Books / Paingala Upanishad

3. तृतीयोऽध्यायः

तृतीयोऽध्यायः

Verse १

अथ हैनं पैङ्गल; पप्रच्छ याज्ञवल्क्यं महावाक्यविवरणमनुब्रूहीति ॥

atha hainaṃ paiṅgala; papraccha yājñavalkyaṃ mahāvākyavivaraṇamanubrūhīti ॥

III-1-2. Then Paingala said to Yajnavalkya: Set forth the explanation of the major text(s) [Maha-vakyas]. Yajnavalkya replied: Thou art That; Thou That art; Thou Brahman art; I am Brahman - One should meditate thus.

इसके पश्चात् पैङ्गल ऋषि ने याज्ञवल्क्य से कहा- ‘मुझे महावाक्यों का विवरण समझाइये ॥


Verse २

स होवाच याज्ञवल्क्यस्तत्त्वमसि त्वं तदसि त्वं ब्रह्मास्यहं ब्रह्मास्मीत्यनुसंधानं कुर्यात्॥

sa hovāca yājñavalkyastattvamasi tvaṃ tadasi tvaṃ brahmāsyahaṃ brahmāsmītyanusaṃdhānaṃ kuryāt॥

III-3. The expressed sense of the word 'tat' is the world-cause, marked by 'other-ness' (mediacy), having Being, Consciousness and Bliss as his characteristics, Maya as his adjunct and omniscience, etc., as his features. The very same with awareness mixed up with the inner sense, the object of the I-notion, is the expressed meaning of 'tvam'. Rejecting the adjuncts of the supreme (God) and the Jiva, viz.: Maya and avidya, the indicated sense of tat and tvam is Brahman, non-different from the inner Self.

याज्ञवल्क्य बोले-‘वह तुम हो’ (तत्त्वमासि), ‘तुम वह हो’ (त्वं तदसि), ‘तुम ब्रह्म हो’ (त्वं ब्रह्मासि), ‘मैं ब्रह्म हूँ’ ( अहं ब्रह्मास्मि), ये महावाक्य हैं, जिन पर अनुसन्धान (विचार) करना चाहिए ॥


Verse ३

तत्र पारोक्ष्यशबलः सर्वज्ञत्वादिलक्षणो मायोपाधिः सच्चिदानन्दलक्षणो जगद्योनिस्तत्प-दवाच्यो भवति। स एवान्तःकरणसंभिन्नबोधोऽस्मत्प्रत्ययावलम्बनस्त्वंपदवाच्यो भवति। परजीवोपाधिमायाविद्ये विहाय तत्त्वंपदलक्ष्यं प्रत्यगभिन्नं ब्रह्म ॥

tatra pārokṣyaśabalaḥ sarvajñatvādilakṣaṇo māyopādhiḥ saccidānandalakṣaṇo jagadyonistatpa-davācyo bhavati। sa evāntaḥkaraṇasaṃbhinnabodho'smatpratyayāvalambanastvaṃpadavācyo bhavati। parajīvopādhimāyāvidye vihāya tattvaṃpadalakṣyaṃ pratyagabhinnaṃ brahma ॥

II-4. 'Hearing' is investigation into the import of propositions like 'That Thou art' and 'I am Brahman'. Reflection is the exclusive dwelling on the content of what has been heard. Meditation is the fixing of the mind one-pointedly on the reality, made doubtless through investigation and reflection. Concentration, resembling a flame in a windless spot, is the thought (chitta) whose content is solely the object meditated, exclusive of the agent, and the act, of meditation.

‘तत्त्वमसि’ में ‘तत्’ पद सर्वज्ञत्व आदि लक्षण से युक्त, माया की उपाधि से युक्त, सच्चिदानन्द रूप, जगत् योनि (मूलकारण) रूप अव्यक्त ईश्वर का बोधक है। वही ईश्वर अन्तःकरण की उपाधि के कारण भिन्नता का बोध होने से ‘त्वं’ पद का आलम्बन लेकर प्रकट किया जाता है। ईश्वर की उपाधि माया और जीव की उपाधि अविद्या है, इनका परित्याग कर देने से ‘तत्’ और ‘त्वं’ पदों का लक्ष्य (आशय) उसे ब्रह्म से है, जो प्रत्यगात्मा से अभिन्न है ।।


