमानांश् च रक्षोनाथान् रणे ऽधिकान् राघवो घातयित्वा तु वानरेन्द्रैः समन्ततः
sarvato yudhyamānāṃś ca rakṣonāthān raṇe 'dhikān rāghavo ghātayitvā tu vānarendraiḥ samantataḥ
52.62
चकर्त विशिखैस् तीक्ष्णैः कुम्भकर्णस्य कन्धराम् विजित्येन्द्रजितं साक्षाद् गरुडेनागतेन सः
cakarta viśikhais tīkṣṇaiḥ kumbhakarṇasya kandharām vijityendrajitaṃ sākṣād garuḍenāgatena saḥ
52.63
रामो लक्ष्मणसंयुक्तः शुशुभे वानरैर् वृतः व्यर्थं गते चेन्द्रजिति कुम्भकर्णे निपातिते
rāmo lakṣmaṇasaṃyuktaḥ śuśubhe vānarair vṛtaḥ vyarthaṃ gate cendrajiti kumbhakarṇe nipātite
52.64
लङ्कानाथस् ततः क्रुद्धः पुत्रं त्रिशिरसं पुनः अतिकायमहाकायौ देवान्तकनरान्तकौ
laṅkānāthas tataḥ kruddhaḥ putraṃ triśirasaṃ punaḥ atikāyamahākāyau devāntakanarāntakau
52.65
यूयं हत्वा तु पुत्राद्या तौ नरौ युधि निघ्नत तान् नियुज्य दशग्रीवः पुत्रान् एवं पुनर् ब्रवीत्
yūyaṃ hatvā tu putrādyā tau narau yudhi nighnata tān niyujya daśagrīvaḥ putrān evaṃ punar bravīt
52.66
महोदरमहापाश्वौ सार्धम् एतैर् महाबलैः संग्रामे ऽस्मिन् रिपून् हन्तुं युवां व्रजतम् उद्यतौ
mahodaramahāpāśvau sārdham etair mahābalaiḥ saṃgrāme 'smin ripūn hantuṃ yuvāṃ vrajatam udyatau
52.67
दृष्ट्वा तान् आगतांश् चैव युध्यमानान् रणे रिपून् अनयल् लक्ष्मणः षड्भिः शरैस् तीक्ष्णैर् यमालयम्
dṛṣṭvā tān āgatāṃś caiva yudhyamānān raṇe ripūn anayal lakṣmaṇaḥ ṣaḍbhiḥ śarais tīkṣṇair yamālayam
52.68
वानराणां समूहश् च शिष्टांश् च रजनीचरान् सुग्रीवेण हतः कुम्भो राक्षसो बलदर्पितः
vānarāṇāṃ samūhaś ca śiṣṭāṃś ca rajanīcarān sugrīveṇa hataḥ kumbho rākṣaso baladarpitaḥ
52.69
निकुम्भो वायुपुत्रेण निहतो देवकण्टकः विरूपाक्षं युध्यमानां गदया तु विभीषणः
nikumbho vāyuputreṇa nihato devakaṇṭakaḥ virūpākṣaṃ yudhyamānāṃ gadayā tu vibhīṣaṇaḥ
52.70
भीममैन्दौ च श्वपतिं वानरेन्द्रौ निजघ्नतुः अङ्गदो जाम्बवांश् चाथ हरयो ऽन्यान् निशाचरान्
bhīmamaindau ca śvapatiṃ vānarendrau nijaghnatuḥ aṅgado jāmbavāṃś cātha harayo 'nyān niśācarān
52.71
युध्यमनस् तु समरे महालक्षं महाचलम् जघान रामो ऽथ रणे बाणवृष्टिकरं नृप
yudhyamanas tu samare mahālakṣaṃ mahācalam jaghāna rāmo 'tha raṇe bāṇavṛṣṭikaraṃ nṛpa
52.72
इन्द्रजिन् मन्त्रलब्धं तु रथम् आरुह्य वै पुनः वानरेषु च सरेषु शरवर्षं ववर्ष सः
indrajin mantralabdhaṃ tu ratham āruhya vai punaḥ vānareṣu ca sareṣu śaravarṣaṃ vavarṣa saḥ
52.73
रात्रौ तद्बाणभिन्नं तु बलं सर्वं च राघवम् निश्चेष्टम् अखिलं दृष्ट्वा जाम्बवत् प्रेरितस् तदा
rātrau tadbāṇabhinnaṃ tu balaṃ sarvaṃ ca rāghavam niśceṣṭam akhilaṃ dṛṣṭvā jāmbavat preritas tadā
52.74
वीर्याद् औषधम् आनीय हनूमान् मारुतात्मजः भूम्यां शयानम् उत्थाप्य रामं हरिगणांस् तथा
vīryād auṣadham ānīya hanūmān mārutātmajaḥ bhūmyāṃ śayānam utthāpya rāmaṃ harigaṇāṃs tathā
52.75
तैर् एव वानरैः सार्धं ज्वलितोल्काकरैर् निशि दाहयाम्_अस लङ्कां तां हस्त्यश्वरथरक्षसाम्
tair eva vānaraiḥ sārdhaṃ jvalitolkākarair niśi dāhayām_asa laṅkāṃ tāṃ hastyaśvaratharakṣasām
52.76
वर्षन्तं शरजालानि सर्वदिक्षु घनो यथा स भ्रात्रा मेघनादं तं घातयाम्_अस राघवः
varṣantaṃ śarajālāni sarvadikṣu ghano yathā sa bhrātrā meghanādaṃ taṃ ghātayām_asa rāghavaḥ
52.77
घातितेष्व् अथ रक्षस्सु पुत्रमित्रादिबन्धुषु कारितेष्व् अथ विघ्नेषु होमजप्यादिकर्मणाम्
ghātiteṣv atha rakṣassu putramitrādibandhuṣu kāriteṣv atha vighneṣu homajapyādikarmaṇām
52.78
ततः क्रुद्धो दशग्रीवो लङ्काद्वारे विनिर्गतः क्वासौ राम इति ब्रूते मानुषस् तापसाकृतिः
tataḥ kruddho daśagrīvo laṅkādvāre vinirgataḥ kvāsau rāma iti brūte mānuṣas tāpasākṛtiḥ
52.79
योद्धा कपिबलीत्य् उच्चैर् व्याहरद् राक्षसाधिपः वेगवद्भिर् विनीतैश् च अश्वैश् चित्ररथे स्थितः
yoddhā kapibalīty uccair vyāharad rākṣasādhipaḥ vegavadbhir vinītaiś ca aśvaiś citrarathe sthitaḥ
52.80
अथायान्तं तु तं दृष्ट्वा रामः प्राह दशाननम् रामो ऽहम् अत्र दुष्टात्मन्न् एहि रावण मां प्रति
athāyāntaṃ tu taṃ dṛṣṭvā rāmaḥ prāha daśānanam rāmo 'ham atra duṣṭātmann ehi rāvaṇa māṃ prati
52.81
इत्युक्ते लक्ष्मणः प्राह रामं राजीवलोचनम् अनेन राक्षसा योत्स्ये त्वं तिष्ठेति महाबलः
ityukte lakṣmaṇaḥ prāha rāmaṃ rājīvalocanam anena rākṣasā yotsye tvaṃ tiṣṭheti mahābalaḥ
52.82
ततस् तु लक्ष्मणो गत्वा रुरोध शरवृष्टिभिः विंशद्बाहुविसृष्टैस् तु शस्त्रास्त्रैर् लक्ष्मणं युधि
tatas tu lakṣmaṇo gatvā rurodha śaravṛṣṭibhiḥ viṃśadbāhuvisṛṣṭais tu śastrāstrair lakṣmaṇaṃ yudhi
52.83
रुरोध स दशग्रीवः तयोर् युद्धम् अभून् महत् देवा व्योम्नि विमानस्था वीक्ष्य तस्थुर् महाहवम्
rurodha sa daśagrīvaḥ tayor yuddham abhūn mahat devā vyomni vimānasthā vīkṣya tasthur mahāhavam
52.84
ततो रावणशस्त्राणि *च्छित्त्वा स्वैस् तीक्ष्णसायकैः लक्ष्मणः सारथिं हत्वा तस्याश्वान् अपि भल्लकैः
*tato rāvaṇaśastrāṇi cchittvā svais tīkṣṇasāyakaiḥ lakṣmaṇaḥ sārathiṃ hatvā tasyāśvān api bhallakaiḥ
52.85
रावणस्य धनुश् छित्त्वा ध्वजं च निशितैः शरैः वक्षःस्थलं महावीर्यो विव्याध परवीरहा
rāvaṇasya dhanuś chittvā dhvajaṃ ca niśitaiḥ śaraiḥ vakṣaḥsthalaṃ mahāvīryo vivyādha paravīrahā
52.86
ततो रथान् निपत्याधः क्षिप्रं राक्षसनायकः शक्तिं जग्राह कुपितो घण्टानादविनादिनीम्
tato rathān nipatyādhaḥ kṣipraṃ rākṣasanāyakaḥ śaktiṃ jagrāha kupito ghaṇṭānādavinādinīm
52.87
अग्निज्वालाज्वलज्जिह्वां महोल्कासदृशद्युतिम् दृढमुष्ट्या तु निक्षिप्ता शक्तिः सा लक्ष्मणोरसि
agnijvālājvalajjihvāṃ maholkāsadṛśadyutim dṛḍhamuṣṭyā tu nikṣiptā śaktiḥ sā lakṣmaṇorasi
52.88
विदार्यान्तःप्रविष्टाथ देवास् त्रस्तास् ततो ऽम्बरे लक्ष्मणं पतितं दृष्ट्वा रुदद्भिर् वानरेश्वरैः
vidāryāntaḥpraviṣṭātha devās trastās tato 'mbare lakṣmaṇaṃ patitaṃ dṛṣṭvā rudadbhir vānareśvaraiḥ
52.89
दुःखितः शीघ्रम् आगम्य तत्पार्श्वं प्राह राघवः क्व गतो हनुमान् वीरो मित्रो मे पवनात्मजः
duḥkhitaḥ śīghram āgamya tatpārśvaṃ prāha rāghavaḥ kva gato hanumān vīro mitro me pavanātmajaḥ
52.90
यदि जीवति मे भ्राता कथंचित् पतितो भुवि इत्युक्ते हनुमान् राजन् वीरो विख्यातपौरुषः
yadi jīvati me bhrātā kathaṃcit patito bhuvi ityukte hanumān rājan vīro vikhyātapauruṣaḥ
52.91
बद्ध्वाञ्जलिं बभाषेदं देह्य् अनुज्ञां स्थितो ऽस्मि भोः रामः प्राह महावीर विशल्यकरणी मम
baddhvāñjaliṃ babhāṣedaṃ dehy anujñāṃ sthito 'smi bhoḥ rāmaḥ prāha mahāvīra viśalyakaraṇī mama
52.92
अनुजं विरुजं शीघ्रं कुरु मित्र महाबल ततो वेगात् समुत्पत्य गत्वा द्रोणगिरिं कपिः
anujaṃ virujaṃ śīghraṃ kuru mitra mahābala tato vegāt samutpatya gatvā droṇagiriṃ kapiḥ
52.93
बद्ध्वा च शिघ्रम् आनीय लक्ष्मणं नीरुजं क्षणात् चकार देवदेवेशां पश्यतां राघवस्य च
baddhvā ca śighram ānīya lakṣmaṇaṃ nīrujaṃ kṣaṇāt cakāra devadeveśāṃ paśyatāṃ rāghavasya ca
52.94
ततः क्रुद्धो जगन्नाथो रामः कमललोचनः रावणस्य बलं शिष्टं हस्त्यश्वरथराक्षसम्
tataḥ kruddho jagannātho rāmaḥ kamalalocanaḥ rāvaṇasya balaṃ śiṣṭaṃ hastyaśvaratharākṣasam
52.95
हत्वा क्षणेन रामस् तु तच्छरीरं तु सायकैः तीक्ष्णैर् जर्जरितं कृत्वा तस्थिवान् वानरैर् वृतः
hatvā kṣaṇena rāmas tu taccharīraṃ tu sāyakaiḥ tīkṣṇair jarjaritaṃ kṛtvā tasthivān vānarair vṛtaḥ
52.96
अस्तचेष्टो दशग्रीवः संज्ञां प्राप्य शनैः पुनः उत्थाय रावणः क्रुद्धः सिंहनादं ननाद च
astaceṣṭo daśagrīvaḥ saṃjñāṃ prāpya śanaiḥ punaḥ utthāya rāvaṇaḥ kruddhaḥ siṃhanādaṃ nanāda ca
52.97
तन्नादश्रवणैर् व्योम्नि वित्रस्तो देवतागणः एतस्मिन्न् एव कले तु रामं प्राप्य महामुनिः
tannādaśravaṇair vyomni vitrasto devatāgaṇaḥ etasminn eva kale tu rāmaṃ prāpya mahāmuniḥ
52.98
रावणे बद्धवैरस् तु अगस्त्यो वै जयप्रदम् आदित्यहृदयं नाम मन्त्रं प्रादाज् जयप्रदम्
rāvaṇe baddhavairas tu agastyo vai jayapradam ādityahṛdayaṃ nāma mantraṃ prādāj jayapradam
52.99
रामो ऽपि जप्त्वा तन्मन्त्रम् अगस्त्योक्तं जयप्रदम् तद्दत्तं वैष्णवं चापम् अतुलं सद्गुणं दृढम्
rāmo 'pi japtvā tanmantram agastyoktaṃ jayapradam taddattaṃ vaiṣṇavaṃ cāpam atulaṃ sadguṇaṃ dṛḍham
52.100
पूजयित्वा तद् आदाय सज्यं कृत्वा महाबलः सौवर्णपुङ्खैस् तीक्ष्णैस् तु शरैर् मर्मविदारणैः
pūjayitvā tad ādāya sajyaṃ kṛtvā mahābalaḥ sauvarṇapuṅkhais tīkṣṇais tu śarair marmavidāraṇaiḥ
52.101
युयुधे राक्षसेन्द्रेण रघुनाथः प्रतापवान् तयोस् तु युध्यतोस् तत्र भीमशक्त्योर् महामते
yuyudhe rākṣasendreṇa raghunāthaḥ pratāpavān tayos tu yudhyatos tatra bhīmaśaktyor mahāmate
52.102
परस्परविसृष्टस् तु व्योम्नि संवर्द्धितो ऽनलः समुत्थितो नृपश्रेष्ठ रामरावणयोर् युधि
parasparavisṛṣṭas tu vyomni saṃvarddhito 'nalaḥ samutthito nṛpaśreṣṭha rāmarāvaṇayor yudhi
52.103
संगरे वर्तमाने तु रामो दाशरथिस् तदा पदातिर् युयुधे वीरो रामो ऽनुक्तपराक्रमः
saṃgare vartamāne tu rāmo dāśarathis tadā padātir yuyudhe vīro rāmo 'nuktaparākramaḥ
52.104
सहस्राश्वयुतं दिव्यं रथं मातलिम् एव च प्रेषयाम्_अस देवेन्द्रो महान्तं लोकविश्रुतम्
sahasrāśvayutaṃ divyaṃ rathaṃ mātalim eva ca preṣayām_asa devendro mahāntaṃ lokaviśrutam
52.105
रामस् तम् रथम् आरुह्य पूज्यमानः सुरोत्तमैः मातुल्युक्तोपदेशस् तु रामचन्द्रः प्रतापवान्
rāmas tam ratham āruhya pūjyamānaḥ surottamaiḥ mātulyuktopadeśas tu rāmacandraḥ pratāpavān
52.106
ब्रह्मदत्तवरं दुष्टं ब्रह्मास्त्रेण दशाननम् जघान वैरिणं क्रूरं रामदेवः प्रतापवान्
brahmadattavaraṃ duṣṭaṃ brahmāstreṇa daśānanam jaghāna vairiṇaṃ krūraṃ rāmadevaḥ pratāpavān
52.107
रामेण निहते तत्र रावणे सगणे रिपौ इन्द्राद्या देवताः सर्वाः परस्परम् अथाब्रुवन्
rāmeṇa nihate tatra rāvaṇe sagaṇe ripau indrādyā devatāḥ sarvāḥ parasparam athābruvan
52.108
रामो भूत्वा हरिर् यस्माद् अस्माकं वैरिणं रणे अन्यैर् अवध्यम् अप्य् एनं जघान युधि रावणम्
rāmo bhūtvā harir yasmād asmākaṃ vairiṇaṃ raṇe anyair avadhyam apy enaṃ jaghāna yudhi rāvaṇam
52.109
तस्मात् तं रामनामानम् अनन्तम् अपराजितम् पूजयामो ऽवतीर्यैनम् इत्य् उक्त्वा ते दिवौकसः
tasmāt taṃ rāmanāmānam anantam aparājitam pūjayāmo 'vatīryainam ity uktvā te divaukasaḥ
52.110
नानाविमानैः श्रीमद्भिर् अवतीर्य महीतले रुद्रेन्द्रवसुचन्द्राद्या विधातारं सनातनम्
nānāvimānaiḥ śrīmadbhir avatīrya mahītale rudrendravasucandrādyā vidhātāraṃ sanātanam
52.111
विष्णुं जिष्णुं जगन्मूर्तिं सानुजं रामम् अव्ययम् तं पूजयित्वा विधिवत् परिवार्योपतस्थिरे
viṣṇuṃ jiṣṇuṃ jaganmūrtiṃ sānujaṃ rāmam avyayam taṃ pūjayitvā vidhivat parivāryopatasthire
52.112
रामो ऽयं दृश्यतां देवा लक्ष्मणो ऽयं व्यवस्थितः सुग्रीवो रविपुत्रो ऽयं वायुपुत्रो ऽयम् आस्थितः
rāmo 'yaṃ dṛśyatāṃ devā lakṣmaṇo 'yaṃ vyavasthitaḥ sugrīvo raviputro 'yaṃ vāyuputro 'yam āsthitaḥ
52.113
अङ्गदाद्या इमे सर्वे इत्य् ऊचुस् ते दिवौकसः गन्धामोदितदिक्पाला भ्रमरालिपदानुगा
aṅgadādyā ime sarve ity ūcus te divaukasaḥ gandhāmoditadikpālā bhramarālipadānugā
52.114
देवस्त्रीकरनिर्मुक्ता राममूर्धनि शोभिता पपात पुष्पवृष्टिस् तु लक्ष्मणस्य च मूर्धनि
devastrīkaranirmuktā rāmamūrdhani śobhitā papāta puṣpavṛṣṭis tu lakṣmaṇasya ca mūrdhani
52.114
ततो ब्रह्मा समागत्य हंसयानेन राघवम् अमोघाख्येन स्तोत्रेण स्तुत्वा रामम् अवोचत
tato brahmā samāgatya haṃsayānena rāghavam amoghākhyena stotreṇa stutvā rāmam avocata
52.116
त्वं विष्णुर् आदिर् भूतानाम् अनन्तो ज्ञानदृक् प्रभुः त्वम् एव शाश्वतं ब्रह्म वेदान्ते विदितं परम्
tvaṃ viṣṇur ādir bhūtānām ananto jñānadṛk prabhuḥ tvam eva śāśvataṃ brahma vedānte viditaṃ param
52.117
त्वया यद् अद्य निहतो रावणो लोकरावणः तदाश्रु सर्वलोकानां देवानां कर्म साधितम्
tvayā yad adya nihato rāvaṇo lokarāvaṇaḥ tadāśru sarvalokānāṃ devānāṃ karma sādhitam
52.118
इत्युक्ते पद्मयोनौ तु शंकरः प्रितिम् आस्थितः प्रणम्य रामं तस्मै तं भूयो दशरथं नृपम्
ityukte padmayonau tu śaṃkaraḥ pritim āsthitaḥ praṇamya rāmaṃ tasmai taṃ bhūyo daśarathaṃ nṛpam
52.119
दर्शयित्वा गतो देवः सीता सुद्धेति कीर्तयन् ततो बाहुबलप्राप्तं विमानं पुष्पकं शुभम्
darśayitvā gato devaḥ sītā suddheti kīrtayan tato bāhubalaprāptaṃ vimānaṃ puṣpakaṃ śubham
52.120
पूताम् आरोप्य सीतां ताम् आदिष्टः पवनात्मजः ततस् तु जानकीं देवीं विशोकां भूषणान्विताम्
pūtām āropya sītāṃ tām ādiṣṭaḥ pavanātmajaḥ tatas tu jānakīṃ devīṃ viśokāṃ bhūṣaṇānvitām
52.121
वन्दितां वानरेन्द्रैस् तु सार्धं भ्राता महाबलः प्रतिष्ठाप्य महादेवं सेतुमध्ये स राघवः
vanditāṃ vānarendrais tu sārdhaṃ bhrātā mahābalaḥ pratiṣṭhāpya mahādevaṃ setumadhye sa rāghavaḥ
52.122
लब्धवान् परमं भक्तिं शिवे शंभोर् अनुग्रहात् रामेश्वर इति ख्यातो महादेवः पिनाकधृक्
labdhavān paramaṃ bhaktiṃ śive śaṃbhor anugrahāt rāmeśvara iti khyāto mahādevaḥ pinākadhṛk
52.123
तस्य दर्शनमात्रेण सर्वहत्यां व्यपोहति रामस् तीर्णप्रतिज्ञो ऽसौ भरतासक्तमानसः
tasya darśanamātreṇa sarvahatyāṃ vyapohati rāmas tīrṇapratijño 'sau bharatāsaktamānasaḥ
52.124
ततो ऽयोध्यां पुरीं दिव्यां गत्वा तस्यां द्विजोत्तमैः अभिषिक्तो वसिष्ठाद्यैर् भरतेन प्रसादितः अकरोद् धर्मतो राज्यं चिरं रामः प्रतापवान्
tato 'yodhyāṃ purīṃ divyāṃ gatvā tasyāṃ dvijottamaiḥ abhiṣikto vasiṣṭhādyair bharatena prasāditaḥ akarod dharmato rājyaṃ ciraṃ rāmaḥ pratāpavān
52.125
यज्ञादिकं कर्म निजं च कृत्वा पौरैस् तु रामो दिवम् आरुरोह राजन् मया ते कथितं समासतो रामस्य भूम्यां चरितं महात्मनः इदं सुभक्त्या पठतां च शृण्वतां ददाति रामः स्वपदं जगत्पतिः
yajñādikaṃ karma nijaṃ ca kṛtvā paurais tu rāmo divam āruroha rājan mayā te kathitaṃ samāsato rāmasya bhūmyāṃ caritaṃ mahātmanaḥ idaṃ subhaktyā paṭhatāṃ ca śṛṇvatāṃ dadāti rāmaḥ svapadaṃ jagatpatiḥ
Adhyāya 53
53.1
इति श्रीनरसिंहपुराणे रामप्रादुर्भावे द्विपञ्चाशो ऽध्यायः ॥ नर्प् 52 अतः परं प्रवक्ष्यामि प्रादुर्भावद्वयं शुभम् तृतीयस्य तु रामस्य कृष्णस्य तु समासतः
iti śrīnarasiṃhapurāṇe rāmaprādurbhāve dvipañcāśo 'dhyāyaḥ || narp 52 ataḥ paraṃ pravakṣyāmi prādurbhāvadvayaṃ śubham tṛtīyasya tu rāmasya kṛṣṇasya tu samāsataḥ
53.2
पुरा ह्य् असुरभारार्ता मही प्राह नृपोत्तम आसीनं देवमध्ये तु ब्रह्माणं कमलासनम्
purā hy asurabhārārtā mahī prāha nṛpottama āsīnaṃ devamadhye tu brahmāṇaṃ kamalāsanam
53.3
देवासुरे हता ये तु विष्णुना दैत्यदानवाः ते सर्वे क्षत्रिया जाताः कंसाद्याः कमलोद्भव
devāsure hatā ye tu viṣṇunā daityadānavāḥ te sarve kṣatriyā jātāḥ kaṃsādyāḥ kamalodbhava
53.4
तद्भूरिभारसंप्राप्ता सीदन्ती चतुरानन मम तद्भारहानिः स्याद् यथा देव तथा कुरु
tadbhūribhārasaṃprāptā sīdantī caturānana mama tadbhārahāniḥ syād yathā deva tathā kuru
53.5
तयैवम् उक्तो ब्रह्माथ देवैः सह जगाम ह क्षीरोदस्योत्तरं कूलं विष्णुं भक्तिविबोधितम्
tayaivam ukto brahmātha devaiḥ saha jagāma ha kṣīrodasyottaraṃ kūlaṃ viṣṇuṃ bhaktivibodhitam
53.6
तत्र गत्वा जगत्स्रष्टा देवैः सार्धं जनार्दनम् नरसिंहं महादेवं गन्धपुष्पादिभिः क्रमात्
tatra gatvā jagatsraṣṭā devaiḥ sārdhaṃ janārdanam narasiṃhaṃ mahādevaṃ gandhapuṣpādibhiḥ kramāt
53.7
अभ्यर्च्य भक्त्या गोविन्दं वाक्पुष्पेण च केशवम् पूजयाम्_अस राजेन्द्र तेन तुष्टो जगत्पतिः
abhyarcya bhaktyā govindaṃ vākpuṣpeṇa ca keśavam pūjayām_asa rājendra tena tuṣṭo jagatpatiḥ
53.8
वाक्पुष्पेण कथं ब्रह्मन् ब्रह्माप्य् अर्चितवान् हरिम् तन् मे कथय विप्रेन्द्र ब्रह्मोक्तं स्तोत्रम् उत्तमम्
vākpuṣpeṇa kathaṃ brahman brahmāpy arcitavān harim tan me kathaya viprendra brahmoktaṃ stotram uttamam
53.9
शृणु राजन् प्रवक्ष्यामि स्तोत्रं ब्रह्ममुखेरितम् सर्वपापहरं पुण्यं विष्णुतुष्टिकरं परम्
śṛṇu rājan pravakṣyāmi stotraṃ brahmamukheritam sarvapāpaharaṃ puṇyaṃ viṣṇutuṣṭikaraṃ param
53.10
तम् आराध्य जगन्नाथम् ऊर्ध्वबाहुः पितामहः भूत्वैकाग्रमना राजन्न् इदं स्तोत्रम् उदीरयत्
tam ārādhya jagannātham ūrdhvabāhuḥ pitāmahaḥ bhūtvaikāgramanā rājann idaṃ stotram udīrayat
53.11
नमामि देवं नरनाथम् अच्युतं नारायणं लोकगुरुं सनातनम् अनादिम् अव्यक्तम् अचिन्त्यम् अव्ययं वेदान्तवेद्यं पुरुषोत्तमं हरिम्
namāmi devaṃ naranātham acyutaṃ nārāyaṇaṃ lokaguruṃ sanātanam anādim avyaktam acintyam avyayaṃ vedāntavedyaṃ puruṣottamaṃ harim
53.12
आनन्दरूपं परमं परात् परं चिदात्मकं ज्ञानवतां परां गतिम् सर्वात्मकं सर्वगतैकरूपं ध्येयस्वरूपं प्रणमामि माधवम्
ānandarūpaṃ paramaṃ parāt paraṃ cidātmakaṃ jñānavatāṃ parāṃ gatim sarvātmakaṃ sarvagataikarūpaṃ dhyeyasvarūpaṃ praṇamāmi mādhavam
53.13
भक्तप्रियं कान्तम् अतीवं निर्मलं सुराधिपं सूरिजनैर् अभिष्टुतम् चतुर्भुजं नीरजवर्णम् ईश्वरं रथाङ्गपाणिं प्रणतो ऽस्मि केशवम्
bhaktapriyaṃ kāntam atīvaṃ nirmalaṃ surādhipaṃ sūrijanair abhiṣṭutam caturbhujaṃ nīrajavarṇam īśvaraṃ rathāṅgapāṇiṃ praṇato 'smi keśavam
53.14
गदासिशङ्खाब्जकरं श्रियः पतिं सदाशिवं शार्ङ्गधरं रविप्रभम् पीताम्बरं हारविराजितोदरं नमामि विष्णुं सततं किरीटिनम्
gadāsiśaṅkhābjakaraṃ śriyaḥ patiṃ sadāśivaṃ śārṅgadharaṃ raviprabham pītāmbaraṃ hāravirājitodaraṃ namāmi viṣṇuṃ satataṃ kirīṭinam
53.15
गण्डस्थलासक्तसुरक्तकुण्डलं सुदीपिताशेषदिशं निजत्विषा गन्धर्वसिद्धैर् उपगीतम् ऋग्ध्वनिं जनार्दनं भूतपतिं नमामि तम्
gaṇḍasthalāsaktasuraktakuṇḍalaṃ sudīpitāśeṣadiśaṃ nijatviṣā gandharvasiddhair upagītam ṛgdhvaniṃ janārdanaṃ bhūtapatiṃ namāmi tam
53.16
हत्वासुरान् पाति युगे युगे सुरान् स्वधर्मसंस्थान् भुवि संस्थितो हरिः करोति सृष्टिं जगतः क्षयं यस् तं वासुदेवं प्रणतो ऽस्मि केशवम्
hatvāsurān pāti yuge yuge surān svadharmasaṃsthān bhuvi saṃsthito hariḥ karoti sṛṣṭiṃ jagataḥ kṣayaṃ yas taṃ vāsudevaṃ praṇato 'smi keśavam
53.17
यो मत्स्यरूपेण रसातलस्थितान् वेदान् समाहृत्य मम प्रदत्तवान् निहत्य युद्धे मधुकैटभाव् उभौ तं वेदवेद्यं प्रणतो ऽस्म्य् अहं सदा
yo matsyarūpeṇa rasātalasthitān vedān samāhṛtya mama pradattavān nihatya yuddhe madhukaiṭabhāv ubhau taṃ vedavedyaṃ praṇato 'smy ahaṃ sadā
53.18
देवासुरैः क्षीरसमुद्रमध्यतो न्यस्तो गिरिर् येन धृतः पुरा महान् हिताय कौर्मं वपुर् आस्थितो यस् तं विष्णुम् आद्यं प्रणतो ऽस्मि भास्करम्
devāsuraiḥ kṣīrasamudramadhyato nyasto girir yena dhṛtaḥ purā mahān hitāya kaurmaṃ vapur āsthito yas taṃ viṣṇum ādyaṃ praṇato 'smi bhāskaram
53.19
हत्वा हिरण्याक्षम् अतीवं दर्पितं वराहरूपी भगवान् सनातनः यो भूमिम् एतां सकलां समुद्धरंस् तं वेदमूर्तिं प्रणमामि सूकरम्
hatvā hiraṇyākṣam atīvaṃ darpitaṃ varāharūpī bhagavān sanātanaḥ yo bhūmim etāṃ sakalāṃ samuddharaṃs taṃ vedamūrtiṃ praṇamāmi sūkaram
53.20
कृत्वा नृसिंहं वपुर् आत्मनः परं हिताय लोकस्य सनातनो हरिः जघान यस् तीक्ष्णनखैर् दितेः सुतं तं नारसिंहं पुरुषं नमामि
kṛtvā nṛsiṃhaṃ vapur ātmanaḥ paraṃ hitāya lokasya sanātano hariḥ jaghāna yas tīkṣṇanakhair diteḥ sutaṃ taṃ nārasiṃhaṃ puruṣaṃ namāmi
53.21
यो वामनो ऽसौ भगवान् जनार्दनो बलिं बबन्ध त्रिभिर् ऊर्जितैः पदैः जगत्त्रयं क्रम्य ददौ पुरंदरे तद् एवं आद्यं प्रणतो ऽस्मि वामनम्
yo vāmano 'sau bhagavān janārdano baliṃ babandha tribhir ūrjitaiḥ padaiḥ jagattrayaṃ kramya dadau puraṃdare tad evaṃ ādyaṃ praṇato 'smi vāmanam
53.22
यः कार्तवीर्यं निजघान रोषात् त्रिःसप्तकृत्वः क्षितिपात्मजान् अपि तं जामदग्न्यं क्षितिभारनाशकं नतो ऽस्मि विष्णुं पुरुषोत्तमं सदा
yaḥ kārtavīryaṃ nijaghāna roṣāt triḥsaptakṛtvaḥ kṣitipātmajān api taṃ jāmadagnyaṃ kṣitibhāranāśakaṃ nato 'smi viṣṇuṃ puruṣottamaṃ sadā
53.23
सेतुं महान्तं जलधौ बबन्ध यः संप्राप्य लङ्कां सगणं दशाननम् जघान भृत्यै जगतां सनातनं तं रामदेवं सततं नतो ऽस्मि
setuṃ mahāntaṃ jaladhau babandha yaḥ saṃprāpya laṅkāṃ sagaṇaṃ daśānanam jaghāna bhṛtyai jagatāṃ sanātanaṃ taṃ rāmadevaṃ satataṃ nato 'smi
53.24
यथा तु वाराहनृसिंहरूपैः कृतं त्वया देव हितं सुराणाम् तथाद्य भूमेः कुरु भारहानिं प्रसीद विष्णो भगवन् नमस् ते
yathā tu vārāhanṛsiṃharūpaiḥ kṛtaṃ tvayā deva hitaṃ surāṇām tathādya bhūmeḥ kuru bhārahāniṃ prasīda viṣṇo bhagavan namas te
53.25
इति स्तुतो जगन्नाथः श्रीधरः पद्मयोनिना आविर् बभूव भगवान् शङ्खचक्रगदाधरः
iti stuto jagannāthaḥ śrīdharaḥ padmayoninā āvir babhūva bhagavān śaṅkhacakragadādharaḥ
53.26
उवाच च हृषीकेशः पद्मयोनिं सुरान् अपि स्तुत्यानयाहं संतुष्टः पितामह दिवौकसः
uvāca ca hṛṣīkeśaḥ padmayoniṃ surān api stutyānayāhaṃ saṃtuṣṭaḥ pitāmaha divaukasaḥ
53.27
पठतां पापनाशाय नृणां भक्तिमताम् अपि यतो ऽस्मि प्रकटीभूतो दुर्लभो ऽपि हरिः सुराः
paṭhatāṃ pāpanāśāya nṛṇāṃ bhaktimatām api yato 'smi prakaṭībhūto durlabho 'pi hariḥ surāḥ
53.28
देवैः सेन्द्रैः सरुद्रैस् तु पृथ्व्या च प्रार्थितो ह्य् अहम् पद्मयोने वदाद्य त्वं श्रुत्वा तत् करवाणि ते
devaiḥ sendraiḥ sarudrais tu pṛthvyā ca prārthito hy aham padmayone vadādya tvaṃ śrutvā tat karavāṇi te
53.29
इत्युक्ते विष्णुना प्राह ब्रह्मा लोकपितामहः दैत्यानां गुरुभारेण पीडितेयं मही भृशम्
ityukte viṣṇunā prāha brahmā lokapitāmahaḥ daityānāṃ gurubhāreṇa pīḍiteyaṃ mahī bhṛśam
53.30
लघ्वीम् इमां कारयितुं त्वयाहं पुरुषोत्तम तेनागतः सुरैः सार्धं नान्यद् अस्तीति कारणम्
laghvīm imāṃ kārayituṃ tvayāhaṃ puruṣottama tenāgataḥ suraiḥ sārdhaṃ nānyad astīti kāraṇam
53.31
इत्युक्तो भगवान् प्राह गच्छध्वम् अमराः स्वयम् स्थानं निरामयाः सर्वे पद्मयोनिस् तु गच्छतु
ityukto bhagavān prāha gacchadhvam amarāḥ svayam sthānaṃ nirāmayāḥ sarve padmayonis tu gacchatu
53.32
देवक्यां वसुदेवाच् च अवतीर्य महीतले सितकृष्णे च मच्छक्ती कंसादीन् घातयिष्यतः
devakyāṃ vasudevāc ca avatīrya mahītale sitakṛṣṇe ca macchaktī kaṃsādīn ghātayiṣyataḥ
53.33
इत्य् आकर्ण्य हरेर् वाक्यं हरिं नत्वा ययुः सुराः गतेषु त्रिदिवौकःसु देवदेवो जनार्दनः
ity ākarṇya harer vākyaṃ hariṃ natvā yayuḥ surāḥ gateṣu tridivaukaḥsu devadevo janārdanaḥ
53.34
शिष्टानां पालनार्थाय दुष्टनिग्रहणाय च प्रेषयाम्_अस ते शक्ती सितकृष्णे स्वके नृप
śiṣṭānāṃ pālanārthāya duṣṭanigrahaṇāya ca preṣayām_asa te śaktī sitakṛṣṇe svake nṛpa
53.35
तयोः सिता च रोहिण्यां वसुदेवाद् बभूव ह तद्वत् कृष्णा च देवक्यां वसुदेवाद् बभूव ह
tayoḥ sitā ca rohiṇyāṃ vasudevād babhūva ha tadvat kṛṣṇā ca devakyāṃ vasudevād babhūva ha
53.36
रौहिणेयो ऽथ पुण्यात्मा रामनामाश्रितो महान् देवकीनन्दनः कृष्णस् तयोः कर्म शृणुष्व मे
rauhiṇeyo 'tha puṇyātmā rāmanāmāśrito mahān devakīnandanaḥ kṛṣṇas tayoḥ karma śṛṇuṣva me
53.37
गोकुले बालकाले तु राक्षसी शकुनी निशि रामेण निहता राजन् तथा कृष्णेन पूतना
gokule bālakāle tu rākṣasī śakunī niśi rāmeṇa nihatā rājan tathā kṛṣṇena pūtanā
53.38
धेनुकः सगणस् तालवने रामेण घातितः शकटश् चार्जुनौ वृक्षौ तद्वत् कृष्णेन घातितौ
dhenukaḥ sagaṇas tālavane rāmeṇa ghātitaḥ śakaṭaś cārjunau vṛkṣau tadvat kṛṣṇena ghātitau
53.39
प्रलम्बो निधनं नीतो दैत्यो रामेण मुष्टिना कालियो दमितस् तोये कालिन्द्यां विषपन्नगः
pralambo nidhanaṃ nīto daityo rāmeṇa muṣṭinā kāliyo damitas toye kālindyāṃ viṣapannagaḥ
53.40
गोवर्धनश् च कृष्णेन धृतो वर्षति वासवे गोकुलं रक्षता तेन अरिष्टश् च निपातितः
govardhanaś ca kṛṣṇena dhṛto varṣati vāsave gokulaṃ rakṣatā tena ariṣṭaś ca nipātitaḥ
53.41
केशी च निधनं नीतो दुष्टवाजी महासुरः अक्रूरेण च तौ नीतौ मथुरायां महात्मना
keśī ca nidhanaṃ nīto duṣṭavājī mahāsuraḥ akrūreṇa ca tau nītau mathurāyāṃ mahātmanā
53.42
ददर्श तु निमग्नश् च रामकृष्णौ महामते स्वं स्वं रूपं जले तस्य अक्रूरस्य विभूतिदम्
dadarśa tu nimagnaś ca rāmakṛṣṇau mahāmate svaṃ svaṃ rūpaṃ jale tasya akrūrasya vibhūtidam
53.43
अनयोर् भावम् अतुलं ज्ञात्वा दृष्ट्वा च यादवाः बभूवुः प्रीतमनसो ह्य् अक्रूरश् च नृपात्मज
anayor bhāvam atulaṃ jñātvā dṛṣṭvā ca yādavāḥ babhūvuḥ prītamanaso hy akrūraś ca nṛpātmaja
53.44
दुर्वचश् च प्रजल्पन्तं कंसस्य रजकं ततः कृष्णो जघान रामश् च तद्वस्त्रं ब्रह्मणे ददौ
durvacaś ca prajalpantaṃ kaṃsasya rajakaṃ tataḥ kṛṣṇo jaghāna rāmaś ca tadvastraṃ brahmaṇe dadau
53.45
मालाकारेण भक्त्या तु सुमनोभिः प्रपूजितौ ततस् तस्य वरान् दत्त्वा दुर्लभान् रामकेशवौ
mālākāreṇa bhaktyā tu sumanobhiḥ prapūjitau tatas tasya varān dattvā durlabhān rāmakeśavau
53.46
गच्छन्तौ राजमार्गे तु कुब्जया पूजितौ ततः तत्कौटिल्यम् अपानीय विरूपं कार्मुकं ततः
gacchantau rājamārge tu kubjayā pūjitau tataḥ tatkauṭilyam apānīya virūpaṃ kārmukaṃ tataḥ
53.47
बभञ्ज कृष्णो बलवान् कंसस्याकृष्य तत्क्षणात् रक्षपालान् जघानाथ रामस् तत्र खलान् बहून् हत्वा कुवलयाख्यं च गजं रामजनार्दनौ
babhañja kṛṣṇo balavān kaṃsasyākṛṣya tatkṣaṇāt rakṣapālān jaghānātha rāmas tatra khalān bahūn hatvā kuvalayākhyaṃ ca gajaṃ rāmajanārdanau
53.48
प्रविश्य रङ्गं गजदन्तपाणी मदानुलिप्तौ वसुदेवपुत्रौ युद्धे तु रामो निजघान मल्लं शैलोपमं मुष्टिकम् अव्ययात्मा
praviśya raṅgaṃ gajadantapāṇī madānuliptau vasudevaputrau yuddhe tu rāmo nijaghāna mallaṃ śailopamaṃ muṣṭikam avyayātmā
53.49
कृष्णो ऽपि चाणूरम् अतिप्रसिद्धं बलेन वीर्येण च कंसमल्लकम् युद्ध्वा तु तेनाथ चिरं जघान तं दैत्यमल्लं जनसंसदीशः
kṛṣṇo 'pi cāṇūram atiprasiddhaṃ balena vīryeṇa ca kaṃsamallakam yuddhvā tu tenātha ciraṃ jaghāna taṃ daityamallaṃ janasaṃsadīśaḥ
53.50
मृतस्य मल्लस्य च मुष्टिकस्य मित्रं पुनः पुष्करकं स रामः युद्धार्थम् उत्थाय कृतक्षणं तं मुष्टिप्रहारेण जघान वीरः
mṛtasya mallasya ca muṣṭikasya mitraṃ punaḥ puṣkarakaṃ sa rāmaḥ yuddhārtham utthāya kṛtakṣaṇaṃ taṃ muṣṭiprahāreṇa jaghāna vīraḥ
53.51
कृष्णः पुनस् तान् सकलान् निहत्य निगृह्य कंसं विनिपात्य भूमौ स्वयं च देहे विनिपत्य तस्य हत्वा तथोर्व्यां निचकर्ष कृष्णः
kṛṣṇaḥ punas tān sakalān nihatya nigṛhya kaṃsaṃ vinipātya bhūmau svayaṃ ca dehe vinipatya tasya hatvā tathorvyāṃ nicakarṣa kṛṣṇaḥ
53.52
हते तु कंसे हरिणातिक्रुद्धो भ्रातापि तस्यातिरुषेण चोत्थितः सुनाभसंज्ञो बलवीर्ययुक्तो रामेण नीतो यमसादनं क्षणात्
hate tu kaṃse hariṇātikruddho bhrātāpi tasyātiruṣeṇa cotthitaḥ sunābhasaṃjño balavīryayukto rāmeṇa nīto yamasādanaṃ kṣaṇāt
53.53
तौ वन्द्य मातापितरौ सुहृष्टौ जनैः समस्तैर् यदुभिः सुसंवृतौ कृत्वा नृपं चोग्रसेनं यदूनां सभां सुधर्मां ददतुर् महेन्द्रीम्
tau vandya mātāpitarau suhṛṣṭau janaiḥ samastair yadubhiḥ susaṃvṛtau kṛtvā nṛpaṃ cograsenaṃ yadūnāṃ sabhāṃ sudharmāṃ dadatur mahendrīm
53.54
सर्वज्ञभावाव् अपि रामकृष्णौ संप्राप्य सांदीपनितो ऽस्त्रविद्याम् गुरोः कृते पञ्चजनं निहत्य यमं च जित्वा गुरवे सुतं ददौ
sarvajñabhāvāv api rāmakṛṣṇau saṃprāpya sāṃdīpanito 'stravidyām guroḥ kṛte pañcajanaṃ nihatya yamaṃ ca jitvā gurave sutaṃ dadau
53.55
निहत्य रामो मगधेश्वरस्य बलं समस्तं बहुशः समागतम् दिव्यास्त्रपूरैर् अमराव् इमाव् उभौ शुभां पुरीं चक्रतुः सागरान्ते
nihatya rāmo magadheśvarasya balaṃ samastaṃ bahuśaḥ samāgatam divyāstrapūrair amarāv imāv ubhau śubhāṃ purīṃ cakratuḥ sāgarānte
53.56
तस्यां विधायाथ जनस्य वासं हत्वा शृगालं हरिर् अव्ययात्मा दग्ध्वा महान्तं यवनं ह्य् उपायाद् वरं च दत्त्वा नृपतेर् जगाम
tasyāṃ vidhāyātha janasya vāsaṃ hatvā śṛgālaṃ harir avyayātmā dagdhvā mahāntaṃ yavanaṃ hy upāyād varaṃ ca dattvā nṛpater jagāma
53.57
रामो ऽथ संशान्तसमस्तविग्रहः संप्राप्य नन्दस्य पुनः स गोकुलम् वृन्दावने गोपजनैः सुभाषितः सीरेण रामो यमुनां चकर्ष
rāmo 'tha saṃśāntasamastavigrahaḥ saṃprāpya nandasya punaḥ sa gokulam vṛndāvane gopajanaiḥ subhāṣitaḥ sīreṇa rāmo yamunāṃ cakarṣa
53.58
संप्राप्य भार्याम् अथ रेवतीं च रेमे तया द्वारवतीं स लाङ्गली क्षात्रेण संप्राप्य तदा स रुक्मिणीं कृष्णो ऽपि रेमे पुरुषः पुराणः
saṃprāpya bhāryām atha revatīṃ ca reme tayā dvāravatīṃ sa lāṅgalī kṣātreṇa saṃprāpya tadā sa rukmiṇīṃ kṛṣṇo 'pi reme puruṣaḥ purāṇaḥ
53.59
द्यूते कलिङ्गराजस्य दन्तान् उत्पाट्य लाङ्गली जघानाष्टपदेनैव रुक्मिणं चानृतान्वितम्
dyūte kaliṅgarājasya dantān utpāṭya lāṅgalī jaghānāṣṭapadenaiva rukmiṇaṃ cānṛtānvitam
53.60
कृष्णः प्राग्ज्योतिषो दैत्यान् हयग्रीवादिकान् बहून् हत्वा तु नरकं चापि जग्राह च महद् धनम्
kṛṣṇaḥ prāgjyotiṣo daityān hayagrīvādikān bahūn hatvā tu narakaṃ cāpi jagrāha ca mahad dhanam
53.61
अदित्यै कुण्डले दत्त्वा जित्वेन्द्रं दैवतैः सह गृहीत्वा पारिजातं तु ततो द्वारावतीं पुरीम्
adityai kuṇḍale dattvā jitvendraṃ daivataiḥ saha gṛhītvā pārijātaṃ tu tato dvārāvatīṃ purīm
53.62
कुरुभिश् च धृतं साम्बं राम एको महाबलः कुरूणां भयम् उत्पाद्य मोचयाम्_अस वीर्यवान्
kurubhiś ca dhṛtaṃ sāmbaṃ rāma eko mahābalaḥ kurūṇāṃ bhayam utpādya mocayām_asa vīryavān
53.63
बाणबाहुवनं छिन्नं कृष्णेन युधि धीमता रामेण तद्बलं नीतं क्षयं कोटिगुणं क्षणात्
bāṇabāhuvanaṃ chinnaṃ kṛṣṇena yudhi dhīmatā rāmeṇa tadbalaṃ nītaṃ kṣayaṃ koṭiguṇaṃ kṣaṇāt
53.64
देवापकारी रामेण निहतो वानरो महान् ततो ऽर्जुनस्य साहाय्यं कुर्वता कंसशत्रुणा
devāpakārī rāmeṇa nihato vānaro mahān tato 'rjunasya sāhāyyaṃ kurvatā kaṃsaśatruṇā
53.65
सर्वभूतवधाद् राजन् भुवो भारो ऽवरोपितः तीर्थयात्रा कृता तद्वद् रामेण जगतः कृते
sarvabhūtavadhād rājan bhuvo bhāro 'varopitaḥ tīrthayātrā kṛtā tadvad rāmeṇa jagataḥ kṛte
53.66
रामेण निहिता ये तु तान् न संख्यातुम् उत्सहे एवं तौ रामकृष्णौ तु कृत्वा दुष्टवधं नृप
rāmeṇa nihitā ye tu tān na saṃkhyātum utsahe evaṃ tau rāmakṛṣṇau tu kṛtvā duṣṭavadhaṃ nṛpa
53.67
अवतार्य भुवो भारं जग्मतुः स्वेच्छया दिवम् इत्य् एतौ कथितौ दिव्यौ प्रादुर्भावौ मया तव संक्षेपाद् रामकृष्णस्य काल्क्यं शृणु ममाधुना
avatārya bhuvo bhāraṃ jagmatuḥ svecchayā divam ity etau kathitau divyau prādurbhāvau mayā tava saṃkṣepād rāmakṛṣṇasya kālkyaṃ śṛṇu mamādhunā
53.68
इत्थं हि शक्ती सितकृष्णरूपे हरेर् अनन्तस्य महाबलाढ्ये कृत्वा तु भूमेर् नृप भारहानिं पुनश् च विष्णुं प्रतिजग्मतुस् ते
itthaṃ hi śaktī sitakṛṣṇarūpe harer anantasya mahābalāḍhye kṛtvā tu bhūmer nṛpa bhārahāniṃ punaś ca viṣṇuṃ pratijagmatus te
Adhyāya 54
54.1
इति श्रीनरसिंहपुराणे कृष्णप्रादुर्भावे नाम त्रिपञ्चाशो ऽध्यायः ॥ नर्प् 53 अतःपरं प्रवक्ष्यामि शृणु राजन् समाहितः प्रादुर्भावं हरेः पुण्यं कल्क्याख्यं पापनाशनम्
iti śrīnarasiṃhapurāṇe kṛṣṇaprādurbhāve nāma tripañcāśo 'dhyāyaḥ || narp 53 ataḥparaṃ pravakṣyāmi śṛṇu rājan samāhitaḥ prādurbhāvaṃ hareḥ puṇyaṃ kalkyākhyaṃ pāpanāśanam
54.2
कलिकालेन राजेन्द्र नष्टे धर्मे महीतले वृद्धिं गते तथा पापे व्याधिसंपीडिते जने
kalikālena rājendra naṣṭe dharme mahītale vṛddhiṃ gate tathā pāpe vyādhisaṃpīḍite jane
54.3
देवैः संप्रार्थितो विष्णुः क्षीराब्धौ स्तुतिपूर्वकम् साम्भलाख्ये महाग्रामे नानाजनसमाकुले
devaiḥ saṃprārthito viṣṇuḥ kṣīrābdhau stutipūrvakam sāmbhalākhye mahāgrāme nānājanasamākule
54.4
नाम्ना विष्णुयशःपुत्रः कल्की राजा भविष्यति अश्वम् आरुह्य खड्गेन म्लेच्च्छान् उत्सादयिष्यति
nāmnā viṣṇuyaśaḥputraḥ kalkī rājā bhaviṣyati aśvam āruhya khaḍgena mleccchān utsādayiṣyati
54.5
म्लेच्छान् समस्तान् क्षितिनाशभूतान् हत्वा स कल्की पुरुषोत्तमांशः कृत्वा च यागं बहुकाञ्चनाख्यं संस्थाप्य धर्मं दिवम् आरुरोह
mlecchān samastān kṣitināśabhūtān hatvā sa kalkī puruṣottamāṃśaḥ kṛtvā ca yāgaṃ bahukāñcanākhyaṃ saṃsthāpya dharmaṃ divam āruroha
54.6
दशावताराः कथितास् तवैव हरेर् मया पार्थिव पापहन्तुः इमं सदा यस् तु नृसिंहभक्तः शृणोति नित्यं स तु याति विष्णुम्
daśāvatārāḥ kathitās tavaiva harer mayā pārthiva pāpahantuḥ imaṃ sadā yas tu nṛsiṃhabhaktaḥ śṛṇoti nityaṃ sa tu yāti viṣṇum
54.7
तव प्रसादाद् विप्रेन्द्र प्रादुर्भावाः श्रुता मया नारायणस्य देवस्य शृण्वतां कल्मषापहाः
tava prasādād viprendra prādurbhāvāḥ śrutā mayā nārāyaṇasya devasya śṛṇvatāṃ kalmaṣāpahāḥ
54.8
कलिं विस्तरतो ब्रूहि त्वं हि सर्वविदां वर ब्राह्मणाः क्षत्रिया वैश्याः शूद्राश् च मुनिसत्तम
kaliṃ vistarato brūhi tvaṃ hi sarvavidāṃ vara brāhmaṇāḥ kṣatriyā vaiśyāḥ śūdrāś ca munisattama
54.9ab
किमाहाराः किमाचारा भविष्यन्ति कलौ युगे
kimāhārāḥ kimācārā bhaviṣyanti kalau yuge
54.9cd
शृणुध्वम् ऋषयः सर्वे भरद्वाजेन संयुताः
śṛṇudhvam ṛṣayaḥ sarve bharadvājena saṃyutāḥ
54.10
सर्वे धर्मा विनश्यन्ति कृष्णे कृष्णत्वम् आगते तस्मात् कलिर् महाघोरः सर्वपापस्य साधकः
sarve dharmā vinaśyanti kṛṣṇe kṛṣṇatvam āgate tasmāt kalir mahāghoraḥ sarvapāpasya sādhakaḥ
54.11
ब्राह्मणाः क्षत्रिया वैश्याः शूद्रा धर्मपराङ्मुखाः घोरे कलियुगे प्राप्ते द्विजदेवपराङ्मुखाः
brāhmaṇāḥ kṣatriyā vaiśyāḥ śūdrā dharmaparāṅmukhāḥ ghore kaliyuge prāpte dvijadevaparāṅmukhāḥ
54.12
व्याजधर्मरताः सर्वे दम्भाचारपरायणाः असूयानिरताश् चैव वृथाहंकारदूषिताः
vyājadharmaratāḥ sarve dambhācāraparāyaṇāḥ asūyāniratāś caiva vṛthāhaṃkāradūṣitāḥ
54.13
सर्वैः संक्षिप्यते सत्यं नरैः पण्डितगर्वितैः अहम् एवाधिक इति सर्व एव वदन्ति वै
sarvaiḥ saṃkṣipyate satyaṃ naraiḥ paṇḍitagarvitaiḥ aham evādhika iti sarva eva vadanti vai
54.14
अधर्मलोलुपाः सर्वे तथान्येषां च निन्दकाः अतः स्वल्पायुषः सर्वे भविष्यन्ति कलौ युगे
adharmalolupāḥ sarve tathānyeṣāṃ ca nindakāḥ ataḥ svalpāyuṣaḥ sarve bhaviṣyanti kalau yuge
54.15
अल्पायुष्ट्वान् मनुष्याणां न विद्याग्रहणं द्विजाः विद्याग्रहणशून्यत्वाद् अधर्मो वर्तते पुनः
alpāyuṣṭvān manuṣyāṇāṃ na vidyāgrahaṇaṃ dvijāḥ vidyāgrahaṇaśūnyatvād adharmo vartate punaḥ
54.16
ब्राह्मणाद्यास् तथा वर्णाः संकीर्यन्ते परस्परम् कामक्रोधपरा मूढा वृथा संतापपीडिताः
brāhmaṇādyās tathā varṇāḥ saṃkīryante parasparam kāmakrodhaparā mūḍhā vṛthā saṃtāpapīḍitāḥ
54.17
बद्धवैरा भविष्यन्ति परस्परवधेप्सवः ब्राह्मणाः क्षत्रिया वैश्याः सर्वे धर्मपराङ्मुखाः
baddhavairā bhaviṣyanti parasparavadhepsavaḥ brāhmaṇāḥ kṣatriyā vaiśyāḥ sarve dharmaparāṅmukhāḥ
54.18
शूद्रतुल्या भविष्यन्ति तपःसत्यविवर्जिताः उत्तमा नीचतां यान्ति नीचाश् चोत्तमतां तथा
śūdratulyā bhaviṣyanti tapaḥsatyavivarjitāḥ uttamā nīcatāṃ yānti nīcāś cottamatāṃ tathā
54.19
राजानो द्रव्यनिरतास् तथा लोभपरायणाः धर्मकञ्चुकसंवीता धर्मविध्वंसकारिणः
rājāno dravyaniratās tathā lobhaparāyaṇāḥ dharmakañcukasaṃvītā dharmavidhvaṃsakāriṇaḥ
54.20
घोरे कलियुगे प्राप्ते सर्वाधर्मसमन्विते यो यो ऽश्वरथनागाढ्यः स स राजा भविष्यति
ghore kaliyuge prāpte sarvādharmasamanvite yo yo 'śvarathanāgāḍhyaḥ sa sa rājā bhaviṣyati
54.21
पितॄन् पुत्रा नियोक्ष्यन्ति वध्वः श्वश्रूश् च कर्मसु पतीन् पुत्रान् वञ्चयित्वा गमिष्यन्ति स्त्रियो ऽन्यतः
pitṝn putrā niyokṣyanti vadhvaḥ śvaśrūś ca karmasu patīn putrān vañcayitvā gamiṣyanti striyo 'nyataḥ
54.22
पुरुषाल्पं बहुस्त्रीकं श्वबाहुल्यं गवां क्षयः धनानि श्लघनीयानि सतां वृत्तम् अपूजितम् खण्डवर्षी च पर्जन्यः पन्थानस् तस्करावृताः सर्वः सर्वं च जानाति वृद्धान् अनुपसेव्य च
puruṣālpaṃ bahustrīkaṃ śvabāhulyaṃ gavāṃ kṣayaḥ dhanāni ślaghanīyāni satāṃ vṛttam apūjitam khaṇḍavarṣī ca parjanyaḥ panthānas taskarāvṛtāḥ sarvaḥ sarvaṃ ca jānāti vṛddhān anupasevya ca
54.23
न कश्चिद् अकविर् नाम सुरापा ब्रह्मवादिनः किंकराश् च भविष्यन्ति शूद्राणां च द्विजातयः
na kaścid akavir nāma surāpā brahmavādinaḥ kiṃkarāś ca bhaviṣyanti śūdrāṇāṃ ca dvijātayaḥ
54.24
द्विषन्ति पितरं पुत्राः गुरुं शिष्या द्विषन्ति च पतिं च वनिता द्वेष्टि कलौ घोरे समागते
dviṣanti pitaraṃ putrāḥ guruṃ śiṣyā dviṣanti ca patiṃ ca vanitā dveṣṭi kalau ghore samāgate
54.25
लोभाभिभूतमनसः सर्वे दुष्कर्मशीलिनः परान्नलोलुपा नित्यं भविष्यन्ति द्विजातयः
lobhābhibhūtamanasaḥ sarve duṣkarmaśīlinaḥ parānnalolupā nityaṃ bhaviṣyanti dvijātayaḥ
54.26
परस्त्रीनिरताः सर्वे परद्रव्यपरायणाः घोरे कलियुगे प्राप्ते नरं धर्मपरायणम्
parastrīniratāḥ sarve paradravyaparāyaṇāḥ ghore kaliyuge prāpte naraṃ dharmaparāyaṇam
54.27
असूयानिरताः सर्वे उपहासं प्रकुर्वते न व्रतानि चरिष्यन्ति ब्राह्मणा वेदनिन्दकाः
asūyāniratāḥ sarve upahāsaṃ prakurvate na vratāni cariṣyanti brāhmaṇā vedanindakāḥ
54.28
न यक्ष्यन्ति न होष्यन्ति हेतुवादैर् विकुत्सिताः द्विजाः कुर्वन्ति दम्भार्थं पितृयज्ञादिकाः क्रियाः
na yakṣyanti na hoṣyanti hetuvādair vikutsitāḥ dvijāḥ kurvanti dambhārthaṃ pitṛyajñādikāḥ kriyāḥ
54.29
न पात्रेष्व् एव दानानि कुर्वन्ति न नरास् तथा क्षीरोपाधिनिमित्तेन गोषु प्रीतिं प्रकुर्वते
na pātreṣv eva dānāni kurvanti na narās tathā kṣīropādhinimittena goṣu prītiṃ prakurvate
54.30
बध्नन्ति च द्विजान् एव धनार्थं राजकिंकराः दानयज्ञजपादीनां विक्रीणन्ते फलं द्विजाः
badhnanti ca dvijān eva dhanārthaṃ rājakiṃkarāḥ dānayajñajapādīnāṃ vikrīṇante phalaṃ dvijāḥ
54.31
प्रतिग्रहं प्रकुर्वन्ति चण्डालादेर् अपि द्विजाः कलेः प्रथमपादे ऽपि विनिन्दन्ति हरिं नराः
pratigrahaṃ prakurvanti caṇḍālāder api dvijāḥ kaleḥ prathamapāde 'pi vinindanti hariṃ narāḥ
54.32
युगान्ते च हरेर् नाम नैव कश्चित् स्मरिष्यति शूद्रस्त्रीसङ्गनिरता विधवासङ्गलोलुपाः
yugānte ca harer nāma naiva kaścit smariṣyati śūdrastrīsaṅganiratā vidhavāsaṅgalolupāḥ
54.33
शूद्रान्नभोगनिरता भविष्यन्ति कलौ द्विजाः न च द्विजातिशूस्रूषां न स्वधर्मप्रवर्तनम्
śūdrānnabhoganiratā bhaviṣyanti kalau dvijāḥ na ca dvijātiśūsrūṣāṃ na svadharmapravartanam
54.34
करिष्यन्ति तदा शूद्राः प्रव्रज्यालिङ्गिनो ऽधमाः सुखाय परिवीताश् च जटिला भस्मधूर्धराः
kariṣyanti tadā śūdrāḥ pravrajyāliṅgino 'dhamāḥ sukhāya parivītāś ca jaṭilā bhasmadhūrdharāḥ
54.35
शूद्रा धर्मान् प्रवक्ष्यन्ति कूटबुद्धिविशारदाः एते चान्ये च बहवः पाषण्डा विप्रसत्तमाः
śūdrā dharmān pravakṣyanti kūṭabuddhiviśāradāḥ ete cānye ca bahavaḥ pāṣaṇḍā viprasattamāḥ
54.36
ब्राह्मणाः क्षत्रिया वैश्या भविष्यन्ति कलौ युगे गीतवाद्यरता विप्रा वेदवादपराङ्मुखाः
brāhmaṇāḥ kṣatriyā vaiśyā bhaviṣyanti kalau yuge gītavādyaratā viprā vedavādaparāṅmukhāḥ
54.37
भविष्यन्ति कलौ प्राप्ते शूद्रमार्गप्रवर्तिनः अल्पद्रव्या वृथालिङ्गा वृथाहंकारदूषिताः
bhaviṣyanti kalau prāpte śūdramārgapravartinaḥ alpadravyā vṛthāliṅgā vṛthāhaṃkāradūṣitāḥ
54.38
हर्तारो न च दातारो भविष्यन्ति कलौ युगे प्रतिग्रहपरा नित्यं द्विजाः सन्मार्गशीलिनः
hartāro na ca dātāro bhaviṣyanti kalau yuge pratigrahaparā nityaṃ dvijāḥ sanmārgaśīlinaḥ
54.39
आत्मस्तुतिपराः सर्वे परनिन्दापरास् तथा विश्वासहीनाः पुरुषा देववेदद्विजातिषु
ātmastutiparāḥ sarve paranindāparās tathā viśvāsahīnāḥ puruṣā devavedadvijātiṣu
54.40
असंश्रुतोक्तिवक्तारो द्विजद्वेषरतास् तथा स्वधर्मत्यागिनः सर्वे कृतघ्ना भिन्नवृत्तयः
asaṃśrutoktivaktāro dvijadveṣaratās tathā svadharmatyāginaḥ sarve kṛtaghnā bhinnavṛttayaḥ
54.41
याचकाः पिशुनाश् चैव भविष्यन्ति कलौ युगे परापवादनिरता आत्मस्तुतिपरायणाः
yācakāḥ piśunāś caiva bhaviṣyanti kalau yuge parāpavādaniratā ātmastutiparāyaṇāḥ
54.42
परस्वहरणोपायचिन्तकाः सर्वदा जनाः अत्याह्लादपरास् तत्र भुञ्जानाः परवेश्मनि
parasvaharaṇopāyacintakāḥ sarvadā janāḥ atyāhlādaparās tatra bhuñjānāḥ paraveśmani
54.43
तस्मिन्न् एव दिने प्रायो देवतार्चनतत्पराः तत्रैव निन्दानिरता भुक्त्वा चैकत्र संस्थिताः
tasminn eva dine prāyo devatārcanatatparāḥ tatraiva nindāniratā bhuktvā caikatra saṃsthitāḥ
54.44
द्विजाश् च क्षत्रिया वैश्याः शूद्राश् चान्ये च जातयः अत्यन्तकामिनश् चैव संकीर्यन्ते परस्परम्
dvijāś ca kṣatriyā vaiśyāḥ śūdrāś cānye ca jātayaḥ atyantakāminaś caiva saṃkīryante parasparam
54.45
न शिष्यो न गुरुः कश्चिन् न पुत्रो न पिता तथा न भार्या न पतिश् चैव भविता तत्र संकरे
na śiṣyo na guruḥ kaścin na putro na pitā tathā na bhāryā na patiś caiva bhavitā tatra saṃkare
54.46
शूद्रवृत्त्यैव जीवन्ति द्विजा नरकभोगिनः अनावृष्टिभयप्राया गगनासक्तदृष्टयः
śūdravṛttyaiva jīvanti dvijā narakabhoginaḥ anāvṛṣṭibhayaprāyā gaganāsaktadṛṣṭayaḥ
54.47
भविष्यन्ति जनाः सर्वे तदा क्षुद्भयकातराः अन्नोपाधिनिमित्तेन शिष्यान् गृह्णन्ति भिक्षवः
bhaviṣyanti janāḥ sarve tadā kṣudbhayakātarāḥ annopādhinimittena śiṣyān gṛhṇanti bhikṣavaḥ
54.48
उभाभ्याम् अपि पाणिभ्यां शिरःकण्डूयनं स्त्रियः कुर्वन्त्यो गुरुभर्तृणाम् आज्ञा भेत्स्यन्ति ता हिताः
ubhābhyām api pāṇibhyāṃ śiraḥkaṇḍūyanaṃ striyaḥ kurvantyo gurubhartṛṇām ājñā bhetsyanti tā hitāḥ
54.49
यदा यदा न यक्ष्यन्ति न होष्यन्ति द्विजातयः तदा तदा कलेर् वृद्धिर् अनुमेया विचक्षणैः
yadā yadā na yakṣyanti na hoṣyanti dvijātayaḥ tadā tadā kaler vṛddhir anumeyā vicakṣaṇaiḥ
54.50ab
सर्वधर्मेषु नष्टेषु याति निःश्रीकतां जगत्
sarvadharmeṣu naṣṭeṣu yāti niḥśrīkatāṃ jagat
54.50cd
एवं कलेः स्वरूपं तत् कथितं विप्रसत्तमाः
evaṃ kaleḥ svarūpaṃ tat kathitaṃ viprasattamāḥ
54.51
हरिभक्तिपरान् एवं न कलिर् बाधते द्विजाः तपः परं कृतयुगे त्रेतायां ध्यानम् एव हि
haribhaktiparān evaṃ na kalir bādhate dvijāḥ tapaḥ paraṃ kṛtayuge tretāyāṃ dhyānam eva hi
54.52
द्वापरे यज्ञम् एवाहुर् दानम् एकं कलौ युगे यतते दशभिर् वर्षैस् त्रेतायां हायनेन तत्
dvāpare yajñam evāhur dānam ekaṃ kalau yuge yatate daśabhir varṣais tretāyāṃ hāyanena tat
54.53
द्वापरे तच् च मासेन अहोरात्रेण तत् कलौ ध्यायन् कृते यजन् यज्ञैस् त्रेतायां द्वापरे ऽर्चयन्
dvāpare tac ca māsena ahorātreṇa tat kalau dhyāyan kṛte yajan yajñais tretāyāṃ dvāpare 'rcayan
54.54
यद् आप्नोति तद् आप्नोति कलौ संकीर्त्य केशवम् समस्तजगदाधारं परमार्थस्वरूपिणम्
yad āpnoti tad āpnoti kalau saṃkīrtya keśavam samastajagadādhāraṃ paramārthasvarūpiṇam
54.55
घोरे कलियुगे प्राप्ते विष्णुं ध्यायन् न सीदति अहो ऽतीव महाभाग्याः सकृद् ये केशवार्चकाः
ghore kaliyuge prāpte viṣṇuṃ dhyāyan na sīdati aho 'tīva mahābhāgyāḥ sakṛd ye keśavārcakāḥ
54.56
घोरे कलियुगे प्राप्ते सर्वकर्मबहिष्कृते न्यूनातिरिक्तता न स्यात् कलौ वेदोक्तकर्मणाम्
ghore kaliyuge prāpte sarvakarmabahiṣkṛte nyūnātiriktatā na syāt kalau vedoktakarmaṇām
54.57
हरिस्मरणम् एवात्र संपूर्णफलदायकम् हरे केशव गोविन्द वासुदेव जगन्मय
harismaraṇam evātra saṃpūrṇaphaladāyakam hare keśava govinda vāsudeva jaganmaya
54.58
जनार्दन जगद्धाम पीताम्बरधराच्युत इतीरयन्ति ये नित्यं न हि तान् बाधते कलिः
janārdana jagaddhāma pītāmbaradharācyuta itīrayanti ye nityaṃ na hi tān bādhate kaliḥ
54.59
अहो हरिपरा ये तु कलौ सर्वभयंकरे ते सभाग्या महात्मानस् तत्संगतिरता अपि
aho hariparā ye tu kalau sarvabhayaṃkare te sabhāgyā mahātmānas tatsaṃgatiratā api
54.60
हरिनामपरा ये च हरिकीर्तनतत्पराः हरिपूजारता ये च ते कृतार्था न संशयः
harināmaparā ye ca harikīrtanatatparāḥ haripūjāratā ye ca te kṛtārthā na saṃśayaḥ
54.61
इत्य् एतद् वः समाख्यातं सर्वदुःखनिवारणम् समस्तपुण्यफलदं कलौ विष्णोः प्रकीर्तनम्
ity etad vaḥ samākhyātaṃ sarvaduḥkhanivāraṇam samastapuṇyaphaladaṃ kalau viṣṇoḥ prakīrtanam
Adhyāya 55
55.1
इत्य् श्रीनरसिंहपुराणे कलिलक्षणकीर्तनं चतुःपञ्चाशो ऽध्यायः ॥ नर्प् 54 मार्कण्डेय कथं शुक्रः पुरा बलिमखे गुरुः वामनेन स विद्धाक्षः स्तुत्वा तल्लब्धवान् कथम्
ity śrīnarasiṃhapurāṇe kalilakṣaṇakīrtanaṃ catuḥpañcāśo 'dhyāyaḥ || narp 54 mārkaṇḍeya kathaṃ śukraḥ purā balimakhe guruḥ vāmanena sa viddhākṣaḥ stutvā tallabdhavān katham
55.2
वामनेन स विद्धाक्षो बहुतीर्थेषु भार्गवः जाह्नवीसलिले स्थित्वा देवम् अभ्यर्च्य वामनम्
vāmanena sa viddhākṣo bahutīrtheṣu bhārgavaḥ jāhnavīsalile sthitvā devam abhyarcya vāmanam
55.3
ऊर्ध्वबाहुः स देवेशं शङ्खचक्रगदाधरम् हृदि संचिन्त्य तुष्टाव नरसिंहं सनातनम्
ūrdhvabāhuḥ sa deveśaṃ śaṅkhacakragadādharam hṛdi saṃcintya tuṣṭāva narasiṃhaṃ sanātanam
55.4
नमामि देवं विश्वेशं वामनं विष्णुरूपिणम् बलिदर्पहरं शान्तं शाश्वतं पुरुषोत्तमम्
namāmi devaṃ viśveśaṃ vāmanaṃ viṣṇurūpiṇam balidarpaharaṃ śāntaṃ śāśvataṃ puruṣottamam
55.5
धीरं शूरं महादेवं शङ्खचक्रगदाधरम् विशुद्धं ज्ञानसंपन्नं नमामि हरिम् अच्युतम्
dhīraṃ śūraṃ mahādevaṃ śaṅkhacakragadādharam viśuddhaṃ jñānasaṃpannaṃ namāmi harim acyutam
55.6
सर्वशक्तिमयं देवं सर्वगं सर्वभावनम् अनादिम् अजरं नित्यं नमामि गरुडध्वजम्
sarvaśaktimayaṃ devaṃ sarvagaṃ sarvabhāvanam anādim ajaraṃ nityaṃ namāmi garuḍadhvajam
55.7
सुरासुरैर् भक्तिमद्भिः स्तुतो नारायणः सदा पूजितं च हृषिकेशं तं नमामि जगद्गुरुम्
surāsurair bhaktimadbhiḥ stuto nārāyaṇaḥ sadā pūjitaṃ ca hṛṣikeśaṃ taṃ namāmi jagadgurum
55.8
हृदि संकल्प्य यद्रूपं ध्यायन्ति यतयः सदा ज्योतीरूपम् अनौपम्यं नरसिंहं नमाम्य् अहम्
hṛdi saṃkalpya yadrūpaṃ dhyāyanti yatayaḥ sadā jyotīrūpam anaupamyaṃ narasiṃhaṃ namāmy aham
55.9
न जानन्ति परं रूपं ब्रह्माद्या देवतागणाः यस्यावताररूपाणि समर्चन्ति नमामि तम्
na jānanti paraṃ rūpaṃ brahmādyā devatāgaṇāḥ yasyāvatārarūpāṇi samarcanti namāmi tam
55.10
एतत् समस्तं येनादौ सृष्टं दुष्टवधात् पुनः त्रातं यत्र जगल् लीनं तं नमामि जनार्दनम्
etat samastaṃ yenādau sṛṣṭaṃ duṣṭavadhāt punaḥ trātaṃ yatra jagal līnaṃ taṃ namāmi janārdanam
55.11
भक्तैर् अभ्यर्चितो यस् तु नित्यं भक्तप्रियो हि यः तं देवम् अमलं दिव्यं प्रणमामि जगत्पतिम्
bhaktair abhyarcito yas tu nityaṃ bhaktapriyo hi yaḥ taṃ devam amalaṃ divyaṃ praṇamāmi jagatpatim
55.12
दुर्लभं चापि भक्तानां यः प्रयच्छति तोषितः तं सर्वसाक्षिणं विष्णुं प्रणमामि सनातनम्
durlabhaṃ cāpi bhaktānāṃ yaḥ prayacchati toṣitaḥ taṃ sarvasākṣiṇaṃ viṣṇuṃ praṇamāmi sanātanam
55.13
इति स्तुतो जगन्नाथः पुरा शुक्रेण पार्थिव प्रादुर् बभूव तस्याग्रे शङ्खचक्रगदाधरः
iti stuto jagannāthaḥ purā śukreṇa pārthiva prādur babhūva tasyāgre śaṅkhacakragadādharaḥ
55.14
उवाच शुक्रम् एकाक्षं देवो नारायणस् तदा किमर्थं जाह्नवीतीरे स्तुतो ऽहं तद् ब्रवीहि मे