Verse ४

तत्त्वमसीत्यहं ब्रह्मास्मीति वाक्यार्थविचारः श्रवणं भवति । एकान्तेन श्रवणार्थानुसंधानं मननं भवति। श्रवणमनननिर्विचिकित्स्येऽर्थे वस्तुन्येकतानवत्तया चेत:स्थापनं निदिध्यासनं भवति। ध्यातृध्याने विहाय निवातस्थितदीपवद्ध्येयैकगोचरं चित्तं समाधिर्भवति ॥

tattvamasītyahaṃ brahmāsmīti vākyārthavicāraḥ śravaṇaṃ bhavati । ekāntena śravaṇārthānusaṃdhānaṃ mananaṃ bhavati। śravaṇamanananirvicikitsye'rthe vastunyekatānavattayā ceta:sthāpanaṃ nididhyāsanaṃ bhavati। dhyātṛdhyāne vihāya nivātasthitadīpavaddhyeyaikagocaraṃ cittaṃ samādhirbhavati ॥

I-5. Then (mind's) modifications referring to the Self, though shooting up, remain uncognised; they are only inferred from memory. By this (Samadhi) alone are dissolved Crores of deeds accumulated in the course of beginningless transmigratory existence. Through skilful practice, thence, then, flow, in a thousand ways, streams of nectar. Therefore, the best knowers of Yoga call (this) Concentration dharmamegha, cloud of virtues. When the meshes of latent impressions are entirely obliterated by virtue of it and the accumulation of deeds, good and evil, pulled up by their roots, the proposition (whose content was) earlier mediated on generates unimpeded and immediate realization (resembling, in its certitude) the gooseberry in the palm (of one's hand). Then one becomes liberated in life.

‘तत्त्वमसि’ और ‘अहं ब्रह्मास्मि’ इन महावाक्यों के अर्थ पर विचार करना श्रवण कहलाता है। श्रवण किए हुए विषय के अर्थों का एकान्त में अनुसन्धान करना मनन कहलाता है। श्रवण और मनन द्वारा निर्णीत अर्थ रूप वस्तु में एकाग्रतापूर्वक चित्त का स्थापन निदिध्यासन कहलाता है। जब ध्याता और ध्यान के भाव को छोड़कर चित्तवृत्ति वायु रहित स्थान में रखे दीपक की ज्योति के सदृश केवल ध्येय में स्थिर हो जाती है, तब उस अवस्था को समाधि कहते हैं ॥


Verse ५

तदानीमात्मगोचरा वृत्तयः समुत्थिता अज्ञाता भवन्ति । ताः स्मरणादनुमीयन्ते । इहाना-दिसंसारे संचिताः कर्मकोटयोऽनेनैव विलयं यान्ति। ततोऽभ्यासपाटवात्सहस्त्रशः सदाऽमृ-तधारा वर्षन्ति । ततो योगवित्तमाः समाधिं धर्ममेघं प्राहुः । वासनाजाले नि:शेषममुना प्रविलापिते कर्मसंचये पुण्यपापे समूलोन्मूलिते प्राक्परोक्षमपि करतलामलकवद्वाक्यमप्रतिबद्धापरोक्ष-साक्षात्कांर प्रसूयते । तदा जीवन्मुक्तो भवति ॥

tadānīmātmagocarā vṛttayaḥ samutthitā ajñātā bhavanti । tāḥ smaraṇādanumīyante । ihānā-disaṃsāre saṃcitāḥ karmakoṭayo'nenaiva vilayaṃ yānti। tato'bhyāsapāṭavātsahastraśaḥ sadā'mṛ-tadhārā varṣanti । tato yogavittamāḥ samādhiṃ dharmameghaṃ prāhuḥ । vāsanājāle ni:śeṣamamunā pravilāpite karmasaṃcaye puṇyapāpe samūlonmūlite prākparokṣamapi karatalāmalakavadvākyamapratibaddhāparokṣa-sākṣātkāṃra prasūyate । tadā jīvanmukto bhavati ॥

III-6. God desired the non-quintuplication of the quintuplicated elements. Leading the effected macrocosm and the worlds included in it to their causal state, unifying the subtle organs of action, vital breaths, organs of cognition and the four-fold inner sense, reducing all elemental (effects) to the five-fold cause, (he) dissolves in (due) order the earth in water, water in fire, fire in air, air in ether, ether in the ego, the ego in the Mahat, the Mahat in the unmanifest and the unmanifest in the Spirit (Purusha). Due to the dissolution of the adjuncts, Virat, Hiranyagarbha and God are dissolved in the supreme Self.