uvāca śukram ekākṣaṃ devo nārāyaṇas tadā kimarthaṃ jāhnavītīre stuto 'haṃ tad bravīhi me
55.15
देवदेव मया पूर्वम् अपराधो महान् कृतः तद्दोषस्यापनुत्त्यर्थं स्तुतवान् अस्मि सांप्रतम्
devadeva mayā pūrvam aparādho mahān kṛtaḥ taddoṣasyāpanuttyarthaṃ stutavān asmi sāṃpratam
55.16
ममापराधान् नयनं नष्टम् एकं तवाधुना संतुष्टो ऽस्मि ततः शुक्र स्तोत्रेणानेन ते मुने
mamāparādhān nayanaṃ naṣṭam ekaṃ tavādhunā saṃtuṣṭo 'smi tataḥ śukra stotreṇānena te mune
55.17
इत्य् उक्त्वा देवदेवेशस् तं मुनिं प्रहसन्न् इव पाञ्चजन्येन तच्चक्षुः पस्पर्श च जनार्दनः
ity uktvā devadeveśas taṃ muniṃ prahasann iva pāñcajanyena taccakṣuḥ pasparśa ca janārdanaḥ
55.18
स्पृष्टमात्रे तु शङ्खेन देवदेवेन शार्ङ्गिणा बभूव निर्मलं चक्षुः पूर्ववन् नृपसत्तम
spṛṣṭamātre tu śaṅkhena devadevena śārṅgiṇā babhūva nirmalaṃ cakṣuḥ pūrvavan nṛpasattama
55.19
एवं दत्त्वा मुनेश् चक्षुः पूजितस् तेन माधवः जगामादर्शनं सद्यः शुक्रो ऽपि स्वाश्रमं ययौ
evaṃ dattvā muneś cakṣuḥ pūjitas tena mādhavaḥ jagāmādarśanaṃ sadyaḥ śukro 'pi svāśramaṃ yayau
55.20
इत्य् एतद् उक्तं मुनिना महात्मना प्राप्तं पुरा देववरप्रसादात् शुक्रेण किं ते कथयामि राजन् पुनश् च मां पृच्छ मनोरथान्तः
ity etad uktaṃ muninā mahātmanā prāptaṃ purā devavaraprasādāt śukreṇa kiṃ te kathayāmi rājan punaś ca māṃ pṛccha manorathāntaḥ
Adhyāya 56
56.1
इत्य् श्रीनरसिंहपुराणे शुक्रवरप्रदानो नाम पञ्चपञ्चाशो ऽध्यायः ॥ नर्प् 55 सांप्रतं देवदेवस्य नरसिंह् अस्य शार्ङ्गिणः श्रोतुम् इच्छामि सकलं प्रतिष्ठायाः परं विधिम्
ity śrīnarasiṃhapurāṇe śukravarapradāno nāma pañcapañcāśo 'dhyāyaḥ || narp 55 sāṃprataṃ devadevasya narasiṃh asya śārṅgiṇaḥ śrotum icchāmi sakalaṃ pratiṣṭhāyāḥ paraṃ vidhim
56.2
प्रतिष्ठाया विधिं विष्णोर् देवदेवस्य चक्रिणः प्रवक्ष्यामि यथाशास्त्रं शृणु भूपाल पुण्यदम्
pratiṣṭhāyā vidhiṃ viṣṇor devadevasya cakriṇaḥ pravakṣyāmi yathāśāstraṃ śṛṇu bhūpāla puṇyadam
56.3
कर्तुं प्रतिष्ठां यश् चात्र विष्णोर् इच्छति पार्थिव स पूर्वं स्थिरनक्षत्रे भूमिशोधनम् आरभेत्
kartuṃ pratiṣṭhāṃ yaś cātra viṣṇor icchati pārthiva sa pūrvaṃ sthiranakṣatre bhūmiśodhanam ārabhet
56.4
खात्वा पुरुषमात्रं तु बाहुद्वयम् अथापि वा पूरयेच् छुद्धमृद्भिस् तु जलाक्तैः शर्करान्वितैः
khātvā puruṣamātraṃ tu bāhudvayam athāpi vā pūrayec chuddhamṛdbhis tu jalāktaiḥ śarkarānvitaiḥ
56.5
अधिष्ठानं ततो बुद्ध्वा पाषाणोष्टकमृण्मयम् प्रासादं कारयेत् तत्र वास्तुविद्याविदा नृप
adhiṣṭhānaṃ tato buddhvā pāṣāṇoṣṭakamṛṇmayam prāsādaṃ kārayet tatra vāstuvidyāvidā nṛpa
56.6
चतुरस्रं सूत्रमार्गे चतुःकोणं समन्ततः शिलाभित्तिकम् उत्कृष्टं तदलाभेष्टिकामयम्
caturasraṃ sūtramārge catuḥkoṇaṃ samantataḥ śilābhittikam utkṛṣṭaṃ tadalābheṣṭikāmayam
56.7
तदलाभे तु मृत्कुड्यं पूर्वद्वारं सुशोभनम् जातिकाष्ठमयैः स्तम्भैस् तल्लग्नैः फलदान्वितैः
tadalābhe tu mṛtkuḍyaṃ pūrvadvāraṃ suśobhanam jātikāṣṭhamayaiḥ stambhais tallagnaiḥ phaladānvitaiḥ
56.8
उत्पलैः पद्मपत्रैश् च पातितैश् चित्रशिल्पिभिः इत्थं तु कारयित्वा हि हरेर् वेश्म सुशोभनम्
utpalaiḥ padmapatraiś ca pātitaiś citraśilpibhiḥ itthaṃ tu kārayitvā hi harer veśma suśobhanam
56.9
पूर्वद्वारं नृपश्रेष्ठ सुकपाटं सुचित्रितम् अतिवृद्धातिबालैस् तु कारयेन् नाकृतिं हरेः
pūrvadvāraṃ nṛpaśreṣṭha sukapāṭaṃ sucitritam ativṛddhātibālais tu kārayen nākṛtiṃ hareḥ
56.10
कुष्ठाद्युपहतैर् वापि अन्यैर् वा दीर्घरोगिभिः विश्वकर्मोक्तमार्गेण पुराणोक्तां नृपोत्तम
kuṣṭhādyupahatair vāpi anyair vā dīrgharogibhiḥ viśvakarmoktamārgeṇa purāṇoktāṃ nṛpottama
56.11
कारयेत् प्रतिमां दिव्यां पुष्टाङ्गेन तु धीमता सौम्याननां सुश्रवनां सुनासां च सुलोचनाम्
kārayet pratimāṃ divyāṃ puṣṭāṅgena tu dhīmatā saumyānanāṃ suśravanāṃ sunāsāṃ ca sulocanām
56.12
नाधोदृष्टिं नोर्ध्वदृष्टिं तिर्यग्दृष्टिं न कारयेत् कारयेत् समदृष्टिं तु पद्मपत्रायतेक्षणाम्
nādhodṛṣṭiṃ nordhvadṛṣṭiṃ tiryagdṛṣṭiṃ na kārayet kārayet samadṛṣṭiṃ tu padmapatrāyatekṣaṇām
56.13
सुभ्रुवं सुललातां च सुकपोलां समां शुभाम् बिम्बौष्ठीं सुष्ठुचिबुकां सुग्रीवां कारयेद् बुधः
subhruvaṃ sulalātāṃ ca sukapolāṃ samāṃ śubhām bimbauṣṭhīṃ suṣṭhucibukāṃ sugrīvāṃ kārayed budhaḥ
56.14
उपबाहुकरे देयं दक्षिणे चक्रम् अर्कवत् नाभिसंलग्नदिव्यारं परितो नेमिसंयुतम्
upabāhukare deyaṃ dakṣiṇe cakram arkavat nābhisaṃlagnadivyāraṃ parito nemisaṃyutam
56.15
वामपार्श्वे इत्य् उपभुजे देयं शङ्खं शशिप्रभम् पाञ्चजन्यम् इति ख्यातं दैत्यदर्पहरं शुभम्
vāmapārśve ity upabhuje deyaṃ śaṅkhaṃ śaśiprabham pāñcajanyam iti khyātaṃ daityadarpaharaṃ śubham
56.16
हारार्पितवरां दिव्यां कण्ठे त्रिवलिसंयुताम् सुस्तनीं चारुहृदयां सुजठरां समां शुभाम्
hārārpitavarāṃ divyāṃ kaṇṭhe trivalisaṃyutām sustanīṃ cāruhṛdayāṃ sujaṭharāṃ samāṃ śubhām
56.17
कटिलग्नवामकरां पद्मलग्नां च दक्षिणाम् केयूरबाहुकां दिव्यां सुनाभिवलिभङ्गिकाम्
kaṭilagnavāmakarāṃ padmalagnāṃ ca dakṣiṇām keyūrabāhukāṃ divyāṃ sunābhivalibhaṅgikām
56.18
सुकटीं च सुजङ्घोरूं वस्त्रमेखलभूषिताम् एवं तां कारयित्वा तु प्रतिमां राजसत्तम
sukaṭīṃ ca sujaṅghorūṃ vastramekhalabhūṣitām evaṃ tāṃ kārayitvā tu pratimāṃ rājasattama
56.19
सुवर्णवस्त्रदानेन तत्कर्तॄन् पूज्य सत्तम पूर्वपक्षे शुभे काले प्रतिमां स्थापयेद् बुधः
suvarṇavastradānena tatkartṝn pūjya sattama pūrvapakṣe śubhe kāle pratimāṃ sthāpayed budhaḥ
56.20
प्रासादस्याग्रतः कृत्वा यागमण्डपम् उत्तमम् चतुर्द्वारं चतुर्दिक्षु चतुर्भिस् तोरणैर् युतम्
prāsādasyāgrataḥ kṛtvā yāgamaṇḍapam uttamam caturdvāraṃ caturdikṣu caturbhis toraṇair yutam
56.21
सप्तधान्याङ्कुरैर् युक्तं शङ्खभेरीनिनादितम् प्रतिमां क्षाल्य विद्वद्भिः षत्त्रिंशद्भिर् घटोदकैः
saptadhānyāṅkurair yuktaṃ śaṅkhabherīnināditam pratimāṃ kṣālya vidvadbhiḥ ṣattriṃśadbhir ghaṭodakaiḥ
56.22
प्रविश्य मण्डपे तस्मिन् ब्राह्मणैर् वेदपारगैः तत्रापि स्नापयेत् पश्चात् पञ्चगव्यैः पृथक् पृथक्
praviśya maṇḍape tasmin brāhmaṇair vedapāragaiḥ tatrāpi snāpayet paścāt pañcagavyaiḥ pṛthak pṛthak
56.23
तथोष्णवारिणा स्नाप्य पुनः शीतोदकेन च हरिद्राकुङ्कुमाद्यैस् तु चन्दनैश् चोपलेपयेत्
tathoṣṇavāriṇā snāpya punaḥ śītodakena ca haridrākuṅkumādyais tu candanaiś copalepayet
56.24
पुष्पमाल्यैर् अलंकृत्य वस्त्रैर् आच्छाद्य तां पुनः पुण्याहं तत्र कृत्वा तु ऋग्भिस् ता प्रोक्ष्य वारिभिः
puṣpamālyair alaṃkṛtya vastrair ācchādya tāṃ punaḥ puṇyāhaṃ tatra kṛtvā tu ṛgbhis tā prokṣya vāribhiḥ
56.25
स्नात्वा तां ब्राह्मणैर् भक्तैः शङ्खभेरीस्वनैर् युक्तम् वासयेत् सप्तरात्रं तु त्रिरात्रं वा नदीजले
snātvā tāṃ brāhmaṇair bhaktaiḥ śaṅkhabherīsvanair yuktam vāsayet saptarātraṃ tu trirātraṃ vā nadījale
56.26
हृदे तु विमले शुद्धे तडागे वापि रक्षयेत् अधिवास्य जले देवम् एवं पार्थिवपुंगव
hṛde tu vimale śuddhe taḍāge vāpi rakṣayet adhivāsya jale devam evaṃ pārthivapuṃgava
56.27
तत उत्थाप्य विप्रैस् तु स्थाप्यालंकृत्य पूर्ववत् ततो भेरीनिनादैस् तु वेदघोषैश् च केशवम्
tata utthāpya viprais tu sthāpyālaṃkṛtya pūrvavat tato bherīninādais tu vedaghoṣaiś ca keśavam
56.28
आनीय मण्डपे शुद्धे पद्माकारविनिर्मिते कृत्वा पुनस् ततः स्नाप्य विष्णुभक्तैर् अलंक्रियात्
ānīya maṇḍape śuddhe padmākāravinirmite kṛtvā punas tataḥ snāpya viṣṇubhaktair alaṃkriyāt
56.29
ब्राह्मणान् भोजयित्वा तु विधिवत् षोडशर्त्विजः चतुर्भिर् अध्ययनं कार्यं चतुर्भिर् पालनं तथा
brāhmaṇān bhojayitvā tu vidhivat ṣoḍaśartvijaḥ caturbhir adhyayanaṃ kāryaṃ caturbhir pālanaṃ tathā
56.30
चतुर्भिस् तु चतुर्दिक्षु होमः कार्यो विचक्षणैः पूष्पाक्षतान्नमिश्रेण दद्याद् दिक्षु बलीन् नृप
caturbhis tu caturdikṣu homaḥ kāryo vicakṣaṇaiḥ pūṣpākṣatānnamiśreṇa dadyād dikṣu balīn nṛpa
56.31
एकेन दापयेत् तेषाम् इन्द्राद्यः प्रीयन्ताम् इति प्रत्येकं सायं संध्यायां मध्यरात्रे तथोषसि
ekena dāpayet teṣām indrādyaḥ prīyantām iti pratyekaṃ sāyaṃ saṃdhyāyāṃ madhyarātre tathoṣasi
56.32
उदिते च ततो दद्यान् मातृविप्रगणाय वा जपन् पुरुषसूक्तं तु एकतस् तु पुनः पुनः
udite ca tato dadyān mātṛvipragaṇāya vā japan puruṣasūktaṃ tu ekatas tu punaḥ punaḥ
56.33
एकतो मनसा राजन् विष्णोर् मन्दिरमध्यगः अहोरात्रोषितो भूत्वा यजमानो द्विजैः सह
ekato manasā rājan viṣṇor mandiramadhyagaḥ ahorātroṣito bhūtvā yajamāno dvijaiḥ saha
56.34
प्रविश्य प्रतिमाद्वारं शुभलग्ने विचक्षणः देवसूक्तं द्विजैः सार्धम् उपस्थाप्य च तां दृढम्
praviśya pratimādvāraṃ śubhalagne vicakṣaṇaḥ devasūktaṃ dvijaiḥ sārdham upasthāpya ca tāṃ dṛḍham
56.35
संस्थाप्य विष्णुसूक्तेन पवमानेन वा पुनः प्रोक्षयेद् देवदेवेशम् आचार्यः कुशवारिणा
saṃsthāpya viṣṇusūktena pavamānena vā punaḥ prokṣayed devadeveśam ācāryaḥ kuśavāriṇā
56.36
तदग्रे चाग्निम् आधाय संपरिस्तीर्य यत्नतः जुहुयाज् जातकर्मादि गायत्र्या वैष्णवेन तु
tadagre cāgnim ādhāya saṃparistīrya yatnataḥ juhuyāj jātakarmādi gāyatryā vaiṣṇavena tu
56.37
चतुर्भिर् आज्याहुतिभिर् एकाम् एकां क्रियां प्रति आचार्यस् तु स्वयं कुर्याद् अस्त्रैर् बन्धं च कारयेत्
caturbhir ājyāhutibhir ekām ekāṃ kriyāṃ prati ācāryas tu svayaṃ kuryād astrair bandhaṃ ca kārayet
56.38
त्रातारम् इति चैन्द्र्यां तु कुर्याद् आज्यप्रणुन्नकम् परोदिवेति याम्यायां वारुण्यां निषवेति च
trātāram iti caindryāṃ tu kuryād ājyapraṇunnakam parodiveti yāmyāyāṃ vāruṇyāṃ niṣaveti ca
56.39
या ते रुद्रेति साउम्यां तु हुवेद् आज्याहुतीर् नृप परोमात्रेति सूक्ताभ्यां सर्वत्राज्याहुतीर् नृप
yā te rudreti sāumyāṃ tu huved ājyāhutīr nṛpa paromātreti sūktābhyāṃ sarvatrājyāhutīr nṛpa
56.40
हुत्वा जपेच् च विधिवद् यद् अस्येति च स्विष्टकृत् ततः स दक्षिणां दद्याद् ऋत्विग्भ्यश् च यथार्हतः
hutvā japec ca vidhivad yad asyeti ca sviṣṭakṛt tataḥ sa dakṣiṇāṃ dadyād ṛtvigbhyaś ca yathārhataḥ
56.41
वस्त्रे द्वे कुण्डले चैव गुरवे चाङ्गुलीयकम् यजमानस् ततो दद्याद् विभवे सति काञ्चनम्
vastre dve kuṇḍale caiva gurave cāṅgulīyakam yajamānas tato dadyād vibhave sati kāñcanam
56.42
कलशाष्टसहस्रेण कलशाष्टशतेन वा एकविंशतिना वापि स्नपनं कारयेद् बुधः
kalaśāṣṭasahasreṇa kalaśāṣṭaśatena vā ekaviṃśatinā vāpi snapanaṃ kārayed budhaḥ
56.43
शङ्खदुन्दुभिनिर्घोषैर् वेदघोषैश् च मङ्गलैः यवव्रीहियुतैः पात्रैर् उद्धृतैर् उच्छ्रिताङ्कुरैः
śaṅkhadundubhinirghoṣair vedaghoṣaiś ca maṅgalaiḥ yavavrīhiyutaiḥ pātrair uddhṛtair ucchritāṅkuraiḥ
56.44
दीपयष्टिपताकाभिश् छत्रचामरतोरणैः स्नपनं कारयित्वा तु यथाविभवविस्तरम्
dīpayaṣṭipatākābhiś chatracāmaratoraṇaiḥ snapanaṃ kārayitvā tu yathāvibhavavistaram
56.45
तत्रापि दद्याद् विप्रेभ्यो यथाशक्त्या तु दक्षिणाम् एवं यः कुरुते राजन् प्रतिष्ठां देवचक्रिणः
tatrāpi dadyād viprebhyo yathāśaktyā tu dakṣiṇām evaṃ yaḥ kurute rājan pratiṣṭhāṃ devacakriṇaḥ
56.46
सर्वपापविनिर्मुक्तः सर्वभूषणभूषितः विमानेन विचित्रेण त्रिस्सप्तकुलजैर् वृतः
sarvapāpavinirmuktaḥ sarvabhūṣaṇabhūṣitaḥ vimānena vicitreṇa trissaptakulajair vṛtaḥ
56.47
पूजां संप्राप्य महतीम् इन्द्रलोकादिषु क्रमात् बान्धवांस् तेषु संस्थाप्य विष्णुलोके महीयते
pūjāṃ saṃprāpya mahatīm indralokādiṣu kramāt bāndhavāṃs teṣu saṃsthāpya viṣṇuloke mahīyate
56.47
तत्रैव ज्ञानम् आसाद्य वैष्णवं पदम् आप्नुयात् प्रतिष्ठाविधिर् अयं विष्णोर् मयैवं ते प्रकीर्तितः
tatraiva jñānam āsādya vaiṣṇavaṃ padam āpnuyāt pratiṣṭhāvidhir ayaṃ viṣṇor mayaivaṃ te prakīrtitaḥ
56.49
पठतां शृण्वतां चैव सर्वपापप्रणाशनः
paṭhatāṃ śṛṇvatāṃ caiva sarvapāpapraṇāśanaḥ
56.50
यदा नृसिंहं नरनाथ भूमौ संस्थाप्य विष्णुं विधिना ह्य् अनेन तदा ह्य् असौ याति हरेः पदं तु यत्र स्थितो ऽयं न निवर्तते पुनः
yadā nṛsiṃhaṃ naranātha bhūmau saṃsthāpya viṣṇuṃ vidhinā hy anena tadā hy asau yāti hareḥ padaṃ tu yatra sthito 'yaṃ na nivartate punaḥ
Adhyāya 57
57.1
इति श्रीनरसिंहपुराणे प्रतिष्ठाविधिर् नाम षट्पञ्चाशो ऽध्यायः ॥ नर्प् 56 भक्तानां लक्षणं ब्रूहि नरसिंह् अस्य मे द्विज येषां संगतिमात्रेण विष्णुलोको न दूरतः
iti śrīnarasiṃhapurāṇe pratiṣṭhāvidhir nāma ṣaṭpañcāśo 'dhyāyaḥ || narp 56 bhaktānāṃ lakṣaṇaṃ brūhi narasiṃh asya me dvija yeṣāṃ saṃgatimātreṇa viṣṇuloko na dūrataḥ
57.2
विष्णुभक्ता महोत्साहा विष्ण्वर्चनविधौ सदा संयता धर्मसंपन्नाः सर्वार्थान् साधयन्ति ते
viṣṇubhaktā mahotsāhā viṣṇvarcanavidhau sadā saṃyatā dharmasaṃpannāḥ sarvārthān sādhayanti te
57.3
परोपकारनिरता गुरुशुश्रूषणे रताः वर्णाश्रमाचारयुताः सर्वेषां सुप्रियंवदाः
paropakāraniratā guruśuśrūṣaṇe ratāḥ varṇāśramācārayutāḥ sarveṣāṃ supriyaṃvadāḥ
57.4
वेदवेदार्थतत्त्वज्ञा गतरोषा गतस्पृहाः शान्ताश् च सौम्यवदना नित्यं धर्मपरायणाः
vedavedārthatattvajñā gataroṣā gataspṛhāḥ śāntāś ca saumyavadanā nityaṃ dharmaparāyaṇāḥ
57.5
हितं मितं च वक्तारः काले शक्त्यातिथिप्रियाः दम्भमायाविनिर्मुक्ताः कामक्रोधविवर्जिताः
hitaṃ mitaṃ ca vaktāraḥ kāle śaktyātithipriyāḥ dambhamāyāvinirmuktāḥ kāmakrodhavivarjitāḥ
57.6
ईदृग्विधा नरा धीराः क्षमावन्तो बहुश्रुताः विष्णुकीर्तनसंजातहर्षा रोमाञ्चिता जनाः
īdṛgvidhā narā dhīrāḥ kṣamāvanto bahuśrutāḥ viṣṇukīrtanasaṃjātaharṣā romāñcitā janāḥ
57.7
विष्ण्वर्चापूजने यत्तास् तत्कथायां कृतादराः ईदृग्विधा महात्मानो विष्णुभक्ताः प्रकीर्तिताः
viṣṇvarcāpūjane yattās tatkathāyāṃ kṛtādarāḥ īdṛgvidhā mahātmāno viṣṇubhaktāḥ prakīrtitāḥ
57.8
ये वर्णाश्रमधर्मस्थास् ते भक्ताः केशवं प्रति इति प्रोक्तं त्वया विद्वन् भृगुवर्य गुरो मम
ye varṇāśramadharmasthās te bhaktāḥ keśavaṃ prati iti proktaṃ tvayā vidvan bhṛguvarya guro mama
57.9
वर्णानाम् आश्रमाणां च धर्मं मे वक्तुम् अर्हसि यैः कृतैस् तुष्यते देवो नरसिंहः सनातनः
varṇānām āśramāṇāṃ ca dharmaṃ me vaktum arhasi yaiḥ kṛtais tuṣyate devo narasiṃhaḥ sanātanaḥ
57.10
अत्रे ते वर्णयिष्यामि पुरावृत्तम् अनुत्तमम् मुनिभिः सह संवादं हारीतस्य महात्मनः
atre te varṇayiṣyāmi purāvṛttam anuttamam munibhiḥ saha saṃvādaṃ hārītasya mahātmanaḥ
57.11
हारीतं धर्मतत्त्वज्ञम् आसीनं बहुपाठकम् प्रणिपत्याब्रुवन् सर्वे मुनयो धर्मकाङ्क्षिणः
hārītaṃ dharmatattvajñam āsīnaṃ bahupāṭhakam praṇipatyābruvan sarve munayo dharmakāṅkṣiṇaḥ
57.12
भगवन् सर्वधर्मज्ञ सर्वधर्मप्रवर्तक वर्णानाम् आश्रमाणां च धर्मं प्रब्रूहि शाश्वतम्
bhagavan sarvadharmajña sarvadharmapravartaka varṇānām āśramāṇāṃ ca dharmaṃ prabrūhi śāśvatam
57.13
नारायणः पुरा देवो जगत्स्रष्टा जलोपरि सुष्वाप भोगिपर्यङ्के शयने तु श्रिया सह
nārāyaṇaḥ purā devo jagatsraṣṭā jalopari suṣvāpa bhogiparyaṅke śayane tu śriyā saha
57.14
तस्य सुप्तस्य नाभौ तु दिव्यं पद्मम् अभूत् किल तन्मध्ये चाभवद् ब्रह्मा वेदवेदाङ्गभूषणः
tasya suptasya nābhau tu divyaṃ padmam abhūt kila tanmadhye cābhavad brahmā vedavedāṅgabhūṣaṇaḥ
57.15
स चोक्तस् तेन देवेन ब्राह्मणान् मुखतो ऽसृजत् असृजत् क्षत्रियान् बाह्वोर् वैश्यांस् तु ऊरुतो ऽसृजत्
sa coktas tena devena brāhmaṇān mukhato 'sṛjat asṛjat kṣatriyān bāhvor vaiśyāṃs tu ūruto 'sṛjat
57.16
शूद्रास् तु पादतः सृष्टास् तेषां चैवानुपूर्वशः धर्मशास्त्रं च मर्यादां प्रोवाच कमलोद्भवः
śūdrās tu pādataḥ sṛṣṭās teṣāṃ caivānupūrvaśaḥ dharmaśāstraṃ ca maryādāṃ provāca kamalodbhavaḥ
57.17
तद्वत् सर्वं प्रवक्ष्यामि शृणुत द्विजसत्तमाः धन्यं यशस्यम् आयुष्यं स्वर्गमोक्षफलप्रदम्
tadvat sarvaṃ pravakṣyāmi śṛṇuta dvijasattamāḥ dhanyaṃ yaśasyam āyuṣyaṃ svargamokṣaphalapradam
57.18
ब्राह्मण्यां ब्राह्मणेनैव चोत्पन्नो ब्राह्मणः स्मृतः तस्य धर्मं प्रवक्ष्यामि तद्योग्यं देशम् एव च
brāhmaṇyāṃ brāhmaṇenaiva cotpanno brāhmaṇaḥ smṛtaḥ tasya dharmaṃ pravakṣyāmi tadyogyaṃ deśam eva ca
57.19
कृष्णसारो मृगो यत्र स्वभावात् तु प्रवर्तते तस्मिन् देशे वसेर् धर्मं कुरु ब्राह्मणपुंगव
kṛṣṇasāro mṛgo yatra svabhāvāt tu pravartate tasmin deśe vaser dharmaṃ kuru brāhmaṇapuṃgava
57.20
षट्कर्माणि च यान्य् आहुर् ब्राह्मणस्य मनीषिणः तैर् एव सततं यस् तु प्रवृत्तः सुखम् एधते
ṣaṭkarmāṇi ca yāny āhur brāhmaṇasya manīṣiṇaḥ tair eva satataṃ yas tu pravṛttaḥ sukham edhate
57.21
अध्ययनाध्यापनं च यजनं याजनं तथा दानं प्रतिग्रहश् चेति कर्मषट्कम् इहोच्यते
adhyayanādhyāpanaṃ ca yajanaṃ yājanaṃ tathā dānaṃ pratigrahaś ceti karmaṣaṭkam ihocyate
57.22
अध्यापनं च त्रिविधं धर्मस्यार्थस्य कारणम् शुश्रूषाकारणं चैव त्रिविधं परिकीर्तितम्
adhyāpanaṃ ca trividhaṃ dharmasyārthasya kāraṇam śuśrūṣākāraṇaṃ caiva trividhaṃ parikīrtitam
57.23
योग्यान् अध्यापयेच् छिष्यान् याज्यान् अपि च याजयेत् विधिना प्रतिगृह्णंश् च गृहधर्मपसिद्धये
yogyān adhyāpayec chiṣyān yājyān api ca yājayet vidhinā pratigṛhṇaṃś ca gṛhadharmapasiddhaye
57.24
वेदम् एवाभ्यसेन् नित्यं शुभे देशे समाहितः नित्यं नैमित्तकं काम्यं कर्म कुर्यात् प्रयत्नतः
vedam evābhyasen nityaṃ śubhe deśe samāhitaḥ nityaṃ naimittakaṃ kāmyaṃ karma kuryāt prayatnataḥ
57.25
गुरुशुश्रूषणं चैव यथान्यायम् अतन्द्रितः सायं प्रातर् उपासीत विधिनाग्निं द्विजोत्तमः
guruśuśrūṣaṇaṃ caiva yathānyāyam atandritaḥ sāyaṃ prātar upāsīta vidhināgniṃ dvijottamaḥ
57.26
कृतस्नानस् तु कुर्वीत वैश्वदेवं दिने दिने अतिथिं चागतं भक्त्या पूजयेच् छक्तितो गृही
kṛtasnānas tu kurvīta vaiśvadevaṃ dine dine atithiṃ cāgataṃ bhaktyā pūjayec chaktito gṛhī
57.27
अन्यान् अथागतान् दृष्ट्वा पूजयेद् अविरोधतः स्वदारनिरतो नित्यं परदारविवर्जितः
anyān athāgatān dṛṣṭvā pūjayed avirodhataḥ svadāranirato nityaṃ paradāravivarjitaḥ
57.28
सत्यवादी जितक्रोधः स्वधर्मनिरतो भवेत् स्वकर्मणि च संप्राप्ते प्रमादं नैव कारयेत्
satyavādī jitakrodhaḥ svadharmanirato bhavet svakarmaṇi ca saṃprāpte pramādaṃ naiva kārayet
57.29
प्रियां हितां वदेद् वाचं परलोकाविरोधिनीम् एवं धर्मः समुद्दिष्टो ब्राह्मणस्य समासतः धर्मम् एवं तु यः कुर्यात् स याति ब्रह्मणः पदम्
priyāṃ hitāṃ vaded vācaṃ paralokāvirodhinīm evaṃ dharmaḥ samuddiṣṭo brāhmaṇasya samāsataḥ dharmam evaṃ tu yaḥ kuryāt sa yāti brahmaṇaḥ padam
57.30
इत्य् एष धर्मः कथितोमया वै विप्रस्य विप्रा अखिलाघहारी वदामि राजादिजनस्य धर्मं पृथक् पृथग् बोधत विप्रवर्याः
ity eṣa dharmaḥ kathitomayā vai viprasya viprā akhilāghahārī vadāmi rājādijanasya dharmaṃ pṛthak pṛthag bodhata vipravaryāḥ
Adhyāya 58
58.1
इति श्रीनरसिंहपुराणे ब्राह्मणधर्मकथनं नाम सप्तपञ्चाशो ऽध्यायः ॥ नर्प् 57 क्षत्रादीनां प्रवक्ष्यामि यथावद् अनुपूर्वशः येन येन प्रवर्तन्ते विधिना क्षत्रियादयः
iti śrīnarasiṃhapurāṇe brāhmaṇadharmakathanaṃ nāma saptapañcāśo 'dhyāyaḥ || narp 57 kṣatrādīnāṃ pravakṣyāmi yathāvad anupūrvaśaḥ yena yena pravartante vidhinā kṣatriyādayaḥ
58.2
राज्यस्थः क्षत्रियश् चैव प्रजा धर्मेण पालयेत् कुर्याद् अध्ययनं सम्यग् यजेद् यज्ञान् यथाविधि
rājyasthaḥ kṣatriyaś caiva prajā dharmeṇa pālayet kuryād adhyayanaṃ samyag yajed yajñān yathāvidhi
58.3
दद्याद् दानं द्विजाग्र्येभ्यो धर्मबुद्धिसमन्वितः स्वदारनिरतो नित्यं परदारविवर्जितः
dadyād dānaṃ dvijāgryebhyo dharmabuddhisamanvitaḥ svadāranirato nityaṃ paradāravivarjitaḥ
58.4
नीतिशास्त्रार्थकुशलः संधिविग्रहतत्त्ववित् देवब्राह्मणभक्तश् च पितृकार्यपरस् तथा
nītiśāstrārthakuśalaḥ saṃdhivigrahatattvavit devabrāhmaṇabhaktaś ca pitṛkāryaparas tathā
58.5
धर्मेणैव जयं काङ्क्षेद् अधर्मं परिवर्जयेत् उत्तमां गतिम् आप्नोति क्षत्रियो ऽथैवम् आचरन्
dharmeṇaiva jayaṃ kāṅkṣed adharmaṃ parivarjayet uttamāṃ gatim āpnoti kṣatriyo 'thaivam ācaran
58.6
गोरक्षाकृषिवाणिज्यं कुर्याद् वैश्यो यथाविधि दानधर्मं यथाशक्त्या गुरुशुश्रूषणं तथा
gorakṣākṛṣivāṇijyaṃ kuryād vaiśyo yathāvidhi dānadharmaṃ yathāśaktyā guruśuśrūṣaṇaṃ tathā
58.7
लोभदम्भविनिर्मुक्तः सत्यवाग् अनसूयकः स्वदारनिरतो दान्तः परदारविवर्जितः
lobhadambhavinirmuktaḥ satyavāg anasūyakaḥ svadāranirato dāntaḥ paradāravivarjitaḥ
58.8
धनैर् विप्रान् समर्चेत यज्ञकाले त्वरान्वितः यज्ञाध्ययनदानानि कुर्यान् नित्यम् अतन्द्रितः
dhanair viprān samarceta yajñakāle tvarānvitaḥ yajñādhyayanadānāni kuryān nityam atandritaḥ
58.9
पितृकार्यं च तत्काले नरसिंहार्चनं तथा एतद् वैश्यस्य कर्मोक्तं स्वधर्मम् अनुतिष्टतः
pitṛkāryaṃ ca tatkāle narasiṃhārcanaṃ tathā etad vaiśyasya karmoktaṃ svadharmam anutiṣṭataḥ
58.10
एतद् आसेवमानस् तु स स्वर्गी स्यान् न संशयः वर्णत्रयस्य शुश्रूषां कुर्याच् छूद्रः प्रयत्नतः
etad āsevamānas tu sa svargī syān na saṃśayaḥ varṇatrayasya śuśrūṣāṃ kuryāc chūdraḥ prayatnataḥ
58.11
दासवद् ब्राह्मणानां च विशेषेण समाचरेत् अयाचितं प्रदातव्यं कृषिं वृत्त्यर्थम् आचरेत्
dāsavad brāhmaṇānāṃ ca viśeṣeṇa samācaret ayācitaṃ pradātavyaṃ kṛṣiṃ vṛttyartham ācaret
58.12
ग्रहाणां मासिकं कार्यं पूजनं न्यायधर्मतः धारणं जीर्णवस्त्रस्य विप्रस्योच्छिष्टमार्जनम्
grahāṇāṃ māsikaṃ kāryaṃ pūjanaṃ nyāyadharmataḥ dhāraṇaṃ jīrṇavastrasya viprasyocchiṣṭamārjanam
58.13
स्वदारेषु रतिं कुर्यात् परदारविवर्जितः पुराणश्रवणं विप्रान् नरसिंहस्य पूजनम्
svadāreṣu ratiṃ kuryāt paradāravivarjitaḥ purāṇaśravaṇaṃ viprān narasiṃhasya pūjanam
58.14
तथा विप्रनमस्कारं कार्यं श्रद्धासमन्वितम् सत्यसंभाषणं चैव रागद्वेषविवर्जनम्
tathā vipranamaskāraṃ kāryaṃ śraddhāsamanvitam satyasaṃbhāṣaṇaṃ caiva rāgadveṣavivarjanam
58.15
इत्थं कुर्वन् सदा शूद्रो मनोवाक्कायकर्मभिः स्थानम् ऐन्द्रम् अवाप्नोति नष्टपापस् तु पुण्यभाक्
itthaṃ kurvan sadā śūdro manovākkāyakarmabhiḥ sthānam aindram avāpnoti naṣṭapāpas tu puṇyabhāk
58.16
वर्णेषु धर्मा विविधा मयोक्ता यथाक्रमं ब्राह्मणवर्यसाधिताः शृणुध्वम् अत्राश्रमधर्मम् आद्यं मयोच्यमानं क्रमशो मुनीन्द्राः
varṇeṣu dharmā vividhā mayoktā yathākramaṃ brāhmaṇavaryasādhitāḥ śṛṇudhvam atrāśramadharmam ādyaṃ mayocyamānaṃ kramaśo munīndrāḥ
58.17
उपनीतो माणवको वसेद् गुरुकुले सदा गुरोः प्रियहितं कार्यं कर्मणा मनसा गिरा
upanīto māṇavako vased gurukule sadā guroḥ priyahitaṃ kāryaṃ karmaṇā manasā girā
58.18
ब्रह्मचर्यम् अधःशय्या तथा वह्नेर् उपासनम् उदकुम्भं गुरोर् दद्यात् तथा चेन्धनम् आहरेत्
brahmacaryam adhaḥśayyā tathā vahner upāsanam udakumbhaṃ guror dadyāt tathā cendhanam āharet
58.19
कुर्याद् अध्ययनं पूर्वं ब्रह्मचारी यथाविधि विधिं हित्वा प्रकुर्वाणो न स्वाध्यायफलं लभेत्
kuryād adhyayanaṃ pūrvaṃ brahmacārī yathāvidhi vidhiṃ hitvā prakurvāṇo na svādhyāyaphalaṃ labhet
58.20
यत् किंचित् कुरुते कर्म विधिं हित्वा निरात्मकः न तत्फलम् अवाप्नोति कुर्वाणो विधिविच्युतः
yat kiṃcit kurute karma vidhiṃ hitvā nirātmakaḥ na tatphalam avāpnoti kurvāṇo vidhivicyutaḥ
58.21