उसमें (उस अवस्था में ) आत्मगोचर वृत्तियाँ उत्पन्न होकर अज्ञात हो जाती हैं, जो स्मरण के द्वारा अनुमानित होती हैं ( अर्थात् जिनका स्मरण के द्वारा अनुमान लगाया जाता है) । संसार में अनादिकाल से संचित करोड़ों कर्म इस अवस्था में ही विनष्ट हो जाते हैं। इसके पश्चात् अभ्यास पटुता (परिपक्वता) प्राप्त हो। जाने पर सतत सहस्त्रो अमृत धाराओं की वर्षा होती रहती है। इसीलिए योगज्ञाता समाधि को धर्ममेघ कहते हैं। इसके माध्यम से सम्पूर्ण वासनाजाल नि:शेष (समाप्त) हो जाता है तथा पाप और पुण्य दोनों प्रकार के संचित कर्म समूल विनष्ट हो जाते हैं। यह स्थिति प्राप्त होने पर, प्राक् (पहले) जो, ‘तत्त्वमसि’ महावाक्य का आशय परोक्ष रूप से विदित होता था, वही अब हस्तामलकवत् अवरोध रहित स्पष्ट विदित होने लगता है और ब्रह्म का साक्षात्कार प्राप्त हो जाता है, तब योगी जीवन्मुक्त हो जाता है ॥


Verse ६

ईशः पञ्चीकृतभूतानामपञ्चीकरणं कर्तुं सोऽकामयत । ब्रह्माण्डतद्नतलोकान्कार्य-रूपांश्च कारणत्वं प्रापयित्वा तत:सूक्ष्माङ्गं कर्मेन्द्रियाणि प्राणांश्च ज्ञानेन्द्रियाण्यन्त:करण-चतुष्टयं चैकीकृत्य सर्वाणि भौतिकानि कारणे भूतपञ्चके संयोज्य भूमिं जले जलं वह्नौ वह्निं वायौ वायुमाकाशे चाकाशमहंकारे चाहंकारं महति महदव्यक्तेऽव्यक्तं पुरुषे क्रमेण विलीयते । विराड्ढिरण्यगर्भेश्वरा उपाधिविलयात्परमात्मनि लीयन्ते ॥

īśaḥ pañcīkṛtabhūtānāmapañcīkaraṇaṃ kartuṃ so'kāmayata । brahmāṇḍatadnatalokānkārya-rūpāṃśca kāraṇatvaṃ prāpayitvā tata:sūkṣmāṅgaṃ karmendriyāṇi prāṇāṃśca jñānendriyāṇyanta:karaṇa-catuṣṭayaṃ caikīkṛtya sarvāṇi bhautikāni kāraṇe bhūtapañcake saṃyojya bhūmiṃ jale jalaṃ vahnau vahniṃ vāyau vāyumākāśe cākāśamahaṃkāre cāhaṃkāraṃ mahati mahadavyakte'vyaktaṃ puruṣe krameṇa vilīyate । virāḍḍhiraṇyagarbheśvarā upādhivilayātparamātmani līyante ॥

III-7. Having become non-quintuplicated through the attenuation of (the accumulated) deeds and the ripening of good deeds, and one with the subtle (body), returning to the cause and its cause, the gross body generated by deeds done through the quintuplicated gross elements becomes non-quintuplicated and gets dissolved in the immutable inner Self. Vishva, taijasa and Prajna dissolve in the same due to the dissolution of their adjuncts.

ईश्वर ने पञ्चीकृत भूतों का पुनः अपञ्चीकरण करने की कामना की। अतः उसने ब्रह्माण्ड और उसके अन्तर्गत लोकों को कार्य रूप से पुनः कारण रूप प्राप्त करा दिया। इसके बाद उसने सूक्ष्म अङ्ग, कर्मेन्द्रियों, प्राणों, ज्ञानेन्द्रियों और अन्त:करण चतुष्टय (मन, बुद्धि, चित्त, अहंकार) को एकीकृत करके समस्त भौतिक पदार्थों को उनके कारणभूत पंचक में संयोजित करके भूमि को जल में, जल को अग्नि में, अग्नि को वायु में, वायु को आकाश में, आकाश को अहंकार में, अहंकार को महत् (विराट्) में, विराट् को अव्यक्त में और अव्यक्त को पुरुष में क्रमशः विलीन कर दिया। इस प्रकार विराट्, हिरण्यगर्भ और ईश्वर भी उपाधियों के विलीन हो जाने पर परमात्मा में ही विलीन हो जाते हैं ।।