तस्माद् एवं व्रतानीह चरेत् स्वाध्यायसिद्धये शौचाचारम् अशेषं तु शिक्षयेद् गुरुसंनिधौ
tasmād evaṃ vratānīha caret svādhyāyasiddhaye śaucācāram aśeṣaṃ tu śikṣayed gurusaṃnidhau
58.22
अजिनं दण्डकाष्ठं च मेखलां चोपवीतकम् धारयेद् अप्रमत्तस् तु ब्रह्मचारी समाहितः
ajinaṃ daṇḍakāṣṭhaṃ ca mekhalāṃ copavītakam dhārayed apramattas tu brahmacārī samāhitaḥ
58.23
सायं प्रातश् चरेद् भैक्षं भोजनं संयतेन्द्रियः गुरोः कुले न भिक्षेत न ज्ञातिकुलबन्धुषु
sāyaṃ prātaś cared bhaikṣaṃ bhojanaṃ saṃyatendriyaḥ guroḥ kule na bhikṣeta na jñātikulabandhuṣu
58.24
अलाभे त्व् अन्यगेहानां पूर्वपुर्वं च वर्जयेत् आचम्य प्रयतो नित्यम् अश्नीयाद् गुर्वनुज्ञया
alābhe tv anyagehānāṃ pūrvapurvaṃ ca varjayet ācamya prayato nityam aśnīyād gurvanujñayā
58.25
शयनात् पूर्वम् उत्थाय दर्भमृद्दन्तशोधनम् वस्त्रादिकम् अथान्यच् च गुरवे प्रतिपादयेत्
śayanāt pūrvam utthāya darbhamṛddantaśodhanam vastrādikam athānyac ca gurave pratipādayet
58.26
स्नाने कृते गुरौ पश्चात् स्नानं कुर्वीत यत्नवान् ब्रह्मचारी व्रती नित्यं न कुर्याद् दन्तशोधनम्
snāne kṛte gurau paścāt snānaṃ kurvīta yatnavān brahmacārī vratī nityaṃ na kuryād dantaśodhanam
58.27
छत्रोपानहम् अभ्यङ्गं गन्धमाल्यानि वर्जयेत् नृत्यगीतकथालापं मैथुनं च विशेषतः
chatropānaham abhyaṅgaṃ gandhamālyāni varjayet nṛtyagītakathālāpaṃ maithunaṃ ca viśeṣataḥ
58.28
वर्जयेन् मधु मांसं च रसास्वादं तथा स्त्रियः कामं क्रोधं च लोभं च परिवादं तथा नृणाम्
varjayen madhu māṃsaṃ ca rasāsvādaṃ tathā striyaḥ kāmaṃ krodhaṃ ca lobhaṃ ca parivādaṃ tathā nṛṇām
58.29
स्त्रीणां च प्रेक्षणालम्भम् उपघातं परस्य च एकः शयीत सर्वत्र न रेतः स्कन्दयेत् क्वचित्
strīṇāṃ ca prekṣaṇālambham upaghātaṃ parasya ca ekaḥ śayīta sarvatra na retaḥ skandayet kvacit
58.30
स्वप्ने सिक्त्वा ब्रह्मचारी द्विजः शुक्रम् अकामतः स्नात्वार्कम् अर्चयित्वाग्निं पुनर् माम् इत्य् ऋचं जपेत्
svapne siktvā brahmacārī dvijaḥ śukram akāmataḥ snātvārkam arcayitvāgniṃ punar mām ity ṛcaṃ japet
58.31
आस्तिको ऽहर् अहः संध्यां त्रिकालं संयतेन्द्रियः उपासीत यथान्यायं ब्रह्मचारिव्रते स्थितः
āstiko 'har ahaḥ saṃdhyāṃ trikālaṃ saṃyatendriyaḥ upāsīta yathānyāyaṃ brahmacārivrate sthitaḥ
58.32
अभिवाद्य गुरोः पादौ संध्याकर्मावसानतः यथायोगं प्रकुर्वीत मातापित्रोस् तु भक्तितः
abhivādya guroḥ pādau saṃdhyākarmāvasānataḥ yathāyogaṃ prakurvīta mātāpitros tu bhaktitaḥ
58.33
एतेषु त्रिषु तुष्टेषु तुष्टाः स्युः सर्वदेवताः तद् एषां शासने तिष्ठेद् ब्रह्मचारी विमत्सरः
eteṣu triṣu tuṣṭeṣu tuṣṭāḥ syuḥ sarvadevatāḥ tad eṣāṃ śāsane tiṣṭhed brahmacārī vimatsaraḥ
58.34
अधीत्य चतुरो वेदान् वेदौ वेदम् अथापि वा गुरवे दक्षिणां दत्त्वा तदा स्वस्वेच्छया वसेत्
adhītya caturo vedān vedau vedam athāpi vā gurave dakṣiṇāṃ dattvā tadā svasvecchayā vaset
58.35
विरक्तः प्रव्रजेद् विद्वान् संरक्तस् तु गृही भवेत् सरागो नरकं याति प्रव्रजन् हि ध्रुवं द्विजः
viraktaḥ pravrajed vidvān saṃraktas tu gṛhī bhavet sarāgo narakaṃ yāti pravrajan hi dhruvaṃ dvijaḥ
58.36
यस्यैतानि सुशुद्धानि जिह्वोपस्थोदरं गिरः संन्यसेद् अकृतोद्वाहो ब्राह्मणो ब्रह्मचर्यवान्
yasyaitāni suśuddhāni jihvopasthodaraṃ giraḥ saṃnyased akṛtodvāho brāhmaṇo brahmacaryavān
58.37
एवं यो विधिम् आस्थाय नयेत् कालम् अतन्द्रितः तेन भूयः प्रजायेत ब्रह्मचारी दृढव्रतः
evaṃ yo vidhim āsthāya nayet kālam atandritaḥ tena bhūyaḥ prajāyeta brahmacārī dṛḍhavrataḥ
58.38
यो ब्रह्मचारी विधिम् एतम् आस्थितश् चरेत् पृथिव्यां गुरुसेवने रतः संप्राप्य विद्याम् अपि दुर्लभां तां फलं हि तस्याः सकलं हि विन्दति
yo brahmacārī vidhim etam āsthitaś caret pṛthivyāṃ gurusevane rataḥ saṃprāpya vidyām api durlabhāṃ tāṃ phalaṃ hi tasyāḥ sakalaṃ hi vindati
58.39
गृहीतवेदाध्ययनः श्रुतिशास्त्रार्थतत्त्ववित् गुरोर् दत्तवरः सम्यक् समावर्तनम् आरभेत्
gṛhītavedādhyayanaḥ śrutiśāstrārthatattvavit guror dattavaraḥ samyak samāvartanam ārabhet
58.40
असमाननामगोत्रां कन्यां भ्रातृयुतां शुभाम् सर्वावयवसंयुक्तां सद्वृत्ताम् उद्वहेत् ततः
asamānanāmagotrāṃ kanyāṃ bhrātṛyutāṃ śubhām sarvāvayavasaṃyuktāṃ sadvṛttām udvahet tataḥ
58.41
नोद्वहेत् कपिलां कन्यां नाधिकाङ्गीं न रोगिणीम् वाचालाम् अतिलोमां च न व्यङ्गां भीमदर्शनाम्
nodvahet kapilāṃ kanyāṃ nādhikāṅgīṃ na rogiṇīm vācālām atilomāṃ ca na vyaṅgāṃ bhīmadarśanām
58.42
नर्क्षवृक्षनदीनाम्नीं नान्तपर्वतनामिकाम् न पक्षिअहिप्रेष्यनाम्नीं न च भीषणनामिकाम्
narkṣavṛkṣanadīnāmnīṃ nāntaparvatanāmikām na pakṣiahipreṣyanāmnīṃ na ca bhīṣaṇanāmikām
58.43
अव्यङ्गाङ्गीं सौम्यनाम्नीं हंसवारणगामिनीम् तन्वोष्ठकेशदशनां मृद्वङ्गीम् उद्वहेत् स्त्रियम्
avyaṅgāṅgīṃ saumyanāmnīṃ haṃsavāraṇagāminīm tanvoṣṭhakeśadaśanāṃ mṛdvaṅgīm udvahet striyam
58.44
ब्राह्मेण विधिना कुर्यात् प्रशस्तेन द्विजोत्तमः यथायोगं तथा ह्य् एवं विवाहं वर्णधर्मतः
brāhmeṇa vidhinā kuryāt praśastena dvijottamaḥ yathāyogaṃ tathā hy evaṃ vivāhaṃ varṇadharmataḥ
58.45
उषःकाले समुत्थाय कृतशौचो द्विजोत्तमः कुर्यात् स्नानं ततो विद्वान् दन्तधावनपूर्वकम्
uṣaḥkāle samutthāya kṛtaśauco dvijottamaḥ kuryāt snānaṃ tato vidvān dantadhāvanapūrvakam
58.46
मुखे पर्युषिते नित्यं यतो ऽपूतो भवेन् नरः तस्माच् छुष्कम् अथार्द्रं वा भक्षयेद् दन्तधावनम्
mukhe paryuṣite nityaṃ yato 'pūto bhaven naraḥ tasmāc chuṣkam athārdraṃ vā bhakṣayed dantadhāvanam
58.47
खदिरं च कदम्बं च करञ्जं च वटं तथा अपामार्गं च बिल्वं च अर्कश् चोदुम्बरस् तथा
khadiraṃ ca kadambaṃ ca karañjaṃ ca vaṭaṃ tathā apāmārgaṃ ca bilvaṃ ca arkaś codumbaras tathā
58.48
एते प्रशस्ताः कथिता दन्तधावनकर्मणि दन्तधावनकाष्ठं च वक्ष्यामि तत्प्रशस्तताम्
ete praśastāḥ kathitā dantadhāvanakarmaṇi dantadhāvanakāṣṭhaṃ ca vakṣyāmi tatpraśastatām
58.49
सर्वे कण्टकिनः पुण्याः क्षीरिणस् तु यशस्विनः अष्टाङ्गुलेन मानेन तत्प्रमाणम् इहोच्यते
sarve kaṇṭakinaḥ puṇyāḥ kṣīriṇas tu yaśasvinaḥ aṣṭāṅgulena mānena tatpramāṇam ihocyate
58.50
प्रादेशमात्रम् अथवा तेन दन्तान् विशोधयेत् प्रतिपद्दर्शषष्ठीषु नवम्यां चैव सत्तमाः
prādeśamātram athavā tena dantān viśodhayet pratipaddarśaṣaṣṭhīṣu navamyāṃ caiva sattamāḥ
58.51
दन्तानां काष्ठसंयोगद् दहत्य् आसप्तमं कुलम् अलाभे दन्तकाष्ठस्य प्रतिषिद्धे च तद्दिने
dantānāṃ kāṣṭhasaṃyogad dahaty āsaptamaṃ kulam alābhe dantakāṣṭhasya pratiṣiddhe ca taddine
58.52
अपां द्वादशगण्डूषैर् मुखशुद्धिर् विधीयते स्नात्वा मन्त्रवद् आचम्य पुनर् आचमनं चरेत्
apāṃ dvādaśagaṇḍūṣair mukhaśuddhir vidhīyate snātvā mantravad ācamya punar ācamanaṃ caret
58.53
मन्त्रवान् प्रोक्ष्य चात्मानं प्रक्षिपेद् उदकाञ्जलिम् आदित्येन सह प्रातर् मन्देहा नाम राक्षसाः
mantravān prokṣya cātmānaṃ prakṣiped udakāñjalim ādityena saha prātar mandehā nāma rākṣasāḥ
58.54
युध्यन्ति वरदानेन ब्रह्मणो ऽव्यक्तजन्मनः उदकाञ्जलिविक्षेपो गायत्र्या चाभिमन्त्रितः
yudhyanti varadānena brahmaṇo 'vyaktajanmanaḥ udakāñjalivikṣepo gāyatryā cābhimantritaḥ
58.55
तान् हन्ति राक्षसान् सर्वान् मन्देहान् रविवैरिणः ततः प्रयाति सविता ब्राह्मणै रक्षितो दिवि
tān hanti rākṣasān sarvān mandehān ravivairiṇaḥ tataḥ prayāti savitā brāhmaṇai rakṣito divi
58.56
मरीच्याद्यैर् महाभागैः सनकाद्यैस् च योगिभिः तस्मान् न लङ्घयेत् संध्यां सायं प्रातर् द्विजः सदा
marīcyādyair mahābhāgaiḥ sanakādyais ca yogibhiḥ tasmān na laṅghayet saṃdhyāṃ sāyaṃ prātar dvijaḥ sadā
58.57
उल्लङ्घयति यो मोहात् स याति नरकं ध्रुवम् सायं मन्त्रवद् आचम्य प्रोक्ष्य सूर्यस्य चाञ्जलिम्
ullaṅghayati yo mohāt sa yāti narakaṃ dhruvam sāyaṃ mantravad ācamya prokṣya sūryasya cāñjalim
58.58
दत्त्वा प्रदक्षिणं कृत्वा जलं स्पृष्ट्वा विशुध्यति पूर्वां संध्यां सनक्षत्राम् उपक्रम्य यथाविधि
dattvā pradakṣiṇaṃ kṛtvā jalaṃ spṛṣṭvā viśudhyati pūrvāṃ saṃdhyāṃ sanakṣatrām upakramya yathāvidhi
58.59
गायत्रीम् अभ्यसेत् तावद् यावद् ऋक्षाणि पश्यति ततस् त्व् आवसथं प्राप्य होमं कुर्यात् स्वयं बुधः
gāyatrīm abhyaset tāvad yāvad ṛkṣāṇi paśyati tatas tv āvasathaṃ prāpya homaṃ kuryāt svayaṃ budhaḥ
58.60
संचिन्त्य भृत्यवर्गस्य भरणार्थं विचक्षणः ततः शिष्यहितार्थाय स्वाध्यायं किंचिद् आचरेत्
saṃcintya bhṛtyavargasya bharaṇārthaṃ vicakṣaṇaḥ tataḥ śiṣyahitārthāya svādhyāyaṃ kiṃcid ācaret
58.61
ईश्वरं चैव रक्षार्थम् अभिगच्छेद् द्विजोत्तमः कुशपुष्पेन्धनादीनि गत्वा दूरात् समाहरेत्
īśvaraṃ caiva rakṣārtham abhigacched dvijottamaḥ kuśapuṣpendhanādīni gatvā dūrāt samāharet
58.62
माध्याह्निकीं क्रियां कुर्याच् *छुचौ देशे समाहितः विधिं स्नानस्य वक्ष्यामि समासात् पापनाशनम्
*mādhyāhnikīṃ kriyāṃ kuryāc chucau deśe samāhitaḥ vidhiṃ snānasya vakṣyāmi samāsāt pāpanāśanam
58.63
स्नात्वा येन विधानेन सद्यो मुच्येत किल्बिषात् सुधीः स्नानार्थम् आदाय सुक्लां कुशतिलैः सह
snātvā yena vidhānena sadyo mucyeta kilbiṣāt sudhīḥ snānārtham ādāya suklāṃ kuśatilaiḥ saha
58.64
सुमनाश् च ततो गच्छेन् नदीं शुद्धां मनोरमाम् नद्यां तु विद्यमानायां न स्नायाद् अल्पवारिषु
sumanāś ca tato gacchen nadīṃ śuddhāṃ manoramām nadyāṃ tu vidyamānāyāṃ na snāyād alpavāriṣu
58.65
शुचौ देशे समभ्युक्ष्य स्थापयेत् कुशमृत्तिकाम् मृत्तोयेन स्वकं देहम् अभिप्रक्षाल्य यत्नतः
śucau deśe samabhyukṣya sthāpayet kuśamṛttikām mṛttoyena svakaṃ deham abhiprakṣālya yatnataḥ
58.66
स्नानाच् छरीरं संशोध्य कुर्याद् आचमनं बुधः शुभे जले प्रविश्याथ नमेद् वरुणम् अप्पतिम्
snānāc charīraṃ saṃśodhya kuryād ācamanaṃ budhaḥ śubhe jale praviśyātha named varuṇam appatim
58.67
हरिम् एव स्मरंश् चित्ते निमज्जेच् च बहूदके ततः स्नानं समासाद्या अप आचम्य मन्त्रतः
harim eva smaraṃś citte nimajjec ca bahūdake tataḥ snānaṃ samāsādyā apa ācamya mantrataḥ
58.68
प्रोक्षयेद् वरुणं देवं तैर् मन्त्रैः पावमानिभिः कुशाग्रस्थेन तोयेन प्रोक्ष्यात्मानं प्रयत्नतः
prokṣayed varuṇaṃ devaṃ tair mantraiḥ pāvamānibhiḥ kuśāgrasthena toyena prokṣyātmānaṃ prayatnataḥ
58.69
आलभेन् मृत्तिकां गात्रे इदं विष्णुर् इति त्रिधा ततो नारायणं देवं संस्मरन् प्रविशेज् जलम्
ālabhen mṛttikāṃ gātre idaṃ viṣṇur iti tridhā tato nārāyaṇaṃ devaṃ saṃsmaran praviśej jalam
58.70
निमज्ज्यान्तर्जले सम्यक् त्रिः पठेद् अघमर्षणम् स्नात्वा कुशतिलैस् तद्वद् देवर्षीन् पितृभिः सह
nimajjyāntarjale samyak triḥ paṭhed aghamarṣaṇam snātvā kuśatilais tadvad devarṣīn pitṛbhiḥ saha
58.71
तर्पयित्वा जलात् तस्मान् निष्क्रम्य च समाहितः जलतीरं समासाद्य धौते शुक्ले च वाससी
tarpayitvā jalāt tasmān niṣkramya ca samāhitaḥ jalatīraṃ samāsādya dhaute śukle ca vāsasī
58.72
परिधायोत्तरीयं च न कुर्यात् केशधूननम् न रक्तम् उल्बणं वासो न नीलं तत् प्रशस्यते
paridhāyottarīyaṃ ca na kuryāt keśadhūnanam na raktam ulbaṇaṃ vāso na nīlaṃ tat praśasyate
58.73
मलाक्तं तु दशाहीनं वर्जयेद् अम्बरं बुधः ततः प्रक्षालयेत् पादौ मृत्तोयेन विचक्षणः
malāktaṃ tu daśāhīnaṃ varjayed ambaraṃ budhaḥ tataḥ prakṣālayet pādau mṛttoyena vicakṣaṇaḥ
58.74
त्रिः पिबेद् वीक्षितं तोयम् आस्यं द्विः परिमार्जयेत् पादौ शिरसि चाभ्युक्षेत् त्रिर् आचम्य तु संस्पृशेत्
triḥ pibed vīkṣitaṃ toyam āsyaṃ dviḥ parimārjayet pādau śirasi cābhyukṣet trir ācamya tu saṃspṛśet
58.75
अङ्गुष्ठेन प्रदेशिन्या नासिकां समुपस्पृशेत् अङ्गुष्ठकनिष्ठिकाभ्यां नाभौ हृदि तलेन च
aṅguṣṭhena pradeśinyā nāsikāṃ samupaspṛśet aṅguṣṭhakaniṣṭhikābhyāṃ nābhau hṛdi talena ca
58.76
शिरश् चाङ्गुलिभिः सर्वैर् बाहुं चैव ततः स्पृशेत् अनेन विधिनाचम्य ब्राह्मणः शुद्धमानसः
śiraś cāṅgulibhiḥ sarvair bāhuṃ caiva tataḥ spṛśet anena vidhinācamya brāhmaṇaḥ śuddhamānasaḥ
58.77
दर्भे तु दर्भपाणिः स्यात् प्राङ्मुखः सुसमाहितः प्राणायामांस् तु कुर्वीत यथाशास्त्रम् अतन्द्रितः
darbhe tu darbhapāṇiḥ syāt prāṅmukhaḥ susamāhitaḥ prāṇāyāmāṃs tu kurvīta yathāśāstram atandritaḥ
58.78
जपयज्ञं ततः कुर्याद् गायत्रीं वेदमातरम् त्रिविधो जपयज्ञः स्यात् तस्य भेदं निबोधत
japayajñaṃ tataḥ kuryād gāyatrīṃ vedamātaram trividho japayajñaḥ syāt tasya bhedaṃ nibodhata
58.79
वाचिकश् च उपांशुश् च मानसस् त्रिविधः स्मृतः त्रयाणां जपयज्ञानां श्रेयः स्याद् उत्तरोत्तमम्
vācikaś ca upāṃśuś ca mānasas trividhaḥ smṛtaḥ trayāṇāṃ japayajñānāṃ śreyaḥ syād uttarottamam
58.80
यद् उच्चनीचस्वरितैः स्पष्टशब्दवदक्षरैः शब्दम् उच्चारयेद् वाचा जपयज्ञः स वाचिकः
yad uccanīcasvaritaiḥ spaṣṭaśabdavadakṣaraiḥ śabdam uccārayed vācā japayajñaḥ sa vācikaḥ
58.81
शनैर् उच्चारयेन् मन्त्रम् ईषद् ओष्ठौ प्रचालयेत् किंचिन् मन्त्रं स्वयं विन्द्याद् उपांशुः स जपः स्मृतः
śanair uccārayen mantram īṣad oṣṭhau pracālayet kiṃcin mantraṃ svayaṃ vindyād upāṃśuḥ sa japaḥ smṛtaḥ
58.82
धिया यद् अक्षरश्रेण्या वर्णाद् वर्णं पदात् पदम् शब्दार्थचिन्तनं ध्यानं तद् उक्तं मानसं जपः
dhiyā yad akṣaraśreṇyā varṇād varṇaṃ padāt padam śabdārthacintanaṃ dhyānaṃ tad uktaṃ mānasaṃ japaḥ
58.83
जपेन देवता नित्यं स्तूयमाना प्रसीदति प्रसन्ना विपुलान् भोगान् दद्यान् मुक्तिं च शाश्वतीम्
japena devatā nityaṃ stūyamānā prasīdati prasannā vipulān bhogān dadyān muktiṃ ca śāśvatīm
58.84
यक्षरक्षः पिशाचाश् च ग्रहाः सूर्यादिदूषणाः जापिनं नोपसर्पन्ति दूरद् एवापयान्ति ते
yakṣarakṣaḥ piśācāś ca grahāḥ sūryādidūṣaṇāḥ jāpinaṃ nopasarpanti dūrad evāpayānti te
58.85
ऋक्षादिकं परिज्ञाय जपयज्ञम् अतन्द्रितः जपेद् अहर् अहः स्नात्वा सावित्रीं तन्मना द्विजः
ṛkṣādikaṃ parijñāya japayajñam atandritaḥ japed ahar ahaḥ snātvā sāvitrīṃ tanmanā dvijaḥ
58.86
सहस्रपरमां देवीं शतमध्यां दशावराम् गायत्रीं यो जपेन् नित्यं न स पापैर् हि लिप्यते
sahasraparamāṃ devīṃ śatamadhyāṃ daśāvarām gāyatrīṃ yo japen nityaṃ na sa pāpair hi lipyate
58.87
अथ पुष्पाञ्जलिं दत्त्वा भानवे चोर्ध्वबाहुकः उदुत्यं च जपेन् मन्त्रं चित्रं तच्चक्षुर् इत्य् अपि
atha puṣpāñjaliṃ dattvā bhānave cordhvabāhukaḥ udutyaṃ ca japen mantraṃ citraṃ taccakṣur ity api
58.88
प्रदक्षिणम् उपावृत्य नमस् कुर्याद् दिवाकरम् स्वेन तीर्थेन देवादीन् अद्भिः संतर्पयेद् बुधः
pradakṣiṇam upāvṛtya namas kuryād divākaram svena tīrthena devādīn adbhiḥ saṃtarpayed budhaḥ
58.89
देवान् देवगणांश् चैव ऋषीन् ऋषिगणांस् तथा पितॄन् पितृगणांश् चैव नित्यं संतर्पयेद् बुधः
devān devagaṇāṃś caiva ṛṣīn ṛṣigaṇāṃs tathā pitṝn pitṛgaṇāṃś caiva nityaṃ saṃtarpayed budhaḥ
58.90
स्नानवस्त्रं ततः पीड्य पुनर् आचमनं चरेत् दर्भेषु दर्भपाणिः स्याद् ब्रह्मयज्ञविधानतः
snānavastraṃ tataḥ pīḍya punar ācamanaṃ caret darbheṣu darbhapāṇiḥ syād brahmayajñavidhānataḥ
58.91
प्राङ्मुखो ब्रह्मयज्ञं तु कुर्याद् बुद्धिसमन्वितः ततो ऽर्घं भानवे दद्यात् तिलपुष्पजलान्वितम्
prāṅmukho brahmayajñaṃ tu kuryād buddhisamanvitaḥ tato 'rghaṃ bhānave dadyāt tilapuṣpajalānvitam
58.92
उत्थाय मूर्धपर्यन्तं हंसः शुचिषद् इत्य् ऋचा जले देवं नमस्कृत्य ततो गृहगतः पुनः
utthāya mūrdhaparyantaṃ haṃsaḥ śuciṣad ity ṛcā jale devaṃ namaskṛtya tato gṛhagataḥ punaḥ
58.93
विधिना पुरुषसूक्तेन तत्र विष्णुं समर्चयेत् वैश्वदेवं ततः कुर्याद् बलिकर्म यथाविधि
vidhinā puruṣasūktena tatra viṣṇuṃ samarcayet vaiśvadevaṃ tataḥ kuryād balikarma yathāvidhi
58.94
गोदोहमात्रम् अतिथिं प्रतिवीक्षेत वै गृही अदृष्टपूर्वम् अतिथिम् आगतं प्राक् समर्चयेत्
godohamātram atithiṃ prativīkṣeta vai gṛhī adṛṣṭapūrvam atithim āgataṃ prāk samarcayet
58.95
आगत्य च पुनर् द्वारं प्रत्युत्थानेन साधुना स्वागतेनाग्नयस् तुष्टा भवन्ति गृहमेधिनाम्
āgatya ca punar dvāraṃ pratyutthānena sādhunā svāgatenāgnayas tuṣṭā bhavanti gṛhamedhinām
58.96
आसनेन तु दत्तेन प्रीतो भवति देवराट् पादशौचेन पितरः प्रीतिम् आयान्ति तस्य च
āsanena tu dattena prīto bhavati devarāṭ pādaśaucena pitaraḥ prītim āyānti tasya ca
58.97
अन्नाद्येन च दत्तेन तृप्यतीह प्रजापतिः तस्माद् अतिथये कार्यं पूजनं गृहमेधिना
annādyena ca dattena tṛpyatīha prajāpatiḥ tasmād atithaye kāryaṃ pūjanaṃ gṛhamedhinā
58.98
भक्त्या च भक्तिमान् नित्यं विष्णुम् अभ्यर्च्य चिन्तयेत् भिक्षां च भिक्षवे दद्यात् परिव्राड्ब्रह्मचारिणे
bhaktyā ca bhaktimān nityaṃ viṣṇum abhyarcya cintayet bhikṣāṃ ca bhikṣave dadyāt parivrāḍbrahmacāriṇe
58.99
आकल्पितान्नाद् उद्धृत्य सर्वव्यञ्जनसंयुतम् दद्याच् च मनसा नित्यं भिक्षां भिक्षोः प्रयत्नतः
ākalpitānnād uddhṛtya sarvavyañjanasaṃyutam dadyāc ca manasā nityaṃ bhikṣāṃ bhikṣoḥ prayatnataḥ
58.100
अकृते वैश्वदेवे तु भिक्षौ भिक्षार्थम् आगते अवश्यम् एव दातव्यं स्वर्गसोपानकारकम्
akṛte vaiśvadeve tu bhikṣau bhikṣārtham āgate avaśyam eva dātavyaṃ svargasopānakārakam
58.101
उद्धृत्य वैश्वदेवान्नं भिक्षां दत्त्वा विसर्जयेत् वैश्वदेवाकृतं दोषं शक्तो भिक्षुर् व्यपोहितुम्
uddhṛtya vaiśvadevānnaṃ bhikṣāṃ dattvā visarjayet vaiśvadevākṛtaṃ doṣaṃ śakto bhikṣur vyapohitum
58.102
सुवासिनीः कुमारीश् च भोजयित्वातुरान् अपि बालवृद्धांस् ततः शेषं स्वयं भुञ्जीत वै गृही
suvāsinīḥ kumārīś ca bhojayitvāturān api bālavṛddhāṃs tataḥ śeṣaṃ svayaṃ bhuñjīta vai gṛhī
58.103
प्राङ्मुखोदङ्मुखो वापि मौनी च मितभाषणः अन्नं पूर्वं नमस्कृत्य प्रहृष्टेनान्तरात्मना
prāṅmukhodaṅmukho vāpi maunī ca mitabhāṣaṇaḥ annaṃ pūrvaṃ namaskṛtya prahṛṣṭenāntarātmanā
58.104
पञ्च प्राणाहुतीः कुर्यात् स मन्त्रेण पृथक् पृथक् ततः स्वादुकरं चान्नं भुञ्जीत सुसमाहितः
pañca prāṇāhutīḥ kuryāt sa mantreṇa pṛthak pṛthak tataḥ svādukaraṃ cānnaṃ bhuñjīta susamāhitaḥ
58.105
आचम्य देवताम् इष्टां संस्मरेद् उदरं स्पृशन् इतिहासपुराणाभ्यां कंचित् कालं नयेद् बुधः
ācamya devatām iṣṭāṃ saṃsmared udaraṃ spṛśan itihāsapurāṇābhyāṃ kaṃcit kālaṃ nayed budhaḥ
58.106
ततः संध्याम् उपासीत बहिर् गत्वा विधानतः कृतहोमश् च भुञ्जीत रात्राव् अतिथिम् अर्चयेत्
tataḥ saṃdhyām upāsīta bahir gatvā vidhānataḥ kṛtahomaś ca bhuñjīta rātrāv atithim arcayet
58.107
सायं प्रातर् द्विजातीनाम् अशनं श्रुतिचोदितम् नान्तरा भोजनं कुर्याद् अग्निहोत्रसमो विधिः
sāyaṃ prātar dvijātīnām aśanaṃ śruticoditam nāntarā bhojanaṃ kuryād agnihotrasamo vidhiḥ
58.108
शिष्यान् अध्यापयेत् तद्वद् अनध्यायं विवर्जयेत् स्मृत्युक्तान् सकलान् पूर्वं पुराणोक्तान् अपि द्विजः
śiṣyān adhyāpayet tadvad anadhyāyaṃ vivarjayet smṛtyuktān sakalān pūrvaṃ purāṇoktān api dvijaḥ
58.109
महानवम्यां द्वादश्यां भरण्याम् अपि चैव हि तथाक्षय्यतृतीयायां शिष्यान् नाध्यापयेद् बुधः
mahānavamyāṃ dvādaśyāṃ bharaṇyām api caiva hi tathākṣayyatṛtīyāyāṃ śiṣyān nādhyāpayed budhaḥ
58.110
माघमासे तु सप्तम्यां रथ्याम् अध्ययनं त्यजेत् अध्यापनम् अथाभ्यज्य स्नानकाले विवर्जयेत्
māghamāse tu saptamyāṃ rathyām adhyayanaṃ tyajet adhyāpanam athābhyajya snānakāle vivarjayet
58.111
दानं च विधिना देयं गृहस्थेन हितैषिणा हिरण्यदानं गोदानं भूमिदानं विशेषतः
dānaṃ ca vidhinā deyaṃ gṛhasthena hitaiṣiṇā hiraṇyadānaṃ godānaṃ bhūmidānaṃ viśeṣataḥ
58.112
एतानि यः प्रयच्छेत श्रोत्रियेभ्यो द्विजोत्तमः सर्वपापविनिर्मुक्तः स्वर्गलोके महीयते
etāni yaḥ prayaccheta śrotriyebhyo dvijottamaḥ sarvapāpavinirmuktaḥ svargaloke mahīyate
58.113
मङ्गलाचारयुक्तश् च शुचिः श्रद्धापरो गृही श्राद्धं च श्रद्धया कुर्यात् स याति ब्रह्मणः पदम्
maṅgalācārayuktaś ca śuciḥ śraddhāparo gṛhī śrāddhaṃ ca śraddhayā kuryāt sa yāti brahmaṇaḥ padam
58.114
जाताव् उत्कर्षम् आयाति नरसिंहप्रसादतः स तस्मान् मुक्तिम् आप्नोति ब्रह्मणा सह सत्तमाः
jātāv utkarṣam āyāti narasiṃhaprasādataḥ sa tasmān muktim āpnoti brahmaṇā saha sattamāḥ
58.115
एवं हि विप्राः कथितो मया वः समासतः शाश्वतधर्मराशिः सम्यग् गृहस्थस्य सतो हि धर्मं कुर्वन् प्रयत्नाद् धरिम् एति मुक्तः
evaṃ hi viprāḥ kathito mayā vaḥ samāsataḥ śāśvatadharmarāśiḥ samyag gṛhasthasya sato hi dharmaṃ kurvan prayatnād dharim eti muktaḥ
Adhyāya 59
59.1
इति श्रीनरसिंहपुराणे गृहस्थधर्मो नामाष्टपञ्चाशो ऽध्यायः ॥ नर्प् 58 अतः परं प्रवक्ष्यामि वानप्रस्थस्य लक्षणम् धर्मम् अग्र्यं महाभागाः कथ्यमानं निबोधत
iti śrīnarasiṃhapurāṇe gṛhasthadharmo nāmāṣṭapañcāśo 'dhyāyaḥ || narp 58 ataḥ paraṃ pravakṣyāmi vānaprasthasya lakṣaṇam dharmam agryaṃ mahābhāgāḥ kathyamānaṃ nibodhata
59.2
गृहस्थः पुत्रपौत्रादीन् दृष्ट्वा पलितम् आत्मनः स्वभार्यां तनये स्थाप्ये स्वशिष्यैः प्रविशेद् वनम्
gṛhasthaḥ putrapautrādīn dṛṣṭvā palitam ātmanaḥ svabhāryāṃ tanaye sthāpye svaśiṣyaiḥ praviśed vanam
59.3
जटाकलापचीराणि नखगात्ररुहाणि वा धारयञ् जुहुयाद् अग्नौ वैतानविधिना स्थितः
jaṭākalāpacīrāṇi nakhagātraruhāṇi vā dhārayañ juhuyād agnau vaitānavidhinā sthitaḥ
59.4
भृतपर्णैर् मृत्संभूतैर् नीवाराद्यैर् अतन्द्रितः कन्दमूलफलैर् वापि कुर्यान् नित्यक्रियां बुधः
bhṛtaparṇair mṛtsaṃbhūtair nīvārādyair atandritaḥ kandamūlaphalair vāpi kuryān nityakriyāṃ budhaḥ
59.5
त्रिकालं स्नानयुक्तस् तु कुर्यात् तीव्रं तपः सदा पक्षे गते वा अश्नीयान् मासान्ते वा पराककृत्
trikālaṃ snānayuktas tu kuryāt tīvraṃ tapaḥ sadā pakṣe gate vā aśnīyān māsānte vā parākakṛt
59.6
चतुःकाले ऽपि चाश्नीयात् काले ऽप्य् उत तथाष्टमे षष्ठाह्नकाले ह्य् अथवा अथवा वायुभक्षकः
catuḥkāle 'pi cāśnīyāt kāle 'py uta tathāṣṭame ṣaṣṭhāhnakāle hy athavā athavā vāyubhakṣakaḥ
59.7
घर्मे पञ्चाग्निमध्यस्थो धारावर्षासु वै नयेत् हैमन्तिके जले स्थित्वा नयेत् कालं तपश् चरन्
gharme pañcāgnimadhyastho dhārāvarṣāsu vai nayet haimantike jale sthitvā nayet kālaṃ tapaś caran
59.8
एवं स्वकर्मभोगेन कृत्वा शुद्धिम् अथात्मनः अग्निं चात्मनि वै कृत्वा व्रजेद् वाथोत्तरां दिशम्
evaṃ svakarmabhogena kṛtvā śuddhim athātmanaḥ agniṃ cātmani vai kṛtvā vrajed vāthottarāṃ diśam
59.9
आदेहपाताद् वनगो मौनम् आस्थाय तापसः स्मरन्न् अतीन्द्रियं ब्रह्म ब्रह्मलोके महीयते
ādehapātād vanago maunam āsthāya tāpasaḥ smarann atīndriyaṃ brahma brahmaloke mahīyate
59.10
तपो हि यः सेवति काननस्थो वसेन् महत्सत्त्वसमाधियुक्तः विमुक्तपापो हि मनःप्रशान्तः प्रयाति विष्णोः सदनं द्विजेन्द्रः
tapo hi yaḥ sevati kānanastho vasen mahatsattvasamādhiyuktaḥ vimuktapāpo hi manaḥpraśāntaḥ prayāti viṣṇoḥ sadanaṃ dvijendraḥ
Adhyāya 60
60.1
इति श्रीनरसिंहपुराणे वानप्रस्थधर्मो नाम एकोनषष्टितमो ऽध्यायः ॥ नर्प् 59 अत ऊर्ध्वं प्रवक्ष्यामि यतिधर्मम् अनुत्तमम् श्रद्धया यद् अनुष्ठाय यतिर् मुच्येत बन्धनात्
iti śrīnarasiṃhapurāṇe vānaprasthadharmo nāma ekonaṣaṣṭitamo 'dhyāyaḥ || narp 59 ata ūrdhvaṃ pravakṣyāmi yatidharmam anuttamam śraddhayā yad anuṣṭhāya yatir mucyeta bandhanāt
60.2
एवं वनाश्रमे तिष्ठंस् तपसा दग्धकिल्बिषः चतुर्थम् आश्रमं गच्छेत् संन्यस्य विधिना द्विजः
evaṃ vanāśrame tiṣṭhaṃs tapasā dagdhakilbiṣaḥ caturtham āśramaṃ gacchet saṃnyasya vidhinā dvijaḥ
60.3
दिव्यं ऋषिभ्यो देवेभ्यः स्वपितृभ्यश् च यत्नतः दत्त्वा श्राद्धम् ऋषिभ्यश् च मनुजेभ्यस् तथात्मने
divyaṃ ṛṣibhyo devebhyaḥ svapitṛbhyaś ca yatnataḥ dattvā śrāddham ṛṣibhyaś ca manujebhyas tathātmane
60.4
इष्टिं वैश्वानरीं कृत्वा प्राजापत्यम् अथापि वा अग्निं स्वात्मनि संस्थाप्य मन्त्रवत् प्रव्रजेत् पुनः
iṣṭiṃ vaiśvānarīṃ kṛtvā prājāpatyam athāpi vā agniṃ svātmani saṃsthāpya mantravat pravrajet punaḥ
60.5
ततः प्रभृति पुत्रादौ सुखलोभादि वर्जयेत् दद्याच् च भूमाव् उदकं सर्वभूताभयंकरम्
tataḥ prabhṛti putrādau sukhalobhādi varjayet dadyāc ca bhūmāv udakaṃ sarvabhūtābhayaṃkaram
60.6
त्रिदण्डं वैणवं सौम्यं सत्वचं समपर्वकम् वेष्टितं कृष्णगोवालरज्ज्वा च चतुरङ्गुलम्
tridaṇḍaṃ vaiṇavaṃ saumyaṃ satvacaṃ samaparvakam veṣṭitaṃ kṛṣṇagovālarajjvā ca caturaṅgulam
60.7
ग्रन्थिभिर् वा त्रिभिर् युक्तं जलपूतं च धारयेत् गृह्णीयाद् दक्षिणे हस्ते मन्त्रेणैव तु मन्त्रवित्
granthibhir vā tribhir yuktaṃ jalapūtaṃ ca dhārayet gṛhṇīyād dakṣiṇe haste mantreṇaiva tu mantravit
60.8
कौपीनाच् छादनं वासः कुथां शीतनिवारिणीम् पादुके चापि गृह्णीयात् कुर्यान् नान्यस्य संग्रहम्
kaupīnāc chādanaṃ vāsaḥ kuthāṃ śītanivāriṇīm pāduke cāpi gṛhṇīyāt kuryān nānyasya saṃgraham
60.9
एतानि तस्य लिङ्गानि यतेः प्रोक्तानि धर्मतः संगृह्य कृतसंन्यासो गत्वा तीर्थम् अनुत्तमम्
etāni tasya liṅgāni yateḥ proktāni dharmataḥ saṃgṛhya kṛtasaṃnyāso gatvā tīrtham anuttamam
60.10
स्नात्वा ह्य् आचम्य विधिवज् जलयुक्तांशुकेन वै वारिणा तर्पयित्वा तु मन्त्रवद् भास्करं नमेत्
snātvā hy ācamya vidhivaj jalayuktāṃśukena vai vāriṇā tarpayitvā tu mantravad bhāskaraṃ namet
60.11
आसीनः प्राङ्मुखो मौनी प्राणायामत्रयं चरेत् गायत्रीं च यथाशक्ति जप्त्वा ध्यायेत् परं पदम्
āsīnaḥ prāṅmukho maunī prāṇāyāmatrayaṃ caret gāyatrīṃ ca yathāśakti japtvā dhyāyet paraṃ padam
60.12
स्थित्यर्थम् आत्मनो नित्यं भिक्षाटनम् अथाचरेत् सायाह्नकाले विप्राणां गृहाणि विचरेद् यतिः
sthityartham ātmano nityaṃ bhikṣāṭanam athācaret sāyāhnakāle viprāṇāṃ gṛhāṇi vicared yatiḥ
60.13
स्याद् अर्थी यावतान्नेन तावद् भैक्षं समाचरेत् ततो निवृत्त्य तत्पात्रम् अभ्युक्ष्याचम्य संयमी
syād arthī yāvatānnena tāvad bhaikṣaṃ samācaret tato nivṛttya tatpātram abhyukṣyācamya saṃyamī
60.14
सूर्यादिदैवतेभ्यो हि दत्त्वान्नं प्रोक्ष्य वारिणा भुञ्जीत पर्णपुटके पात्रे वा वग्यतो यतिः
sūryādidaivatebhyo hi dattvānnaṃ prokṣya vāriṇā bhuñjīta parṇapuṭake pātre vā vagyato yatiḥ
60.15
वटकाश्वत्थपत्रेषु कुम्भीतिन्दुकपत्रयोः कोविदारकरञ्जेषु न भूञ्जीत कदाचन
vaṭakāśvatthapatreṣu kumbhītindukapatrayoḥ kovidārakarañjeṣu na bhūñjīta kadācana
60.16
भुक्त्वाचम्य निरुद्धासुर् उपतिष्ठेत भास्करम् जपध्यानेतिहासैस् तु दिनशेषं नयेद् यतिः
bhuktvācamya niruddhāsur upatiṣṭheta bhāskaram japadhyānetihāsais tu dinaśeṣaṃ nayed yatiḥ
60.17
पलाशाः सर्व उच्यन्ते यतयः कांस्यभोजिनः कांस्यस्येव तु यत्पात्रं गृहस्थस्य तथैव च *
*palāśāḥ sarva ucyante yatayaḥ kāṃsyabhojinaḥ kāṃsyasyeva tu yatpātraṃ gṛhasthasya tathaiva ca **
60.17
कांस्यभोजी यतिः सर्वं प्राप्नुयात् किल्बिषं पुनः भुक्तपात्रे यतिर् नित्यं भक्षयेन् मन्त्रपूर्वकम् *
*kāṃsyabhojī yatiḥ sarvaṃ prāpnuyāt kilbiṣaṃ punaḥ bhuktapātre yatir nityaṃ bhakṣayen mantrapūrvakam **
60.17
न दुष्येत् तस्य तत् पात्रं यज्ञेषु चमसा इव कृतसंध्यस् ततो रात्रिं नयेद् देवगृहादिषु *
*na duṣyet tasya tat pātraṃ yajñeṣu camasā iva kṛtasaṃdhyas tato rātriṃ nayed devagṛhādiṣu **
60.17
हृत्पुण्डरीकनिलये ध्यायन् नारायणं हरिम् तत्पदं समवाप्नोति यत् प्राप्य न निवर्तते *
*hṛtpuṇḍarīkanilaye dhyāyan nārāyaṇaṃ harim tatpadaṃ samavāpnoti yat prāpya na nivartate **
Adhyāya 61
61.1
इति श्रीनरसिंहपुराणे यतिधर्मो नाम षष्टितमो ऽध्यायः ॥ नर्प् 60 वर्णानाम् आश्रमाणां च कथितं धर्मलक्षणम् यतः स्वर्गापवर्गौ तु प्राप्नुयुस् ते द्विजादयः
iti śrīnarasiṃhapurāṇe yatidharmo nāma ṣaṣṭitamo 'dhyāyaḥ || narp 60 varṇānām āśramāṇāṃ ca kathitaṃ dharmalakṣaṇam yataḥ svargāpavargau tu prāpnuyus te dvijādayaḥ
61.2
योगशास्त्रस्य वक्ष्यामि संक्षेपात् सारम् उत्तमम् यस्याभ्यासबलाद् यान्ति मोक्षं चेह मुमुक्षवः
yogaśāstrasya vakṣyāmi saṃkṣepāt sāram uttamam yasyābhyāsabalād yānti mokṣaṃ ceha mumukṣavaḥ
61.3
योगाभ्यासरतस्येह नश्येयुः पातकानि च तस्माद् योगपरो भूत्वा ध्यायेन् नित्यं क्रियान्तरे
yogābhyāsaratasyeha naśyeyuḥ pātakāni ca tasmād yogaparo bhūtvā dhyāyen nityaṃ kriyāntare
61.4
प्राणायामेन वचनं प्रत्याहारेण चेन्द्रियम् धारणाभिर् वशीकृत्य पुनर् दुर्धर्षणं मनः
prāṇāyāmena vacanaṃ pratyāhāreṇa cendriyam dhāraṇābhir vaśīkṛtya punar durdharṣaṇaṃ manaḥ
61.5
एकं कारणम् आनन्दबोधं च तम् अनामयम् सुक्ष्मात् सूक्ष्मतरं ध्यायेज् जगदाधारम् अच्युतम्
ekaṃ kāraṇam ānandabodhaṃ ca tam anāmayam sukṣmāt sūkṣmataraṃ dhyāyej jagadādhāram acyutam
61.6
आत्मानम् अरविन्दस्थं तप्तचामीकरप्रभम् रहस्य् एकान्तम् आसीत ध्यायेद् आत्महृदि स्थितम्
ātmānam aravindasthaṃ taptacāmīkaraprabham rahasy ekāntam āsīta dhyāyed ātmahṛdi sthitam
61.7
यः सर्वप्राणचित्तज्ञो यः सर्वेषां हृदि स्थितः यश् च सर्वजनैर् ज्ञेयः सो ऽहम् अस्मीति चिन्तयेत्
yaḥ sarvaprāṇacittajño yaḥ sarveṣāṃ hṛdi sthitaḥ yaś ca sarvajanair jñeyaḥ so 'ham asmīti cintayet
61.8
आत्मलाभसुखं यावत् तावद् ध्यानम् उदाहृतम् श्रुतिस्मृत्युदितं कर्म तत्तदूर्ध्वं समाचरेत्
ātmalābhasukhaṃ yāvat tāvad dhyānam udāhṛtam śrutismṛtyuditaṃ karma tattadūrdhvaṃ samācaret
61.9
यथाश्वा रथहीनाश् च रथाश् चाश्वैर् विना यथा एवं तपश् च विद्या च उभाव् अपि तपस्विनः
yathāśvā rathahīnāś ca rathāś cāśvair vinā yathā evaṃ tapaś ca vidyā ca ubhāv api tapasvinaḥ
61.10
यथान्नं मधुसंयुक्तं मधु चान्नेन संयुतम् एवं तपश् च विद्या च संयुक्ते भेषजं महत्
yathānnaṃ madhusaṃyuktaṃ madhu cānnena saṃyutam evaṃ tapaś ca vidyā ca saṃyukte bheṣajaṃ mahat
61.11
द्वाभ्याम् एव हि पक्षाभ्यां यथा वै पक्षिणां गतिः तथैव ज्ञानकर्मभ्यां प्राप्यते ब्रह्म शाश्वतम्
dvābhyām eva hi pakṣābhyāṃ yathā vai pakṣiṇāṃ gatiḥ tathaiva jñānakarmabhyāṃ prāpyate brahma śāśvatam
61.12
विद्यातपोभ्यां संपन्नो ब्राह्मणो योगतत्परः देहद्वन्द्वं विहायाशु मुक्तो भवति बन्धनात्
vidyātapobhyāṃ saṃpanno brāhmaṇo yogatatparaḥ dehadvandvaṃ vihāyāśu mukto bhavati bandhanāt
61.13
न देवयानमार्गेण यावत् प्राप्तं परं पदम् न तावद् देहलिङ्गस्य विनाशो विद्यते क्वचित्
na devayānamārgeṇa yāvat prāptaṃ paraṃ padam na tāvad dehaliṅgasya vināśo vidyate kvacit
61.14
मया वः कथितः सर्वो वर्णाश्रमविभागशः संक्षेपेण द्विजश्रेष्ठा धर्मस् तेषां सनातनः
mayā vaḥ kathitaḥ sarvo varṇāśramavibhāgaśaḥ saṃkṣepeṇa dvijaśreṣṭhā dharmas teṣāṃ sanātanaḥ
61.15
श्रुत्वैवम् ऋषयो धर्मं स्वर्गमोक्षफलप्रदम् प्रणम्य तम् ऋषिं जग्मुर् मुदितास् ते स्वम् आलयम्
śrutvaivam ṛṣayo dharmaṃ svargamokṣaphalapradam praṇamya tam ṛṣiṃ jagmur muditās te svam ālayam
61.16
धर्मशास्त्रम् इदं यस् तु हारीतमुखनिःसृतम् श्रुत्वा च कुरुते धर्मं स याति परमां गतिम्
dharmaśāstram idaṃ yas tu hārītamukhaniḥsṛtam śrutvā ca kurute dharmaṃ sa yāti paramāṃ gatim
61.17
मुखजस्य तु यत् कर्म कर्म यद् बाहुजस्य तु ऊरुजस्य तु यत् कर्म पादजस्य तथा नृप
mukhajasya tu yat karma karma yad bāhujasya tu ūrujasya tu yat karma pādajasya tathā nṛpa
61.18
स्वं स्वं कर्म प्रकुर्वाणा विप्राद्या यान्ति सद्गतिम् अन्यथा वर्तमानो हि सद्यः पतति यात्य् अधः
svaṃ svaṃ karma prakurvāṇā viprādyā yānti sadgatim anyathā vartamāno hi sadyaḥ patati yāty adhaḥ
61.19
यस्य ये ऽभिहिता धर्माः स तु तैस् तैः प्रतिष्ठितः तस्मात् स्वधर्मं कुर्वीत नित्यम् एवम् अनापदि
yasya ye 'bhihitā dharmāḥ sa tu tais taiḥ pratiṣṭhitaḥ tasmāt svadharmaṃ kurvīta nityam evam anāpadi
61.20
चतुर्वर्णाश् च राजेन्द्र चत्वारश् चापि चाश्रमाः स्वधर्मं ये ऽनुतिष्ठन्ति ते यान्ति परमां गतिम्
caturvarṇāś ca rājendra catvāraś cāpi cāśramāḥ svadharmaṃ ye 'nutiṣṭhanti te yānti paramāṃ gatim
61.21
स्वधर्मेण यथा नृणां नरसिंहः प्रतुष्यति वर्णधर्मानुसारेण नरसिंहं तथार्चयेत्
svadharmeṇa yathā nṛṇāṃ narasiṃhaḥ pratuṣyati varṇadharmānusāreṇa narasiṃhaṃ tathārcayet
61.22
उत्पन्नवैराग्यबलेन योगाद् ध्यायेत् परं ब्रह्म सदा क्रियावान् सत्यात्मकं चित्सुखरूपम् आद्यं विहाय देहं पदम् एति विष्णोः
utpannavairāgyabalena yogād dhyāyet paraṃ brahma sadā kriyāvān satyātmakaṃ citsukharūpam ādyaṃ vihāya dehaṃ padam eti viṣṇoḥ
Adhyāya 62
62.1
इति श्रीनरसिंहपुराणे योगाध्यायो नामैकषष्टितमो ऽध्यायः ॥ नर्प् 61 वर्णानाम् आश्रमाणां च कथितं लक्षणं तव भूयः कथय राजेन्द्र शुश्रूषा तत्र का नृप
iti śrīnarasiṃhapurāṇe yogādhyāyo nāmaikaṣaṣṭitamo 'dhyāyaḥ || narp 61 varṇānām āśramāṇāṃ ca kathitaṃ lakṣaṇaṃ tava bhūyaḥ kathaya rājendra śuśrūṣā tatra kā nṛpa
62.2
स्नात्वा वेश्मनि देवेशम् अर्चयेद् अच्युतं त्व् इति त्वयोक्तं मम विप्रेन्द्र तत् कथं पूजनं भवेत्
snātvā veśmani deveśam arcayed acyutaṃ tv iti tvayoktaṃ mama viprendra tat kathaṃ pūjanaṃ bhavet
62.3
यैर् मन्त्रैर् अर्च्यते विष्णुर् येषु स्थानेषु वै मुने तानि स्थानानि तान् मन्त्रांस् त्वम् आचक्ष्व महामुने
yair mantrair arcyate viṣṇur yeṣu sthāneṣu vai mune tāni sthānāni tān mantrāṃs tvam ācakṣva mahāmune
62.4
अर्चनं संप्रवक्ष्यामि विष्णोर् अमिततेजसः यत् कृत्वा मुनयः सर्वे परं निर्वाणम् आप्नुयुः
arcanaṃ saṃpravakṣyāmi viṣṇor amitatejasaḥ yat kṛtvā munayaḥ sarve paraṃ nirvāṇam āpnuyuḥ
62.5
अग्नौ क्रियावतां देवो हृदि देवो मनीषिणाम् प्रतिमास्व् अल्पबुद्धीनां योगिनां हृदये हरिः
agnau kriyāvatāṃ devo hṛdi devo manīṣiṇām pratimāsv alpabuddhīnāṃ yogināṃ hṛdaye hariḥ
62.6
अतो ऽग्नौ हृदये सूर्ये स्थण्डिले प्रतिमासु च एतेषु च हरेः सम्यग् अर्चनं मुनिभिः स्मृतम्
ato 'gnau hṛdaye sūrye sthaṇḍile pratimāsu ca eteṣu ca hareḥ samyag arcanaṃ munibhiḥ smṛtam
62.7
तस्य सर्वमयत्वाच् च स्थण्डिले प्रतिमासु च आनुष्टुभस्य सूक्तस्य विष्णुस् तस्य च देवता
tasya sarvamayatvāc ca sthaṇḍile pratimāsu ca ānuṣṭubhasya sūktasya viṣṇus tasya ca devatā
62.8
पुरुषो यो जगद्बीजं ऋषिर् नारायणः स्मृतः दद्यात् पुरुषसूक्तेन यः पुष्पाण्य् अप एव च
puruṣo yo jagadbījaṃ ṛṣir nārāyaṇaḥ smṛtaḥ dadyāt puruṣasūktena yaḥ puṣpāṇy apa eva ca
62.9
अर्चितं स्याज् जगत् सर्वं तेन वै सचराचरम् आद्ययावाहयेद् देवम् ऋचा तु पुरुषोत्तमम्
arcitaṃ syāj jagat sarvaṃ tena vai sacarācaram ādyayāvāhayed devam ṛcā tu puruṣottamam
62.10
द्वितीययासनं दद्यात् पाद्यं दद्यात् तृतीयया चतुर्थ्यार्घ्यः प्रदातव्यः पञ्चम्याचमनीयकम्
dvitīyayāsanaṃ dadyāt pādyaṃ dadyāt tṛtīyayā caturthyārghyaḥ pradātavyaḥ pañcamyācamanīyakam
62.11
षष्ठ्या स्नानं प्रकुर्वीत सप्तम्या वस्त्रम् एव च यज्ञोपवीतम् अष्टम्या नवम्या गन्धम् एव च
ṣaṣṭhyā snānaṃ prakurvīta saptamyā vastram eva ca yajñopavītam aṣṭamyā navamyā gandham eva ca
62.12
दशम्या पुष्पदानं स्याद् एकादश्या च धूपकम् द्वादश्या च तथा दीपं त्रयोदश्यार्चनं तथा
daśamyā puṣpadānaṃ syād ekādaśyā ca dhūpakam dvādaśyā ca tathā dīpaṃ trayodaśyārcanaṃ tathā
62.13
चतुर्दश्या स्तुतिं कृत्वा पञ्चदश्या प्रदक्षिणम् षोडश्योद्वासनं कुर्याच् *छेषकर्माणि पूर्ववत्
*caturdaśyā stutiṃ kṛtvā pañcadaśyā pradakṣiṇam ṣoḍaśyodvāsanaṃ kuryāc cheṣakarmāṇi pūrvavat
62.14
स्नानं वस्त्रं च नैवेद्यं दद्याद् आचनमीयकम् षण्मासात् सिद्धिम् आप्नोति देवदेवं समर्चयन्
snānaṃ vastraṃ ca naivedyaṃ dadyād ācanamīyakam ṣaṇmāsāt siddhim āpnoti devadevaṃ samarcayan
62.15
संवत्सरेण तेनैव सायुज्यम् अधिगछति हविषाग्नौ जले पुष्पैर् ध्यानेन हृदये हरिम्
saṃvatsareṇa tenaiva sāyujyam adhigachati haviṣāgnau jale puṣpair dhyānena hṛdaye harim
62.16
अर्चन्ति सूरयो नित्यं जपेन रविमण्डले आदित्यमण्डले दिव्यं देवदेवम् अनामयम् शङ्खचक्रगदापाणिं ध्यात्वा विष्णुम् उपासते
arcanti sūrayo nityaṃ japena ravimaṇḍale ādityamaṇḍale divyaṃ devadevam anāmayam śaṅkhacakragadāpāṇiṃ dhyātvā viṣṇum upāsate
62.17
ध्येयः सदा सवितृमण्डलमध्यवर्ती नारायणः सरसिजासनसंनिविष्टः केयूरवान् मकरकुण्डलवान् किरीटी हारी हिरण्मयवपुर् धृतशङ्खचक्रः
dhyeyaḥ sadā savitṛmaṇḍalamadhyavartī nārāyaṇaḥ sarasijāsanasaṃniviṣṭaḥ keyūravān makarakuṇḍalavān kirīṭī hārī hiraṇmayavapur dhṛtaśaṅkhacakraḥ
62.18
एतत् पठन् केवलम् एव सूक्तं दिने दिने भावितविष्णुबुद्धिः स सर्वपापं प्रविहाय वैष्णवं पदं प्रयात्य् अच्युततुष्टिकृन् नरः
etat paṭhan kevalam eva sūktaṃ dine dine bhāvitaviṣṇubuddhiḥ sa sarvapāpaṃ pravihāya vaiṣṇavaṃ padaṃ prayāty acyutatuṣṭikṛn naraḥ
62.19
पत्रेषु पुष्पेषु फलेषु तोयेष्व् अक्रीतलभ्येषु सदैव सत्सु भक्त्यैकलभ्ये पुरुषे पुराणे मुक्त्यै किमर्थं क्रियते न यत्नः
patreṣu puṣpeṣu phaleṣu toyeṣv akrītalabhyeṣu sadaiva satsu bhaktyaikalabhye puruṣe purāṇe muktyai kimarthaṃ kriyate na yatnaḥ
62.20
इत्य् एवम् उक्तः पुरुषस्य विष्णोर् अर्चाविधिस् ते ऽद्य मया नृपेन्द्र अनेन नित्यं कुरु विष्णुपूजां प्राप्तुं तदिष्टं यदि वैष्णवं पदम्
ity evam uktaḥ puruṣasya viṣṇor arcāvidhis te 'dya mayā nṛpendra anena nityaṃ kuru viṣṇupūjāṃ prāptuṃ tadiṣṭaṃ yadi vaiṣṇavaṃ padam
Adhyāya 63
63.1
इति श्रीनरसिंहपुराणे विष्णोर् अर्चाविधिर् नाम द्विषष्टितमो ऽध्यायः ॥ नर्प् 62 सत्यम् उक्तं त्वया ब्रह्मन् वैदिकः परमो विधिः विष्णोर् देवातिदेवस्य पूजनं प्रति मे ऽधुना
iti śrīnarasiṃhapurāṇe viṣṇor arcāvidhir nāma dviṣaṣṭitamo 'dhyāyaḥ || narp 62 satyam uktaṃ tvayā brahman vaidikaḥ paramo vidhiḥ viṣṇor devātidevasya pūjanaṃ prati me 'dhunā
63.2
अनेन विधिना ब्रह्मन् पूज्यते मधुसूदनः वेदज्ञैर् एव नान्यैस् तु तस्मात् सर्वहितं वद
anena vidhinā brahman pūjyate madhusūdanaḥ vedajñair eva nānyais tu tasmāt sarvahitaṃ vada
63.3
अष्टाक्षरेण देवेशं नरसिंहम् अनामयम् गन्धपुष्पादिभिर् नित्यम् अर्चयेद् अच्युतं नरः
aṣṭākṣareṇa deveśaṃ narasiṃham anāmayam gandhapuṣpādibhir nityam arcayed acyutaṃ naraḥ
63.4
राजन्न् अष्टाक्षरो मन्त्रः सर्वपापहरः परः समस्तयज्ञफलदः सर्वशान्तिकरः शुभः
rājann aṣṭākṣaro mantraḥ sarvapāpaharaḥ paraḥ samastayajñaphaladaḥ sarvaśāntikaraḥ śubhaḥ
63.5
ओं नमो नारायणाय गन्धपुष्पादिसकलम् अनेन वै निवेदयेत् अनेनाभ्यर्चितो देवः प्रीतो भवति तत्क्षणात्
oṃ namo nārāyaṇāya gandhapuṣpādisakalam anena vai nivedayet anenābhyarcito devaḥ prīto bhavati tatkṣaṇāt
63.6
किं तस्य बहुभिर् मन्त्रैः किं तस्य बहुभिर् व्रतैः ओं नमो नारायणायेति मन्त्रः सर्वार्थसाधकः
kiṃ tasya bahubhir mantraiḥ kiṃ tasya bahubhir vrataiḥ oṃ namo nārāyaṇāyeti mantraḥ sarvārthasādhakaḥ
63.7
इमं मन्त्रं जपेद् यस् तु शुचिर् भूत्वा समाहितः सर्वपापविनिर्मुक्तो विष्णुसायुज्यम् आप्नुयात्
imaṃ mantraṃ japed yas tu śucir bhūtvā samāhitaḥ sarvapāpavinirmukto viṣṇusāyujyam āpnuyāt
63.8
सर्वतीर्थफलं ह्य् एतत् सर्वतीर्थवरं नृप हरेर् अर्चनम् अव्यग्रं सर्वयज्ञफलं नृप
sarvatīrthaphalaṃ hy etat sarvatīrthavaraṃ nṛpa harer arcanam avyagraṃ sarvayajñaphalaṃ nṛpa
63.9
तस्मात् कुरु नृपश्रेष्ठ प्रतिमादिषु चार्चनम् दानानि विप्रमुखेभ्यः प्रयच्छ विधिना नृप एवं कृते नृपश्रेष्ठ नरसिंहप्रसादतः प्राप्नोति वैष्णवं तेजो यत् काङ्क्षन्ति मुमुक्षवः
tasmāt kuru nṛpaśreṣṭha pratimādiṣu cārcanam dānāni vipramukhebhyaḥ prayaccha vidhinā nṛpa evaṃ kṛte nṛpaśreṣṭha narasiṃhaprasādataḥ prāpnoti vaiṣṇavaṃ tejo yat kāṅkṣanti mumukṣavaḥ
63.10
पुरा पुरंदरो राजन् स्त्रीत्वं प्राप्तो ऽपधर्मतः तृणबिन्दुमुनेः शापान् मुक्तो ह्य् अष्टाक्षराज् जपात्
purā puraṃdaro rājan strītvaṃ prāpto 'padharmataḥ tṛṇabindumuneḥ śāpān mukto hy aṣṭākṣarāj japāt
63.11
एतत् कथय भूदेव देवेन्द्रस्याघमोचनम् को ऽपधर्मः कथं स्त्रीत्वं प्राप्तो मे वद कारणम्
etat kathaya bhūdeva devendrasyāghamocanam ko 'padharmaḥ kathaṃ strītvaṃ prāpto me vada kāraṇam
63.12
राजेन्द्र महद् आख्यानं शृणु कौतूहलान्वितम् विष्णुभक्तिप्रजननं शृण्वतां पठताम् इदम्
rājendra mahad ākhyānaṃ śṛṇu kautūhalānvitam viṣṇubhaktiprajananaṃ śṛṇvatāṃ paṭhatām idam
63.13
पुरा पुरंदरस्यैव देवराज्यं प्रकुर्वतः वैराग्यस्यापि जननं संभूतं बाह्यवस्तुषु
purā puraṃdarasyaiva devarājyaṃ prakurvataḥ vairāgyasyāpi jananaṃ saṃbhūtaṃ bāhyavastuṣu
63.14
इन्द्रस् तदाभूद् विषमस्वभावो राज्येषु भोगेष्व् अपि सो ऽप्य् अचिन्तयत् ध्रुवं विरागीकृतमानसानां स्वर्गस्य राज्यं न च किंचिद् एव
indras tadābhūd viṣamasvabhāvo rājyeṣu bhogeṣv api so 'py acintayat dhruvaṃ virāgīkṛtamānasānāṃ svargasya rājyaṃ na ca kiṃcid eva
63.15
राज्यस्य सारं विषयेषु भोगो भोगस्य चान्ते न च किंचिद् अस्ति विमृश्य चैतन् मुनयो ऽप्य् अजस्रं मोक्षाधिकारं परिचिन्तयन्ति
rājyasya sāraṃ viṣayeṣu bhogo bhogasya cānte na ca kiṃcid asti vimṛśya caitan munayo 'py ajasraṃ mokṣādhikāraṃ paricintayanti
63.16
सदैव भोगाय तपःप्रवृत्तिर् भोगावसाने हि तपो विनष्टम् मैत्र्यादिसंयोगपराङ्मुखानां विमुक्तिभाजां न तपो न भोगः
sadaiva bhogāya tapaḥpravṛttir bhogāvasāne hi tapo vinaṣṭam maitryādisaṃyogaparāṅmukhānāṃ vimuktibhājāṃ na tapo na bhogaḥ
63.17
विमृश्य चैतत् स सुराधिनाथो विमानम् आरुह्य सकिङ्किणीकम् नूनं हराराधनकारणेन कैलासम् अभ्येति विमुक्तिकामः
vimṛśya caitat sa surādhinātho vimānam āruhya sakiṅkiṇīkam nūnaṃ harārādhanakāraṇena kailāsam abhyeti vimuktikāmaḥ
63.18
स एकदा मानसम् आगतः सन् संवीक्ष्य तां यक्षपतेश् च कान्ताम् समर्चयन्तीं गिरिजाङ्घ्रियुग्मं ध्वजाम् इवानङ्गमहारथस्य
sa ekadā mānasam āgataḥ san saṃvīkṣya tāṃ yakṣapateś ca kāntām samarcayantīṃ girijāṅghriyugmaṃ dhvajām ivānaṅgamahārathasya
63.19
प्रधानजाम्बूनदशुद्धवर्णां कर्णान्तसंलग्नमनोज्ञनेत्राम् सुसूक्ष्मवस्त्रान्तरदृश्यगात्रां नीहारमध्याद् इव चन्द्रलेखाम्
pradhānajāmbūnadaśuddhavarṇāṃ karṇāntasaṃlagnamanojñanetrām susūkṣmavastrāntaradṛśyagātrāṃ nīhāramadhyād iva candralekhām
63.20
तां वीक्ष्य वीक्षणसहस्रभरेण कामं कामाङ्गमोहितमतिर् न ययौ तदानीम् दूराध्वगं स्वगृहम् एत्य सुसंचितार्थस् तस्थौ तदा सुरपतिर् विषयाभिलाषी
tāṃ vīkṣya vīkṣaṇasahasrabhareṇa kāmaṃ kāmāṅgamohitamatir na yayau tadānīm dūrādhvagaṃ svagṛham etya susaṃcitārthas tasthau tadā surapatir viṣayābhilāṣī
63.21
पूर्वं वरं स्यात् सुकुले ऽपि जन्म ततो हि सर्वाङ्गशरीररूपम् ततो धनं दुर्लभम् एव पश्चाद् धनाधिपत्यं सुकृतेन लभ्यम्
pūrvaṃ varaṃ syāt sukule 'pi janma tato hi sarvāṅgaśarīrarūpam tato dhanaṃ durlabham eva paścād dhanādhipatyaṃ sukṛtena labhyam
63.22
स्वर्गाधिपत्यं च मया प्रलब्धं तथापि भोगाय न चास्ति भाग्यम् यः स्वं परित्यज्य विमुक्तिकामस् तिष्ठामि मे दुर्मतिर् अस्ति चित्ते
svargādhipatyaṃ ca mayā pralabdhaṃ tathāpi bhogāya na cāsti bhāgyam yaḥ svaṃ parityajya vimuktikāmas tiṣṭhāmi me durmatir asti citte
63.23
मोक्षो ऽमुना यद्य् अपि मोहनीयो मोक्षे ऽपि किं कारणम् अस्ति राज्ये क्षेत्रं सुपक्वं परिहृत्य द्वारे किं नाम चारण्यकृषिं करोति
mokṣo 'munā yady api mohanīyo mokṣe 'pi kiṃ kāraṇam asti rājye kṣetraṃ supakvaṃ parihṛtya dvāre kiṃ nāma cāraṇyakṛṣiṃ karoti
63.24
संसारदुःखोपहता नरा ये कर्तुं समर्था न च किंचिद् एव अकर्मिणो भाग्यविवर्जिताश् च वाञ्छन्ति ते मोक्षपथं विमूढाः
saṃsāraduḥkhopahatā narā ye kartuṃ samarthā na ca kiṃcid eva akarmiṇo bhāgyavivarjitāś ca vāñchanti te mokṣapathaṃ vimūḍhāḥ
63.25
एतद् विमृश्य बहुधा मतिमान् प्रवीरो रूपेण मोहितमना धनदाङ्गनायाः सर्वाधिर् आकुलमतिः परिमुक्तधैर्यः सस्मार मारम् अमराधिपचक्रवर्ती
etad vimṛśya bahudhā matimān pravīro rūpeṇa mohitamanā dhanadāṅganāyāḥ sarvādhir ākulamatiḥ parimuktadhairyaḥ sasmāra māram amarādhipacakravartī
63.26
समागतो ऽसौ परिमन्दमन्दं कामो ऽतिकामाकुलचित्तवृत्तिः पुरा महेशेन कृताङ्गनाशो धैर्याल् लयं गच्छति को विशङ्कः
samāgato 'sau parimandamandaṃ kāmo 'tikāmākulacittavṛttiḥ purā maheśena kṛtāṅganāśo dhairyāl layaṃ gacchati ko viśaṅkaḥ
63.27
आदिश्यतां नाथ यद् अस्ति कार्यं को नाम ते संप्रति शत्रुभूतः शीघ्रं समादेशय मा विलम्बं तस्यापदं संप्रति भो दिशामि
ādiśyatāṃ nātha yad asti kāryaṃ ko nāma te saṃprati śatrubhūtaḥ śīghraṃ samādeśaya mā vilambaṃ tasyāpadaṃ saṃprati bho diśāmi
63.28
श्रुत्वा तदा तस्य वचो अभिरामं मनोगतं तत् परमं तुतोष निष्पन्नम् अर्थं सहसैव मत्वा जगाद वाक्यं स विहस्य वीरः
śrutvā tadā tasya vaco abhirāmaṃ manogataṃ tat paramaṃ tutoṣa niṣpannam arthaṃ sahasaiva matvā jagāda vākyaṃ sa vihasya vīraḥ
63.29
रुद्रो ऽपि येनार्धशरीरमात्रश् चक्रे ऽप्य् अनङ्गत्वम् उपागतेन सोढुं समर्थो ऽथ परो ऽपि लोके को नाम ते मार शराभिघातम्
rudro 'pi yenārdhaśarīramātraś cakre 'py anaṅgatvam upāgatena soḍhuṃ samartho 'tha paro 'pi loke ko nāma te māra śarābhighātam
63.30
एकाग्रचित्ता गिरिजार्चने ऽपि या मोहयत्य् एव ममात्र चित्तम् एताम् अनङ्गायतलोचनाख्यां मदङ्गसङ्गैकरसां विधेहि
ekāgracittā girijārcane 'pi yā mohayaty eva mamātra cittam etām anaṅgāyatalocanākhyāṃ madaṅgasaṅgaikarasāṃ vidhehi
63.31
स एवम् उक्तः सुरवल्लभेन स्वकार्यभावाधिकगौरवेण संधाय बाणं कुसुमायुधो ऽपि सस्मार मारः परिमोहनं सुधीः
sa evam uktaḥ suravallabhena svakāryabhāvādhikagauraveṇa saṃdhāya bāṇaṃ kusumāyudho 'pi sasmāra māraḥ parimohanaṃ sudhīḥ
63.32
संमोहिता पुष्पशरेण बाला कामेन कामं मदविह्वलाङ्गी विहाय पूजां हसते सुरेशं कः कामकोदण्डरवं सहेत
saṃmohitā puṣpaśareṇa bālā kāmena kāmaṃ madavihvalāṅgī vihāya pūjāṃ hasate sureśaṃ kaḥ kāmakodaṇḍaravaṃ saheta
63.33
विलोलनेत्रे अयि कासि बाले सुराधिपो वाक्यम् इदं जगाद संमोहयन्तीव मनांसि पुंसां कस्येह कान्ता वद पुण्यभाजः
vilolanetre ayi kāsi bāle surādhipo vākyam idaṃ jagāda saṃmohayantīva manāṃsi puṃsāṃ kasyeha kāntā vada puṇyabhājaḥ
63.34
उक्तापि बाला मदविह्वलाङ्गी रोमाञ्चसंस्वेदसकम्पगात्रा कृताकुला कामशिलीमुखेन सगद्गदं वाक्यम् उवाच मन्दम्
uktāpi bālā madavihvalāṅgī romāñcasaṃsvedasakampagātrā kṛtākulā kāmaśilīmukhena sagadgadaṃ vākyam uvāca mandam
63.35
कान्ता धनेशस्य च यक्षकन्या प्राप्ता च गौरीचरणार्चनाय प्रब्रूहि कार्यं च तवास्ति नाथ कस् त्वं वदेस् तिष्ठसि कामरूपः
kāntā dhaneśasya ca yakṣakanyā prāptā ca gaurīcaraṇārcanāya prabrūhi kāryaṃ ca tavāsti nātha kas tvaṃ vades tiṣṭhasi kāmarūpaḥ
63.36
सा त्वं समागच्छ भजस्व मां चिरान् मदङ्गसङ्गोत्सुकतां व्रजाशु त्वया विना जीवितम् अप्य् अनल्पं स्वर्गस्य राज्यं मम निष्फलं स्यात्
sā tvaṃ samāgaccha bhajasva māṃ cirān madaṅgasaṅgotsukatāṃ vrajāśu tvayā vinā jīvitam apy analpaṃ svargasya rājyaṃ mama niṣphalaṃ syāt