Verse ७

पञ्चीकृतमहाभूतसंभवकर्मसंचितस्थूलदेहः कर्मक्षयात्सत्कर्मपरिपाकतोऽपञ्चीकरणं प्राप्य सूक्ष्मेणैकीभूत्वा कारणरूपत्वमासाद्य तत्कारणं कूटस्थे प्रत्यगात्मनि विलीयते । विश्वतैजसप्राज्ञाः स्वस्वोपाधिलयात्प्रत्यगात्मनि लीयन्ते ॥

pañcīkṛtamahābhūtasaṃbhavakarmasaṃcitasthūladehaḥ karmakṣayātsatkarmaparipākato'pañcīkaraṇaṃ prāpya sūkṣmeṇaikībhūtvā kāraṇarūpatvamāsādya tatkāraṇaṃ kūṭasthe pratyagātmani vilīyate । viśvataijasaprājñāḥ svasvopādhilayātpratyagātmani līyante ॥

III-8. The microcosm consumed in the fire of knowledge together with (its) causes is dissolved in the supreme Self. Therefore the Brahmana should concentratedly dwell on the identity (of the contents) of the terms tat and tvam. Thence, when the clouds are dispelled as the sun (shines forth), the Self is manifested.

पञ्चीकृत महाभूतों द्वारा निर्मित और संचित कर्मों से प्राप्त स्थूल देह, कर्मों के क्षय हो जाने तथा सत्कर्मों के परिपाक होने से अपञ्चीकृत हो जाती है। वह देह, सूक्ष्मरूप से एकीभूत होकर, कारण रूप को प्राप्त होकर अन्त में उस कारण के भी कारण कूटस्थ प्रत्यगात्मा में विलीन हो जाती है। फिर विश्व, तैजस और प्राज्ञ की भी अपनी-अपनी उपाधियों के लय हो जाने से ये सभी प्रत्यगात्मा में विलीन हो जाते हैं ।।


Verse ८

अण्डं ज्ञानाग्निना दग्धं कारणै:सह परमात्मनि लीनं भवति। ततो ब्राह्मणः समाहितो भूत्वा तत्त्वंपदैक्यमेव सदा कुर्यात् । ततो मेघापायेंऽशुमानिवात्माऽऽविर्भवति ॥

aṇḍaṃ jñānāgninā dagdhaṃ kāraṇai:saha paramātmani līnaṃ bhavati। tato brāhmaṇaḥ samāhito bhūtvā tattvaṃpadaikyameva sadā kuryāt । tato meghāpāyeṃ'śumānivātmā''virbhavati ॥

III-9-10. Meditating on the Self, of the size of a thumb, in the centre (of the heart?) like a smokeless flame, meditate on the illumining Self in the centre, immutable and immortal. The silent sage Liberated-in-life, sits meditating till sleep, till death; he is the blessed one who has performed his duty.

अण्ड (ब्रह्माण्ड) अपनी कारण सत्ता के साथ ज्ञानाग्नि में भस्म होकर परमात्मा में विलीन हो जाता है। इस प्रकार ब्राह्मण (ब्रह्म में रत) पुरुष को समाहित चित्त (ब्रह्म में चित्त को समाहित करके) होकर सदैव ‘तत्’ और ‘’त्वं’ पदों के साथ ऐक्य करते रहना चाहिए। इस प्रक्रिया से उसी प्रकार आत्म साक्षात्कार होने लगता है, जिस प्रकार मेघों के छँट जाने से अंशुमान् (सूर्य) का प्रकाश प्रकट हो जाता है ॥


Verse ९

घ्यात्वा मध्यस्थमात्मानं कलशान्तरदीपवत्। अङ्गुष्ठमात्रमात्मानमधूमज्योति रूपकम्॥

ghyātvā madhyasthamātmānaṃ kalaśāntaradīpavat। aṅguṣṭhamātramātmānamadhūmajyoti rūpakam॥

-11. Giving up the status of Liberation-in-life, when one's body is consumed by time, he reaches the status of disembodied liberation like the wind becoming stirless.