63.37
उक्ता च सैवं मधुरं च तेन कन्दर्पसंतापितचारुदेहा विमानम् आरुह्य चलत्पताकं सुरेशकण्ठग्रहणं चकार
uktā ca saivaṃ madhuraṃ ca tena kandarpasaṃtāpitacārudehā vimānam āruhya calatpatākaṃ sureśakaṇṭhagrahaṇaṃ cakāra
63.38
जगाम शीघ्रं स हि नाकनाथः साकं तया मन्दरकन्दरासु अदृष्टदेवासुरसंचरासु विचित्ररत्नाङ्कुरभासुरासु
jagāma śīghraṃ sa hi nākanāthaḥ sākaṃ tayā mandarakandarāsu adṛṣṭadevāsurasaṃcarāsu vicitraratnāṅkurabhāsurāsu
63.39
रेमे तया साकम् उदारवीर्यश् चित्रं सुरैश्वर्यगतादरो ऽपि स्वयं च यस्या लघुपुष्पशय्यां चकार चातुर्यनिधिः सकामः
reme tayā sākam udāravīryaś citraṃ suraiśvaryagatādaro 'pi svayaṃ ca yasyā laghupuṣpaśayyāṃ cakāra cāturyanidhiḥ sakāmaḥ
63.40
जातः कृतार्थो ऽमरवृन्दनाथः सकामभोगेषु सदा विदग्धः मोक्षाधिकं स्नेहरसातिमृष्टं पराङ्गनालिङ्गनसङ्गसौख्यम्
jātaḥ kṛtārtho 'maravṛndanāthaḥ sakāmabhogeṣu sadā vidagdhaḥ mokṣādhikaṃ sneharasātimṛṣṭaṃ parāṅganāliṅganasaṅgasaukhyam
63.41
अथागता यक्षपतेः समीपं नार्यो ऽनुवर्ज्यैव च चित्रसेनाम् ससंभ्रमाः संभ्रमखिन्नगात्राः सगद्गदं प्रोचुर् असाहसज्ञाः
athāgatā yakṣapateḥ samīpaṃ nāryo 'nuvarjyaiva ca citrasenām sasaṃbhramāḥ saṃbhramakhinnagātrāḥ sagadgadaṃ procur asāhasajñāḥ
63.42
नूनं समाकर्णय यक्षनाथ विमानम् आरोप्य जगाम कश्चित् संवीक्षमाणः ककुभो ऽपि कान्तां विगृह्य वेगाद् इह सो ऽपि तस्करः
nūnaṃ samākarṇaya yakṣanātha vimānam āropya jagāma kaścit saṃvīkṣamāṇaḥ kakubho 'pi kāntāṃ vigṛhya vegād iha so 'pi taskaraḥ
63.43
वचो निशम्याथ धनाधिनाथो विषोपमं जातमषीनिभाननः जगाद भूयो न च किंचिद् एव बभूव वै वृक्ष इवाग्निदग्धः
vaco niśamyātha dhanādhinātho viṣopamaṃ jātamaṣīnibhānanaḥ jagāda bhūyo na ca kiṃcid eva babhūva vai vṛkṣa ivāgnidagdhaḥ
63.44
विज्ञापितार्थो वरकन्यकाभिर् यश् चित्रसेनासहचारिणीभिः मोहापनोदाय मतिं दधानः स कण्ठकुब्जो ऽपि समाजगाम
vijñāpitārtho varakanyakābhir yaś citrasenāsahacāriṇībhiḥ mohāpanodāya matiṃ dadhānaḥ sa kaṇṭhakubjo 'pi samājagāma
63.45
श्रुत्वागतं वीक्ष्य स राजराज उन्मीलिताक्षो वचनं जगाद विनिःश्वसन् गाढसकम्पगात्रः स्वस्थं मनो ऽप्य् आशु विधाय दीनः
śrutvāgataṃ vīkṣya sa rājarāja unmīlitākṣo vacanaṃ jagāda viniḥśvasan gāḍhasakampagātraḥ svasthaṃ mano 'py āśu vidhāya dīnaḥ
63.46
तद् यौवनं यद् युवतीविनोदो धनं तु चैतत् स्वजनोपयोगि तं जीवितं यत् क्रियते सुधर्मस् तद् आधिपत्यं यदि नष्टविग्रहम्
tad yauvanaṃ yad yuvatīvinodo dhanaṃ tu caitat svajanopayogi taṃ jīvitaṃ yat kriyate sudharmas tad ādhipatyaṃ yadi naṣṭavigraham
63.47
धिङ् मे धनं जीवितम् अत्यनल्पं राज्यं बृहत् संप्रति गुह्यकानाम् विशामि चाग्निं न च वेद कश्चित् पराभवो ऽस्तीति च को मृतानाम्
dhiṅ me dhanaṃ jīvitam atyanalpaṃ rājyaṃ bṛhat saṃprati guhyakānām viśāmi cāgniṃ na ca veda kaścit parābhavo 'stīti ca ko mṛtānām
63.48
पार्श्वे स्थितस्यापि च जीवितो मे गता तडागं गिरिजार्चनाय हृता च केनापि वयं न विद्मो ध्रुवं न तस्यास्ति भयं च मृत्योः
pārśve sthitasyāpi ca jīvito me gatā taḍāgaṃ girijārcanāya hṛtā ca kenāpi vayaṃ na vidmo dhruvaṃ na tasyāsti bhayaṃ ca mṛtyoḥ
63.49
जगाद वाक्यं स च कण्ठकुब्जो मोहापनोदाय विभोः स मन्त्री आकर्ण्यतां नाथ न चास्ति योग्यः कान्तावियोगे निजदेहघातः
jagāda vākyaṃ sa ca kaṇṭhakubjo mohāpanodāya vibhoḥ sa mantrī ākarṇyatāṃ nātha na cāsti yogyaḥ kāntāviyoge nijadehaghātaḥ
63.50
एका पुरा रामवधूर् हृता च निशाचरेणापि मृतो न सो ऽपि अनेकशः सन्ति तवात्र नार्यः को नाम चित्ते क्रियते विषादः
ekā purā rāmavadhūr hṛtā ca niśācareṇāpi mṛto na so 'pi anekaśaḥ santi tavātra nāryaḥ ko nāma citte kriyate viṣādaḥ
63.51
विमुच्य शोकं कुरु विक्रमे मतिं धैर्यं समालम्बय यक्षराज भृशं न जल्पन्ति रुदन्ति साधवः पराभवं बाह्यकृतं सहन्ते
vimucya śokaṃ kuru vikrame matiṃ dhairyaṃ samālambaya yakṣarāja bhṛśaṃ na jalpanti rudanti sādhavaḥ parābhavaṃ bāhyakṛtaṃ sahante
63.52
कृतं हि कार्यं गुरु दर्शयन्ति सहायवान् वित्तप कातरो ऽसि किम् सहायकार्यं कुरुते हि संप्रति स्वयं हि यस्यावरजो विभीषणः
kṛtaṃ hi kāryaṃ guru darśayanti sahāyavān vittapa kātaro 'si kim sahāyakāryaṃ kurute hi saṃprati svayaṃ hi yasyāvarajo vibhīṣaṇaḥ
63.53
विभीषणो मे प्रतिपक्षभूतो दायादभावं न विमुञ्चतीति ध्रुवं प्रसन्ना न भवन्ति दुर्जनाः कृतोपकारा हरिवज्रनिष्ठुराः
vibhīṣaṇo me pratipakṣabhūto dāyādabhāvaṃ na vimuñcatīti dhruvaṃ prasannā na bhavanti durjanāḥ kṛtopakārā harivajraniṣṭhurāḥ
63.54
न चोपकारैर् न गुणैर् न सौहृदैः प्रसादम् आयाति मनो हि गोत्रिणः उवाच वाक्यं स च कण्ठकुब्जो युक्तं त्वयोक्तं च धनाधिनाथ
na copakārair na guṇair na sauhṛdaiḥ prasādam āyāti mano hi gotriṇaḥ uvāca vākyaṃ sa ca kaṇṭhakubjo yuktaṃ tvayoktaṃ ca dhanādhinātha
63.55
परस्परं घ्नन्ति च ते विरुद्धास् तथापि लोके न पराभवो ऽस्ति पराभवं नान्यकृतं सहन्ते नोष्णं जलं ज्वालयते तृणानि
parasparaṃ ghnanti ca te viruddhās tathāpi loke na parābhavo 'sti parābhavaṃ nānyakṛtaṃ sahante noṣṇaṃ jalaṃ jvālayate tṛṇāni
63.56
तस्मात् समागच्छ धनाधिनाथ पार्श्वं न वेगेन विभीषणस्य स्वबाहुवीर्यार्जितवित्तभोगिनां स्वबन्धुवर्गेषु हि को विरोधः
tasmāt samāgaccha dhanādhinātha pārśvaṃ na vegena vibhīṣaṇasya svabāhuvīryārjitavittabhogināṃ svabandhuvargeṣu hi ko virodhaḥ
63.57
इत्युक्तः स तदा तेन कण्ठकुब्जेन मन्त्रिणा विभीषणस्य सामीप्यं जगामाशु विचारयन्
ityuktaḥ sa tadā tena kaṇṭhakubjena mantriṇā vibhīṣaṇasya sāmīpyaṃ jagāmāśu vicārayan
63.58
ततो लङ्काधिपः श्रुत्वा बान्धवं पूर्वजं तदा प्राप्तं प्रत्याजगामाशु विनयेन समन्वितः
tato laṅkādhipaḥ śrutvā bāndhavaṃ pūrvajaṃ tadā prāptaṃ pratyājagāmāśu vinayena samanvitaḥ
63.59
ततो विभीषणो दृष्ट्वा तदा दीनं च बान्धवम् संतप्तमानसो भूप जगादेदं वचो महत्
tato vibhīṣaṇo dṛṣṭvā tadā dīnaṃ ca bāndhavam saṃtaptamānaso bhūpa jagādedaṃ vaco mahat
63.60
कथं दीनो ऽसि यक्षेश किं कष्टं तव चेतसि निवेदयाधुनास्माकं निश्चयान् मार्जयामि तत्
kathaṃ dīno 'si yakṣeśa kiṃ kaṣṭaṃ tava cetasi nivedayādhunāsmākaṃ niścayān mārjayāmi tat
63.61ab
तदैकान्तं समासाद्य कथयाम्_अस वेदनाम्
tadaikāntaṃ samāsādya kathayām_asa vedanām
63.61cd
गृहीता किं स्वयं याता निहता केनचिद् द्विषा
gṛhītā kiṃ svayaṃ yātā nihatā kenacid dviṣā
63.62
भ्रातः कान्तां न पश्यामि चित्रसेनां मनोरमाम् एतद् बन्धो महत् कष्टं मम नारीसमुद्भवम्
bhrātaḥ kāntāṃ na paśyāmi citrasenāṃ manoramām etad bandho mahat kaṣṭaṃ mama nārīsamudbhavam
63.63ab
प्राणान् वै घातयिष्यामि अनासाद्य च वल्लभाम्
prāṇān vai ghātayiṣyāmi anāsādya ca vallabhām
63.63cd
आनयिष्यामि ते कान्तां यत्र तत्र स्थितां विभो
ānayiṣyāmi te kāntāṃ yatra tatra sthitāṃ vibho
63.64
कः समर्थो ऽधुनास्माकं हर्तुं नाथ तृणस्य च ततो विभीषणस् तत्र नाडीजङ्घां निशाचरीम्
kaḥ samartho 'dhunāsmākaṃ hartuṃ nātha tṛṇasya ca tato vibhīṣaṇas tatra nāḍījaṅghāṃ niśācarīm
63.65
भृशं संजल्पयाम्_अस नानामायागरीयसीम् धनदस्य च या कान्ता चित्रसेनाविधानतः
bhṛśaṃ saṃjalpayām_asa nānāmāyāgarīyasīm dhanadasya ca yā kāntā citrasenāvidhānataḥ
63.66
सा च केन हृता लोके मनसे सरसि स्थिता तां च जानीहि संवीक्ष्य देवराजादिवेश्मसु
sā ca kena hṛtā loke manase sarasi sthitā tāṃ ca jānīhi saṃvīkṣya devarājādiveśmasu
63.67
ततो निशाचरी भूप कृत्वा मायामयं वपुः जगाम त्रिदिवं शीघ्रं देवराजादिवेश्मसु
tato niśācarī bhūpa kṛtvā māyāmayaṃ vapuḥ jagāma tridivaṃ śīghraṃ devarājādiveśmasu
63.68
यया दृष्ट्या क्षणं दृष्टो मोहं यास्यति चोपलः यस्याः समं ध्रुवं रूपं विद्यते न चराचरे
yayā dṛṣṭyā kṣaṇaṃ dṛṣṭo mohaṃ yāsyati copalaḥ yasyāḥ samaṃ dhruvaṃ rūpaṃ vidyate na carācare
63.69
एतस्मिन्न् एव काले च देवराजो ऽपि भूपते संप्राप्तो मन्दराच् छीघ्रं प्रेरितश् चित्रसेनया
etasminn eva kāle ca devarājo 'pi bhūpate saṃprāpto mandarāc chīghraṃ preritaś citrasenayā
63.70
ग्रहीतुं दिव्यपुष्पाणि नन्दनप्रभवाणि च तत्र पश्यन् स तां तन्वीं निजस्थाने सभागताम्
grahītuṃ divyapuṣpāṇi nandanaprabhavāṇi ca tatra paśyan sa tāṃ tanvīṃ nijasthāne sabhāgatām
63.71
अतीवरूपसंपन्नां गीतगानपरायणाम् तां वीक्ष्य देवराजो ऽपि स कामवशगो ऽभवत्
atīvarūpasaṃpannāṃ gītagānaparāyaṇām tāṃ vīkṣya devarājo 'pi sa kāmavaśago 'bhavat
63.72
ततः संप्रेरयाम्_अस देववैद्यौ सुराधिपः तस्याः पार्श्वे समानेतुं ध्रुवं चान्तःपुरे तदा
tataḥ saṃprerayām_asa devavaidyau surādhipaḥ tasyāḥ pārśve samānetuṃ dhruvaṃ cāntaḥpure tadā
63.73
देववैद्यौ तदागत्य जल्पतश् चाग्रतः स्थितौ आगच्छ भव तन्वङ्गि देवराजसमीपगा
devavaidyau tadāgatya jalpataś cāgrataḥ sthitau āgaccha bhava tanvaṅgi devarājasamīpagā
63.74ab
इत्युक्ता सा तदा ताभ्यां जगाद मधुराक्षरम्
ityuktā sā tadā tābhyāṃ jagāda madhurākṣaram
63.74cd
देवराजः स्वयं यन् मे पार्श्वं चात्रागमिष्यति
devarājaḥ svayaṃ yan me pārśvaṃ cātrāgamiṣyati
63.75
तस्य वाच्यं च कर्तव्यं नान्यथा सर्वथा मया तौ तदा वासवं गत्वा ऊचतुर् वचनं शुभम्
tasya vācyaṃ ca kartavyaṃ nānyathā sarvathā mayā tau tadā vāsavaṃ gatvā ūcatur vacanaṃ śubham
63.76
समादेशय तन्वङ्गि किं कर्तव्यं मयाधुना सर्वदा दासभूतस् ते याचसे तद् ददाम्य् अहम्
samādeśaya tanvaṅgi kiṃ kartavyaṃ mayādhunā sarvadā dāsabhūtas te yācase tad dadāmy aham
63.77
याचितं यदि मे नाथ दास्यसीति न संशयः ततो ऽहं वशगा देव भविष्यामि न संशयः
yācitaṃ yadi me nātha dāsyasīti na saṃśayaḥ tato 'haṃ vaśagā deva bhaviṣyāmi na saṃśayaḥ
63.78
अद्य त्वं दर्शयास्माकं सर्वः कान्तापरिग्रहः मम रूपसमा रामा कान्ता ते चास्ति वा न वा
adya tvaṃ darśayāsmākaṃ sarvaḥ kāntāparigrahaḥ mama rūpasamā rāmā kāntā te cāsti vā na vā
63.79
तया चोक्ते च वचने स भूयो वासवो ऽवदत् दर्शयिष्यामि सर्वं ते देवि कान्तापरिग्रहम्
tayā cokte ca vacane sa bhūyo vāsavo 'vadat darśayiṣyāmi sarvaṃ te devi kāntāparigraham
63.80
स सर्वं दर्शयाम्_अस वासवो ऽन्तःपुरं तदा ततो जगाद भूयः स किंचिद् गूढं मम स्थितम्
sa sarvaṃ darśayām_asa vāsavo 'ntaḥpuraṃ tadā tato jagāda bhūyaḥ sa kiṃcid gūḍhaṃ mama sthitam
63.81ab
विमुच्यैकां च युवतीं सर्वं ते दर्शितं मया
vimucyaikāṃ ca yuvatīṃ sarvaṃ te darśitaṃ mayā
63.81cd
सा रामा मन्दरे चास्ति अविज्ञाता सुरासुरैः
sā rāmā mandare cāsti avijñātā surāsuraiḥ
63.82
तां च ते दर्शयिष्यामि नाख्येयं कस्यचित् त्वया ततः स देवराजो ऽपि तया सार्धं च भूपते
tāṃ ca te darśayiṣyāmi nākhyeyaṃ kasyacit tvayā tataḥ sa devarājo 'pi tayā sārdhaṃ ca bhūpate
63.83
गच्छन्न् एवाम्बरे भूप मन्दरं प्रति भूधरम् तस्य वै गच्छमानस्य विमानेनार्कवर्चसा
gacchann evāmbare bhūpa mandaraṃ prati bhūdharam tasya vai gacchamānasya vimānenārkavarcasā
63.84
दर्शनं नारदस्यापि तस्य जातं तदाम्बरे तं वीक्ष्य नारदं वीरो लज्जमानो ऽपि वासवः
darśanaṃ nāradasyāpi tasya jātaṃ tadāmbare taṃ vīkṣya nāradaṃ vīro lajjamāno 'pi vāsavaḥ
63.85
नमस्कृत्य जगादोच्चैः क्व यास्यसि महामुने ततः कृताशीः स मुनिर् अवदत् त्रिदेवेश्वरम्
namaskṛtya jagādoccaiḥ kva yāsyasi mahāmune tataḥ kṛtāśīḥ sa munir avadat trideveśvaram
63.86
गच्छामि मानसे स्नातुं देवराज सुखी भव नाडीजङ्घे ऽस्ति कुशलं राक्षसानां महात्मनाम्
gacchāmi mānase snātuṃ devarāja sukhī bhava nāḍījaṅghe 'sti kuśalaṃ rākṣasānāṃ mahātmanām
63.87
विभीषणो ऽपि ते भ्राता सुखी तिष्ठति सर्वदा एवम् उक्ता च मुनिना सा कृष्णवदनाभवत्
vibhīṣaṇo 'pi te bhrātā sukhī tiṣṭhati sarvadā evam uktā ca muninā sā kṛṣṇavadanābhavat
63.88
विस्मितो देवराजो ऽपि छलितो दुष्टयानया नारदो ऽपि गतः स्नातुं कैलासे मानसं सरः
vismito devarājo 'pi chalito duṣṭayānayā nārado 'pi gataḥ snātuṃ kailāse mānasaṃ saraḥ
63.89
इन्द्रस् तां हन्तुकामो ऽपि आगच्छन् मन्दराचलम् यत्राश्रमो ऽस्ति वै नूनं तृणबिन्दोर् महात्मनः
indras tāṃ hantukāmo 'pi āgacchan mandarācalam yatrāśramo 'sti vai nūnaṃ tṛṇabindor mahātmanaḥ
63.90
क्षणं विश्रम्य तत्रैव धृत्वा केशेषु राक्षसीम् हन्तुम् इच्छति देवेशो नाडीजङ्घां निशाचरीम्
kṣaṇaṃ viśramya tatraiva dhṛtvā keśeṣu rākṣasīm hantum icchati deveśo nāḍījaṅghāṃ niśācarīm
63.91
तावत् तत्र समायातस् तृणबिन्दुर् निजाश्रमात् धृता क्रन्दति सा राजन्न् इन्द्रेणापि निशाचरी
tāvat tatra samāyātas tṛṇabindur nijāśramāt dhṛtā krandati sā rājann indreṇāpi niśācarī
63.92
मा मां रक्षति पुण्यात्मा हन्यमानां च सांप्रतम् तदागत्य मुनिश्रेष्ठस् तृणबिन्दुर् महातपाः
mā māṃ rakṣati puṇyātmā hanyamānāṃ ca sāṃpratam tadāgatya muniśreṣṭhas tṛṇabindur mahātapāḥ
63.93
जगाद पुरतः स्थित्वा मुञ्चेमां महिलां वने जल्पत्य् एवं मुनौ तस्मिन् महेन्द्रेण निशाचरी
jagāda purataḥ sthitvā muñcemāṃ mahilāṃ vane jalpaty evaṃ munau tasmin mahendreṇa niśācarī
63.94
वज्रेण निहता भूयः कोपयुक्तेन चेतसा स चुकोप मुनिश्रेष्ठः प्रेक्षमाणो मुहुर् मुहुः
vajreṇa nihatā bhūyaḥ kopayuktena cetasā sa cukopa muniśreṣṭhaḥ prekṣamāṇo muhur muhuḥ
63.95
यद् एषा युवती दुष्ट निहता मे तपोवने ततस् त्वं मम शापेन निश्चयात् स्त्री भविष्यसि
yad eṣā yuvatī duṣṭa nihatā me tapovane tatas tvaṃ mama śāpena niścayāt strī bhaviṣyasi
63.96
एषा नाथ महादुष्टा राक्षसी निहता मया अहं स्वामी सुराणां च शापं मा देहि मे ऽधुना
eṣā nātha mahāduṣṭā rākṣasī nihatā mayā ahaṃ svāmī surāṇāṃ ca śāpaṃ mā dehi me 'dhunā
63.97
नूनं तपोवने ऽस्माकं दुष्टास् तिष्ठन्ति साधवः ममात्र तपसो भावान् न निघ्नन्ति परस्परम्
nūnaṃ tapovane 'smākaṃ duṣṭās tiṣṭhanti sādhavaḥ mamātra tapaso bhāvān na nighnanti parasparam
63.98
इत्युक्तो हि तदा चेन्द्रः प्राप्तः स्त्रीत्वं न संशयः जगाम त्रिदिवं भूप हतशक्तिपराक्रमः
ityukto hi tadā cendraḥ prāptaḥ strītvaṃ na saṃśayaḥ jagāma tridivaṃ bhūpa hataśaktiparākramaḥ
63.99
नासीनो हि भवत्य् एव सर्वदा देवसंसदि देवा दुःखं समापन्ना दृष्ट्वा स्त्रीत्वं गतं हरिम्
nāsīno hi bhavaty eva sarvadā devasaṃsadi devā duḥkhaṃ samāpannā dṛṣṭvā strītvaṃ gataṃ harim
63.100
ततो देवगणाः सर्वे वासवेन समन्विताः जग्मुश् च ब्रह्मसदनं तथा दीना शची तदा
tato devagaṇāḥ sarve vāsavena samanvitāḥ jagmuś ca brahmasadanaṃ tathā dīnā śacī tadā
63.101
ब्रह्मा भग्नसमाधिश् च तावत् तत्रैव संस्थिताः देवा ऊचुश् च ते सर्वे वासवेन समन्विताः
brahmā bhagnasamādhiś ca tāvat tatraiva saṃsthitāḥ devā ūcuś ca te sarve vāsavena samanvitāḥ
63.102
तृणबिन्दोर् मुनेः शापाद् यातः स्त्रीत्वं सुराधिपः स मुनिः कोपवान् ब्रह्मन् नैव गच्छत्य् अनुग्रहम्
tṛṇabindor muneḥ śāpād yātaḥ strītvaṃ surādhipaḥ sa muniḥ kopavān brahman naiva gacchaty anugraham
63.103
स्वकर्मणोपयातो सौ स्त्रीत्वं स्त्रीवधकारणात्
svakarmaṇopayāto sau strītvaṃ strīvadhakāraṇāt
63.104
चकार दुर्नयं देवा देवराजो ऽपि दुर्मदः जहार चित्रसेनां च सुगुप्तां धनदाङ्गनाम्
cakāra durnayaṃ devā devarājo 'pi durmadaḥ jahāra citrasenāṃ ca suguptāṃ dhanadāṅganām
63.105
तथा जघान युवतीं तृणबिन्दोस् तपोवने तेन कर्मविपाकेन स्त्रीभावं वासवो गतः
tathā jaghāna yuvatīṃ tṛṇabindos tapovane tena karmavipākena strībhāvaṃ vāsavo gataḥ
63.106
यद् असौ कृतवाञ् शंभोर् दुर्नयं नाथ दुर्मतिः तत् सर्वं साधयिष्यामो वयं शच्या समन्विताः
yad asau kṛtavāñ śaṃbhor durnayaṃ nātha durmatiḥ tat sarvaṃ sādhayiṣyāmo vayaṃ śacyā samanvitāḥ
63.107
कान्ता धनाधिनाथस्य गूढा तिष्ठति या विभो तां च तस्मै प्रदास्यामः सर्वे कृत्वा परां मतिम्
kāntā dhanādhināthasya gūḍhā tiṣṭhati yā vibho tāṃ ca tasmai pradāsyāmaḥ sarve kṛtvā parāṃ matim
63.108
त्रयोदश्यां चतुर्दश्यां देवराजः शचीयुतः नन्दने चार्चनं कर्ता सर्वदा यक्षरक्षसाम्
trayodaśyāṃ caturdaśyāṃ devarājaḥ śacīyutaḥ nandane cārcanaṃ kartā sarvadā yakṣarakṣasām
63.109
ततः शची तदा गूढं चित्रसेनां विगृह्य च मुमोच यक्षभवनं प्रियकष्टानुवर्तिनीम्
tataḥ śacī tadā gūḍhaṃ citrasenāṃ vigṛhya ca mumoca yakṣabhavanaṃ priyakaṣṭānuvartinīm
63.110
एतस्मिन्न् अन्तरे दूतो ऽकाले लङ्कां समागतः धनेशं कथयाम्_अस चित्रसेनासमागमम्
etasminn antare dūto 'kāle laṅkāṃ samāgataḥ dhaneśaṃ kathayām_asa citrasenāsamāgamam
63.111
शच्या साकं समायाता तव कान्ता धनाधिप सखीं स्वाम् अतुलां प्राप्य चरितार्था बभूव सा
śacyā sākaṃ samāyātā tava kāntā dhanādhipa sakhīṃ svām atulāṃ prāpya caritārthā babhūva sā
63.113
धनेशो ऽपि कृतार्थो ऽभूज् जगाम निजवेश्मनि पतिहीना यथा नारी नाथहीनं यथा बलम् गोकुलं कृष्णहीनं तु तथेन्द्रेणामरावती
dhaneśo 'pi kṛtārtho 'bhūj jagāma nijaveśmani patihīnā yathā nārī nāthahīnaṃ yathā balam gokulaṃ kṛṣṇahīnaṃ tu tathendreṇāmarāvatī
63.114
जपः क्रिया तपो दानं ज्ञानं तीर्थं च वै प्रभो वासवस्य समाख्याहि यतः स्त्रीत्वाद् विमुच्यते
japaḥ kriyā tapo dānaṃ jñānaṃ tīrthaṃ ca vai prabho vāsavasya samākhyāhi yataḥ strītvād vimucyate
63.115
निहन्तुं न मुनेः शापं समर्थो ऽहं न शंकरः तीर्थं चान्यन् न पश्यामि मुक्त्वैकं विष्णुपूजनम्
nihantuṃ na muneḥ śāpaṃ samartho 'haṃ na śaṃkaraḥ tīrthaṃ cānyan na paśyāmi muktvaikaṃ viṣṇupūjanam
63.116
अष्टाक्षरेण मन्त्रेण पूजनं च तथा जपम् करोतु विधिवच् छक्रः स्त्रीत्वाद् येन च मुच्यते
aṣṭākṣareṇa mantreṇa pūjanaṃ ca tathā japam karotu vidhivac chakraḥ strītvād yena ca mucyate
63.117
एकाग्रमनसा शक्र स्नात्वा श्रद्धासमन्वितः ओं नमो नरायणायेति जप त्वम् आत्मशुद्धये
ekāgramanasā śakra snātvā śraddhāsamanvitaḥ oṃ namo narāyaṇāyeti japa tvam ātmaśuddhaye
63.118
लक्षद्वये कृते जाप्ये स्त्रीभावान् मुच्यसे हरे इति श्रुत्वा तथाकार्षीद् ब्रह्मोक्तं वचनं हरिः स्त्रीभावाच् च विनिर्मुक्तस् तदा विष्णोः प्रसादतः
lakṣadvaye kṛte jāpye strībhāvān mucyase hare iti śrutvā tathākārṣīd brahmoktaṃ vacanaṃ hariḥ strībhāvāc ca vinirmuktas tadā viṣṇoḥ prasādataḥ
63.119
इति ते कथितं सर्वं विष्णुमाहात्म्यम् उत्तमम् मया भृगुनियुक्तेन कुरु सर्वम् अतन्द्रितः
iti te kathitaṃ sarvaṃ viṣṇumāhātmyam uttamam mayā bhṛguniyuktena kuru sarvam atandritaḥ
63.120
शृण्वन्ति ये विष्णुकथाम् अकल्मषा वीर्यं हि विष्णो ऽखिलकारणस्य ते मुक्तपापाः परदारगामिनो विशन्ति विष्णोः परमं पदं ध्रुवम्
śṛṇvanti ye viṣṇukathām akalmaṣā vīryaṃ hi viṣṇo 'khilakāraṇasya te muktapāpāḥ paradāragāmino viśanti viṣṇoḥ paramaṃ padaṃ dhruvam
63.121
इति सम्बोधितस् तेन मार्कण्डेयेन पार्थिवः नरसिंहं समाराध्य प्राप्तवान् वैष्णवं पदम्
iti sambodhitas tena mārkaṇḍeyena pārthivaḥ narasiṃhaṃ samārādhya prāptavān vaiṣṇavaṃ padam
63.122
एतत् ते कथितं सर्वं भरद्वाज मुने मया सहस्रानीकचरितं किम् अन्यत् कथयामि ते
etat te kathitaṃ sarvaṃ bharadvāja mune mayā sahasrānīkacaritaṃ kim anyat kathayāmi te
63.123
कथाम् इमां यस् तु शृणोति मानवः पुरातनीं सर्वविमुक्तिदां च संप्राप्य स ज्ञानम् अतीव निर्मलं तेनैव विष्णुं प्रतिपद्यते जनः
kathām imāṃ yas tu śṛṇoti mānavaḥ purātanīṃ sarvavimuktidāṃ ca saṃprāpya sa jñānam atīva nirmalaṃ tenaiva viṣṇuṃ pratipadyate janaḥ
Adhyāya 64
64.1
इति श्रीनरसिंहपुराणे सहस्रानीकचरिते ऽष्टाक्षरमन्त्रकथनं नाम त्रिषष्टितमो ऽध्यायः ॥ नर्प् 63 सत्यं केचित् प्रशंसन्ति तपः शौचं तथापरे सांख्यं केचित् प्रशंसन्ति योगम् अन्ये प्रचक्षते
iti śrīnarasiṃhapurāṇe sahasrānīkacarite 'ṣṭākṣaramantrakathanaṃ nāma triṣaṣṭitamo 'dhyāyaḥ || narp 63 satyaṃ kecit praśaṃsanti tapaḥ śaucaṃ tathāpare sāṃkhyaṃ kecit praśaṃsanti yogam anye pracakṣate
64.2
ज्ञानं केचित् प्रशंसन्ति समलोष्टाश्मकाञ्चनाः क्षमां केचित् प्रशंसन्ति तथैव च दयार्जवम्
jñānaṃ kecit praśaṃsanti samaloṣṭāśmakāñcanāḥ kṣamāṃ kecit praśaṃsanti tathaiva ca dayārjavam
64.3
केचिद् दानं प्रशंसन्ति केचिद् आहुः परं शुभम् सम्यग्ज्ञानं परं केचित् केचिद् वैराग्यम् उत्तमम्
kecid dānaṃ praśaṃsanti kecid āhuḥ paraṃ śubham samyagjñānaṃ paraṃ kecit kecid vairāgyam uttamam
64.4
अग्निष्टोमादिकर्माणि तथा केचित् परं विदुः आत्मध्यानं परं केचित् सांख्यतत्त्वार्थवेदिनः
agniṣṭomādikarmāṇi tathā kecit paraṃ viduḥ ātmadhyānaṃ paraṃ kecit sāṃkhyatattvārthavedinaḥ
64.5
धर्मार्थकाममोक्षाणां चतुर्णाम् इह केवलम् उपायः पदभेदेन बहुधैवं प्रचक्ष्यते
dharmārthakāmamokṣāṇāṃ caturṇām iha kevalam upāyaḥ padabhedena bahudhaivaṃ pracakṣyate
64.6
एवं चावस्थिते लोके कृत्याकृत्यविधौ नराः व्यामोहम् एव गच्छन्ति विमुक्ताः पापकर्मभिः
evaṃ cāvasthite loke kṛtyākṛtyavidhau narāḥ vyāmoham eva gacchanti vimuktāḥ pāpakarmabhiḥ
64.7
यद् एतेषु परं कृत्यम् अनुष्ठेयं महात्मभिः वक्तुम् अर्हसि सर्वज्ञ मम सर्वार्थसाधकम्
yad eteṣu paraṃ kṛtyam anuṣṭheyaṃ mahātmabhiḥ vaktum arhasi sarvajña mama sarvārthasādhakam
64.8
श्रूयताम् इदम् अत्यन्तं गूढं संसारमोचनम् अत्रैवोदाहरन्तीमम् इतिहासं पुरातनम्
śrūyatām idam atyantaṃ gūḍhaṃ saṃsāramocanam atraivodāharantīmam itihāsaṃ purātanam
64.9
पुण्डरीकस्य संवादं देवर्षेर् नारदस्य च ब्राह्मणः श्रुतसंपन्नः पुण्डरीको महामतिः
puṇḍarīkasya saṃvādaṃ devarṣer nāradasya ca brāhmaṇaḥ śrutasaṃpannaḥ puṇḍarīko mahāmatiḥ
64.10
आश्रमे प्रथमे तिष्ठन् गुरूणां वशगः सदा जितेन्द्रियो जितक्रोधः संध्योपासनधिष्ठितः
āśrame prathame tiṣṭhan gurūṇāṃ vaśagaḥ sadā jitendriyo jitakrodhaḥ saṃdhyopāsanadhiṣṭhitaḥ
64.11
वेदवेदाङ्गनिपुणः शास्त्रेषु च विचक्षणः समिद्भिः साधुयत्नेन सायं प्रातर् हुताशनम्
vedavedāṅganipuṇaḥ śāstreṣu ca vicakṣaṇaḥ samidbhiḥ sādhuyatnena sāyaṃ prātar hutāśanam
64.12
ध्यात्वा यज्ञपतिं विष्णुं सम्यग् आराधयन् विभुम् तपस्स्वाध्यायनिरतः साक्षाद् ब्रह्मसुतो यथा
dhyātvā yajñapatiṃ viṣṇuṃ samyag ārādhayan vibhum tapassvādhyāyanirataḥ sākṣād brahmasuto yathā
64.13
उदकेन्धनपुष्पार्थैर् असकृत् तर्पयन् गुरून् मातापितृभ्यां शुश्रूषुर् भिक्षाहारी जनप्रियः
udakendhanapuṣpārthair asakṛt tarpayan gurūn mātāpitṛbhyāṃ śuśrūṣur bhikṣāhārī janapriyaḥ
64.15
ब्रह्मविद्याम् अधीयाणः प्राणायामपरायणः तस्य सर्वार्थभूतस्य संसारे ऽत्यन्तनिःस्पृहा बुद्धिर् आसीन् महाराज संसारार्णवतारणी पितरं मातरं चैव भ्रातृन् अथ पितामहान्
brahmavidyām adhīyāṇaḥ prāṇāyāmaparāyaṇaḥ tasya sarvārthabhūtasya saṃsāre 'tyantaniḥspṛhā buddhir āsīn mahārāja saṃsārārṇavatāraṇī pitaraṃ mātaraṃ caiva bhrātṛn atha pitāmahān
64.16
पितृव्यान् मातुलांश् चैव सखीन् संबन्धिबान्धवान् परित्यज्य महोदारस् तृणानीव यथासुखम्
pitṛvyān mātulāṃś caiva sakhīn saṃbandhibāndhavān parityajya mahodāras tṛṇānīva yathāsukham
64.17
विचचार महीम् एतां शाकमूलफलाशनः अनित्यं यौवनं रूपम् आयुष्यं द्रव्यसंचयम्
vicacāra mahīm etāṃ śākamūlaphalāśanaḥ anityaṃ yauvanaṃ rūpam āyuṣyaṃ dravyasaṃcayam
64.18
इति संचिन्त्यमानेन त्रैलोक्यं लोष्ठवत् स्मृतम् पुराणोदितमार्गेण सर्वतीर्थानि वै मुने
iti saṃcintyamānena trailokyaṃ loṣṭhavat smṛtam purāṇoditamārgeṇa sarvatīrthāni vai mune
64.19
गमिष्यामि यथाकालम् इति निश्चितमानसः गङ्गां च यमुनां चैव गोमतीम् अथ गण्डकीम्
gamiṣyāmi yathākālam iti niścitamānasaḥ gaṅgāṃ ca yamunāṃ caiva gomatīm atha gaṇḍakīm
64.20
शतद्रूं च पयोष्णीं च सरयूं च सरस्वतीम् प्रयागं नर्मदां चैव महानद्यो नदान् अपि
śatadrūṃ ca payoṣṇīṃ ca sarayūṃ ca sarasvatīm prayāgaṃ narmadāṃ caiva mahānadyo nadān api
64.21
गयां च विन्ध्यतीर्थानि हिमवत्प्रभवाणि च अन्यानि च महातेजास् तीर्तानि स महाव्रतः
gayāṃ ca vindhyatīrthāni himavatprabhavāṇi ca anyāni ca mahātejās tīrtāni sa mahāvrataḥ
64.22
संचचार महाबाहुर् यथाकालं यथाविधि कदाचित् प्राप्तवान् वीरः शालग्रामं तपोधनः
saṃcacāra mahābāhur yathākālaṃ yathāvidhi kadācit prāptavān vīraḥ śālagrāmaṃ tapodhanaḥ
64.23
पुण्डरीको महाभागः पुण्यकर्मवशानुगः आसेव्यमानम् ऋषिभिस् तत्त्वविद्भिस् तपोधनैः
puṇḍarīko mahābhāgaḥ puṇyakarmavaśānugaḥ āsevyamānam ṛṣibhis tattvavidbhis tapodhanaiḥ
64.24
मुनीनाम् आश्रमं रम्यं पुराणेषु च विश्रुतम् भूषितं चक्रनद्या च चक्राङ्कितशिलातलम्
munīnām āśramaṃ ramyaṃ purāṇeṣu ca viśrutam bhūṣitaṃ cakranadyā ca cakrāṅkitaśilātalam
64.25
रम्यं विविक्तं विस्तीर्णं सदा चित्तप्रसादकम् केचिच् चक्राङ्कितास् तस्मिन् प्राणिनः पुण्यदर्शनाः
ramyaṃ viviktaṃ vistīrṇaṃ sadā cittaprasādakam kecic cakrāṅkitās tasmin prāṇinaḥ puṇyadarśanāḥ
64.26
विचरन्ति यथाकामं पुण्यतीर्थप्रसङ्गिनः तस्मिन् क्षेत्रे महापुण्ये शालग्रामे महामतिः
vicaranti yathākāmaṃ puṇyatīrthaprasaṅginaḥ tasmin kṣetre mahāpuṇye śālagrāme mahāmatiḥ
64.27
पुण्डरीकः प्रसन्नात्मा तीर्थानि समसेवत स्नात्वा देवह्रदे तीर्थे सरस्वत्यां च सुव्रतः
puṇḍarīkaḥ prasannātmā tīrthāni samasevata snātvā devahrade tīrthe sarasvatyāṃ ca suvrataḥ
64.28
जातिस्मर्यां चक्रकुण्डे चक्रनद्यासृतेष्व् अपि तथान्यान्य् अपि तीर्थानि तस्मिन्न् एव चचार सः
jātismaryāṃ cakrakuṇḍe cakranadyāsṛteṣv api tathānyāny api tīrthāni tasminn eva cacāra saḥ
64.29
ततः क्षेत्रप्रभावेण तीर्थानां चैव तेजसा मनः प्रसादम् अगमत् तस्य तस्मिन् महात्मनः
tataḥ kṣetraprabhāveṇa tīrthānāṃ caiva tejasā manaḥ prasādam agamat tasya tasmin mahātmanaḥ
64.30
सो ऽपि तीर्थे विशुद्धात्मा ध्यानयोगपरायणः तत्रैव सिद्धिम् आकाङ्क्षन् समाराध्य जगत्पतिम्
so 'pi tīrthe viśuddhātmā dhyānayogaparāyaṇaḥ tatraiva siddhim ākāṅkṣan samārādhya jagatpatim
64.31
शास्त्रोक्तेन विधानेन भक्त्या परमया युतः उवास चिरम् एकाकी निर्द्वन्द्वः संयतेन्द्रियः
śāstroktena vidhānena bhaktyā paramayā yutaḥ uvāsa ciram ekākī nirdvandvaḥ saṃyatendriyaḥ
64.32
शाकमूलफलाहारः संतुष्टः समदर्शनः यमैश् च नियमैश् चैव तथा चासनबन्धनैः
śākamūlaphalāhāraḥ saṃtuṣṭaḥ samadarśanaḥ yamaiś ca niyamaiś caiva tathā cāsanabandhanaiḥ
64.33
प्राणायामैः सुतीक्ष्णैश् च प्रत्याहारैश् च संततैः धारणाभिस् तथा ध्यानैः समाधिभिर् अतन्द्रितः
prāṇāyāmaiḥ sutīkṣṇaiś ca pratyāhāraiś ca saṃtataiḥ dhāraṇābhis tathā dhyānaiḥ samādhibhir atandritaḥ
64.34
योगाभ्यासं तदा सम्यक् चक्रे विगतकल्मषः आराध्य देवदेवेशं तद्गतेनान्तरात्मना
yogābhyāsaṃ tadā samyak cakre vigatakalmaṣaḥ ārādhya devadeveśaṃ tadgatenāntarātmanā
64.35
पुण्डरीको महाभागः पुरुषार्थविशारदः प्रसादं परम् आकाङ्क्षन् विष्णोस् तद्गतमानसः
puṇḍarīko mahābhāgaḥ puruṣārthaviśāradaḥ prasādaṃ param ākāṅkṣan viṣṇos tadgatamānasaḥ
64.36
तस्य तस्मिन् निवसतः शालग्रामे महात्मनः पुण्डरीकस्य राजेन्द्र कालो ऽगच्छन् महांस् ततः
tasya tasmin nivasataḥ śālagrāme mahātmanaḥ puṇḍarīkasya rājendra kālo 'gacchan mahāṃs tataḥ
64.37
मुने कदाचित् तं देशं नारदः परमार्थवित् जगाम सुमहातेजाः साक्षादादित्यसंनिभः
mune kadācit taṃ deśaṃ nāradaḥ paramārthavit jagāma sumahātejāḥ sākṣādādityasaṃnibhaḥ
64.38
तं द्रष्टुकामो देवर्षिः पुण्डरीकं तपोनिधिम् विष्णुभक्तिपरीतात्मा वैष्णवानां हिते रतः
taṃ draṣṭukāmo devarṣiḥ puṇḍarīkaṃ taponidhim viṣṇubhaktiparītātmā vaiṣṇavānāṃ hite rataḥ
64.39
स दृष्ट्वा नारदं प्राप्तं सर्वतेजः प्रभान्वितम् महामतिं महाप्राज्ञं सर्वागमविशारदम्
sa dṛṣṭvā nāradaṃ prāptaṃ sarvatejaḥ prabhānvitam mahāmatiṃ mahāprājñaṃ sarvāgamaviśāradam
64.40
प्राञ्जलिः प्रणतो भूत्वा प्रहृष्टेनान्तरात्मना अर्घं दत्त्वा यथायोग्यं प्रणामम् अकरोत् ततः
prāñjaliḥ praṇato bhūtvā prahṛṣṭenāntarātmanā arghaṃ dattvā yathāyogyaṃ praṇāmam akarot tataḥ
64.41
को ऽयम् अत्यद्भुताकारस् तेजस्वी हृद्यवेषधृक् आतोद्यहस्तः सुमुखो जटामण्डलभूषणः
ko 'yam atyadbhutākāras tejasvī hṛdyaveṣadhṛk ātodyahastaḥ sumukho jaṭāmaṇḍalabhūṣaṇaḥ
64.42
विवस्वान् अथ वा वह्निर् इन्द्रो वरुण एव वा इति संचिन्तयन् विप्रः पप्रच्छ परमद्युतिः
vivasvān atha vā vahnir indro varuṇa eva vā iti saṃcintayan vipraḥ papraccha paramadyutiḥ
64.43
को भवान् इह संप्राप्तः कुतो वा परमद्युते त्वद्दर्शनं ह्य् अपुण्यानां प्रायेण भुवि दुर्लभम्
ko bhavān iha saṃprāptaḥ kuto vā paramadyute tvaddarśanaṃ hy apuṇyānāṃ prāyeṇa bhuvi durlabham
64.44
नारदो ऽहम् अनुप्राप्तस् त्वद्दर्शनकुतूहलात् पुण्डरीक हरेर् भक्तस् त्वादृशः सततं द्विज
nārado 'ham anuprāptas tvaddarśanakutūhalāt puṇḍarīka harer bhaktas tvādṛśaḥ satataṃ dvija
64.45
स्मृतः संभाषितो वापि पूजितो वा द्विजोत्तम पुनाति भगवद्भक्तश् चाण्डालो ऽपि यदृच्छया
smṛtaḥ saṃbhāṣito vāpi pūjito vā dvijottama punāti bhagavadbhaktaś cāṇḍālo 'pi yadṛcchayā
64.46
दासो ऽहं वासुदेवस्य देवदेवस्य शार्ङ्गिणह् इत्युक्तो नारदेनासौ भक्तिपर्याकुलात्मना
dāso 'haṃ vāsudevasya devadevasya śārṅgiṇah ityukto nāradenāsau bhaktiparyākulātmanā
64.47ab
प्रोवाच मधुरं विप्रस् तद्दर्शनसुविस्मितः
provāca madhuraṃ vipras taddarśanasuvismitaḥ
64.47cd
धन्यो ऽहं देहिनाम् अद्य सुपूज्यो ऽहं सुरैर् अपि
dhanyo 'haṃ dehinām adya supūjyo 'haṃ surair api
64.48
कृतार्थाः पितरो मे ऽद्य संप्रातं जन्मणः फलम् अनुगृह्णीष्व देवर्षे त्वद्भक्तस्य विशेषतः
kṛtārthāḥ pitaro me 'dya saṃprātaṃ janmaṇaḥ phalam anugṛhṇīṣva devarṣe tvadbhaktasya viśeṣataḥ
64.49
किं किं करोम्य् अहं विद्वन् भ्राम्यमाणः स्वकर्मभिः कर्तव्यं परमं गुह्यम् उपदेष्टुं त्वम् अर्हसि
kiṃ kiṃ karomy ahaṃ vidvan bhrāmyamāṇaḥ svakarmabhiḥ kartavyaṃ paramaṃ guhyam upadeṣṭuṃ tvam arhasi
64.50ab
त्वं गतिः सरवलोकानां वैष्णवानां विशेषतः
tvaṃ gatiḥ saravalokānāṃ vaiṣṇavānāṃ viśeṣataḥ
64.50cd
अनेकानीह शास्त्राणि कर्माणि च तथा द्विज
anekānīha śāstrāṇi karmāṇi ca tathā dvija
64.51
धर्ममार्गाश् च बहवस् तथैव प्राणिनः स्मृताः वैलक्षण्यं च जगतस् तस्माद् एव द्विजोत्तम
dharmamārgāś ca bahavas tathaiva prāṇinaḥ smṛtāḥ vailakṣaṇyaṃ ca jagatas tasmād eva dvijottama
64.52
अव्यक्ताज् जायते सर्वं सर्वात्मकम् इदं जगत् इत्य् एवं प्राहुर् अपरे तत्रैव लयम् एव च
avyaktāj jāyate sarvaṃ sarvātmakam idaṃ jagat ity evaṃ prāhur apare tatraiva layam eva ca
64.53
आत्मानो बहवो प्रोक्ता नित्याः सर्वगतास् तथा अन्यैर् मतिमतां श्रेष्ठ तत्त्वालोकनतत्परैः
ātmāno bahavo proktā nityāḥ sarvagatās tathā anyair matimatāṃ śreṣṭha tattvālokanatatparaiḥ
64.54
एवमाद्य् अनुसंचिन्त्य यथामति यथाश्रुतम् वदन्ति ऋषयः सर्वे नानामतविशारदाः
evamādy anusaṃcintya yathāmati yathāśrutam vadanti ṛṣayaḥ sarve nānāmataviśāradāḥ
64.55
शृणुष्वावहितो ब्रह्मन् कथयामि तवानघ परमार्थम् इदं गुह्यं घोरसंसारमोचनम्
śṛṇuṣvāvahito brahman kathayāmi tavānagha paramārtham idaṃ guhyaṃ ghorasaṃsāramocanam
64.56
अनागतम् अतीतं च विप्रकृष्टम् अतीव यत् न गृह्णाति नृणां दृष्टिर् वर्तमानार्थनिश्चिता
anāgatam atītaṃ ca viprakṛṣṭam atīva yat na gṛhṇāti nṛṇāṃ dṛṣṭir vartamānārthaniścitā
64.57
शृणुष्वावहितं तात कथयामि तवानघ यत् प्रोक्तं ब्रह्मणा पूर्वं पृच्छतो मम सुव्रत
śṛṇuṣvāvahitaṃ tāta kathayāmi tavānagha yat proktaṃ brahmaṇā pūrvaṃ pṛcchato mama suvrata
64.58
कदाचिद् ब्रह्मलोकस्थं पद्मयोनिं पितामहम् प्रणिपत्य यथान्यायं पृष्टवान् अहम् अव्ययम्
kadācid brahmalokasthaṃ padmayoniṃ pitāmaham praṇipatya yathānyāyaṃ pṛṣṭavān aham avyayam
64.59
किं तज् ज्ञानं परं देव कश् च योगः परस् तथा एतन् मे तत्त्वतः सर्वं त्वम् आचक्ष्व पितामह
kiṃ taj jñānaṃ paraṃ deva kaś ca yogaḥ paras tathā etan me tattvataḥ sarvaṃ tvam ācakṣva pitāmaha
64.60
यः परः प्रकृतेः प्रोक्तः पुरुषः पञ्चविंशकः स एव सर्वभूतानां नर इत्य् अभिधीयते
yaḥ paraḥ prakṛteḥ proktaḥ puruṣaḥ pañcaviṃśakaḥ sa eva sarvabhūtānāṃ nara ity abhidhīyate
64.61
नराज् जातानि तत्त्वानि नाराणीति ततो विदुः तान्य् एव चायनं तस्य तेन नारायणः स्मृतः
narāj jātāni tattvāni nārāṇīti tato viduḥ tāny eva cāyanaṃ tasya tena nārāyaṇaḥ smṛtaḥ
64.62
नारायणाज् जगत् सर्वं सर्गकाले प्रजायते तस्मिन्न् एव पुनस् तच् च प्रलये संप्रलीयते
nārāyaṇāj jagat sarvaṃ sargakāle prajāyate tasminn eva punas tac ca pralaye saṃpralīyate
64.63
नारायणः परं ब्रह्म तत्त्वं नारायणः परम् नारायणः परं ज्योतिर् आत्मा नारायणः परः
nārāyaṇaḥ paraṃ brahma tattvaṃ nārāyaṇaḥ param nārāyaṇaḥ paraṃ jyotir ātmā nārāyaṇaḥ paraḥ
64.64
पराद् अपि परश् चासौ तस्मान् नातिपरं मुने यच् च किंचिज् जगत्य् अस्मिन् दृश्यते श्रूयते ऽपि वा
parād api paraś cāsau tasmān nātiparaṃ mune yac ca kiṃcij jagaty asmin dṛśyate śrūyate 'pi vā
64.65
अन्तर् बहिश् च तत् सर्वं व्याप्य नारायणः स्थितः एवं विदित्वा तं देवाः साकारं व्याहरन् मुहुः
antar bahiś ca tat sarvaṃ vyāpya nārāyaṇaḥ sthitaḥ evaṃ viditvā taṃ devāḥ sākāraṃ vyāharan muhuḥ
64.66
नमो नारायणायेति ध्यात्वा चानन्यमानसाः किं तस्य दानैः किं तीर्थैः किं तपोभिः किम् अध्वरैः
namo nārāyaṇāyeti dhyātvā cānanyamānasāḥ kiṃ tasya dānaiḥ kiṃ tīrthaiḥ kiṃ tapobhiḥ kim adhvaraiḥ
64.67
यो नित्यं ध्यायते देवं नारायणम् अनन्यधीः एतज् ज्ञानं वरं नातो योगश् चैव परस् तथा
yo nityaṃ dhyāyate devaṃ nārāyaṇam ananyadhīḥ etaj jñānaṃ varaṃ nāto yogaś caiva paras tathā
64.68
परस्परविरुद्धार्थैः किम् अन्यैः शास्त्रविस्तरैः बहवो ऽपि यथा मार्गा विशन्त्य् एवं महत् पुरम्
parasparaviruddhārthaiḥ kim anyaiḥ śāstravistaraiḥ bahavo 'pi yathā mārgā viśanty evaṃ mahat puram
64.69
तथा ज्ञानानि सर्वाणि प्रविशन्ति तम् ईश्वरम् स हि सर्वगतो देवः सूक्ष्मो ऽव्यक्तः सनातनः
tathā jñānāni sarvāṇi praviśanti tam īśvaram sa hi sarvagato devaḥ sūkṣmo 'vyaktaḥ sanātanaḥ
64.70
जगदादिर् अनाद्यन्तः स्वयंभूर् भूतभावनः विष्णुर् विभुर् अचिन्त्यात्मा नित्यः सदसदात्मकः
jagadādir anādyantaḥ svayaṃbhūr bhūtabhāvanaḥ viṣṇur vibhur acintyātmā nityaḥ sadasadātmakaḥ
64.71
वासुदेवोजगद्वासः पुराणः कविर् अव्ययः यस्मात् प्राप्तं स्थितिं कृत्स्नं त्रैलोक्यं सचराचरम्
vāsudevojagadvāsaḥ purāṇaḥ kavir avyayaḥ yasmāt prāptaṃ sthitiṃ kṛtsnaṃ trailokyaṃ sacarācaram
64.72
तस्मात् स भगवान् देवो विष्णुर् इत्य् अभिधीयते यस्माद् वा सर्वभूतानां तत्त्वाद्यानां युगक्षये
tasmāt sa bhagavān devo viṣṇur ity abhidhīyate yasmād vā sarvabhūtānāṃ tattvādyānāṃ yugakṣaye
64.73
तस्मिन् निवासः संसर्गे वासुदेवस् ततस् तु सः तम् आहुः पुरुषं केचित् केचिद् ईश्वरम् अव्ययम्
tasmin nivāsaḥ saṃsarge vāsudevas tatas tu saḥ tam āhuḥ puruṣaṃ kecit kecid īśvaram avyayam
64.74
विज्ञानमात्रं केचिच् च केचिद् ब्रह्म परं तथा केचित् कालम् अनाद्यन्तं केचिज् जीवं सनातनम्
vijñānamātraṃ kecic ca kecid brahma paraṃ tathā kecit kālam anādyantaṃ kecij jīvaṃ sanātanam
64.75
केचिच् च परमात्मानं केचिच् चैवम् अनामयम् केचित् क्षेत्रज्ञम् इत्य् आहुः केचित् षड्विंशकं तथा
kecic ca paramātmānaṃ kecic caivam anāmayam kecit kṣetrajñam ity āhuḥ kecit ṣaḍviṃśakaṃ tathā
64.76
अङ्गुष्ठमात्रं केचिच् च केचित् पद्मरजोउपमम् एते चान्ये च मुनिभिः संज्ञाभेदाः पृथग्विधाः
aṅguṣṭhamātraṃ kecic ca kecit padmarajoupamam ete cānye ca munibhiḥ saṃjñābhedāḥ pṛthagvidhāḥ
64.77
शास्त्रेषु कथिता विष्णोर् लोकव्यामोहकारकाः एकं यदि भवेच् छास्त्रं ज्ञानं निःसंशयं भवेत्
śāstreṣu kathitā viṣṇor lokavyāmohakārakāḥ ekaṃ yadi bhavec chāstraṃ jñānaṃ niḥsaṃśayaṃ bhavet
64.78
बहुत्वाद् इह शात्राणां ज्ञानतत्त्वं सुदुर्लभम् आलोड्य सर्वशास्त्राणि विचार्य च पुनः पुनः
bahutvād iha śātrāṇāṃ jñānatattvaṃ sudurlabham āloḍya sarvaśāstrāṇi vicārya ca punaḥ punaḥ
64.79
इदम् एकं सुनिष्पन्नं ध्येयो नारायणः सदा त्यक्त्वा व्यामोहकान् सर्वान् तस्माच् छास्त्रार्थविस्तरान्
idam ekaṃ suniṣpannaṃ dhyeyo nārāyaṇaḥ sadā tyaktvā vyāmohakān sarvān tasmāc chāstrārthavistarān
64.80
अनन्यचेता ध्यायस्व नारायणम् अतन्द्रितः एवं ज्नात्वा तु सततं देवदेवं तम् अव्ययम्
ananyacetā dhyāyasva nārāyaṇam atandritaḥ evaṃ jnātvā tu satataṃ devadevaṃ tam avyayam
64.81
क्षिप्रं यास्यसि तत्रैव सायुज्यं नात्र संशयः श्रुत्वेदं ब्रह्मणा प्रोक्तं ज्ञानयोगं सुदुर्लभम्
kṣipraṃ yāsyasi tatraiva sāyujyaṃ nātra saṃśayaḥ śrutvedaṃ brahmaṇā proktaṃ jñānayogaṃ sudurlabham
64.82
ततो ऽहम् आसं विप्रेन्द्र नारायणपरायणः नमो नारायणायेति ये विदुर् ब्रह्म शाश्वतम्
tato 'ham āsaṃ viprendra nārāyaṇaparāyaṇaḥ namo nārāyaṇāyeti ye vidur brahma śāśvatam
64.83
अन्तकाले जपन्तस् ते यान्ति विष्णोः परं पदम् तस्मान् नारायणस् तात परमात्मा सनातनः
antakāle japantas te yānti viṣṇoḥ paraṃ padam tasmān nārāyaṇas tāta paramātmā sanātanaḥ
64.84
अनन्यमनसा नित्यं ध्येयस् तत्त्वविचिन्तकैः नारायणो जगद्व्यापी परमात्मा सनातनः
ananyamanasā nityaṃ dhyeyas tattvavicintakaiḥ nārāyaṇo jagadvyāpī paramātmā sanātanaḥ
64.85
जगतां सृष्टिसंहारपरिपालनतत्परः श्रवणात् पठनाच् चैव निदिध्यासनतत्परैः
jagatāṃ sṛṣṭisaṃhāraparipālanatatparaḥ śravaṇāt paṭhanāc caiva nididhyāsanatatparaiḥ
64.86
आराध्यः सर्वथा ब्रह्मन् पुरुषेण हितैषिणा निःस्पृहा नित्यसंतुष्टा ज्ञानिनः संयतेन्द्रियाः
ārādhyaḥ sarvathā brahman puruṣeṇa hitaiṣiṇā niḥspṛhā nityasaṃtuṣṭā jñāninaḥ saṃyatendriyāḥ
64.87
निर्ममा निरहंकारा रागद्वेषविवर्जिताः अपक्षपतिताः शान्ताः सर्वसंकल्पवर्जिताः
nirmamā nirahaṃkārā rāgadveṣavivarjitāḥ apakṣapatitāḥ śāntāḥ sarvasaṃkalpavarjitāḥ
64.88
ध्यानयोगपरा ब्रह्मन् ते पश्यन्ति जगत्पतिम् त्यक्तत्रया महात्मानो वासुदेवं हरिं गुरुम्
dhyānayogaparā brahman te paśyanti jagatpatim tyaktatrayā mahātmāno vāsudevaṃ hariṃ gurum
64.89
कीर्तयन्ति जगन्नाथं ते पश्यन्ति जगत्पतिम् तस्मात् त्वम् अपि विप्रेन्द्र नारायणपरो भव
kīrtayanti jagannāthaṃ te paśyanti jagatpatim tasmāt tvam api viprendra nārāyaṇaparo bhava
64.90
तदन्यः को महोदारः प्रार्थितं दातुम् ईश्वरः हेलया कीर्तितो यो वै स्वं पदं दिशति द्विज
tadanyaḥ ko mahodāraḥ prārthitaṃ dātum īśvaraḥ helayā kīrtito yo vai svaṃ padaṃ diśati dvija
64.91
अपि कार्यस् त्वया चैव जपः स्वाध्याय एव च तम् एवोद्दिश्य देवेशं कुरु नित्यम् अतन्द्रितः
api kāryas tvayā caiva japaḥ svādhyāya eva ca tam evoddiśya deveśaṃ kuru nityam atandritaḥ
64.92
किं तत्र बहुभिर् मन्त्रैः किं तत्र बहुभिर् व्रतैः नमो नारायणायेति मन्त्रः सर्वार्थसाधकः
kiṃ tatra bahubhir mantraiḥ kiṃ tatra bahubhir vrataiḥ namo nārāyaṇāyeti mantraḥ sarvārthasādhakaḥ
64.93
चीरवासा जटधारी त्रिदण्डी मुण्ड एव वा भूषितो वा द्विजश्रेष्ठ न लिङ्गं धर्मकारणम्
cīravāsā jaṭadhārī tridaṇḍī muṇḍa eva vā bhūṣito vā dvijaśreṣṭha na liṅgaṃ dharmakāraṇam
64.94
ये नृसंशा दुरात्मानः पापाचाररताः सदा ते ऽपि यान्ति परं स्थानं नरा नारायणाश्रयाः
ye nṛsaṃśā durātmānaḥ pāpācāraratāḥ sadā te 'pi yānti paraṃ sthānaṃ narā nārāyaṇāśrayāḥ
64.95
जन्मान्तरसहस्रेषु यस्य स्याद् बुद्धिर् ईदृशी दासो ऽह.म् वासुदेवस्य देवदेवस्य शार्ङ्गिणः
janmāntarasahasreṣu yasya syād buddhir īdṛśī dāso 'ha.m vāsudevasya devadevasya śārṅgiṇaḥ
64.96
प्रयाति विष्णुसालोक्यं पुरुषो नात्र संशयः किं पुनस् तत्गतप्राणः पुरुष संयतेन्द्रियः
prayāti viṣṇusālokyaṃ puruṣo nātra saṃśayaḥ kiṃ punas tatgataprāṇaḥ puruṣa saṃyatendriyaḥ
64.97
इत्य् उक्त्वा देवदेवर्षिस् तत्रैवान्तरधीयत परोपकारनिरतस् त्रैलोक्यस्यैकभूषणः
ity uktvā devadevarṣis tatraivāntaradhīyata paropakāraniratas trailokyasyaikabhūṣaṇaḥ
64.98
पुण्डरीको ऽपि धर्मात्मा नारायणपरायणः नमो ऽस्तु केशवायेति पुनः पुनर् उदीरयन्
puṇḍarīko 'pi dharmātmā nārāyaṇaparāyaṇaḥ namo 'stu keśavāyeti punaḥ punar udīrayan
64.99
प्रसीदस्व महायोगिन्न् इदम् उच्चार्य सर्वदा हृत्पुण्डरीके गोविन्दं प्रतिष्ठाप्य जनार्दनम्
prasīdasva mahāyoginn idam uccārya sarvadā hṛtpuṇḍarīke govindaṃ pratiṣṭhāpya janārdanam
64.100
तपस्सिद्धिकरे ऽरण्ये शालग्रामे तपोधनः उवास चिरम् एकाकी पुरुषार्थविचक्षणः
tapassiddhikare 'raṇye śālagrāme tapodhanaḥ uvāsa ciram ekākī puruṣārthavicakṣaṇaḥ
64.101
स्वप्ने ऽपि केशवाद् अन्यन् न पश्यति महातपाः निद्रापि तस्य नैवासीत् पुरुषार्थविरोधिनी
svapne 'pi keśavād anyan na paśyati mahātapāḥ nidrāpi tasya naivāsīt puruṣārthavirodhinī
64.102
तपसा ब्रह्मचर्येण शौचेन च विशेषतः जन्मजन्मान्तरारूढसंस्कारेण च स द्विजः
tapasā brahmacaryeṇa śaucena ca viśeṣataḥ janmajanmāntarārūḍhasaṃskāreṇa ca sa dvijaḥ
64.103
प्रसादाद् देवदेवस्य सर्वलोकैकसाक्षिणः अवाप परमां सिद्धिं वैष्णवीं वीतकल्मषः
prasādād devadevasya sarvalokaikasākṣiṇaḥ avāpa paramāṃ siddhiṃ vaiṣṇavīṃ vītakalmaṣaḥ
64.104
सिंहव्याघ्रास् तथान्ये ऽपि मृगाः प्राणिविहिंसकाः विरोधं सहजं हित्वा समेतास् तस्य संनिधौ निवसन्ति द्विजश्रेष्ठ प्रशान्तेन्द्रियवृत्तयः
siṃhavyāghrās tathānye 'pi mṛgāḥ prāṇivihiṃsakāḥ virodhaṃ sahajaṃ hitvā sametās tasya saṃnidhau nivasanti dvijaśreṣṭha praśāntendriyavṛttayaḥ
64.105
ततः कदाचिद् भगवान् पुण्डरीकस्य धीमतः प्रादुर् आसीज् जगन्नाथः पुण्डरीकायतेक्षणः
tataḥ kadācid bhagavān puṇḍarīkasya dhīmataḥ prādur āsīj jagannāthaḥ puṇḍarīkāyatekṣaṇaḥ
64.106
शङ्खचक्रगदापाणिः पीतवासाः स्रगुज्ज्वलः श्रीवत्सवक्षाः श्रीवासः कौस्तुभेन विभूषितः
śaṅkhacakragadāpāṇiḥ pītavāsāḥ sragujjvalaḥ śrīvatsavakṣāḥ śrīvāsaḥ kaustubhena vibhūṣitaḥ
64.107
आरुह्य गरुडं श्रीमान् अञ्जनाचलसंनिभः मेरुशृङ्गम् इवारुढः कालमेघस् तडिद्द्युतिः
āruhya garuḍaṃ śrīmān añjanācalasaṃnibhaḥ meruśṛṅgam ivāruḍhaḥ kālameghas taḍiddyutiḥ
64.108
राजतेनातपत्रेण मुक्तादामविलम्बिना विराजमानो देवेशश् चामरव्यजनादिभिः
rājatenātapatreṇa muktādāmavilambinā virājamāno deveśaś cāmaravyajanādibhiḥ
64.109
तं दृष्ट्वा देवदेवेशं पुण्डरीकः कृताञ्जलिः पपात शिरसा भूमौ साध्वसावनतो द्विजः
taṃ dṛṣṭvā devadeveśaṃ puṇḍarīkaḥ kṛtāñjaliḥ papāta śirasā bhūmau sādhvasāvanato dvijaḥ
64.110
पिपन्न् इव हृषीकेशं नयनाभ्यां समाकुलः जगाम महतीं तृप्तिं पुण्डरीकस् तदानघः
pipann iva hṛṣīkeśaṃ nayanābhyāṃ samākulaḥ jagāma mahatīṃ tṛptiṃ puṇḍarīkas tadānaghaḥ
64.111
तम् एवालोकयन् वीरश् चिरप्रार्थितदर्शनः ततस् तम् आह भगवान् पद्मनाभस् त्रिविक्रमः
tam evālokayan vīraś ciraprārthitadarśanaḥ tatas tam āha bhagavān padmanābhas trivikramaḥ
64.112
प्रीतो ऽस्मि वत्स भद्रं ते पुण्डरीक महामते वरं वृणीष्व दास्यामि यत् ते मनसि वर्तते
prīto 'smi vatsa bhadraṃ te puṇḍarīka mahāmate varaṃ vṛṇīṣva dāsyāmi yat te manasi vartate
64.113
एतच् छ्रुत्वा तु वचनं देवदेवेन भाषितम् इदं विज्ञापयम् आस पुण्डरीको महामतिः
etac chrutvā tu vacanaṃ devadevena bhāṣitam idaṃ vijñāpayam āsa puṇḍarīko mahāmatiḥ
64.114
क्वाहम् अत्यन्तदुर्बुद्धिः क्व चात्महितवीक्षणम् यद् धितं मम देवेश तद् आज्ञापय माधव
kvāham atyantadurbuddhiḥ kva cātmahitavīkṣaṇam yad dhitaṃ mama deveśa tad ājñāpaya mādhava
64.115
एवम् उक्तो ऽथ भगवान् सुप्रीतः पुनर् अब्रवीत् पुण्डरीकं महाभागं कृताञ्जलिम् उपस्थितम्
evam ukto 'tha bhagavān suprītaḥ punar abravīt puṇḍarīkaṃ mahābhāgaṃ kṛtāñjalim upasthitam
64.116
आगच्छ कुशलं ते ऽस्तु मयैव सह सुव्रत मद्रूपधारी नित्यात्मा ममैव पार्षदो भव
āgaccha kuśalaṃ te 'stu mayaiva saha suvrata madrūpadhārī nityātmā mamaiva pārṣado bhava
64.117
एवम् उक्तवति प्रीत्या श्रीधरे भक्तवत्सले देवदुन्दुभयो नेदुः पुष्पवृष्टिः पपात च
evam uktavati prītyā śrīdhare bhaktavatsale devadundubhayo neduḥ puṣpavṛṣṭiḥ papāta ca
64.118
देवाः सेन्द्रास् तथा सिद्धाः साधु साध्व् इत्य् अथाब्रुवन् जगुश् च सिद्धगन्धर्वाः किंनराश् च विशेषतः
devāḥ sendrās tathā siddhāḥ sādhu sādhv ity athābruvan jaguś ca siddhagandharvāḥ kiṃnarāś ca viśeṣataḥ
64.119
अथैनं समुपादाय वासुदेवो जगत्पतिः जगाम गरुडारूढः सर्वदेवनमस्कृतः
athainaṃ samupādāya vāsudevo jagatpatiḥ jagāma garuḍārūḍhaḥ sarvadevanamaskṛtaḥ
64.120
तस्मात् त्वम् अपि विप्रेन्द्र विष्णुभक्तिसमन्वितः तच्चित्तस् तद्गतप्राणस् तद्भक्तानां हिते रतः
tasmāt tvam api viprendra viṣṇubhaktisamanvitaḥ taccittas tadgataprāṇas tadbhaktānāṃ hite rataḥ
64.121
अर्चयित्वा यथायोगं भजस्व पुरुषोत्तमम् शृणुष्व तत्कथाः पुण्याः सर्वपापप्रणाशिनीः
arcayitvā yathāyogaṃ bhajasva puruṣottamam śṛṇuṣva tatkathāḥ puṇyāḥ sarvapāpapraṇāśinīḥ
64.122
येनोपायेन विप्रेन्द्र विष्णुः सर्वेश्वरेश्वरः प्रीतो भवति विश्वात्मा तत् कुरुष्व सुविस्तरम्
yenopāyena viprendra viṣṇuḥ sarveśvareśvaraḥ prīto bhavati viśvātmā tat kuruṣva suvistaram
64.123
अश्वमेधसहस्रेण वाजपेयशतैर् अपि नाप्नुवन्ति गतिं पुण्यां नारायणपराङ्मुखाः
aśvamedhasahasreṇa vājapeyaśatair api nāpnuvanti gatiṃ puṇyāṃ nārāyaṇaparāṅmukhāḥ
64.124
अजरम् अमरम् एकं ध्येयम् आद्यन्तशून्यं सगुणविगुणम् आद्यं स्थूलम् अत्यन्तसूक्ष्मम् निरुपमम् उपमेयं योगिनां ज्ञानगम्यं त्रिभुवनगुरुम् ईशं त्वां प्रपन्नो ऽस्मि विष्णो
ajaram amaram ekaṃ dhyeyam ādyantaśūnyaṃ saguṇaviguṇam ādyaṃ sthūlam atyantasūkṣmam nirupamam upameyaṃ yogināṃ jñānagamyaṃ tribhuvanagurum īśaṃ tvāṃ prapanno 'smi viṣṇo
Adhyāya 65
65.1
इति श्रीनरसिंहपुराणे पुण्डरीकनारदसंवादे चतुःषष्टितमो ऽध्यायः ॥ नर्प् 64 त्वत्तो हि श्रोतुम् इच्छामि गुह्यक्षेत्राणि वै हरेः नामानि च सुगुह्यानि वद पापहराणि च
iti śrīnarasiṃhapurāṇe puṇḍarīkanāradasaṃvāde catuḥṣaṣṭitamo 'dhyāyaḥ || narp 64 tvatto hi śrotum icchāmi guhyakṣetrāṇi vai hareḥ nāmāni ca suguhyāni vada pāpaharāṇi ca
65.2
मन्दरस्थं हरिं देवं ब्रह्मा पृच्छति केशवम् भगवन्तं देवदेवं शङ्खचक्रगदाधरम्
mandarasthaṃ hariṃ devaṃ brahmā pṛcchati keśavam bhagavantaṃ devadevaṃ śaṅkhacakragadādharam
65.3
केषु केषु च क्षेत्रेषु द्रष्टव्यो ऽसि मया हरे भक्तैर् अन्यैः सुरश्रेष्ठ मुक्तिकामैर् विशेषतः
keṣu keṣu ca kṣetreṣu draṣṭavyo 'si mayā hare bhaktair anyaiḥ suraśreṣṭha muktikāmair viśeṣataḥ
65.4
यानि ते गुह्यनामानि क्षेत्राणि च जगत्पते तान्य् अहं श्रोतुम् इच्छामि त्वत्तः पद्मायतेक्षण
yāni te guhyanāmāni kṣetrāṇi ca jagatpate tāny ahaṃ śrotum icchāmi tvattaḥ padmāyatekṣaṇa
65.5
किं जपन् सुगतिं याति नरो नित्यम् अतन्द्रितः त्वद्भक्तानां हितार्थाय तन् मे वद सुरेश्वर