कलश के अन्दर स्थित दीपक के सदृश, शरीर में स्थित (हृदय कमल के मध्यस्थित) धूम रहित ज्योति स्वरूप आश परिमाण आत्मा का ध्यान करके जो मुनि अन्तःप्रान्त में स्थित प्रकाशयुक्त कूटस्थ, अव्यय आत्मा का ध्यान नित्य सोते समय तथा मृत्यु के समय भी करता है, वह जीवन्मुक्त है, धन्य है,कृतकृत्य है, ऐसा मानना चाहिए। जीवन्मुक्तत्व (जीवन्मुक्त स्थिति) को छोड़कर वह इस शरीर का परित्याग करके अदेह और मुक्ति को उसी प्रकार प्राप्त हो जाता है, जिस प्रकार पवन स्पन्दन रहित हो जाता है अर्थात् पवन का प्रवाह बन्द हो जाता है ।।


Verse १०

प्रकाशयन्तमन्तःस्थं ध्यायेत्कूटस्थमव्ययम्। ध्यायन्नास्ते मुनिश्चैव चासुप्तेरामृतेस्तु यः ॥

prakāśayantamantaḥsthaṃ dhyāyetkūṭasthamavyayam। dhyāyannāste muniścaiva cāsupterāmṛtestu yaḥ ॥

III-12. That immortal and certain (one), devoid of sound, touch, form, taste or smell, without beginning and end, beyond the Mahat, alone remains without impurity and suffering.

कलश के अन्दर स्थित दीपक के सदृश, शरीर में स्थित (हृदय कमल के मध्यस्थित) धूम रहित ज्योति स्वरूप आश परिमाण आत्मा का ध्यान करके जो मुनि अन्तःप्रान्त में स्थित प्रकाशयुक्त कूटस्थ, अव्यय आत्मा का ध्यान नित्य सोते समय तथा मृत्यु के समय भी करता है, वह जीवन्मुक्त है, धन्य है,कृतकृत्य है, ऐसा मानना चाहिए। जीवन्मुक्तत्व (जीवन्मुक्त स्थिति) को छोड़कर वह इस शरीर का परित्याग करके अदेह और मुक्ति को उसी प्रकार प्राप्त हो जाता है, जिस प्रकार पवन स्पन्दन रहित हो जाता है अर्थात् पवन का प्रवाह बन्द हो जाता है ।।


Verse ११

जीवन्मुक्तः स विज्ञेयः स धन्यः कृतकृत्यवान्। जीवन्मुक्तपदं त्यक्त्वा स्वदेहे कालसात्कृते। विशत्यदेहमुक्तत्वं पवनोऽस्पन्दतामिव॥

jīvanmuktaḥ sa vijñeyaḥ sa dhanyaḥ kṛtakṛtyavān। jīvanmuktapadaṃ tyaktvā svadehe kālasātkṛte। viśatyadehamuktatvaṃ pavano'spandatāmiva॥

IV-1. Then Paingala asked Yajnavalkya: How does a knower (Jnanin) act? How does he stay in repose?

कलश के अन्दर स्थित दीपक के सदृश, शरीर में स्थित (हृदय कमल के मध्यस्थित) धूम रहित ज्योति स्वरूप आश परिमाण आत्मा का ध्यान करके जो मुनि अन्तःप्रान्त में स्थित प्रकाशयुक्त कूटस्थ, अव्यय आत्मा का ध्यान नित्य सोते समय तथा मृत्यु के समय भी करता है, वह जीवन्मुक्त है, धन्य है,कृतकृत्य है, ऐसा मानना चाहिए। जीवन्मुक्तत्व (जीवन्मुक्त स्थिति) को छोड़कर वह इस शरीर का परित्याग करके अदेह और मुक्ति को उसी प्रकार प्राप्त हो जाता है, जिस प्रकार पवन स्पन्दन रहित हो जाता है अर्थात् पवन का प्रवाह बन्द हो जाता है ।।


Verse १२

अशब्दमस्पर्शमरूपमव्ययं तथाऽरसं नित्यमगन्धवच्च यत् । अनाद्यनन्तं महतः परं ध्रुवं तदेव शिष्यत्यमलं निरामयम् ॥

aśabdamasparśamarūpamavyayaṃ tathā'rasaṃ nityamagandhavacca yat । anādyanantaṃ mahataḥ paraṃ dhruvaṃ tadeva śiṣyatyamalaṃ nirāmayam ॥

IV-2. Yajnavalkya replied: One seeking liberation, having acquired freedom from egotism, etc.; takes 21 generations (of his ancestors and descendants) across the (sea of samsara). The knower of Brahman by himself alone does so 101 generations.

तत्पश्चात् वह अशब्द, अस्पर्श, अरूप, अरस और अगन्धवत् होकर अव्यय, अनादि, अनन्त, महत् से भी परे, ध्रुव, निर्मल तथा निरामय ब्रह्म ही शेष बचता है ॥