kiṃ japan sugatiṃ yāti naro nityam atandritaḥ tvadbhaktānāṃ hitārthāya tan me vada sureśvara
65.6
शृणुष्वावहितो ब्रह्मन् गुह्यनामानि मे ऽधुना क्षेत्राणि चैव गुह्यानि तव वक्ष्यामि तत्त्वतः
śṛṇuṣvāvahito brahman guhyanāmāni me 'dhunā kṣetrāṇi caiva guhyāni tava vakṣyāmi tattvataḥ
65.7
कोकामुखे तु वाराहं मन्दरे मधुसूदनम् अनन्तं कपिलद्वीपे प्रभासे रविनन्दनम्
kokāmukhe tu vārāhaṃ mandare madhusūdanam anantaṃ kapiladvīpe prabhāse ravinandanam
65.8
माल्योदपाने वैकुण्ठं महेन्द्रे तु नृपात्मजम् ऋषभे तु महाविष्णुं द्वारकायां तु भूपतिम्
mālyodapāne vaikuṇṭhaṃ mahendre tu nṛpātmajam ṛṣabhe tu mahāviṣṇuṃ dvārakāyāṃ tu bhūpatim
65.9
पाण्डुसह्ये तु देवेशं वासुरूढे जगत्पतिम् वल्लीवटे महायोगं चित्रकूटे नराधिपम्
pāṇḍusahye tu deveśaṃ vāsurūḍhe jagatpatim vallīvaṭe mahāyogaṃ citrakūṭe narādhipam
65.10
निमिषे पीतवासं च गवां निष्क्रमणे हरिम् शालग्रामे तपोवासम् अचिन्त्यं गन्धमादने
nimiṣe pītavāsaṃ ca gavāṃ niṣkramaṇe harim śālagrāme tapovāsam acintyaṃ gandhamādane
65.11
कुब्जागारे हृषीकेशं गन्धद्वारे पयोधरम् गरुडध्वजं तु सकले गोविन्दं नाम सायके
kubjāgāre hṛṣīkeśaṃ gandhadvāre payodharam garuḍadhvajaṃ tu sakale govindaṃ nāma sāyake
65.12
वृन्दावने तु गोपालं मथुरायां स्वयंभुवम् केदारे माधवं विन्द्याद् वाराणस्यां तु केशवम्
vṛndāvane tu gopālaṃ mathurāyāṃ svayaṃbhuvam kedāre mādhavaṃ vindyād vārāṇasyāṃ tu keśavam
65.13
पुष्करे पुष्कराक्षं तु धृष्टद्युम्ने जयध्वजम् तृणबिन्दुवने वीरम् अशोकं सिन्धुसागरे
puṣkare puṣkarākṣaṃ tu dhṛṣṭadyumne jayadhvajam tṛṇabinduvane vīram aśokaṃ sindhusāgare
65.14
कसेरटे महाबाहुम् अमृतं तैजसे वने विश्वासयूपे विश्वईशं नरसिंहं महावने
kaseraṭe mahābāhum amṛtaṃ taijase vane viśvāsayūpe viśvaīśaṃ narasiṃhaṃ mahāvane
65.15
हलाङ्गरे रिपुहरं देवशालां त्रिविक्रमम् पुरुषोत्तमं दशपुरे कुब्जके वामनं विदुः
halāṅgare ripuharaṃ devaśālāṃ trivikramam puruṣottamaṃ daśapure kubjake vāmanaṃ viduḥ
65.16
विद्याधरं वितस्तायां वाराहे धरणीधरम् देवदारुवने गुह्यं कावेर्यां नागशायिनम्
vidyādharaṃ vitastāyāṃ vārāhe dharaṇīdharam devadāruvane guhyaṃ kāveryāṃ nāgaśāyinam
65.17
प्रयागे योगमूर्तिं च पयोष्ण्यां च सुदर्शनम् कुमारतीर्थे कौमारं लोहिते हयशीर्षकम्
prayāge yogamūrtiṃ ca payoṣṇyāṃ ca sudarśanam kumāratīrthe kaumāraṃ lohite hayaśīrṣakam
65.18
उज्जयिन्यां त्रिविक्रमं लिङ्गकूटे चतुर्भुजम् हरिहरं तु भद्रायां दृष्ट्वा पापात् प्रमुच्यते
ujjayinyāṃ trivikramaṃ liṅgakūṭe caturbhujam hariharaṃ tu bhadrāyāṃ dṛṣṭvā pāpāt pramucyate
65.19
विश्वरूपं कुरुक्षेत्रे मणिकुण्डे हलायुधम् लोकनाथम् अयोध्यायां कुण्डिने कुण्डिनेश्वरम्
viśvarūpaṃ kurukṣetre maṇikuṇḍe halāyudham lokanātham ayodhyāyāṃ kuṇḍine kuṇḍineśvaram
65.20
भाण्डारे वासुदेवं तु चक्रतीर्थे सुदर्शनम् आढ्ये विष्णुपदं विद्याच् *छूकरे शूकरं विदुः
*bhāṇḍāre vāsudevaṃ tu cakratīrthe sudarśanam āḍhye viṣṇupadaṃ vidyāc chūkare śūkaraṃ viduḥ
65.21
ब्रह्मेशं मानसे तीर्थे दण्डके श्यामलं विदुः त्रिकूटे नागमोक्षं च मेरुपृष्ठे च भास्करम्
brahmeśaṃ mānase tīrthe daṇḍake śyāmalaṃ viduḥ trikūṭe nāgamokṣaṃ ca merupṛṣṭhe ca bhāskaram
65.22
विरजं पुष्पभद्रायां बालं केरलके विदुः यशस्करं विपाशायां माहिष्मत्यां हुताशनम्
virajaṃ puṣpabhadrāyāṃ bālaṃ keralake viduḥ yaśaskaraṃ vipāśāyāṃ māhiṣmatyāṃ hutāśanam
65.23
क्षीराब्धौ पद्मनाभं तु विमले तु सनातनम् शिवनद्यां शिवकरं गयायां च गदाधरम्
kṣīrābdhau padmanābhaṃ tu vimale tu sanātanam śivanadyāṃ śivakaraṃ gayāyāṃ ca gadādharam
65.24
सर्वत्र परमात्मानं यः पश्यति स मुच्यते अष्टषष्टिश् च नामानि कथितानि मया तव
sarvatra paramātmānaṃ yaḥ paśyati sa mucyate aṣṭaṣaṣṭiś ca nāmāni kathitāni mayā tava
65.25
क्षेत्राणि चैव गुह्यानि कथितानि विशेषतः एतानि मम नामानि रहस्यानि प्रजापते
kṣetrāṇi caiva guhyāni kathitāni viśeṣataḥ etāni mama nāmāni rahasyāni prajāpate
65.26
यः पठेत् प्रातर् उत्थाय शृणुयाद् वापि नित्यशः गवां शतसहस्रस्य दत्तस्य फलम् आप्नुयात्
yaḥ paṭhet prātar utthāya śṛṇuyād vāpi nityaśaḥ gavāṃ śatasahasrasya dattasya phalam āpnuyāt
65.27
दिने दिने शुचिर् भूत्वा नामान्य् एतानि यः पठेत् दुःस्वप्नं न भवेत् तस्य मत्प्रसादान् न संशयः
dine dine śucir bhūtvā nāmāny etāni yaḥ paṭhet duḥsvapnaṃ na bhavet tasya matprasādān na saṃśayaḥ
65.28
अष्टषष्टिस् तु नामानि त्रिकालं यः पठेन् नरः विमुक्तः सर्वपापेभ्यो मम लोके स मोदते
aṣṭaṣaṣṭis tu nāmāni trikālaṃ yaḥ paṭhen naraḥ vimuktaḥ sarvapāpebhyo mama loke sa modate
65.29
द्रष्टव्यानि यथाशक्त्या क्षेत्राण्य् एतानि मानवैः वैष्णवैस् तु विशेषेण तेषाम् मुक्तिं ददाम्य् अहम्
draṣṭavyāni yathāśaktyā kṣetrāṇy etāni mānavaiḥ vaiṣṇavais tu viśeṣeṇa teṣām muktiṃ dadāmy aham
65.30
हरिं समभ्यर्च्य तदग्रसंस्थितो हरिं स्मरन् विष्णुदिने विशेषतः इमं स्तवं यः पठते स मानवः प्राप्नोति विष्णोर् अमृतात्मकं पदम्
hariṃ samabhyarcya tadagrasaṃsthito hariṃ smaran viṣṇudine viśeṣataḥ imaṃ stavaṃ yaḥ paṭhate sa mānavaḥ prāpnoti viṣṇor amṛtātmakaṃ padam
Adhyāya 66
66.1
इति श्रीनरसिंहपुराणे आद्ये धर्मार्थमोक्षदायिनि विष्णुवल्लभे पञ्चषष्टितमो ऽध्यायः ॥ नर्प् 65 उक्तः पुण्यः स्तवो ब्रह्मन् हरेर् एभिस् च नामभिः पुनर् अन्यानि नामानि यानि तानि निबोध मे
iti śrīnarasiṃhapurāṇe ādye dharmārthamokṣadāyini viṣṇuvallabhe pañcaṣaṣṭitamo 'dhyāyaḥ || narp 65 uktaḥ puṇyaḥ stavo brahman harer ebhis ca nāmabhiḥ punar anyāni nāmāni yāni tāni nibodha me
66.2
गङ्गा तु प्रथमं पुण्या यमुना गोमती पुनः सरयूः सरस्वती च चन्द्रभागा चर्मण्वती
gaṅgā tu prathamaṃ puṇyā yamunā gomatī punaḥ sarayūḥ sarasvatī ca candrabhāgā carmaṇvatī
66.3
कुरुक्षेत्रं गया चैव पुष्कराणि तथार्बुदम् नर्मदा च महापुण्या तीर्थान्य् एतानि चोत्तरे
kurukṣetraṃ gayā caiva puṣkarāṇi tathārbudam narmadā ca mahāpuṇyā tīrthāny etāni cottare
66.4
तापी पयोष्णी पुण्ये द्वे तत्सङ्गात् तीर्थम् उत्तमम् तथा ब्रह्मगिरेश् चापि मेखलाभिः समन्विताः
tāpī payoṣṇī puṇye dve tatsaṅgāt tīrtham uttamam tathā brahmagireś cāpi mekhalābhiḥ samanvitāḥ
66.5
विरजं च तथा तीर्थं सर्वपापक्षयंकरम् गोदावरी महापुण्या सर्वत्र चतुरानन
virajaṃ ca tathā tīrthaṃ sarvapāpakṣayaṃkaram godāvarī mahāpuṇyā sarvatra caturānana
66.6
तुङ्गभद्रा महापुण्या यत्राहं कमलोद्भव हरेण सार्धं प्रीत्या तु वसामि मुनिपूजितः
tuṅgabhadrā mahāpuṇyā yatrāhaṃ kamalodbhava hareṇa sārdhaṃ prītyā tu vasāmi munipūjitaḥ
66.7
दक्षिणगङ्गा कृष्णा तु कावेरी च विशेषतः सह्ये त्व् आमलकग्रामे स्थितो ऽहं कमलोद्भव
dakṣiṇagaṅgā kṛṣṇā tu kāverī ca viśeṣataḥ sahye tv āmalakagrāme sthito 'haṃ kamalodbhava
66.8
देवदेवस्य नाम्ना तु त्वया ब्रह्मन् सदार्चितः तत्र तीर्थान्य् अनेकानि सर्वपापहराणि वै येषु स्नात्वा च पीत्वा च पापान् मुच्यति मानवः
devadevasya nāmnā tu tvayā brahman sadārcitaḥ tatra tīrthāny anekāni sarvapāpaharāṇi vai yeṣu snātvā ca pītvā ca pāpān mucyati mānavaḥ
66.9
इत्य् एवं कथयित्वा तु तीर्थानि मधुसूदनः ब्रह्मणे गतवान् ब्रह्मन् ब्रह्मापि स्वपुरं गतः
ity evaṃ kathayitvā tu tīrthāni madhusūdanaḥ brahmaṇe gatavān brahman brahmāpi svapuraṃ gataḥ
66.10
तस्मिन्न् आमलकग्रामे पुण्यतीर्थानि यानि वै तानि मे वद धर्मज्ञ विस्तरेण यथार्थतः
tasminn āmalakagrāme puṇyatīrthāni yāni vai tāni me vada dharmajña vistareṇa yathārthataḥ
66.11
क्षेत्रोत्पत्तिं च माहात्म्यं यात्रापर्वं च यत्र तत् तत्रासौ देवदेवेशः पूज्यते ब्रह्मणा स्वयम्
kṣetrotpattiṃ ca māhātmyaṃ yātrāparvaṃ ca yatra tat tatrāsau devadeveśaḥ pūjyate brahmaṇā svayam
66.12
शृणु विप्र प्रवक्ष्यामि पुण्यं पापप्रणाशनम् सह्यामलकतीर्थस्य उत्पत्त्यादि महामुने
śṛṇu vipra pravakṣyāmi puṇyaṃ pāpapraṇāśanam sahyāmalakatīrthasya utpattyādi mahāmune
66.13
पुरा सह्यवनोद्देशे तरुर् आमलको महान् आसीद् ब्रह्मन् महोग्रो ऽयं नाम्नायं चोच्यते बुधैः
purā sahyavanoddeśe tarur āmalako mahān āsīd brahman mahogro 'yaṃ nāmnāyaṃ cocyate budhaiḥ
66.14
फलानि तस्य वृक्षस्य महान्ति सुरसानि च दर्शनीयानि दिव्यानि दुर्लभानि महामुने
phalāni tasya vṛkṣasya mahānti surasāni ca darśanīyāni divyāni durlabhāni mahāmune
66.15
परेषां ब्राह्मणानां तु परेण ब्रह्मणा पुरा स दृष्टस् तु महावृक्षो महाफलसमन्वितः
pareṣāṃ brāhmaṇānāṃ tu pareṇa brahmaṇā purā sa dṛṣṭas tu mahāvṛkṣo mahāphalasamanvitaḥ
66.16
किम् एतद् इति विप्रेन्द्र ध्यानदृष्टिपरो ऽभवत् ध्यानेन दृष्टवांस् तत्र पुनर् आमलकं तरुम्
kim etad iti viprendra dhyānadṛṣṭiparo 'bhavat dhyānena dṛṣṭavāṃs tatra punar āmalakaṃ tarum
66.17
तस्योपरि तु देवेशं शङ्खचक्रगदाधरम् उत्थाय च पुनः पश्येत् प्रतिमाम् एव केवलाम्
tasyopari tu deveśaṃ śaṅkhacakragadādharam utthāya ca punaḥ paśyet pratimām eva kevalām
66.18
तत्पादं भूतले देवः प्रविवेश महातरुः ततस् त्व् आराधयाम्_अस देवदेवेशम् अव्ययम्
tatpādaṃ bhūtale devaḥ praviveśa mahātaruḥ tatas tv ārādhayām_asa devadeveśam avyayam
66.19
गन्धपुष्पादिभिर् नित्यं ब्रह्मा लोकपितमहः द्वादशभिः सप्तभिस् तु संख्याभिः पुजितो हरिः
gandhapuṣpādibhir nityaṃ brahmā lokapitamahaḥ dvādaśabhiḥ saptabhis tu saṃkhyābhiḥ pujito hariḥ
66.20
तस्मिन् क्षेत्रे मुनिश्रेष्ठ माहात्म्यं तस्य को वदेत् श्रीसह्यामलकग्रामे देवदेवेशम् अव्ययम्
tasmin kṣetre muniśreṣṭha māhātmyaṃ tasya ko vadet śrīsahyāmalakagrāme devadeveśam avyayam
66.21
आराध्य तीर्थे संप्राप्ता द्वादश प्रति चतुर्मुखम् तस्य पादतले तीर्थं निःसृतं पश्चिमामुखम्
ārādhya tīrthe saṃprāptā dvādaśa prati caturmukham tasya pādatale tīrthaṃ niḥsṛtaṃ paścimāmukham
66.22
तच् चक्रतीर्थम् अभवत् पुण्यं पापप्रणाशनम् चक्रतिर्थे नरः स्नात्वा सर्वपापैः प्रमुच्यते
tac cakratīrtham abhavat puṇyaṃ pāpapraṇāśanam cakratirthe naraḥ snātvā sarvapāpaiḥ pramucyate
66.23
बहुवर्षसहस्राणि ब्रह्मलोके महीयते शङ्खतीर्थे नरः स्नात्वा वाजपेयफलं लभेत्
bahuvarṣasahasrāṇi brahmaloke mahīyate śaṅkhatīrthe naraḥ snātvā vājapeyaphalaṃ labhet
66.24
पौषे मासे तु पुष्यार्के तद्यात्रादिवसं मुने ब्रह्मणः कुण्डिका पूर्वं गङ्गातोयप्रपूरिता
pauṣe māse tu puṣyārke tadyātrādivasaṃ mune brahmaṇaḥ kuṇḍikā pūrvaṃ gaṅgātoyaprapūritā
66.25
तस्याद्रौ पतिता ब्रह्मंस् तत्र तीर्थे ऽशुभं हरेत् नाम्ना तत्कुण्डिकातीर्थं शिलागृहसमन्वितम्
tasyādrau patitā brahmaṃs tatra tīrthe 'śubhaṃ haret nāmnā tatkuṇḍikātīrthaṃ śilāgṛhasamanvitam
66.26
तत्तीर्थे मनुजः स्नात्वा तदानीं सिद्धिम् आप्नुयात् त्रिरात्रोपोषितो भूत्वा यस् तत्र स्नाति मानवः
tattīrthe manujaḥ snātvā tadānīṃ siddhim āpnuyāt trirātropoṣito bhūtvā yas tatra snāti mānavaḥ
66.27
सर्वपापविनिर्मुक्तो ब्रह्मलोके महीयते कुण्डिकातीर्थाद् उत्तरे पिण्डस्थानाच् च दक्षिणे
sarvapāpavinirmukto brahmaloke mahīyate kuṇḍikātīrthād uttare piṇḍasthānāc ca dakṣiṇe
66.28
ऋणमोचनतीर्थं हि तीर्थानां गुह्यम् उत्तमम् त्रिरात्रम् उषितो यस् तु तत्र स्नानं समाचरेत्
ṛṇamocanatīrthaṃ hi tīrthānāṃ guhyam uttamam trirātram uṣito yas tu tatra snānaṃ samācaret
66.29
ऋणैस् त्रिभिर् असौ ब्रह्मन् मुच्यते नात्र संशयः श्राद्धं कृत्वा पितृभ्यश् च पिण्डस्थानेषु यो नरह्
ṛṇais tribhir asau brahman mucyate nātra saṃśayaḥ śrāddhaṃ kṛtvā pitṛbhyaś ca piṇḍasthāneṣu yo narah
66.30
पितॄन् उद्दिश्य विधिवत् पिण्डान् निर्वापयिष्यति सुतृप्ताः पितरो यान्ति पितृलोकं न संशयः
pitṝn uddiśya vidhivat piṇḍān nirvāpayiṣyati sutṛptāḥ pitaro yānti pitṛlokaṃ na saṃśayaḥ
66.31
पञ्चरात्रोषितस्नायी तीर्थे वै पापमोचने सर्वपापक्षयं प्राप्य विष्णुलोके स मोदते
pañcarātroṣitasnāyī tīrthe vai pāpamocane sarvapāpakṣayaṃ prāpya viṣṇuloke sa modate
66.32
तत्रैव महतीं धारां शिरसा यस् तु धारयेत् सर्वक्रतुफलं प्राप्य नाकपृष्ठे महीयते
tatraiva mahatīṃ dhārāṃ śirasā yas tu dhārayet sarvakratuphalaṃ prāpya nākapṛṣṭhe mahīyate
66.33
धनुःपाते महातीर्थे भक्त्या यः स्नानम् आचरेत् आयुर्भोगफलं प्राप्य स्वर्गलोके महीयते
dhanuḥpāte mahātīrthe bhaktyā yaḥ snānam ācaret āyurbhogaphalaṃ prāpya svargaloke mahīyate
66.34
शरबिन्दौ नरः स्नात्वा शतक्रतुपुरं व्रजेत् वाराहतीर्थे विप्रेन्द्र सह्ये यः स्नानम् आचरेत्
śarabindau naraḥ snātvā śatakratupuraṃ vrajet vārāhatīrthe viprendra sahye yaḥ snānam ācaret
66.35
अहोरात्रोषितो भूत्वा विष्णुलोके महीयते आकाशगङ्गानाम्ना च सह्याग्रे तीर्थम् उत्तमम्
ahorātroṣito bhūtvā viṣṇuloke mahīyate ākāśagaṅgānāmnā ca sahyāgre tīrtham uttamam
66.36
शिलातलात् ततो ब्रह्मन् निर्गता श्वेतमृत्तिका तस्यां भक्त्या तु यः स्नाति नरो द्विजवरोत्तमम्
śilātalāt tato brahman nirgatā śvetamṛttikā tasyāṃ bhaktyā tu yaḥ snāti naro dvijavarottamam
66.37
सर्वक्रतुफलं प्राप्य विष्णुलोके महीयते ब्रह्मन्न् अमलसह्याद्रेर् यद्यद्तोयविनिर्गमः
sarvakratuphalaṃ prāpya viṣṇuloke mahīyate brahmann amalasahyādrer yadyadtoyavinirgamaḥ
66.38
तत्र तीर्थं विजानीहि स्नात्वा पापात् प्रमुच्यते सह्याद्रिं गतवान् नित्यं स्नात्वा पापात् प्रमुच्यते
tatra tīrthaṃ vijānīhi snātvā pāpāt pramucyate sahyādriṃ gatavān nityaṃ snātvā pāpāt pramucyate
66.39
एतेषु तीर्थेषु नरो द्विजेन्द्र पुण्येषु सह्याद्रिसमुद्भवेषु दत्त्वा सुपुष्पाणि हरिं स भक्त्या विहाय पापं प्रविशेत् स विष्णुम्
eteṣu tīrtheṣu naro dvijendra puṇyeṣu sahyādrisamudbhaveṣu dattvā supuṣpāṇi hariṃ sa bhaktyā vihāya pāpaṃ praviśet sa viṣṇum
66.40
सकृत् तीर्थाद्रितोयेषु गङ्गायां तु पुनह् पुनः सर्वतीर्थमयी गङ्गा सर्वदेवमयो हरिः
sakṛt tīrthādritoyeṣu gaṅgāyāṃ tu punah punaḥ sarvatīrthamayī gaṅgā sarvadevamayo hariḥ
66.41
सर्वशास्त्रमयी गीता सर्वधर्मो दयापरः एवं ते कथितं विप्र क्षेत्रमाहात्म्यम् उत्तमम्
sarvaśāstramayī gītā sarvadharmo dayāparaḥ evaṃ te kathitaṃ vipra kṣetramāhātmyam uttamam
66.42
श्रीसह्यामलकग्रामे तीर्थे स्नात्वा फलानि च तीर्थानाम् अपि यत् तीर्थं तत् तीर्थं द्विजसत्तम देवदेवस्य पादस्य तलाद् भुवि निनिःसृतम्
śrīsahyāmalakagrāme tīrthe snātvā phalāni ca tīrthānām api yat tīrthaṃ tat tīrthaṃ dvijasattama devadevasya pādasya talād bhuvi niniḥsṛtam
66.43
अम्भोयुगं तुरगमेधसहस्रतुल्यं तच् चक्रतीर्थम् इति वेदविदो वदन्ति स्नानाच् च तत्र मनुजा न पुनर् भवन्ति पादौ प्रणम्य शिरसा मधुसूदनस्य
ambhoyugaṃ turagamedhasahasratulyaṃ tac cakratīrtham iti vedavido vadanti snānāc ca tatra manujā na punar bhavanti pādau praṇamya śirasā madhusūdanasya
66.44
गङ्गाप्रयागगमनैमिषपुष्कराणि पुण्यायुतानि कुरुजाङ्गलयामुनानि कालेन तीर्थसलिलानि पुनन्ति पापात् पादोदकं भगवतस् तु पुनाति सद्यः
gaṅgāprayāgagamanaimiṣapuṣkarāṇi puṇyāyutāni kurujāṅgalayāmunāni kālena tīrthasalilāni punanti pāpāt pādodakaṃ bhagavatas tu punāti sadyaḥ
Adhyāya 67
67.1
इति श्रीनरसिंहपुरणे तीर्थप्रशंसायां षट्सष्टितमो ऽध्यायः ॥ नर्प् 66 तीर्थानि कथितान्य् एवं भौमानि द्विजसत्तम मानसानि हि तीर्थानि फलदानि विशेषतः
iti śrīnarasiṃhapuraṇe tīrthapraśaṃsāyāṃ ṣaṭsaṣṭitamo 'dhyāyaḥ || narp 66 tīrthāni kathitāny evaṃ bhaumāni dvijasattama mānasāni hi tīrthāni phaladāni viśeṣataḥ
67.2
मनोनिर्मलता तीर्थं रागादिभिर् अनाकुला सत्यं तीर्थं दया तीर्थं तीर्थम् इन्द्रियनिग्रहः
manonirmalatā tīrthaṃ rāgādibhir anākulā satyaṃ tīrthaṃ dayā tīrthaṃ tīrtham indriyanigrahaḥ
67.3
गुरुशुश्रूषणं तीर्थं मातृशुश्रूषणं तथा स्वधर्माचरणं तीर्थं तीर्थम् अग्नेर् उपासनम्
guruśuśrūṣaṇaṃ tīrthaṃ mātṛśuśrūṣaṇaṃ tathā svadharmācaraṇaṃ tīrthaṃ tīrtham agner upāsanam
67.4
एतानि पुण्यतीर्थानि व्रतानि शृणु मे ऽधुना एकभुक्तं तथा नक्तम् उपवासं च वै मुने
etāni puṇyatīrthāni vratāni śṛṇu me 'dhunā ekabhuktaṃ tathā naktam upavāsaṃ ca vai mune
67.5
पूर्णमास्याम् अमावास्याम् एकभुक्तं समाचरेत् तत्रैकभुक्तं कुर्वाणः पुण्यां गतिम् अवाप्नुयात्
pūrṇamāsyām amāvāsyām ekabhuktaṃ samācaret tatraikabhuktaṃ kurvāṇaḥ puṇyāṃ gatim avāpnuyāt
67.6
चतुर्थ्यां तु चतुर्दश्यां सप्तम्यां नक्तम् आचरेत् अष्टम्यां तु त्रयोदश्यां स प्राप्नोत्य् अभिवाञ्छितम्
caturthyāṃ tu caturdaśyāṃ saptamyāṃ naktam ācaret aṣṭamyāṃ tu trayodaśyāṃ sa prāpnoty abhivāñchitam
67.7
उपवासो मनुश्रेष्ठ एकादश्यां विधीयते नरसिंहं समभ्यर्च्य सर्वपापैः प्रमुच्यते
upavāso manuśreṣṭha ekādaśyāṃ vidhīyate narasiṃhaṃ samabhyarcya sarvapāpaiḥ pramucyate
67.8
हस्तयुक्ते ऽर्कदिवसे सौरनक्तं समाचरेत् स्नात्वार्कमध्ये विष्णुं च ध्यात्वा रोगात् प्रमुच्यते
hastayukte 'rkadivase sauranaktaṃ samācaret snātvārkamadhye viṣṇuṃ ca dhyātvā rogāt pramucyate
67.9
आत्मनो द्विगुणां छायां यदा संतिष्ठते रविः सौरनक्तं विजानीयान् न नक्तं निशि भोजनम्
ātmano dviguṇāṃ chāyāṃ yadā saṃtiṣṭhate raviḥ sauranaktaṃ vijānīyān na naktaṃ niśi bhojanam
67.10
गुरुवारे त्रयोदश्याम् अपराह्णे जले ततः तर्पयित्वा पितृन् देवान् ऋषींश् च तिलतन्दुलैः
guruvāre trayodaśyām aparāhṇe jale tataḥ tarpayitvā pitṛn devān ṛṣīṃś ca tilatandulaiḥ
67.11
नरसिंहं समभ्यर्च्य यः करोत्य् उपवासकम् सर्वपापविनिर्मुक्तो विष्णुलोके महीयते
narasiṃhaṃ samabhyarcya yaḥ karoty upavāsakam sarvapāpavinirmukto viṣṇuloke mahīyate
67.12
यदागस्त्योदये प्राप्ते तदा सप्तसु रात्रिषु अर्घ्यं दद्यात् समभ्यर्च्य अगस्त्याय महामुने
yadāgastyodaye prāpte tadā saptasu rātriṣu arghyaṃ dadyāt samabhyarcya agastyāya mahāmune
67.13
शङ्खे तोयं विनिक्षिप्य सितपुष्पाक्षतैर् युतम् मन्त्रेणानेन वै दद्याच् *छितपुष्पादिनार्चिते
*śaṅkhe toyaṃ vinikṣipya sitapuṣpākṣatair yutam mantreṇānena vai dadyāc chitapuṣpādinārcite
67.14
काशपुष्पप्रतीकाश अग्निमारुतसंभव मित्रावरुणयोः पुत्र कुम्भयोने नमो ऽस्तु ते
kāśapuṣpapratīkāśa agnimārutasaṃbhava mitrāvaruṇayoḥ putra kumbhayone namo 'stu te
67.15
आतापी भक्षितो येन वातापी च महासुरः समुद्रः शोषितो येन सो ऽगस्त्यः प्रीयतां मम
ātāpī bhakṣito yena vātāpī ca mahāsuraḥ samudraḥ śoṣito yena so 'gastyaḥ prīyatāṃ mama
67.16
एवं तु दद्याद् यो सर्वम् अगस्त्ये वै दिशं प्रति सर्वपापविनिर्मुक्तस् तमस् तरति दुस्तरम्
evaṃ tu dadyād yo sarvam agastye vai diśaṃ prati sarvapāpavinirmuktas tamas tarati dustaram
67.17
एवं ते कथितं सर्वं भरद्वाज महामुने पुराणं नारसिंहं च मुनीनां संनिधौ मया
evaṃ te kathitaṃ sarvaṃ bharadvāja mahāmune purāṇaṃ nārasiṃhaṃ ca munīnāṃ saṃnidhau mayā
67.18
सर्गश् च प्रतिसर्गश् च वंसो मन्वन्तराणि च वंशानुचरितं चैव सर्वम् एव प्रकीर्तितम्
sargaś ca pratisargaś ca vaṃso manvantarāṇi ca vaṃśānucaritaṃ caiva sarvam eva prakīrtitam
67.19
ब्रह्मणैव पुरा प्रोक्तं मरीच्यादिषु वै मुने तेभ्यश् च भृगुणा प्रोक्तं मार्कण्डेयाय वै ततः
brahmaṇaiva purā proktaṃ marīcyādiṣu vai mune tebhyaś ca bhṛguṇā proktaṃ mārkaṇḍeyāya vai tataḥ
67.20
मार्कण्डेयेन वै प्रोक्तं राज्ञो नागकुलस्य ह प्रसादान् नरसिंहस्य प्राप्तं व्यासेन धीमता
mārkaṇḍeyena vai proktaṃ rājño nāgakulasya ha prasādān narasiṃhasya prāptaṃ vyāsena dhīmatā
67.21
तत्प्रसादान् मया प्राप्तं सर्वपापप्रणाशनम् पुराणं नरसिंहस्य मया च कथितं तव
tatprasādān mayā prāptaṃ sarvapāpapraṇāśanam purāṇaṃ narasiṃhasya mayā ca kathitaṃ tava
67.22
मुनीनां संनिधौ पुण्यं स्वस्ति ते ऽस्तु व्रजाम्य् अहम् यः शृणोति शुचिर् भूत्वा पुराणं ह्य् एतद् उत्तमम्
munīnāṃ saṃnidhau puṇyaṃ svasti te 'stu vrajāmy aham yaḥ śṛṇoti śucir bhūtvā purāṇaṃ hy etad uttamam
67.23
माघे मासि प्रयागे तु स स्नानफलम् आप्नुयात् यो भक्त्या श्रावयेद् भक्तान् नित्यं नरहरेर् इदम्
māghe māsi prayāge tu sa snānaphalam āpnuyāt yo bhaktyā śrāvayed bhaktān nityaṃ naraharer idam
67.24
सर्वतीर्थफलं प्राप्य विष्णुलोके महीयते श्रुत्वैवं स्नातकैः सार्धं भरद्वाजो महामतिः
sarvatīrthaphalaṃ prāpya viṣṇuloke mahīyate śrutvaivaṃ snātakaiḥ sārdhaṃ bharadvājo mahāmatiḥ
67.25
सूतम् अभ्यर्च्य तत्रैव स्थितवान् मुनयो गताः सर्वपापहरं पुण्यं पुराणं नृसिंहात्मकम्
sūtam abhyarcya tatraiva sthitavān munayo gatāḥ sarvapāpaharaṃ puṇyaṃ purāṇaṃ nṛsiṃhātmakam
67.26
पठतां शृण्वतां नृणां नरसिंहो प्रसीदति प्रसन्ने देवदेवेशे सर्वपापक्षयो भवेत्
paṭhatāṃ śṛṇvatāṃ nṛṇāṃ narasiṃho prasīdati prasanne devadeveśe sarvapāpakṣayo bhavet
67.27
प्रक्षीणपापबन्धास् ते मुक्तिं यान्ति नरा इति
prakṣīṇapāpabandhās te muktiṃ yānti narā iti
Adhyāya 68
68.1
इति श्रीनरसिंहपुराणे मानसतीर्थव्रतं नाम सप्तषष्टितमो ऽध्यायः ॥ नर्प् 67 इत्य् एतत् सर्वम् आख्यातं पुराणं नारसिंहकम् सर्वपापहरं पुण्यं सर्वदुःखनिवारणम्
iti śrīnarasiṃhapurāṇe mānasatīrthavrataṃ nāma saptaṣaṣṭitamo 'dhyāyaḥ || narp 67 ity etat sarvam ākhyātaṃ purāṇaṃ nārasiṃhakam sarvapāpaharaṃ puṇyaṃ sarvaduḥkhanivāraṇam
68.2
समस्तपुण्यफलदं सर्वयज्ञफलप्रदम् ये पठन्त्य् अपि शृण्वन्ति श्लोकं श्लोकार्धम् एव वा
samastapuṇyaphaladaṃ sarvayajñaphalapradam ye paṭhanty api śṛṇvanti ślokaṃ ślokārdham eva vā
68.3
न तेषां पापबन्धस् तु कदाचिद् अपि जायते विष्ण्वर्पितम् इदं पुण्यं पुराणं सर्वकामदम्
na teṣāṃ pāpabandhas tu kadācid api jāyate viṣṇvarpitam idaṃ puṇyaṃ purāṇaṃ sarvakāmadam
68.4
भक्त्या च वदताम् एतच् *छृण्वतां च फलं शृणु शतजन्मार्जितैः पापैः सद्य एव विमोचिताः
*bhaktyā ca vadatām etac chṛṇvatāṃ ca phalaṃ śṛṇu śatajanmārjitaiḥ pāpaiḥ sadya eva vimocitāḥ
68.5
सहस्रकुलसंयुक्ताः प्रयान्ति परमं पदम् किं तीर्थैर् गोप्रदानैर् वा तपोभिर् वा किम् अध्वरैः
sahasrakulasaṃyuktāḥ prayānti paramaṃ padam kiṃ tīrthair gopradānair vā tapobhir vā kim adhvaraiḥ
68.6
अहन्यहनि गोविन्दं तत्परत्वेन शृण्वताम् यः पठेत् प्रातर् उत्थाय यद् अस्य श्लोकविंशतिम्
ahanyahani govindaṃ tatparatvena śṛṇvatām yaḥ paṭhet prātar utthāya yad asya ślokaviṃśatim
68.7
ज्योतिष्टोमफलं प्राप्य विष्णुलोके महीयते एतत् पवित्रं पूज्यं च न वाच्यम् अकृतात्मनाम्
jyotiṣṭomaphalaṃ prāpya viṣṇuloke mahīyate etat pavitraṃ pūjyaṃ ca na vācyam akṛtātmanām
68.8
द्विजानां विष्णुभक्तानां श्राव्यम् एतन् न संशयः एतत् पुराणश्रवणम् इहामुत्र सुखप्रदम्
dvijānāṃ viṣṇubhaktānāṃ śrāvyam etan na saṃśayaḥ etat purāṇaśravaṇam ihāmutra sukhapradam
68.9
वदतां शृण्वतां सद्यः सर्वपापप्रणाशनम् बहुनात्र किम् उक्तेन भूयो भूयो मुनीश्वराः
vadatāṃ śṛṇvatāṃ sadyaḥ sarvapāpapraṇāśanam bahunātra kim uktena bhūyo bhūyo munīśvarāḥ
68.10
श्रद्धयाश्रद्धया वापि श्रोतव्यम् इदम् उत्तमम् भारद्वाजमुखाः सर्वे कृतकृत्या द्विजोत्तमाः
śraddhayāśraddhayā vāpi śrotavyam idam uttamam bhāradvājamukhāḥ sarve kṛtakṛtyā dvijottamāḥ
68.11
सूतं हृष्टाः प्रपूज्याथ सर्वे स्वस्वाश्रमं ययुः
sūtaṃ hṛṣṭāḥ prapūjyātha sarve svasvāśramaṃ yayuḥ